Surcot

Rytířský surcot

Surcot, svrchní sukně (středohornoněmecky sorket, také sorkeit, fr. souqenie, v českém prostředí suckenie, suckni; do západní Evropy se snad název dostal ze slovanského pojmu pro sukno; v českých latinsky psaných textech surcotus, surcotium, angl. surcoat v angl. terminologii se nerozlišuje surcot a varkoč) je svrchní oděv, něco mezi pláštěm a šatovou sukní, společný vznešeným mužům i ženám.

Začíná se nosit kolem poloviny 12. století, kdy má tříčtvrteční rukáv, od konce 12. století je pak bezrukávový, bohatě řasený, u žen delší u mužů sahající ke koleni i níže. Mužský surcot bývá zpravidla přepásaný někdy na boku otevřený. Kolem roku 1230 se průramky bezrukávového surcotu prohlubují, bývá často lemován nebo i celý podšíván kožešinou, někdy zapínán na rameni nebo vpředu na knoflíky. Pod surcotem se nosilo cotte a celý tento komplet byl typem základního oblečení které navazovalo na v té době tradiční, z antiky odvozený princip dvojího oděvu. Cotte (starofr. kota, něm. kotze, kautte, anglicky coat tedy kabát, varianta něm. hamo a roc) oblékají bez rozdílu muži i ženy, příslušníci všech společenských vrstev. Je to oblečení košilovité, které ženy poutají v pase a stahují šňůrkou, postupně je v partii sukně stále více rozšiřováno klíny, v partii živůtku je pak stále těsnější. Muži nosí cotte volnější, také přepásanou nebo i volnou, rukávy jsou těsné nebo i náročně tvarované dolů rozšířené. Od konce 13. století se objevuje také cote-bardie(cotardie), typ svrchního oděvu, který byl vpředu otevřený a oblékal se pravděpodobně přes surcot: měl volně visící rukávy zdobené kožešinou a byl rovněž zapínán na knoflíky.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Cpg359 46v.jpg
Duel of Volker the minstrel and Islan the monk (hie stritet volger vnd der münch ylsan), fol. 46v.. CPG 359 fol. 46v,