Sturmius

Sturmius z Fuldy svatý Sturm
Narození	po 700 Sempt-Isen, Bavorsko
Úmrtí	17. prosince 779 Fulda
Svátek	17. prosinec
Místo pohřbení	Fulda
Státní občanství	Německo
Řád	Řád svatého Benedikta
Svatořečen	1139
Úřady	misionář, mnich opat
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sturmius z Fuldy, také svatý Sturmius, Sturmi, Sturmio (po 700, Sempt-Isen, Bavorsko; † asi 17. prosince 779 Fulda) byl bavorský misionář, mnich, zakladatel a první opat kláštera benediktinů ve Fuldě, světec římskokatolické církve.

Život

Podle legendy se narodil v rodině západobavorského statkáře v oblasti Sempt-Isen nedaleko Freisingu. Podle místní tradice to bylo v osadě Aiglsdorf, místní části tržní vsi Nandlstadt. O jeho rodičích není nic bližšího známo. Na rozdíl od většinové pohanské společnosti tehdejších Bavorů (Germánů kmene Bajúwarů) se po setkání s misionářem svatým Bonifácem obrátil na křesťanskou víru a pod jeho vlivem vstoupil na školení do kláštera řádu benediktinů ve Fritzlaru. Dále tři roky pobýval se svými dvěma druhy - poustevníkv v lese Buchonia. V roce 747 podnikl cestu do Říma a do Monte Cassina, kde se pravděpodobně na návrh Bonifáce seznámil s pravidly řádu sv. Benedikta. V roce 744 Sturmius založil klášter ve Fuldě a roku 751 pro něj dostal od papeže Zachariáše privilegium exempce (tj. vynětí z pravomoci arcibiskupství a přímé podřízení papeži a císaři). Po mučednické smrti sv. Bonifáce dne 5. června 754 začaly Sturmiovy spory s arcibiskupem Lulem († 786) z Mohuče, který ho přeložil do Fuldy, jak si to přál sám Bonifác. Mniši vybudovali ve Fuldě nejvýznamnější klášter ve východních Frankách. Kolem roku 763 se Sturmius dostal do konfliktu s franským králem Pipinem Krátkým a byl na dva roky vyhoštěn do kláštera Jumièges v Normandii. Mezi možné důvody sporu se uvádí opět osobní nepřátelství arcibiskupa Lula. Po omilostnění v roce 765 byl Sturmius znovu dosazen jako opat do Fuldského kláštera, který byl rovněž pod královskou ochranou. Roku 773 císař Karel Veliký potvrdil klášteru majetková práva. V roce 774 získal klášter právo svobodné volby opata a imunitu. Po saských válkách Sturmius podporoval z Fuldy saskou misii, ale kvůli hrozícím útokům se mniši museli roku 778 evakuovat do Hammelburgu a v roce 779 při opětovném útoku uprchli do Eresburgu. Odtud se již těžce nemocný Sturmius roku 779 mohl vrátit do Fuldského kláštera, kde zemřel obklopen svými spolubratry a byl pohřben v chrámu kláštera, který založil.

Jeho tělo bylo za vlády otonských císařů vyzvednuto na oltář a uctíváno. Roku 1139 jej papež Inocenc II. v Římě svatořečil.^[1]

Ikonografie a kult

Bývá vyobrazen v kutně benediktinského mnicha s insigniemi opata (berla, mitra), v ruce drží řeholní pravidla sv. Benedikta nebo kříž misionáře, kterým vyhání a zaříkává ďábla. Většina vyobrazení pochází z fuldské diecéze a z klášterů bavorských benediktinů (Fulda, Metten). V době barokní se Sturmius obejvuje na příležitostných upomínkách fuldských biskupů (číše, medaile) a ve fuldském dómu je vysvěcen jeho oltář.

Odkazy

Reference

Literatura

• LAWRENCE, Hugh. Dějiny středověkého mnišství. Brno: CDK, 2001. S. 60. 
• LCI 8 Lexikon der christlichen Ikonographie, díl 8 (Me-Z), Wolfgang Braunfels (editor). Herder Basel-Freiburg-Rom-Wien 1994, s. 410.

Související články

• Seznam světců a mučedníků katolické církve

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Sturmius na Wikimedia Commons
• Tento článek čerpá z 11. vydání Encyclopædie Britannicy z roku 1911, nyní již volného díla (public domain), z hesla (anglicky) „Saint Sturmius“.