Světová výstava

Světová výstava neboli Expo je velká mezinárodní výstava průmyslu a kultury jednotlivých zemí, pořádaná každých několik let od poloviny 19. století. Výstavy mají různý charakter a konají se v různých částech světa.

Termín „world's fair“ (světová výstava) se běžně používá ve Spojených státech, zatímco francouzský termín „Exposition universelle“ (univerzální výstava) se používá ve většině Evropy a Asie.^[1] Další používané termíny jsou světové Expo nebo specializované Expo, přičemž slovo Expo se používá pro různé typy výstav od roku 1937. V roce 2000 při výstavě v německém Hannoveru se Expo stalo oficiálním názvem.^[2]

V roce 1928 byl založen Mezinárodní úřad pro výstavnictví (Bureau International des Expositions, BIE) se sídlem v Paříži a vznikla Úmluva o mezinárodních výstavách. Od té doby BIE slouží jako mezinárodní orgán, který jednotlivé mezinárodní výstavy schvaluje.^[1] Pod jeho záštitou se pořádají čtyři typy mezinárodních výstav:^[3]

• Světová výstava
• Mezinárodní specializovaná výstava
• Zahradnická výstava
• Milánské trienále.

V letech 1964 a 1965 se v New Yorku konala "světová výstava" bez účasti BIE. Oproti ostatním výstavám trvala dvojnásobnou dobu (v obou letech byla otevřena od dubna do října).

Světová výstava

Světové výstavy, dříve známé jako univerzální výstavy, jsou největší svého druhu. Na těchto výstavách si vystavovatelé zpravidla budují své vlastní pavilony. Často se jedná o velmi drahé a extravagantní expozice. Délka trvání výstavy může být od šesti týdnů do šesti měsíců. Od roku 1995 je interval mezi dvěma světovými výstavami nejméně pět let.

Mezinárodní specializovaná výstava

Specializované výstavy jsou menší co do rozsahu a investic a zpravidla trvají kratší dobu, od tří týdnů do tří měsíců. Celková plocha výstaviště nesmí přesáhnout 25 ha (62 akrů) a organizátoři musí pro zúčastněné státy zajistit pavilony bez nároku na nájemné, poplatky nebo daně. Největší pavilony jednotlivých států nesmí přesáhnout plochu 1 000 m². Mezi dvěma světovými výstavami se může konat pouze jedna specializovaná výstava.

Zahradnická výstava a Milánské trienále

BIE uznává ještě další dva typy mezinárodních výstav – zahradnické výstavy, které se pořádají pod společnou záštitou BIE a Mezinárodní asociace pěstitelů (AIPH) a účastníci na nich prezentují zahrady a zahradní pavilony, a nepravidelnou výstavu umění a designu Milánské trienále (nekoná se vždy každý třetí rok). Výstava probíhá v italském Miláně a BIE udělila v letech 1996 – 2016 status oficiální mezinárodní výstavy 14 ročníkům trienále .^[4]

Výstavy před založením BIE

Výstavy organizované BIE

Světové výstavy

Rok	Název	Místo konání		Datum	Téma
1935	Světová výstava 1935	Belgie Belgie	Brusel	27. 4. 1935 – 6. 11. 1935	Transports
1937	Světová výstava 1937	Francie Francie	Paříž	25. 5. 1937 – 25. 11. 1937	Arts and Technology in modern life
1939	Světová výstava 1939	Spojené státy americké Spojené státy americké	New York	30. 4. 1939 – 27. 10. 1940	Building The World of Tomorrow
1949	Světová výstava 1949	Haiti Haiti	Port-au-Prince	8. 12. 1949 – 8. 6. 1950	The festival of Peace
1958	Světová výstava 1958	Belgie Belgie	Brusel	17. 4. – 19. 11. 1958	A World View: A New Humanism
1962	Světová výstava 1962	Spojené státy americké Spojené státy americké	Seattle	21. 4. – 21. 10. 1962	Man in the Space Age
1967	Světová výstava 1967	Kanada Kanada	Montreal	21. 4. – 17. 10. 1967	Man and His World
1970	Světová výstava 1970	Japonsko Japonsko	Ósaka	15. 3. – 13. 9. 1970	Progress and Harmony for Mankind
1992	Světová výstava 1992	Španělsko Španělsko	Sevilla	20. 4. – 12. 10. 2000	The era of discoveries
2000	Expo 2000	Německo Německo	Hannover	1. 6. – 31. 10. 2000	Man, Nature, Technology
2005	Expo 2005	Japonsko Japonsko	Aichi	25. 3. – 25. 9. 2005	Nature's Wisdom
2010	Expo 2010	Čína Čína	Šanghaj	1. 5. 2010 – 31. 10. 2010	Better City, Better Life
2015	Expo 2015	Itálie Itálie	Milán	1. 5. 2015 – 31. 10. 2015	Feeding the planet, energy for life
2020	Expo 2020	Spojené arabské emiráty Spojené arabské emiráty	Dubaj	20. 10. 2020 – 10. 4. 2021	Connecting Minds, Creating the Future
				1. 10. 2021 – 31. 3. 2022
2025	Expo 2025	Japonsko Japonsko	Ósaka	3. 5. – 3. 11. 2025	Designing Future Society for Our Lives

