Suse Byk

Suse Byk
Narození	1884 Berlín
Úmrtí	1943 (ve věku 58–59 let) New York
Povolání	fotografka
Manžel(ka)	Hellmuth Falkenfeld
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Suse Byk (1884, Berlín – 1943, New York^[1]) byla německá fotografka. Podle její studentky Liselotte Strelowové byla ve 20. letech 20. století přední berlínskou fotografkou portrétů.^[2]

I přes několik pokusů bylo možné život Suse Byk rekonstruovat jen částečně. To platí i pro její fotografickou tvorbu, která se nezachovala v jednom nebo více svazcích, ale pouze v jednotlivých dílech v různých knihách, sbírkách a archivech.^[3]

Suse Byk se narodila jako dcera chemika a továrníka Dr. Siegmunda Byka (1856–1936, bratr Heinricha Byka) a jeho manželky Clary.^[1][3][4] Clara Byk byla sestřenice svého manžela; napsala rodinnou historii a zemřela v Berlíně v roce 1926.^[5] Dr. Siegmund Byk opustil představenstvo chemické továrny Byk založené v roce 1873 v roce 1905.

Suse Byk vystudovala fotografii pravděpodobně ve škole Lette.^[3] V roce 1910 byla přijata do Photographische Verein zu Berlin. Fotoateliér pod jejím jménem byl poprvé otevřen v roce 1911 na soukromé adrese Siegmunda Byka na Kurfürstendamm 14/15 ve třetím patře, později převzala studio od Ernsta Sandaua. V roce 1913 se zúčastnila první „konference pro německé fotografky“ v prostorách berlínského ženského klubu, kdy byla označována jako Meister, profesionální fotografka. Ve stejném roce otevřela pod svým jménem „ateliér pro fotografické portréty“ v domě na adrese Kurfürstendamm 230, který provozovala do roku 1938.^[6]

Fotografky Martha Maas a Lore Feininger začaly studovat fotografii u Suse Byk v letech 1916, respektive 1919. V roce 1929 měla Byk pět zaměstnanců a Siegmund Byk měl v tomto roce ve společnosti plnou moc.^[7] Po roce 1929 si Suse Byk vzala novináře a spisovatele Hellmutha Falkenfelda.^[8] V Jüdischen Adressbuch für Gross-Berlin (Židovském adresáři Velkého Berlína) byla v roce 1931 zapsána jako Suse Falkenfeld.

V ateliéru Byks Studio byla vyfotografována řada umělců a vědců z Berlína ve 20. letech 20. století. Ve 20. letech měla Byk rovněž zakázky na módní focení pro časopisy a pracovala jako divadelní fotografka pro umělce městské opery Städtische Oper. V roce 1926 rozšířila název společnosti o „rodinné fotografie a video“, od roku 1924 také pro soukromé klienty natáčela na video děti a zvířata. V roce 1925 pořídila portréty a filmové záběry moderní tanečnice a pantomimy Valesky Gert. Kromě prezentačních hereckých portrétů George Groka v roli Kastěje v baletu Pták Ohnivák a Rudolfa von Labana a jeho souboru jsou zahrnuty také taneční fotografie a portréty umělců jako byli například: Niddy Impekoven, Gret Palucca, Hertha Feist, Lizzi Maudrik a jejich taneční soubor Maudrik, Vera Skoronel a skupiny Skoronel-Trümpy.^[3] V roce 1927 pořídila ve svém ateliéru fotografii Judith Kerr a jejího bratra Michaela Kerra.^[9]

Po převzetí moci národní socialisty v roce 1933 zůstala Byk v Berlíně a pokračovala v práci v podmínkách antisemitismu, i když se její práce zpočátku nezdála být přímo ovlivněna opatřeními státu, protože její práce byla publikováno v roce 1935.^[3] Pod politickým tlakem se v roce 1938 vzdala a pokusila se svůj podnik prodat.

