Subjektivní idealismus

Sujektivní idealismus je jeden ze základních druhů idealismu absolutizující lidské subjektivní vědomí v tom smyslu, že se vnější svět jeví jen jako obsah tohoto vědomí.[1] Na rozdíl od objektivního idealismu bere idealismus subjektivní za základ jsoucna nikoli objektivní, na člověku nezávislé a samostatně existující vědomí, nýbrž počitek, představu, vědomí jednotlivého individua, subjektu, kdežto existenci všeho na světě uvádí do závislosti na tomto subjektivním vědomí, považuje to za druhotné, za odvozené z vědomí.[2][3] Subjektivní idealismus tvrdí, že věci a předměty jsou souhrnem našich počitků, myšlenek; tím přenáší tento směr svět do vědomí subjektu, tj. poznávajícího člověka.[4]

Tento druh idealismu je především spjat se jménem anglického biskupa Berkeleye.[2] V oblasti idealismu Berkeleye je i učení Jonathana Edwardse.[5][6] K subjektivním idealistům bývá řazen také německý filozof Johann Gottlieb Fichte, který tvrdil, že svět je ne-Já vyjádřené naším Já, sebevědomím subjektu.[7][3]

Subjektivní idealismus popírá, že za počitky jsou materiální předměty, které působí na naše smyslové orgány a vyvolávají v nás určité počitky. Toto stanovisko vede nevyhnutelně k solipsismu.[8][3][9][10] V Česku získal proslulost solipsisty Ladislav Klíma.

Nesmíme přeceňovat rozdíly mezi subjektivním a objektivním idealismem. Subjektivní idealismus se často ztotožňuje s objektivním idealismem, jak tomu bylo nejen u Berkeleyho, ale i u J. G. Fichta.[11]

„Hranice mezi subjektivním a objektivním idealismem jsou neurčité, neboť subjektivní idealisté, aby se vyhnuli solipsistickým závěrům, se převážně snaží rozšířit individuální vědomí na vědomí všeobecné (například u Rickerta ”vědomí vůbec”, nebo teoreticko-poznávací subjekt).“
— Alfred Kosing: "Zdravý rozum" jezuity Jozefa de Friza[12]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Filozofický slovník: A-N, s. 260.
  2. ↑ a b Stručný filosofický slovník, s. 187.
  3. ↑ a b c Makarov 1972, s. 15.
  4. ↑ Základy marxismu-leninismu, s. 35.
  5. ↑ Dějiny filosofie, sv. II, s. 494.
  6. ↑ Покровский.
  7. ↑ Asmus 1976.
  8. ↑ Stručný filosofický slovník, s. 187–188.
  9. ↑ Základy marxismu-leninismu, s. 36.
  10. ↑ Spirkin 1971, s. 13–14.
  11. ↑ Ojzerman 1975, s. 87.
  12. ↑ Kosing, Alfred (1959): Die "gesunde Vernunft" des Jesuitenpaters Josef de Vries. In: Deutsche Zeitschrift für Philosophie, Jg. 7, S. 65–85.

Literatura

v češtině
v cizích jazycích
  • ПОКРОВСКИЙ, Н. Е., 1989. Ранняя американская философия. Пуританизм. 1. vyd. Moskva: Высшая школа. 246 s. (Учебное издание). Dostupné online. Kapitola V «Джонатан Эдвардс» (Jonathan Edwards), s. 209–229. (rusky) 

Externí odkazy