Mezinárodní specializované výstavy

• 1936 Stockholm - Světová výstava 1936
• 1938 Helsinky - Světová výstava 1938
• 1939 Lutych - Světová výstava 1939
• 1947 Paříž - Světová výstava 1947
• 1949 Stockholm - Světová výstava 1949
• 1949 Lyon - Světová výstava 1949
• 1951 Lille - Světová výstava 1951
• 1953 Řím - Světová výstava 1953
• 1953 Jeruzalém - Světová výstava 1953
• 1954 Neapol - Světová výstava 1954
• 1955 Turín - Světová výstava 1955
• 1955 Helsingborg - Světová výstava 1955
• 1956 Bejt Dagan - Světová výstava 1956
• 1957 Berlín - Světová výstava 1957
• 1961 Turín - Světová výstava 1961
• 1965 Mnichov - Světová výstava 1965
• 1968 San Antonio - Světová výstava 1968
• 1971 Budapešť - Světová výstava 1971
• 1974 Spokane - Světová výstava 1974
• 1975 Okinawa - Světová výstava 1975
• 1981 Plovdiv - Světová výstava 1981
• 1982 Knoxville - Světová výstava 1982
• 1984 New Orleans - Světová výstava 1984
• 1985 Cukuba - Světová výstava 1985
• 1985 Plovdiv - Světová výstava 1985
• 1986 Vancouver - Světová výstava 1986
• 1988 Brisbane - Světová výstava 1987
• 1991 Plovdiv - Světová výstava 1991
• 1992 Janov - Specializovaná světová výstava 1992
• 1993 Tedžon - Světová výstava 1993
• 1998 Lisabon - Světová výstava 1998
• 2008 Zaragoza - Expo 2008
• 2012 Josu - Expo 2012
• 2017 Astana - Expo 2017
• 2023 Buenos Aires - Expo 2023
• 2027 Bělehrad - Expo 2027

Česko

Česká republika se poprvé zúčastnila světové výstavy na Expu 2000 v německém Hannoveru. Podruhé o pět let později poblíž japonské Nagojy na Expu 2005. V roce 2010 měla svůj největší pavilon v historii na Světové výstavě 2010 v Šanghaji. Za celou dobu konání ho navštívilo 7,8 milionů lidí. Česko se účastnilo rovněž světové výstavy 2015 v Miláně.

Před vznikem samostatné České republiky se účastnilo světových výstav Československo. Poprvé byl český pavilon na výstavě k stému výročí brazilské nezávislosti v roce 1922 v Rio de Janeiro,^[5] tuto výstavu ovšem BIE neuvádí ve svém seznamu. V roce 1929 v Barceloně mělo Československo pouze vnitřní expozici, vlastní pavilon na výstavě pořádané BIE uvedlo poprvé v Chicagu v roce 1933. Poslední účast před rozdělením státu proběhla v roce 1992 ve španělské Seville.^[6] Velmi revoluční československé pavilony byly v roce 1937 v Paříži, v roce 1958 v Bruselu a v roce 1967 v Montréalu. Na Bruselském Expu 58 se představil projekt Laterny magiky.

Historie českého výstavnictví

Kořeny účasti českých zemí na světových výstavách sahají až do 18. století. V roce 1791 proběhl v pražském Klementinu průmyslový veletrh u příležitosti korunovace krále Leopolda II., nejednalo se ale o světovou výstavu v pravém slova smyslu. První světová výstava svého druhu (až později EXPO) se konala v roce 1851 v Londýně.

České království jako součást Rakousko-Uherska

Rakousko-Uhersko se v roce 1873 po Spojeném království a Francii stalo třetí zemí, která světovou výstavu pořádala, zde však Českému království nebylo dovoleno vybudovat samostatný pavilon. Samotná výstava skončila mimořádným neúspěchem. Vlivem špatného počasí už 1. května, kdy výstava začínala, přišlo málo lidí. V pátek 9. května pak zkrachovala vídeňská burza. Namísto odhadovaných 20 milionů návštěvníků zaznamenala výstava zaměřená především na vzdělání a gramotnost jen 7 milionů. Dalším ovlivňujícím faktorem byla epidemie cholery, která ve Vídni vypukla během června a způsobila, že lidé v panice město opouštěli. Státu po výstavě zůstal dluh bezmála 19 milionu guldenů.

