Světové dědictví

Znak světového dědictví
Vlajka světového dědictví

Jako světové dědictví se označují nejrůznější kulturní a přírodní památky po celém světě, které byly pro svou unikátnost vybrány organizací UNESCO a přijaty na Seznam světového dědictví. Na tomto seznamu se nacházejí nejrůznější budovy, hory, jezera, národní parky i celá města. Podle Úmluvy o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví z roku 1972 jsou smluvní státy, na jejichž území se dané památky nachází, zavázány jejich ochranou.

V srpnu 2021 bylo na seznamu světového dědictví 1 154 položek. Z toho 869 položek kulturního dědictví, 213 přírodního a 39 smíšeného ve 167 státech světa.[1] Česko má na tomto seznamu celkem 16 památek. Dalších 7 položek má Česko v kategorii nehmotného kulturního dědictví.

Mapa zobrazující počet památek světového dědictví v jednotlivých státech
Mapa zobrazující koncentraci památek UNESCO v jednotlivých evropských zemích. Čísla v rámečku udávají kolik tisíc km2 připadá na 1 památku UNESCO v daném státě. Červená – nejvyšší hustota, světle modrá – nejnižší hustota.

Dějiny

Myšlenka spojit péči o ochranu přírodních a kulturních památek lidstva, tedy jakéhosi „světového dědictví“, vznikla ve Spojených státech. Toto spojení vyjadřuje skutečnost, že se člověk a příroda vzájemně ovlivňují a je tedy nezbytná jak ochrana přírody, tak ochrana nejdůležitějších výtvorů lidské činnosti ve vzájemné jednotě. Konference konaná v Bílém domě ve Washingtonu v roce 1965 vyzvala k založení „Nadace světového dědictví“, která by podporovala mezinárodní spolupráci směřující k zachování mimořádně významných přírodních oblastí a historických památek pro současné i budoucí pokolení.

Podobný návrh vypracoval roku 1968 také Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) jako doporučení pro své členy. Oba návrhy byly předloženy k diskusi na konferenci OSN o životním prostředí konané ve Stockholmu v roce 1972. 16. listopadu téhož roku byla pak na generální konferenci UNESCO schválena Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví (The Convention concerning the Protection of World Cultural and Natural Heritage) poměrem hlasů 75 pro, 1 proti, 17 se zdrželo hlasování. V platnost vstoupila dne 17. prosince 1975.

ČSFR přistoupila k Úmluvě k 15. listopadu 1990 a závaznou se pro ni stala dnem 15. února 1991. Na základě sukcese je platná pro ČR. Text Úmluvy byl publikován ve Sbírce zákonů č. 159/1991 Sb.[2]

Hlavním posláním Úmluvy je povinnost smluvního státu zabezpečit označení, ochranu, zachování a předávání kulturního a přírodního dědictví budoucím generacím. Stát to zajistí při maximálním využití svých vlastních zdrojů, případně s mezinárodní pomocí a spoluprací.

Druhy památek

Podle Úmluvy se u jednotlivých památek rozlišuje mezi kulturním a přírodním dědictvím.

Kulturní dědictví

Rozšíření kulturních památek

Za kulturní dědictví jsou považovány:

  • památníky (architektonická díla, díla monumentálního sochařství a malířství, prvky či struktury archeologické povahy, nápisy, jeskynní obydlí a kombinace prvků, jež mají výjimečnou světovou hodnotu z hlediska dějin, umění či vědy);
  • skupiny budov (skupiny oddělených či spojených budov, které mají z důvodu své architektury, stejnorodosti či umístění v krajině výjimečnou světovou hodnotu z hlediska dějin, umění či vědy);
  • lokality (výtvory člověka či kombinovaná díla přírody a člověka a oblasti zahrnující místa archeologických nálezů mající výjimečnou světovou hodnotu z dějinného, estetického, etnologického či antropologického hlediska).

Přírodní dědictví

Rozšíření přírodních památek

Za přírodní dědictví jsou považovány:

  • přírodní jevy tvořené fyzickými a biologickými útvary nebo skupinami takovýchto útvarů, jež mají výjimečnou světovou hodnotu z estetického či vědeckého hlediska;
  • geologické a fyziografické útvary a přesně vymezené oblasti, které tvoří místo přirozeného výskytu ohrožených druhů zvířat a rostlin výjimečné světové hodnoty z hlediska vědy či péče o zachování přírody;
  • přírodní lokality, či přesně vymezené přírodní oblasti světové hodnoty z hlediska vědy, péče o zachování přírody nebo přírodní krásy.