Od Suse Byk se obor fotografie učila Liselotte Strelow, poté pracovala ve firmě Kodak v Berlíně. V roce 1938 Strelow převzala obchod a byt za cenu arizace 2500 RM, což byla polovina částky, kterou Suse Byk požadovala. Dne 1. října 1938 zahájila Strelow provoz studia pod svým jménem. V červenci 1939 byla společnost Byk vymazána z obchodního rejstříku.^[7] Studio a fotografické archivy Bykové, které v něm zřejmě mohly být, byly zničeny při leteckém bombovém útoku v zimě 1944.^[10]

V neznámém čase mezi 18. červnem a 1. říjnem 1938 Suse a Hellmuth Falkenfeld emigrovali do Londýna a odtud do New Yorku. O posledních letech života Suse Falkenfeld-Byk není nic známo.^[3]

• Mezinárodní výstava knižního obchodu a grafiky 1914
• Das Lichtbild, Mezinárodní výstava, Mnichov 1930

posmrtně

• Menschen, Orte, Zeiten. Fotografie am Deutschen Historischen Museum (Lidé, místa, časy. Fotografie v Německém historickém muzeu), 2009, S. 353
• Klaus Honnef, Frank Weyers: Und sie haben Deutschland verlassen … müssen: Fotografen und ihre Bilder 1928–1997 (A odešli z Německa… museli: Fotografové a jejich fotografie 1928–1997). Výstava Rheinisches Landesmuseum Bonn, 15. května – 24. srpna 1997. Rheinisches Landesmuseum, Bonn 1997, s. 92

Několik fotografií od Suse Byk bylo publikováno v následujících knihách:

• Böhme, Fritz: Tanzkunst (Taneční umění). C. Dünnhaupt Verlag, Dessau 1926.
• Lämmel, Rudolf: Der moderne Tanz. Eine allgemeinverständliche Einführung in das Gebiet der Rhythmischen Gymnastik und des Neuen Tanzes. (Moderní tanec. Obecně srozumitelný úvod do oblasti rytmické gymnastiky a nového tance.) Peter J. Oestergaard Verlag, Berlin 1928.

• Um das Porträt (K portrétu). In: Utility Photography, sešit 5, 1933

• 
  Helga Molander
• 
  Manja Tzatschewa, 1922
• 
  Paul Graener (1872–1944)
• 
  Manja Tzatschewa, 1922

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Suse Byk na německé Wikipedii.

• Kai Brückner: Byk, Suse. In: Allgemeines Künstlerlexikon. Die Bildenden Künstler aller Zeiten und Völker (AKL). Band 15, Saur, München u. a. 1996, ISBN 3-598-22755-8, s. 417.
• Christiane Kuhlmann: Bewegter Körper – Mechanischer Apparat. Zur medialen Verschränkung von Tanz und Fotografie in den 1920er Jahren an den Beispielen von Charlotte Rudolph, Suse Byk und Lotte Jacobi. (Pohybující se tělo – mechanické zařízení. K mediálnímu zapletení tance a fotografie ve 20. letech 20. století na příkladech Charlotte Rudolph, Suse Byk a Lotte Jacobi.) Peter Lang, Frankfurt a. M. 2003. Diss. Bochum 2001
• Christiane Kuhlmann: Charlotte Rudolph. Tanzfotografie 1924–1939 (Taneční fotografie 1924–1939). Steidl, Göttingen 2004
• Sidney Darchinger: Gesicht als Ereignis: Liselotte Strelow. Porträtphotographie 1939–1974. (Tvář jako událost: Liselotte Strelow. Portrétní fotografie 1939–1974.) Bonn 1997. Diss. Bonn 1994
• Ute Eskildsen (vyd.): Fotografieren hieß teilnehmen. Fotografinnen der Weimarer Republik ( Fotografování znamenalo účast. Fotografové Výmarské republiky), Museum Folkwang, Essen 1994. 3 fotografie, reference na str. 306. Krátký životopis na str. 314.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Suse Byk na Wikimedia Commons
• Suse Byk. Deutsche Fotothek