Naopak velký úspěch přinesla Jubilejní zemská výstava 1891 v Praze. Výstava se konala na Výstavišti v dnešním Bubenči na oslavu 100 let od průmyslového veletrhu. Ani tato výstava nespadala do kategorie mezinárodních výstav. Výstava měla být původně všeobecná zemská, ale německá strana svou účast odřekla. Vynikla tím vyspělost a rozvoj českého průmyslu a ukázal se český potenciál.

Završení výstav 19. století proběhlo roku 1900 v Paříži. Na pátou pařížskou výstavu přišlo až 50 milionů návštěvníků. Českému království se na této výstavě opět oficiálního uznání nedostalo, přestože zde prezentovali svá díla například Vojtěch Hynais či J. V. Myslbek. Alfons Mucha se dokonce podílel na tvorbě pavilonu Bosny a Hercegoviny.

Samostatné Československo

První veletrh, kterého se účastnila Československá republika jako samostatný stát, se konala v roce 1922 v Riu de Janeiru. Přestože se neřadí mezi historické výstavy, pro ČSR představovala jednu z prvních příležitostí předvést svůj potenciál nezávislé země na světovém veletrhu.

Dále se prezentovala suverénní ČSR na výstavě, které se přezdívá výstava světla, roku 1929 v Barceloně. Zde neměla svůj vlastní pavilon, pouze interiérovou expozici, ve které představovala své exportní firmy. Zároveň se jednalo o poslední výstavu, která nebyla koordinovaná Mezinárodním ústavem pro výstavnictví (francouzsky Bureau Internationale des Expositions, zkr. BIE). Členem komise BIE se ČSR stala v roce 1932 – rok před další výstavou v Chicagu.

V roce 1933 tak proběhla veleúspěšná výstava v americkém Chicagu, která dávala na odiv především prudký technologický rozmach. Navzdory depresi z finanční krize a prohibici se výstava těšila skvělé návštěvnosti a pozitivním ohlasům, a proto se chicagská radnice rozhodla pro druhou sezonu. Celkový počet návštěvníků se tak vyšplhal až na 39 milionů. Na této výstavě ČSR pavilon už postavila. Kromě 70 firem, které zde vystavovaly, se prezentovala i národním nápojem – pivem. Celkově český pavilon navštívilo 6,5 milionu lidí.

Po výjimce, kterou Bruselu musel udělit BIE, se EXPO v roce 1935 konalo v belgickém hlavním městě. V Bruselu se českému pavilonu podařilo zaujmout. Téměř pětinu všech návštěvníků zlákaly skleněné instalace českých mistrů a nevšední systém zrcadel architekta Antonína Heythuma, který poskytoval světlo pavilonu i přesto, že neměl téměř žádná okna. Jednalo se o první EXPO, které bylo organizované pod záštitou BIE.

Další EXPO pořádala Francie už v roce 1937, pouhé dva roky po Bruselu. Na poslední výstavě před vypuknutím druhé světové války naproti sobě stanuly pavilony dvou totalitních velmocí: SSSR a nacistického Německa. Na jedné straně srp a kladivo, na druhé orlice svírající svastiku. Protiválečný postoj zde znázorňoval nápis pax (mír) na paláci Chaillot a Picassovo dílo La Guernica. Československý pavilon, obdobně jako mnoho dalších, byl dostavěn se zpožděním především kvůli záplavám. Funkcionalistický pavilon byl prosklený Thermoluxem, speciálním sklem, které dokáže absorbovat sluneční teplo. Z architektonického hlediska byl český pavilon úspěšnou stavbou, ale interiér byl exponáty přehlcený a špatně prostupný.

Přestože ČSR v letech 1939 a 1940 de iure neexistovala, na výstavě v New Yorku československý pavilon byl. Druhá sezóna změnila kvůli světové válce téma na Mír a svoboda z původního Vytvoření světa zítřků. Expozice se zúčastnilo 55 zemí a 5 organizací, rekordní a do té doby nevídaný počet. Velkolepou výstavu zahajoval projevem Albert Einstein, původní téma poukazovala na nejnovější technologické vymoženosti. Československý pavilon se podařilo dostavit především díky generálnímu komisaři Hugovi Vavrečkovi, který před vypuknutím druhé republiky vyslal exponáty i s experty přes Atlantik.

V druhé polovině 20. století se konalo mnohem více specializovaných výstav, světové výstavy ale proběhly jen čtyři. V roce 1958 byla EXPO v Bruselu, kde jsme slavili nečekaně velký úspěch. Film Vynález zkázy režiséra Karla Zemana získal Velkou cenu, český pavilon byl na celém EXPO nejlepší a kromě hlavní ceny získal četná další ocenění.