Kritéria

Památky zařazené na Seznam světového dědictví musí splňovat alespoň jedno z deseti kritérií, která byla stanovena organizací UNESCO.[3] Kritéria se označují malými římskými číslicemi. Až do konce roku 2004 byly rozděleny do dvou skupin – na kulturní (i–vi)[4] a přírodní (i–iv). Avšak od roku 2005 bylo číslování spojeno a vzniklo tak označení i–x (přičemž i–vi značí kulturní dědictví, vii–x přírodní dědictví). Není výjimkou, že některé památky splňují i několik kritérií současně.

Kulturní dědictví[5]:

  1. je mistrovským dílem tvůrčího talentu člověka, nebo
  2. představuje významný mezník v hodnotách člověka (v určité době nebo kulturním období) ve vývoji v architektuře, technice, umění či urbanismu, nebo
  3. je jedinečným důkazem o existující nebo už vymizelé civilizaci nebo kulturní tradici, nebo
  4. je skvělou ukázkou stavby, architektonického nebo technologického souboru, dokumentující jednu nebo více významných etap v historii lidstva, nebo
  5. je skvělou ukázkou určitého způsobu osidlování nebo způsobu využití půdy či moře, typického pro nějakou kulturu, zejména tam, kde hrozí poškození vnějšími či vnitřními vlivy, jejichž dopad by byl nevratný, nebo
  6. souvisí přímo nebo specificky s událostmi, s tradicemi, s převratnými myšlenkami, s vyznáním či vírou, s literaturou či uměním majícím univerzální význam (toto kritérium není obvykle používáno samostatně, ale společně s jinými kritérii).

Přírodní dědictví[5]:

  1. obsahuje unikátní přírodní fenomén či oblasti výjimečné přírodní krásy a estetického významu, nebo
  2. je skvělou ukázkou dokumentující významné fáze přírodního vývoje Země, včetně dokladů o lidské evoluci, ukázkou významných právě probíhajících geologických procesů, případně je významným geomorfologickým či fyziografickým útvarem, nebo
  3. je skvělou ukázkou probíhajících ekologických a biologických procesů v rámci evoluce a vývoje pozemních, sladkovodních, pobřežních či mořských ekosystémů a společenstev rostlin a živočichů, nebo
  4. obsahuje nejdůležitější a nejvýznamnější přírodní biotopy klíčové pro zachování místní biologické rozmanitosti, včetně takových biotopů, kde se nachází ohrožené druhy rostlin a živočichů výjimečné světové hodnoty z hlediska vědy a ochrany přírody.

Smluvní státy a jejich závazky

Smluvní státy se zavázaly, že budou usilovat:[6]

  1. o přijetí všeobecné politiky zaměřené na posílení úlohy kulturního a přírodního dědictví v životě společenství a začlenění ochrany tohoto dědictví do komplexních plánovacích programů;
  2. o vytvoření služeb na ochranu, zachování a prezentování kulturního a přírodního dědictví a příslušnými zaměstnanci, majících prostředky na výkon těchto funkcí, na svých územích tam, kde takového služby neexistují;
  3. o rozvinutí vědeckých a technických studií a výzkumu a o vypracování metod práce, se kterými bude stát schopen působit proti nebezpečím, která ohrožují jeho kulturní nebo národní dědictví;
  4. o přijetí odpovídajících právních, vědeckých, technických, administrativních a finančních opatření potřebných pro označení, ochranu, zachování, prezentování a obnovu tohoto dědictví; a
  5. o podporu při vytváření nebo rozvíjení národních či regionálních středisek pro školení v oblasti ochrany, zachování a prezentování kulturního a přírodního dědictví a o podporování vědeckého výzkumu v této oblasti.

Výbor pro světové dědictví

V rámci UNESCO byl ustaven Mezivládní výbor pro ochranu kulturního a přírodního dědictví výjimečné světové hodnoty, nazývaný „Výbor pro světové dědictví“. Tento výbor založil, aktualizuje a publikuje „Seznam světového dědictví“.

