Sovy

Sovy
Vybraní zástupci sov
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	strunatci (Chordata)
Podkmen	obratlovci (Vertebrata)
Třída	ptáci (Aves)
Podtřída	letci (Neognathae)
Řád	sovy (Strigiformes) Wagler, 1830
Čeledi
sovovití (Tytonidae) (celkem 16 druhů) puštíkovití (Strigidae) (celkem 189 druhů) † Ogygoptyngidae † Palaeoglaucidae † Protostrigidae † Sophiornithidae
Sesterská skupina
srostloprstí (Coraciimorphae)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sovy (Strigiformes) jsou poměrně početný řád masožravých ptáků čítající více než 200 druhů. Vyskytují se na všech světových kontinentech s výjimkou Antarktidy. Většina sov jsou samostatně žijící noční živočichové (ačkoli existují i výjimky, např. sýček králičí, Athene cunicularia) s řadou adaptací, které jim umožňují lovit za tmy. V rámci řádu rozlišujeme dvě čeledi: početnější a druhově rozmanitější čeleď puštíkovití (Strigidae) a méně početnější čeleď sovovití (Tytonidae).

Evoluce

Nejstarší známé fosilie ptáků z řádu sov známe z paleocénu Colorada (stáří asi 61 milionů let).^[1] Další fosilní zástupce pak známe i z vrstev paleocénu a eocénu Severní Ameriky. Někteří zástupci v době paleogénu (starších „třetihor“) dosud nebyli plně nočními tvory.^[2] Zástupci této skupiny žili v období paleogénu také na území Afriky.^[3]

Z období neogénu jsou známé fosilní pozůstatky plně denních (diurnálních) sov (například miocénní objev z Číny).^[4][5]

Popis

Sovy mají vesměs velmi nenápadné „maskovací“ zbarvení, navíc jejich výjimečně měkké peří s hřebínkovitým okrajem umožňuje naprosto tichý let. To jim nejen napomáhá při přiblížení k nic netušící kořisti, ale navíc umožňuje orientaci sluchem, kterou by šustot normálních křídel rušil. Tím, že mají tak načechrané peří, tvoří dojem, že jsou větší, než ve skutečnosti. Kolem očí mají vějířovitě uspořádané peří – závoj. Podobně jako dravci mají zahnutý zobák. Nohy jsou u většiny druhů opeřené po prsty, u některých až po drápy; u ketup je běhák zcela neopeřený. Čtvrtý prst, tzv. vratiprst, se může otočit dopředu nebo dozadu.

Sovy se společně s papoušky a krkavcovitými řadí k ptákům s nejdokonalejším mozkem a nejrozvinutější mozkovou činností. Souvisí to patrně s velmi výkonnými smysly, zvláště zrakem a sluchem.^[6]

Oči sov patří k nejdokonalejším zrakovým orgánům mezi ptáky. Jsou teleskopického typu, přizpůsobeného k vidění při minimálním světle. Mají obrovskou, téměř kulovitou duhovku, silně vyklenutou rohovku a pouze malý oční vějířek. Silný a vysoký sklerotikální prsten jim dodává tvar komolého kužele, který je základnou vsazen nehybně do velké očnice. Zatímco na dálku sovy vidí velmi dobře, na předměty zcela blízké nedokážou kvůli nehybnosti očí zaostřit. Proto se, například při porcování kořisti, řídí pomocí štětinovitých pírek u kraje zobáku (vibrisy). Zorný úhel obou očí je menší než u ptáků s postranním postavením očí (160°), sovy však tento nedostatek dokážou kompenzovat schopností otáčet hlavou až o 270°. Na rozdíl od všech ostatních ptáků používají při mrkání horní, nikoli dolní víčko.

Velmi dobře vyvinutý mají též sluch, který dokáže vnímat zvuky v rozsahu od cca 50 do 21 000 Hz. Citlivost sluchu u sov je tak výrazně větší než u ostatních ptáků, což jim umožňuje lovit i v podmínkách, kdy mohou kořist přesně lokalizovat pouze pomocí sluchu. K tomu jim napomáhá také asymetričnost sluchového aparátu (jedno ucho je umístěno výše než druhé), díky které jsou schopny určit pozici nejen jako stranový, ale i výškový úhel.^[7]

Jejich velikost je značně rozmanitá. Nejmenším zástupcem celého řádu je kulíšek trpasličí (Micrathene whitneyi), který dorůstá sotva 13,5 cm a váží 31 g, největšími jsou naopak dva druhy výrů – výr velký (Bubo bubo) a výr Blakistonův (Bubo blakistoni), kteří mohou dorůstat velikosti mezi 60 – 71 cm, v rozpětí křídel měřit téměř 2 m a vážit až 4,5 kg.

Potrava

Většina sov loví za soumraku a v noci, k čemuž jsou přizpůsobeny nehlučným letem a vysoce specializovaným zrakovým a sluchovým ústrojím. Živí se hlavně malými savci, hmyzem a jinými druhy ptáků, některé, např. ketupy, jsou specializovány na lov ryb a druhotně mohou požírat i kraby. Kořist uchvacují na zemi do ostrých drápů a často ji polykají vcelku, nestravitelné části (srst, peří, kosti a jiné) pak vyvrhují ve formě vývržků.

Rozmnožování

Hnízda zpravidla nestaví, ale vejce kladou do starých hnízd jiných ptáků, dutin stromů, na zem a v případě jednoho druhu (sýčka králičího) do vyhloubených nor. Vejce jsou vesměs bílá a kulovitá, velikost snůšky závisí na dostupnosti potravy; zatímco při jejím nedostatku nemusejí zahnízdit vůbec, při nadbytku jsou snůšky naopak velmi početné. Sezení začíná od snesení prvního vejce, inkubaci u většiny druhů zajišťuje převážně nebo výhradně samice, zatímco samec loví a přináší potravu. Mláďata se líhnou v intervalech několika dnů opeřená, ale slepá a hluchá.

Sovy v kultuře

Sovy se v kultuře objevují již po tisíce let. V evropské kultuře jsou spojovány s moudrostí, jelikož dokáží vidět ve tmě, což je považováno za důvod propojení sovy s bohyní moudrosti Athény, často zobrazované se sovou. V rané křesťanské mytologii je naopak sova symbolem ďábla.^[8] Houkání sýčka je chápáno jako věštba smrti. Také v Japonsku je sova považována za symbol štěstí a chrání před utrpením. U indiánů kmene Hopi jsou sovy tabuizované, neboť jsou nečisté a zlověstné podobně jako u kmene Kwakiutlů v Kanadě nebo Kečuů v Peru.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Owl na anglické Wikipedii.

Literatura

• HUDEC, K. a kol. Fauna ČR. Ptáci 2. Praha: Academia, 2005. ISBN 80-200-1113-7. 
• KÖNIG, Claus; WEICK, Friedhelm. Owls of the World. 2. vyd. London: Christopher Helm Publishers, 2010. ISBN 978-1-4081-3578-5. (anglicky) 
• MIKKOLA, Heimo. Owls of the World: A Photographic Guide. 2. vyd. London: Christopher Helm, 2017. ISBN 978-1-4729-4561-7. (anglicky) 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu sovy na Wikimedia Commons
• Téma Sova ve Wikicitátech
• Slovníkové heslo sova ve Wikislovníku
• Taxon Strigiformes ve Wikidruzích
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž tématem je Sovy
• (anglicky) Sovy na Animal Diversity Web