Na Montrealu v roce 1967 bylo Československo opět úspěšné. Úspěch takového formátu, jakého se dočkal pavilon v Bruselu se sice neopakoval, přesto návštěvníky zaujal mimo jiné i Kinoautomatem, prvním interaktivním filmem, během něhož mohl divák zasahovat do děje. Kromě technologicky vyspělého kinoautomatu zařadili tvůrci do výstavy i historické exponáty jako třebechovický betlém či Věstonickou Venuši.

I v japonské Ósace se ČSR dařilo, na 11 milionů návštěvníků si přišlo prohlédnout československou expozici. Pavilon byl poznamenaný jak pražským jarem, tak vpádem vojsk varšavské smlouvy v roce 1968. Alegorický tón výstavy se zachoval, avšak stranické orgány prosadily například busty V. I. Lenina; po skončení výstavy byl generální ředitel Miroslav Galuška společně s některými umělci totalitním režimem perzekvován.

Plánování výstavy v Seville v roce 1992 začalo ještě před pádem totalitního režimu. Po zrušení vládní komise pro výstavnictví novou československou vládou se nakonec generálním ředitelem stal opět Miroslav Galuška, který se rozhodl zaplnit expozici českým sklem. Za doprovodu hudby Michala Pavlíčka mohli návštěvníci pozorovat nasvícené pohyblivé skleněné skulptury.

Česko 2000–současnost

Po rozdělení Československa se Česká republika výstavy EXPO účastnila od roku 2000, kdy proběhla v německém Hannoveru. Přestože stát obdržel pozvánku k výstavě s pětiletým předstihem, česká účast byla v posledních krocích ohrožena. Na konci listopadu 1999 rezignoval generální komisař Vlastimil Ježek, kterého nahradil 1. prosince Václav Bartuška. Ten přípravu dokončil, avšak za hlasité kritiky historika architektury Zdeňka Lukeše.^[zdroj?] Český pavilon byl nakonec i přes dramatický konec příprav relativně úspěšný a německé návštěvníky potěšil i Karel Gott, který po komentářích Lukeše hrozil, že svou účast zruší.

Od kulatého ročníku EXPO 2000 se interval mezi jednotlivými výstavami ustálil na 5 letech. Výstavu v roce 2005 pořádala japonská prefektura Aichi, konkrétně město Nagoja. Oproti původním předpokládaným 15 milionům návštěvníků jich prošlo turnikety na 22 milionů, z čehož pramenil i velký zisk. Český pavilon podtéma umění života ztvárnil v interaktivní expozici přizpůsobené japonskému publiku. Největší úspěch slavil japonský humanoidní robot ASIMO a robotice byl věnován celý pavilon. Zde byli mimo jiné zmíněni i Karel Čapek, či legendární pražský golem.

Největší výstava, která se doposud konala, byla v roce 2010 v Šanghaji. Nejdražší, nejrozsáhlejší a nejnavštěvovanější Expo historie navštívily více než 73 miliony návštěvníků.^[7] Motto výstavy Lepší město, lepší život měl odrážet zvyšující se urbanizaci v celém světě. Jelikož se Česká republika pro účast rozhodla až na začátku roku 2008,^[zdroj?] nemohla kvůli časovému presu postavit pavilon vlastní. Místo toho ozdobili tvůrci fasádu propůjčeného modulu 63 miliony hokejových puků. Český pavilon byl koncipovaný jako relaxační zóna, ve které exponáty Lukáše Rittsteina a Barbory Šlapetové a dalších (mj. i Maxima Velčovského) odkazovaly na propojení a soulad města a přírody. V předposlední den výstavy získal český pavilon stříbrnou medaili za kreativitu.

Expo 2015 v Miláně tématem Uživit planetu, energie pro život odkazovala na zhoršující se ekologickou situaci. Pavilon postavili architekti Chybík a Krištof ve spolupráci s firmou KOMA, která se specializuje na modulární konstrukci. Pavilon byl v souladu s tématem ekologicky čistý, plně rozmontovatelný a přemístitelný. Český pavilon získal řadu ocenění, italská média a návštěvníci jej označili za „nejpohodovější pavilon“,^[8] „pavilon nejvstřícnější k dětem“^[9] Deník Corriere dela Serra ocenil luxusní českou restauraci La Baita del cacciatore jako třetí nejlepší z celého EXPO.^[10] Nejvýznamnější ocenění byla bronzová medaile za architekturu.

Expo 2020 v Dubaji vedl za český pavilon komisař Jiří František Potužník. Tématem výstavy bylo Connecting minds, creating the future, v překladu Spojování myslí a vytváření budoucnosti.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku World's fair na anglické Wikipedii.

Související články

• Mezinárodní úřad pro výstavnictví

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Světová výstava na Wikimedia Commons
• Historie českých pavilonů EXPO
• Seznam světových výstav