Seznam je veřejně dostupný na rozsáhlém webovém portálu, který spravuje Centrum Světového dědictví (francouzsky Centre du patrimoine mondial, anglicky World Heritage Centre).[7], jež je součástí UNESCO a sídlí v Paříži. Toto centrum plní řadu funkcí ve vztahu ke světovému dědictví a organizuje zasedání Výboru pro světové dědictví, odborné semináře a workshopy.[8]

Soupis vlastnictví

Každý smluvní stát má právo předložit Výboru pro světové dědictví soupis vlastnictví tvořícího součást kulturního a přírodního dědictví, který se nachází na jeho území. Výbor stanovil přesná kritéria, která musí být splněna, aby byl návrh zařazen na Seznam. Kritéria lze nalézt na internetových stránkách UNESCO.

Seznam světového dědictví v ohrožení

Vedle tohoto Seznamu je veden „Seznam světového dědictví v ohrožení“, seznam vlastnictví uvedeného v „Seznamu světového dědictví“, na jehož zachování jsou potřebné větší operace. Do tohoto seznamu může být zahrnuto pouze takové vlastnictví, které tvoří součást kulturního a přírodního dědictví a hrozí mu závažné a zvláštní nebezpečí, jako je hrozba zmizení vyvolaná zrychleným chátráním, rozsáhlými veřejnými či soukromými projekty rychlého urbanistického či turistického rozvoje; ničení vyvolané změnami v používání či vlastnictví půdy, velké změny, jejichž příčina je neznáma; opuštění z jakéhokoliv důvodu; vypuknutí či hrozba ozbrojeného konfliktu; kalamity a pohromy hrozivé požáry, zemětřesení a sesuvy půdy; sopečné erupce; změny hladiny vody, záplavy a přílivové vlny.

Fond světového dědictví

Dále byl vytvořen Fond na ochranu světového kulturního a přírodního dědictví výjimečně světové hodnoty, nazývaný „Fond světového dědictví“. Zdroje Fondu tvoří:

  • povinné a dobrovolné příspěvky smluvních států,
  • příspěvky, dary nebo odkazy, jež mohou poskytnout:
    • jiné státy;
    • UNESCO, jiné organizace v rámci systému OSN, zejména UNDP či jiné mezivládní organizace;
    • veřejné či soukromé orgány nebo jednotlivci;
  • jakékoliv úroky připadající na zdroje Fondu;
  • fondy vzniklé sbírkami a příjmy z akcí organizovaných ve prospěch Fondu; a
  • veškeré další zdroje, jež jsou v souladu s předpisy Fondu, jak jsou navrženy Výborem pro světové dědictví.

Pomoc poskytovaná Výborem

Pomoc poskytovaná Výborem pro světové dědictví může zahrnovat následující formy:

  1. výzkumy týkající se uměleckých, vědeckých a technických problémů vyplývajících z ochrany, zachování, prezentování a obnovy kulturního a přírodního dědictví;
  2. ustanovení expertů, techniků a zkušených pracovníků, aby bylo zajištěno správné provedení prací;
  3. školení pracovníků a specialistů na všech úrovních v oblasti označení, ochrany, zachování, prezentování a obnovy kulturního a přírodního dědictví;
  4. dodání zařízení, které dotyčný stát nevlastní nebo nemůže získat;

půjčky s nízkým úrokem nebo bezúročné půjčky splatné na dlouhodobém základě; ve výjimečných případech a ze zvláštních důvodů poskytnutí nenávratných příspěvků.

Zasedání

Jednotlivá zasedání Výboru pro světové dědictví se konají několikrát do roka. Na těchto zasedáních se projednává správa stávajících památek ze seznamu světového dědictví a přijímají se nominační dokumenty z jednotlivých států. Vrcholem těchto zasedání bývá to, během kterého se vyhlašují nové památky, které se budou připisovat na seznam. Konají se v různých státech, poměrně často pak v Paříži, kde má Výbor pro světové dědictví své sídlo. Následující tabulka zachycuje místo a data konání jednotlivých zasedání.

