Struktura pedagogiky a vztah k jiným vědám

Strukturu pedagogiky a vztah k ostatním vědám je možné pojímat z několika hledisek.

Struktura pedagogiky

Nárůst poznatků a vzrůstající důraz na kvalitu vzdělávání způsobil nutnost rozdělení pedagogiky na řadu nových oborů. Rozlišují se tři hlediska struktury pedagogiky:

  1. vývojové hledisko: zkoumá, jak se pojetí výchovy vyvíjelo v kontextu světovém i národním,
  2. srovnávací hledisko: zkoumá, jaké jsou rozdíly mezi koncepcemi výchovy v různých ekonomických, sociálně-politických a kulturních podmínkách,
  3. diferenční hledisko: zkoumá, čím se liší výchova normálních jedinců od výchovy jedinců postižených.

Podle těchto hledisek vzniká v pedagogice řada dílčích vědeckých oborů, které můžeme členit do několika skupin:

  • Dějiny výchovy, které zkoumají vývoj výchovy jako společenského jevu, vývoj pedagogických idejí a koncepcí. Dějiny výchovy je možné rozlišit:
  1. všeobecné dějiny výchovy – cílem je podat obraz světového vývoje pedagogického myšlení a výchovných snah
  2. národní dějiny výchovy – poskytují analýzu vývoje výchovy v určitém teritoriu
  3. dějiny školství – sledují pojetí a organizaci škol ve spojitosti s odpovídající ekonomikou, politikou a kulturou jednotlivých zemí
  • Obecná pedagogika usiluje o systematizaci a interpretaci základních pedagogických jevů a zákonitostí a o vyvození obecně platných pedagogických norem. Obsah obecné pedagogiky je tvořen dvěma problémovými okruhy:
  1. metodologická (vědoslovná) část – zabývá se problémy spjatými s pojetím pedagogiky jako vědy, řeší předmět a metody pedagogiky, vztahy pedagogiky k jiným vědním oborům, systém pedagogických věd i úlohu poslání pedagogiky ve společnosti,
  2. všeobecná teorie výchovy – zkoumá v obecné rovině základní pedagogické kategorie; analyzuje výchovné cíle, strukturu výchovy, funkci výchovy při rozvoji jedince, činitele výchovného procesu.
  • Didaktika původně zahrnovala celou teorii vzdělávání (systém vyučování, obsah vzdělání, soustavu vyučovacích předmětů, metody a zásady vyučování, výchovné problémy a mravní výchovu), později se jejím předmětem staly cíle, obsah, metody a organizační formy vyučování.
  • Teorie jednotlivých složek výchovy zkoumají cíle, úkoly, obsah, metody a formy výchovy jazykové a vědecké, výchovy technické a pracovní, výchovy mravní, estetické i tělesné.
  • Teorie řízení výchovných institucí, jejíž obsah tvoří teorie řízení výchovy v celém státě, řízení výchovných zařízení na komunální úrovni i řízení výchovné práce v jednotlivých pedagogických zařízeních.

Mezi další pedagogické disciplíny patří např. předškolní pedagogika, vysokoškolská pedagogika, teorie výchovy ve společenských organizacích, pedagogika volného času, sociální pedagogika, pedagogika dospělých, feministická pedagogika, speciální pedagogika, metodika.

Vztah pedagogiky k ostatním vědám

Pedagogika svým univerzálním charakterem vyplývajícím z mnohostranné podmíněnosti předmětu jejího zkoumání se nemůže izolovat od ostatních věd, ale má hluboké vztahy k těm vědám, které jí poskytují materiál pro analýzu výchovného jevu. Musí plně využívat výsledků a teoretických pouček těchto věd a tvořivě je začleňovat do svého systému.

Podle O. Baláže existují čtyři základní okruhy spojení pedagogiky s ostatními vědami:

  1. využívání teoretických pouček, hypotéz a postupů z jiných vědních oborů
  2. využívání a aplikace vědecko-výzkumných metod
  3. uplatňování výsledků vědeckého výzkumu z jiných vědních oborů, popřípadě jen některých údajů z těchto výzkumů
  4. aktivní účast na výzkumech mezi disciplínami, které mají komplexní charakter a které umožňují zkoumat pedagogické jevy v širším kontaktu

Kromě dále uvedených významných věd se pedagogika opírá o všechny vědy přírodní, společenské a technické. Např. etika, biologické vědy, lékařské vědy, logika, kybernetika, matematika, etnografie a demografie.

