Strange Kind of Woman

Strange Kind of Woman
Singl od Deep Purple
Z albaFireball
Vydáno1971
Nahránozáří 1970 - únor 1971
Žánrhard rock, blues rock
Délka3:49
VydavatelstvíHarvest Records (UK)
Warner Bros. Records (US)
ProducentDeep Purple
AutorIan Gillan, Ritchie Blackmore, Roger Glover, Jon Lord, Ian Paice
Singly Deep Purple chronologicky
"Black Night"
(1970)
"Strange Kind of Woman"
(1971)
"When a Blind Man Cries"
(1972)

Strange Kind of Woman je skladba britské hardrockové skupiny Deep Purple poprvé vydaná jako singl k albu Fireball a později i jako součást americké a kanadské verze této desky. Píseň získala už ve své době uznání, stala se pevnou součástí koncertního setlistu a také jedním z klasických hitů Deep Purple.

Historie

Skladba byla nahrána během natáčení alba Fireball. Oproti zbylým písním, delším a experimentálnějším, měla díky líbivé melodii a výraznému rytmu v hudbě i zpěvu komerční potenciál, proto byla vybrána na singl. Její pracovní název zněl Prostitute. Později se změnil na Strange Kind of Woman, prostitutka jménem Nancy ale zůstala ústřední postavou milostného příběhu, v němž se do ní zamiluje mladý muž. Nancy kvůli němu upustí od dosavadního stylu života, milenci se vezmou, ale ona vzápětí umírá.

Z textu není zřejmé, o kterých konkrétních lidech píseň vypráví a Ian Gillan, hlavní autor textu, nabízel různé verze. Na některých koncertech (například na albu Deep Purple In Concert) tvrdil, že jde o jeho kamaráda, jemuž se přesně takový příběh stal. Ve své biografii zase prohlašoval, že text je alegorií a vzpomínkou na jeho mládí, kdy se vášnivě zamiloval do podobné ženy.[1] Zároveň dodával, že Strange Kind Of Woman, není píseň pouze o jedné ženě, ale že představuje jakýsi soubor vzrušení a zklamání z jeho starých lásek.[1]

B stranou singlu tvořila nepříliš výrazná píseň I'm Alone, která svým vyzněním spíše připomíná tvorbu předchozí sestavy Deep Purple.

Kritika a přijetí

Singl vyšel těsně před samotným albem a vedl si velmi dobře. Nebyl sice tak úspěšný jako předchozí hit Black Night, dosáhl však na solidní osmou příčku v britské hitparádě.[2]Popularitu písně také podpořilo, že kapela ji takřka okamžitě začala hrát i na koncertech. Její obliba nakonec vedla k tomu, že se stala součástí americké a kanadské verze vydání alba Fireball namísto Demon's Eye. Bylo to poprvé a naposledy, kdy vznikly různé verze jednoho alba Deep Purple.

Živá vystoupení

Samostatným životem začala tato píseň žít během koncertů. V dobách sestavy Mark II zněla takřka na každém vystoupení, během nichž kapela natahovala její délku na více než dvojnásobek až trojnásobek a vyplňovala ji improvizací. Pro tuto skladbu jsou typické duely mezi Ianem Gillanem a Ritchiem Blackmorem, během nichž zpěvák hlasem napodoboval jednoduché kytarové vyhrávky. Tento "souboj" končil často velmi vysokými tóny, po nichž celá kapela společně zahrála závěr písně.

Obsazení

Reference

  1. PILKINGTON, Steve. Deep Purple & Rainbow: Všechna alba, všechny skladby 1968-1979. První. vyd. Plzeň: NAVA, 2019. 193 s. S. 72. 
  2. PILKINGTON, Steve. Deep Purple & Rainbow: Všechna alba, všechny skladby 1968-1979. První. vyd. Plzeň: NAVA, 2019. 193 s. S. 71.