ZasedáníRokDatumHostující městoStát
1197727. června – 1. červencePařížFrancieFrancie Francie
219785. září – 8. záříWashingtonSpojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké
3197922. října – 26. říjnaKáhira a LuxorEgyptEgypt Egypt
419801. září – 5. záříPařížFrancieFrancie Francie
5198126. října – 30. říjnaSydneyAustrálieAustrálie Austrálie
6198213. prosince – 17. prosincePařížFrancieFrancie Francie
719835. prosince – 9. prosinceFlorencieItálieItálie Itálie
8198429. října – 2. listopaduBuenos AiresArgentinaArgentina Argentina
919852. prosince – 6. prosinceIstanbulTureckoTurecko Turecko
10198624. listopadu – 28. listopaduPařížFrancieFrancie Francie
1119877. prosince – 11. prosincePařížFrancieFrancie Francie
1219885. prosince – 9. prosinceBrasíliaBrazílieBrazílie Brazílie
13198911. prosince – 15. prosincePařížFrancieFrancie Francie
1419907. prosince – 12. prosinceBanffKanadaKanada Kanada
1519919. prosince – 13. prosinceKartágoTuniskoTunisko Tunisko
1619927. prosince – 14. prosinceSanta FéSpojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké
1719936. prosince – 11. prosinceCartagenaKolumbieKolumbie Kolumbie
18199412. prosince – 17. prosincePhuketThajskoThajsko Thajsko
1919954. prosince – 9. prosinceBerlínNěmeckoNěmecko Německo
2019962. prosince – 7. prosinceMéridaMexikoMexiko Mexiko
2119971. prosince – 6. prosinceNeapolItálieItálie Itálie
22199830. listopadu – 5. prosinceKjótoJaponskoJaponsko Japonsko
23199929. listopadu – 4. prosinceMarrákéšMarokoMaroko Maroko
24200027. listopadu – 2. prosinceCairnsAustrálieAustrálie Austrálie
25200111. prosince – 16. prosinceHelsinkyFinskoFinsko Finsko
26200224. června – 29. červnaBudapešťMaďarskoMaďarsko Maďarsko
27200330. června – 5. červencePařížFrancieFrancie Francie
28200428. června – 7. červenceSu-čouČínaČína Čína
29200510. července – 17. červenceDurbanJihoafrická republikaJihoafrická republika Jihoafrická republika
3020068. července – 16. červenceVilniusLitvaLitva Litva
31200723. června – 1. červenceChristchurchNový ZélandNový Zéland Nový Zéland
3220082. července – 10. červenceQuébecKanadaKanada Kanada
33200922. června – 30. červnaSevillaŠpanělskoŠpanělsko Španělsko
34201025. července – 3. srpnaBrasíliaBrazílieBrazílie Brazílie
35201119. června – 29. červnaPařížFrancieFrancie Francie
36201225. června – 5. červencePetrohradRuskoRusko Rusko
37201317. června – 27. červnaPhnompenhKambodžaKambodža Kambodža
38201417. června – 25. červnaDauháKatarKatar Katar
39201528. června – 8. červenceBonnNěmeckoNěmecko Německo
40201610. července – 17. července[p 1]IstanbulTureckoTurecko Turecko
4120172. července – 12. červenceKrakovPolskoPolsko Polsko
42201824. června – 4. červenceManámaBahrajnBahrajn Bahrajn
43201930. června – 10. červenceBakuÁzerbájdžánÁzerbájdžán Ázerbájdžán
2020Zrušeno kvůli pandemii covidu-19Fu-čouČínaČína Čína
44202116. července – 31. červenceFu-čouČínaČína Čína
45202219. června – 30. červnaKazaňRuskoRusko Rusko

Seznam světového dědictví v roce 2021

5 geografických oblastí Země dle UNESCO:
     Afrika
     Arabské státy
     Asie a Pacifik
     Evropa a Severní Amerika
     Latinská Amerika a Karibik

V roce 2021 je na Seznamu světového dědictví 1154 položek. Z toho 897 položek kulturního dědictví, 218 přírodního a 39 smíšeného ve 167 státech světa.[1][9]

Region[p 2][p 3]Kulturní
dědictví
Přírodní
dědictví
Smíšené
dědictví
Celkem
položek
Procentuelní
vyjádření
Počet
států
Afrika54395988,5635
Arabské státy8053887,6718
Asie a Pacifik195701227723,9136
Evropa a Severní Amerika468661154547,1950
Latinská Amerika a Karibik10038814612,6735
CELKEM897218391154100167

