Strkovice

Strkovice
Zámek
Zámek
Lokalita
Charaktervesnice
ObecPostoloprty
OkresLouny
KrajÚstecký kraj
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel112 (2021)[1]
Katastrální územíStrkovice (3,53 km²)
PSČ440 01
Počet domů39 (2011)[2]
Strkovice
Další údaje
Kód části obce156914
Kód k. ú.756911
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Strkovice jsou vesnice, část města Postoloprty v okrese Louny. Nachází se asi 5 km na jihozápad od Postoloprt. V roce 2009 zde bylo evidováno 69 adres.[3] V roce 2011 zde trvale žilo 103 obyvatel.[4]

Strkovice je také název katastrálního území o rozloze 3,53 km².[5]

Historie

Jako jedna z mála vesnic poblíž Postoloprt nepatřily Strkovice nikdy tamnímu klášteru Porta Apostolorum. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1381, kdy patřily Mikuláši z Kolovrat, synovi Albrechta z Kolovrat.[6] Později se vesnice stala majetkem nejvyššího zemského písaře Mikuláše z Egerberka, který ji roku 1411 daroval kapitule u sv. Víta v Praze.[7]

Kaple sv. Anny s oběma plastikami

Po dobu dalších 160 let zatím žádné písemné zprávy o Strkovicích nejsou k dispozici. V neznámé době se vesnice stala součástí panství Nový Hrad. V roce 1573 je totiž včetně Strkovic prodal Volf Novohradský z Kolovrat Janovi st. z Lobkovic.[8] Roku 1580 ale nový majitel Nového Hradu, Václav Franěk z Liběchova, Strkovice spolu s Hradištěm prodal majiteli Líčkova, Bohuslavu Felixovi Hasištejnskému z Lobkovic.[9] Jeho syn Jan Valdemar ale nebyl dobrý hospodář, skončil v exekuci a pro tento účel bylo líčkovské panství včetně všech vesnic v roce 1588 podrobně popsáno a ohodnoceno. Ve Strkovicích stálo v té době čtrnáct statků. Jejich držitelé mají všichni česká jmnéna. Nejbohatší sedlák se jmenoval Jakub Krejčí, rychtářem byl Jan Martinů.[10] Novému majiteli Líčkova, Jiřímu Popelovi z Lobkovic, byl ale už za šest let kvůli piklům proti císaři Rudolfovi II. majetek konfiskován a rozprodán.

Strkovice si v roce 1596 koupil žatecký měšťan Václav Jindra zvaný Sládek. Patřil mezi nejvlivnější obyvatele města. V letech 1589–1598 zasedal v městské radě a poté se stal královským rychtářem.[11] Kupní smlouva podrobně popisuje zemědělské podnikání ve vsi koncem 17. století. Především to byl vrchnostenský hospodářský dvůr, ke kterému patřila pole, louky, pastviny, ovocné sady a chmelnice. Jindra získal také dva rybníky a výsadní krčmu. Znamenalo to, že patřila vrchnosti, která ji pronajímala a krčmář byl povinen šenkovat jen pivo, které mu vrchnost prodala. Rybníky zanikly v 18. a v 19. století.

Jindrův potomek Karel Jindra však po vydání obnoveného zřízení zemského v roce 1626 z náboženských důvodů emigroval a jeho díl Strkovic (ve vsi měli podíly další dva jeho sourozenci) byl na prodej. Zakoupil ho císařský plukovník nizozemsko-španělského původu Martin de Hoeff-Huerta. Kraj znal, protože v letech 1625 a 1626 prováděl v Žatci a Lounech nevybíravými prostředky rekatolizaci.[12]

Po Huertově smrti se po určitých majetkových peripetiích ve 2. polovině 17. století dostaly Strkovice do rukou žatecké rodiny Fleissnerů, která později získala přídomek "z Ostrovic". V majetku této rodiny zůstala vesnice až do roku 1805. Berní rula z roku 1654 zde uvádí celkem patnáct usedlostí, šest z nich však bylo opuštěných. Z předbělohorských rodin zůstala ve vsi už jen jediná, a to Václava Martina.[13]

Socha sv. Germana u kaple
Socha sv. Jana Nepomuckého u kaple

Tereziánský katastr z roku 1757 uvádí ve vsi malý vrchnostenský dům, zřejmě předchůdce dnešního zámku. Přiléhal k němu hospodářský dvůr, ve vsi byla také kovárna. Fleissnerové zde také zřídili malý pivovar s výstavem přibližně 160 hektolitrů ročně. Poblíž vsi byl rovněž ovčín.[14]

Roku 1830 získal Strkovice pomolog, žatecký měšťan Clemens Rodt († 1887). V roce 1832 založil na místě bývalých rybníků na ploše téměř sedmi hektarů rozsáhlou školku. Rouby dovážel z renomovaných školek v Belgii, Francii a Anglii. Vypěstoval údajně 3408 odrůd ovoce. Po jeho smrti byl sad zrušen a nahradily ho chmelnice.[15] Jeho teoretické práce jsou vydávány i v současnosti.[16] V Rodtově době také měly Strkovice nejvíce obyvatel ve své historii. V roce 1828 zde v 38 domech bydlelo 323 obyvatel, z toho 177 žen.[17]

Za prusko-rakouské války byla ve vsi na čas umístěna pruská jezdecká jednotka, která tam zavlekla choleru. Během týdne na ni zemřelo 36 obyvatel.[18] Sbor dobrovolných hasičů byl ve Strkovicích založen roku 1898.

