Strkovice

Strkovice
Zámek
Lokalita
Charakter	vesnice
Obec	Postoloprty
Okres	Louny
Kraj	Ústecký kraj
Historická země	Čechy
Stát	Česko Česko
Zeměpisné souřadnice	50°19′33″ s. š., 13°38′59″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	112 (2021)[1]
Katastrální území	Strkovice (3,53 km²)
PSČ	440 01
Počet domů	39 (2011)[2]
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de Strkovice
Další údaje
Kód části obce	156914
Kód k. ú.	756911
Geodata (OSM)	OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky.

Strkovice jsou vesnice, část města Postoloprty v okrese Louny. Nachází se asi 5 km na jihozápad od Postoloprt. V roce 2009 zde bylo evidováno 69 adres.^[3] V roce 2011 zde trvale žilo 103 obyvatel.^[4]

Strkovice je také název katastrálního území o rozloze 3,53 km².^[5]

Historie

Jako jedna z mála vesnic poblíž Postoloprt nepatřily Strkovice nikdy tamnímu klášteru Porta Apostolorum. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1381, kdy patřily Mikuláši z Kolovrat, synovi Albrechta z Kolovrat.^[6] Později se vesnice stala majetkem nejvyššího zemského písaře Mikuláše z Egerberka, který ji roku 1411 daroval kapitule u sv. Víta v Praze.^[7]

Po dobu dalších 160 let zatím žádné písemné zprávy o Strkovicích nejsou k dispozici. V neznámé době se vesnice stala součástí panství Nový Hrad. V roce 1573 je totiž včetně Strkovic prodal Volf Novohradský z Kolovrat Janovi st. z Lobkovic.^[8] Roku 1580 ale nový majitel Nového Hradu, Václav Franěk z Liběchova, Strkovice spolu s Hradištěm prodal majiteli Líčkova, Bohuslavu Felixovi Hasištejnskému z Lobkovic.^[9] Jeho syn Jan Valdemar ale nebyl dobrý hospodář, skončil v exekuci a pro tento účel bylo líčkovské panství včetně všech vesnic v roce 1588 podrobně popsáno a ohodnoceno. Ve Strkovicích stálo v té době čtrnáct statků. Jejich držitelé mají všichni česká jmnéna. Nejbohatší sedlák se jmenoval Jakub Krejčí, rychtářem byl Jan Martinů.^[10] Novému majiteli Líčkova, Jiřímu Popelovi z Lobkovic, byl ale už za šest let kvůli piklům proti císaři Rudolfovi II. majetek konfiskován a rozprodán.

Strkovice si v roce 1596 koupil žatecký měšťan Václav Jindra zvaný Sládek. Patřil mezi nejvlivnější obyvatele města. V letech 1589–1598 zasedal v městské radě a poté se stal královským rychtářem.^[11] Kupní smlouva podrobně popisuje zemědělské podnikání ve vsi koncem 17. století. Především to byl vrchnostenský hospodářský dvůr, ke kterému patřila pole, louky, pastviny, ovocné sady a chmelnice. Jindra získal také dva rybníky a výsadní krčmu. Znamenalo to, že patřila vrchnosti, která ji pronajímala a krčmář byl povinen šenkovat jen pivo, které mu vrchnost prodala. Rybníky zanikly v 18. a v 19. století.

Jindrův potomek Karel Jindra však po vydání obnoveného zřízení zemského v roce 1626 z náboženských důvodů emigroval a jeho díl Strkovic (ve vsi měli podíly další dva jeho sourozenci) byl na prodej. Zakoupil ho císařský plukovník nizozemsko-španělského původu Martin de Hoeff-Huerta. Kraj znal, protože v letech 1625 a 1626 prováděl v Žatci a Lounech nevybíravými prostředky rekatolizaci.^[12]

Po Huertově smrti se po určitých majetkových peripetiích ve 2. polovině 17. století dostaly Strkovice do rukou žatecké rodiny Fleissnerů, která později získala přídomek "z Ostrovic". V majetku této rodiny zůstala vesnice až do roku 1805. Berní rula z roku 1654 zde uvádí celkem patnáct usedlostí, šest z nich však bylo opuštěných. Z předbělohorských rodin zůstala ve vsi už jen jediná, a to Václava Martina.^[13]

Tereziánský katastr z roku 1757 uvádí ve vsi malý vrchnostenský dům, zřejmě předchůdce dnešního zámku. Přiléhal k němu hospodářský dvůr, ve vsi byla také kovárna. Fleissnerové zde také zřídili malý pivovar s výstavem přibližně 160 hektolitrů ročně. Poblíž vsi byl rovněž ovčín.^[14]

Roku 1830 získal Strkovice pomolog, žatecký měšťan Clemens Rodt († 1887). V roce 1832 založil na místě bývalých rybníků na ploše téměř sedmi hektarů rozsáhlou školku. Rouby dovážel z renomovaných školek v Belgii, Francii a Anglii. Vypěstoval údajně 3408 odrůd ovoce. Po jeho smrti byl sad zrušen a nahradily ho chmelnice.^[15] Jeho teoretické práce jsou vydávány i v současnosti.^[16] V Rodtově době také měly Strkovice nejvíce obyvatel ve své historii. V roce 1828 zde v 38 domech bydlelo 323 obyvatel, z toho 177 žen.^[17]

Za prusko-rakouské války byla ve vsi na čas umístěna pruská jezdecká jednotka, která tam zavlekla choleru. Během týdne na ni zemřelo 36 obyvatel.^[18] Sbor dobrovolných hasičů byl ve Strkovicích založen roku 1898.

V roce 1921 se k české národnosti hlásilo 26 % obyvatel. Češi se tak dostali do obecního zastupitelstva. V komunálních volbách v letech 1927 a 1931 získali pokaždé tři mandáty z dvanácti. Roku 1931 zde byla zřízena česká mateřská škola, do základní školy ale musely děti chodit do Drahomyšle.^[19]

Obyvatelstvo

Pamětihodnosti a zajímavosti

• Strkovický zámek vznikl pravděpodobně v průběhu 17. století. Dochovaná klasicistní podoba však pochází až z roku 1848, kdy nechal Klement Rott přistavět druhé patro.^[20]
• Kaple svaté Anny z osmnáctého století.
• Sochy svatého Germana a svatého Jana Nepomuckého před vchodem do kaple.^[21] Obě plastiky zřejmě vznikly zároveň s kaplí v době, kdy Strkovice patřily rodině Fleissnerů z Vostrovic. Dokládá to erb Fleissnerů, umístěný na soklu sochy svatého Germana. Pokud je atribuce sochy správná, jedná se zřejmě o jedinou plastiku v Čechách, zasvěcenou tomuto pařížskému biskupovi ze 6. století, patronovi hudby, zajatců a vězňů.
• Při polní cestě jihozápadně od vsi stojí kamenný krucifix, na jeho soklu plastika Panny Marie s holubicí.
• Výklenková kaplička při silnici do Hradiště.
• Torzo kříže (sokl s plastikou) u silnice do Mradic.
• Asi kilometr jižně od vsi se v malém zaniklém lomu těžíval sádrovec. Zdejší odrůda patřila do kategorie Mariánské sklo.^[22]

Galerie

• 
  Kříž s Pannou Marií na soklu
• 
  Řopík u vsi
• 
  Náves

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Strkovice na Wikimedia Commons
• Katastrální mapa katastru Strkovice na webu ČÚZK