Vztah pedagogiky s psychologií

Pro obě vědy je společný zkoumaný objekt – poznávání a formování osobnosti člověka. Pedagogika zkoumá cíle, úkoly, metody a prostředky výchovy a vzdělávání z hlediska co nejefektivnějšího formování osobnosti, psychologie zkoumá a analyzuje zákonitosti lidské psychiky, psychické jevy, základní funkce, procesy a vývojové etapy lidské psychiky, napomáhá pedagogice lépe poznávat objekt výchovy. Hraniční disciplína mezi pedagogikou a psychologií je pedagogická psychologie, jejímž předmětem zkoumání jsou psychické zákonitosti v konkrétních výchovně-vzdělávacích situacích a podmínkách odpovídajícím daným cílům výchovy, s přihlédnutím k věkovým a individuálním zvláštnostem žáků.

Pedagogická psychologie konkrétně zkoumá:

  1. všeobecné teoretické otázky psychické podmíněnosti výchovy
  2. psychologické otázky učení a vyučování
  3. psychologii výchovy
  4. psychické poruchy z hlediska výchovy

Z psychologických věd má pro pedagogiku dále největší význam obecná psychologie, vývojová psychologie, psychologie osobnosti, sociální psychologie, klinická psychologie a psychologická diagnostika.

Vztah pedagogiky s filosofií

Už samotný fakt, že se pedagogika celé dlouhé období až do novověku rozvíjela v rámci filosofie, potvrzuje jejich úzkou spojitost. Také dějiny dokumentují, že všechny významnější filozofické směry výrazně ovlivnily i pedagogickou teorii. Mezi významné filozofy, kteří v různých historických obdobích věnovali značnou pozornost výchově, patřili např. : Platón, Aristotéles, Démokritos, E. Rotterdamský, J. Locke, R. Descartes, J. J. Rousseau, D. Diderot, I. Kant, L. N. Tolstoj a další. Pedagogické myšlení na počátku 20. století významně ovlivnil i T. G. Masaryk svými názory na filozofii, politiku a etiku.

Filozofie umožňuje pedagogice hlouběji pronikat do podstaty výchovných jevů. Spolu s pedagogikou řeší řadu společných problémů jako např. objasňování podstaty, úlohy a cíle výchovy v podmínkách určité společnosti, formování člověka v těchto podmínkách apod. Hraniční disciplína mezi pedagogikou a filozofií je filosofie výchovy. Zabývá se zkoumáním a rozvíjením nejvšeobecnějších základů pedagogiky, shromažďuje teoretický materiál k vymezení cílů výchovy, podílí se na vhodném výběru obsahu učiva.

Vztah pedagogiky se sociologií

Sociologie zkoumá nejvšeobecnější zákonitosti vývoje společenských systémů, společnost jako systém ve vzájemném působení všech jeho součástí a jeho strukturu v komplexu společenských vztahů. Studuje vliv společenského prostředí na člověka a společenské vztahy mezi lidmi. Sociologie dodává pedagogice množství faktů, které jí umožňují pronikat do konkrétních podmínek společenského prostředí působícího na výchovu a vzdělávání. Hraniční disciplína mezi pedagogikou a sociologií je sociální pedagogika. Zabývá se zkoumáním problémů rodinné výchovy, studuje procesy utváření kolektivů dětí a mládeže, zájmových útvarů i sociálními procesy, které v nich probíhají.

Vztah pedagogiky s ekonomií

V současné době nabývá značného významu hraniční disciplína mezi pedagogikou a ekonomií – pedagogická ekonomie. Zajišťuje vědecké plánování vzdělávání a zkoumá účelnost využití prostředků určených na výchovu a vzdělávání. Musí se zabývat i otázkami vědeckého plánování vzdělávání a jeho efektivnosti.

Odkazy

Literatura

  • JŮVA,V. sen. & jun. Úvod do pedagogiky. Brno: Paido, 1995.ISBN 80-85931-06-0
  • GRECMANOVÁ, H. Obecná pedagogika. Vyd. 2. Olomouc: Hanex, 2000.ISBN 80-8578-324-X
  • PRŮCHA, J. – WALTEROVÁ, E. – MAREŠ, J. Pedagogický slovník. Praha: Portál, 1995.ISBN 80-7178-029-4

Související články