Mezi jednotlivými státy se nejvíce památek světového dědictví nachází v Itálii (58), Číně (56), Německu (51), Španělsku (49) a Francii (49). Česko má těchto památek 16.[10] Následující srovnávací graf zachycuje státy, které mají deset a více památek světového dědictví:

DánskoJihoafrická republikaBulharskoChorvatskoRakouskoArgentinaNizozemskoŠvýcarskoPeruBelgieJižní KoreaŠvédskoČeská republikaPolskoPortugalskoŘeckoTureckoKanadaAustrálieBrazílieSpojené státy americkéJaponskoÍránRuská federaceSpojené královstvíMexikoIndieFrancieŠpanělskoNěmeckoČínaItálie

Seznam

Pro přehlednost je seznam památek světového dědictví rozdělen následovně:

a do:

Poznámky

  1. Původně mělo být do 20. července, ale kvůli vojenskému převratu v Turecku skončilo zasedání dříve.
  2. Do regionu Evropa a Severní Amerika jsou zahrnuty Turecko, Kypr, Izrael, Arménie, Ázerbájdžán, Gruzie, celé Rusko.
  3. Položka „Architektonické dílo Le Corbuisiera - nevšední příspěvek modernistickému hnutí“, která je skupinou staveb v Evropě, Jižní Americe a Asii, je započítáno do regionu Evropy. Položky „Krajina Daurie“ a „Uvsunurská kotlina“ sdílené Ruskem a Mongolskem jsou započítány do regionu Asie a Pacifiku.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku World Heritage Site na anglické Wikipedii.

  1. a b World Heritage List [online]. World Heritage UNESCO [cit. 2020-05-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Plný text Archivováno 21. 12. 2009 na Wayback Machine v češtině na webu Ministerstva životního prostředí
  3. Dostupné v angličtině na UNESCO World Heritage Centre – The Criteria for Selection
  4. V českém překladu dostupné na webu středočeského kraje Archivováno 1. 7. 2008 na Wayback Machine
  5. a b Kritéria výběru na stránkách UNESCO (anglicky)
  6. Úmluva o ochraně světového a kulturního dědictví, článek 5. Cit. doslova. Dostupné online Archivováno 21. 12. 2009 na Wayback Machine.
  7. Centrum světového dědictví, anglicky
  8. NPÚ: Památky s mezinárodním statusem
  9. World Heritage List Statistics [online]. World Heritage List [cit. 2020-05-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. Podrobný soupis je dostupný na webu Národního památkového ústavu

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of Australia (converted).svg

Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).

See Flag of Australia.svg for main file information.
Flag of Canada (Pantone).svg
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Flag of Thailand.svg
The national flag of Kingdom of Thailand since September 2017; there are total of 3 colours:
  • Red represents the blood spilt to protect Thailand’s independence and often more simply described as representing the nation.
  • White represents the religion of Buddhism, the predominant religion of the nation
  • Blue represents the monarchy of the nation, which is recognised as the centre of Thai hearts.
Flag of Finland.svg
Finská vlajka
Map of UNESCO Regions to localize World Heritage Sites.jpg
Autor: , Licence: CC-BY-SA-3.0
Map of UNESCO Regions in order to localize World Heritage Sites.
World Heritage Emblem.svg
Globally-used UNESCO World Heritage logo
World Heritage flagg 2012.jpg
Autor: Holger.Ellgaard, Licence: CC BY-SA 3.0
Världsarvsflagga vid Falu gruva
Europe - density of UNESCO sites.png
Autor: Packare, Licence: CC BY-SA 3.0
Tato mapa ukazuje hustotu památek UNESCO v jednotlivých evropských zemích.

Červená barva značí hustotu 1 památka UNESCO na 0-7,5 tisíc km2, oranžová: 1 památka na 7,5-15 tisíc km2, žlutá: 1 památka na 15-25 tisíc km2, zelená: 1 památka na 25-40 tisíc km2, tmavě modrá: 1 památka na 40-60 tisíc km2,

světle modrá: 1 památka na více než 60 km2.
UNESCO World Heritage Natural Sites by Country.png
(c) Joey80, CC-BY-SA-3.0
Map showing the Natural Heritage Sites distribution by State Parties.