Streptococcus pneumoniae

Jak číst taxoboxStreptococcus pneumoniae
alternativní popis obrázku chybí
Streptococcus pneumoniae
Vědecká klasifikace
Doménabakterie (Bacteria)
OdděleníFirmicutes
TřídaBacilli
ŘádLactobacillales
ČeleďStreptococcacae
Rodstreptokok (Streptococcus)
Binomické jméno
Streptococcus pneumoniae
(Klein 1884) Chester 1901
Některá data mohou pocházet z datové položky.
S.pneumoniae na krevním agaru

Streptococcus pneumoniae, též pneumococcus, je grampozitivní alfa-hemolytický, aerotolerantní anaerobní kok z rodu Streptococcus.[1] Tato bakterie je významným lidským patogenem, byla identifikována jako hlavní příčina pneumonie konce 19. století a je předmětem mnoha studií humorální imunity.

Navzdory svému názvu tento mikrob způsobuje, kromě pneumonie, řadu dalších onemocnění, jako je akutní sinusitida, zánět středního ucha, meningitida, bakteriémie, sepse, osteomyelitida, septická artritida, endokarditida, peritonitida, perikarditida, celulitida a mozkový absces.

S. pneumoniae je nejčastější příčinou bakteriální meningitidy u dospělých, dětí a psů. Je jedním ze dvou nejčastějších izolátů při infekčním zánětu středního ucha.[2] Pneumokoková pneumonie je častá u velmi mladých a velmi starých lidí, očkování těchto skupin je v ČR hrazeno z veřejného zdravotního pojištění.[3]

S. pneumoniae lze odlišovat od Streptococcus viridans (některé z těchto koků jsou též alfa-hemolytické) pomocí optochinového testu – S. pneumoniae je na optochin citlivý. S. pneumoniae lze odlišit také na základě jeho citlivosti na lýzu žlučí. Zapouzdřené, grampozitivní kokoidní bakterie mají při Gramově barvení odlišnou morfologii, tzv. obloukovité diplokoky. Mají polysacharidové pouzdro, které působí jako faktor virulence pro organismus; je známo více než 90 různých serotypů, lišících se virulencí, prevalencí a mírou antibiotické rezistence.

Streptococcus pneumoniae je usídlena v horních cestách dýchacích u dětí. Pokud se nalézá v nosu, ústech či hrdle), pak je vše pod kontrolou. Jestliže se však bakterie přesune jinam, hrozí zánět středního ucha, anebo dokonce život ohrožující infekce jako meningitida nebo zápal plic. Dle současných známých informací bakterie fungují v cyklech, kdy se kolonie Streptococca pneumoniae postupně ztrácí a následně se objevuje a znovu osídlí horní dýchací cesty. V současnosti si stále vědci nejsou přesně jisti, jak probíhá samočištění od této bakterie.[4]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Streptococcus pneumoniae na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Ryan KJ; Ray CG (editors). Sherris Medical Microbiology. [s.l.]: McGraw Hill, 2004. Dostupné online. ISBN 0-8385-8529-9. 
  2. ↑ Dagan R. Treatment of acute otitis media - challenges in the era of antibiotic resistance. Vaccine. 2000, roč. 19 Suppl 1, s. S9–S16. PMID 11163457. 
  3. ↑ SZÚ: Základní informace o infekcích v rámci očkování v ČR I., 29. března 2023
  4. ↑ Když se pneumokok usadí, kde nemá | Prevenar 13. www.prevenar.cz [online]. [cit. 2021-05-27]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Streptococcus pneumoniae.jpg
Streptococcus pneumoniae, původce zápalu plic.
Streptococcus pneumoniae on agar plates.jpg
Autor: HansN., Licence: CC BY-SA 4.0
Streptococcus pneumoniae isolated from blood culture bottle (A) and nasal swab (B). On sheep blood agar, pneumococci grow as 1-2 mm glistening colonies surrounded by a zone of alpha-hemolysis (A, B, C, D, E, F). Another characteristic feature of S.pneumoniae is the central navel-like depression of the colonies that is caused by the pneumococcal autolysin (G). Due to the production of capsular polysaccharide, colonies appear moist. Colonies may be large and mucoid if large amounts of polysaccharide are made (B, C, I). Most isolates are optochin susceptible (H). In blood culture specimens, S.pneumoniae tends to form chains of varying lengths, similar to other streptococci.