Supermarine Baby

Baby
Určení	stíhací létající člun
Výrobce	Supermarine
Šéfkonstruktér	F. J Hargreaves
První let	únor 1918
Charakter	program opuštěn
Uživatel	Royal Naval Air Service
Vyrobeno kusů	1 prototyp
Varianty	Supermarine Sea Lion I
Další vývoj	Supermarine Sea King
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Supermarine Baby byl britský stíhací létající člun navržený a postavený v období první světové války společností Supermarine Aviation Works. Ačkoliv vznikl jen jeden kus, stal se základem pozdějšího stíhače Supermarine Sea King a závodního letounu Supermarine Sea Lion I.

Supermarine Baby byl zkonstruován v odpověď na vypsané specifikace Admirality požadující letoun kategorie N.1B (jednomístný stíhací hydroplán), který by byl schopný operací z nosičů hydroplánů Royal Navy a dosahoval rychlosti alespoň 110 mil za hodinu (177 km/h) a dostupu 20 000 stop (~ 6 100 m).^{[1]:s.27–28} U firmy Supermarine byly objednány tři prototypy,^[2] a zakázky byly uděleny i na výrobu prototypů společností Westland (Westland N.1B) a Blackburn (Blackburn N.1B).

Stroj společnosti Supermarine byl jednomotorový dvouplošník s tlačně instalovanou pohonnou jednotkou, sklopnými křídly s jednokomorovým systémem vzpěr a ocasními plochami ve tvaru „T“. Pilotní kokpit byl umístěn v přídi aerodynamicky tvarovaného dřevěného člunového trupu.^[1]:s.28 První prototyp, jemuž bylo přiděleno sériové číslo N59, poprvé vzlétl v únoru 1918, poháněn osmiválcovým vidlicovým motorem Hispano-Suiza 8 o výkonu 200 hp (149 kW). Později byl vybaven motorem Sunbeam Arab o podobném výkonu.^[3] V tomto období již ale Royal Naval Air Service provozovala letouny s kolovým podvozkem Sopwith Pup ze vzletových plošin na palubách válečných lodí, a úspěšné nasazení strojů Pup, a později také Camel, vedlo k opuštění programu N.1B. Druhý prototyp, sériového čísla N60, byl dodán rozebraný na náhradní díly pro prvý stroj a třetí prototyp N61 nebyl dokončen.^[4]

Ačkoliv byl vývoj Supermarine Baby opuštěn, typ se přesto stal základem vývoje pozdějšího soutěžního speciálu Supermarine Sea Lion I, který se v roce 1919 zúčastnil závodu o Schneiderův pohár,^[1]:s.57 a stíhacího Supermarine Sea King.^[1]:s.52

Údaje podle Supermarine Aircraft since 1914^[1]:s.29

• Osádka: 1 (pilot)
• Délka: 8,02 m (26 stop a 4 palce)
• Rozpětí křídel: 9,29 m (30 stop a 6 palců)
• Výška: 3,22 m (10 stop a 7 palců)
• Nosná plocha: 28,7 m² (309 čtverečních stop)
• Prázdná hmotnost: 770 kg (1 697 liber)
• Maximální vzletová hmotnost: 1 407 kg (3 101,9 lb)
• Pohonná jednotka: 1 × kapalinou chlazený vidlicový osmiválec Hispano-Suiza 8
• Výkon pohonné jednotky: 200 hp (149,1 kW)

• Maximální rychlost: 187 km/h (101 uzlů, 116 mph)
• Praktický dostup: 3 260 m (10 700 stop)^{[3][p 1]}
• Vytrvalost: 3 hodiny letu
• Výstup do výše 3 050 m (10 000 stop): 25 minut a 10 sekund^[2]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Supermarine Baby na anglické Wikipedii.

• ANDREWS, C.F.; MORGAN, E.B. Supermarine Aircraft Since 1914. 2. vyd. London: Putnam Books Ltd, 2003. ISBN 0-85177-800-3. (anglicky) 
• BRUCE, J.M. British Aeroplanes 1914-18. London: Putnam, 1957. (anglicky) 
• LONDON, Peter. British Flying Boats. Stroud: Sutton Publishing, 2003. Dostupné online. ISBN 0-7509-2695-3. (anglicky) 
• MASON, Francis K. The British Fighter since 1912. Annapolis, MD: US Naval Institute Press, 1992. ISBN 1-55750-082-7. (anglicky) 

• Seznam hydroplánů

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Supermarine Baby na Wikimedia Commons
• Fotografie Supermarine Baby na www.seawings.co.uk