V roce 1921 se k české národnosti hlásilo 26 % obyvatel. Češi se tak dostali do obecního zastupitelstva. V komunálních volbách v letech 1927 a 1931 získali pokaždé tři mandáty z dvanácti. Roku 1931 zde byla zřízena česká mateřská škola, do základní školy ale musely děti chodit do Drahomyšle.[19]

Obyvatelstvo

Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2011[6][4]
18691880189019001910192119301950196119701980199120012011
Obyvatelé291286291268242261248112105931037590103
Domy4143404547465044493033353839
Počet domů z roku 1961 zahrnuje také domy místní části Hradiště.

Pamětihodnosti a zajímavosti

  • Strkovický zámek vznikl pravděpodobně v průběhu 17. století. Dochovaná klasicistní podoba však pochází až z roku 1848, kdy nechal Klement Rott přistavět druhé patro.[20]
  • Kaple svaté Anny z osmnáctého století.
  • Sochy svatého Germana a svatého Jana Nepomuckého před vchodem do kaple.[21] Obě plastiky zřejmě vznikly zároveň s kaplí v době, kdy Strkovice patřily rodině Fleissnerů z Vostrovic. Dokládá to erb Fleissnerů, umístěný na soklu sochy svatého Germana. Pokud je atribuce sochy správná, jedná se zřejmě o jedinou plastiku v Čechách, zasvěcenou tomuto pařížskému biskupovi ze 6. století, patronovi hudby, zajatců a vězňů.
  • Při polní cestě jihozápadně od vsi stojí kamenný krucifix, na jeho soklu plastika Panny Marie s holubicí.
  • Výklenková kaplička při silnici do Hradiště.
  • Torzo kříže (sokl s plastikou) u silnice do Mradic.
  • Asi kilometr jižně od vsi se v malém zaniklém lomu těžíval sádrovec. Zdejší odrůda patřila do kategorie Mariánské sklo.[22]

Galerie

Reference

  1. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01]
  2. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  3. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2009-10-10 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. 
  4. a b Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 306. 
  5. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-09-03. 
  6. a b Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 400, 401. 
  7. ROEDL, Bohumír; MACH, Václav. Postoloprtsko. Louny: Nakladatelství Digon, 2021. 199 s. ISBN 978-80-87019-24-5. S. 175.  (Dále jen Roedl, Mach 2021).
  8. VESELÝ, Johann. Geschichte der fürstlich Schwarzenberg´schen Domaine Postelberg. Praha: vlastním nákladem, 1893. 160 s. S. 131. 
  9. SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království Českého, díl XIV, Litoměřicko a Žatecko. Praha: Šolc a Šimáček, 1923. Dostupné online. S. 197. 
  10. Roedl, Mach 2021, s. 175.
  11. ROEDL, Bohumír. Žatecká rodina Hošťálků z Javořice. Žatec: Regionální muzeum K. A. Polánka, 1997. 264 s. ISBN 80-901-944-3-5. S. 247–248. 
  12. ROEDL, Bohumír. Huertova mise v Lounech. In: FRANCEK, Jindřich. Rekatolizace v českých zemích sborník příspěvků z konference v Jičíně konané 10. září 1993. Jičín: Městský úřad Jičín, 1995. S. 111–117.
  13. Roedl, Mach 2021, s. 179.
  14. BURDOVÁ, Pavla a kol. (ed). Tereziánský katastr český, sv. 3, dominikál. Praha: Archivní správa Ministerstva vnitra ČSR, 1970. S. 473. 
  15. TUTTE, Karl (ed). Der politische Betzirk Saaz. Eine Heimatkunde.. Žatec: Verlag des Bezirks-Lehrer-Vereines in Saaz, 1904. 918 s. S. 190.  (Dále jen Tutte 1904).
  16. RODT, Clemens. Catalog über sämmtliche in der pomologischen Prüfungs-Schule des Clemens Rodt. Kern-, Stein- und Beeren-Obstsorten. [s.l.]: Wentworth Press, 2019. 120 s. ISBN 978-0353786479. 
  17. PONFIKL, Josef Eduard (ed). Volständiger Umriss einer statistischen Topographie des Königreichs Böhmen, sv. 4, Saazer Kreis. Praha: Carl Wilhelm Enders, 1828. 768 s. S. 719. 
  18. Tutte 1904, s. 863.
  19. Roedl, Mach, s. 180.
  20. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Severní Čechy. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Strkovice – zámek, s. 443–444. 
  21. Strkovice – Záznam v databázi monumnet [online]. Národní památkový ústav, 2003–2011 [cit. 2012-03-04]. Dostupné online. 
  22. Roedl, Mach 2021, s. 182.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Czech Republic adm location map.svg
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de
Location map of the Czech Republic
Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Strkovice sv. Jan.JPG
Autor: Gortyna, Licence: CC BY-SA 3.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem:
Strkovice kaple2.JPG
Autor: Gortyna, Licence: CC BY-SA 3.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem:
Strkovice zámek.JPG
Autor: Gortyna, Licence: CC BY-SA 3.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem:
Strkovice náves.JPG
Autor: Gortyna, Licence: CC BY-SA 4.0
Náves ve Strkovicích
Strkovice 2021-05-09 Řopík.jpg
Autor: Petr Kinšt, Licence: CC BY-SA 3.0
Strkovice – řopík C-27/70/A-140 u silnice mezi Hradištěm a Strkovicemi
Strkovice Germanus.JPG
Autor: Gortyna, Licence: CC BY-SA 3.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem:
Strkovice krucifix.jpg
Autor: Gortyna, Licence: CC BY-SA 4.0
Krucifix u Strkovic, na soklu plastika Panny Marie