Svěcené oleje
Svěcené oleje (latinsky olea sancta, jednotné číslo Oleum sanctum) jsou v křesťanské liturgii svátostí olivové oleje speciálně požehnané a užívané k pomazání osob nebo k posvěcení chrámu či chrámových předmětů.
Pojem a jeho rozsah
Slovo olej pochází z latinského termínu oleum, který je odvozen z řeckého élaion a označuje olej lisovaný z oliv. Může sloužit jako lék, parfém, jídlo či k osvětlení. Pro účely křesťanských obřadů se užívá olej s příměsí balzámu. Význam tohoto speciálního oleje je vyjádřen přídavným jménem svěcený. Oleje světí biskup (či arcibiskup) během mše svaté, která se slaví v každé diecézi během Svatého týdne. Jsou distribuovány ve velkých nádobách (konvích či lahvích) k uložení v kostelech, kde se postupně rozlévají do tří druhů nádobek označených podle svého využití.
Historie
V židovsko-křesťanské tradici býval král před svým nastolením pomazán olejem, který zakládal jeho královskou hodnost. Ve Starém zákoně například Samuel pomazal krále Saula i krále Davida. Pomazání olejem symbolizovalo zasvěcení člověka vyvoleného Bohem k vládě královskou mocí, kněžstvím nebo prorockým posláním. Kristus je považován za pomazaného Boha, Mesiáše, obřadem pomazání se stal Božím prorokem. Jméno Kristus je řeckým překladem hebrejského termínu Mašiyachle a znamená „pomazaný“. Odtud se pak panovníci a světci označují "hlavy pomazané".
Využití
V křesťanské liturgii se používají tři druhy svatého oleje:
- olej exorcismu nebo katechumenů (oleum catechumenorum nebo oleum sanctum), tj. k přípravě na křest (děti jsou pomazány těsně před křtem, dospělí mohou být pomazáni při zvláštním obřadu); nádobka se označuje "O.C."
- olej nemocných (oleum infirmorum) ke svátosti nemocných, tj. k pomazání při slavení svátosti nemocných, nikoliv nutně zaopatření křesťanů před smrtí; nádobka se označuje "O.I."
- křižmo (sanctum chrisma), pro pomazání při křtu, biřmování, a svěcení kněží a biskupů, vysvěcení chrámových předmětů (kalichy, křtitelnice, zvony) a částí chrámu (oltáře, konsekrační kříže na stěnách. Nádobka se označuje "S.C." Ve zjednodušené verzi se značí písmeny C, I, S.
Olej katechumenů a křižmo se používají spolu s vodou při křtu.
Nádoby a uložení
Od raně křesťanské doby slouží jako nádobky buď skleněné ampule, nebo keramické vázy typu lékythos,alabastron či pyxis), válcové kovové schránky (stříbrné, cínové, železné) s víčkem, zátkou či šroubovacím uzávěrem. V období gotiky byl zaveden typ nádobky se třemi spojenými válcovými prohlubněmi s jedním trojlistým víčkem, otvíracím na pant. Označení písmeny bylo zpravidla ryté na víčku. Pozdně gotické, renesanční a barokní nádobky mohou spočívat na noze s patkou. Svěcené oleje mají být uloženy v uzamčené skříni v kapli či v kredenci v sakristii kostela[1].
Odkazy
Reference
- ↑ Frencl, 1862, 111-115
Literatura
- Innocencius Anton Frencl: Liturgika čili Vysvětlení služeb Božích a obřadů svaté katolické církve.. 2. vydání, Karel Bellmann: Praha 1862, s. 110-111, 113-115 (dostupné online)
- Jan Merell: Malý bohovědný slovník. Praha 1963
Související články
Externí odkazy
- Slovníkové heslo křižmo ve Wikislovníku
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Svěcené oleje na Wikimedia Commons
- https://www.herder.de/gd/lexikon/heilige-oele/
Média použitá na této stránce
Autor: Achim55, Licence: CC0
Taufbecken in St. Nicolai in Mölln, Schleswig-Holstein, gegossen 1509 von Peter Wulf. Die Tragfigur hält ein Chrismarium in ihren Händen.
(c) Павел Котов, CC BY 3.0
Собор Парижской Богоматери
Autor: Père Igor, Licence: CC BY-SA 4.0
Armoire aux saintes huiles, église de Biras, Dordogne, France.
This chrismatory is made up of 3 compartments containing holy oils used in the Catholic Church for ritual anointing: Oleum Infirmorum used for the sick, Oleum Catechumenorum used at baptism and Chrisma used for confirmation and ordination. A priest would carry a chrismatory with him when visiting a sick member of his community.
This flask is decorated with images of Christ, the Virgin, and two military saints (Sergios and Bacchos?), represented with the soft, voluminous drapery and staring eyes typical of the art of Byzantine Syria. The inscription tells how the donors, Megale and her family, gave this flask in fulfillment of a vow and for the eternal salvation of departed souls. The flask, the original lid and chain of which are now lost, was probably used to hold consecrated oil for the rite of baptism, or for the anointing of the sick or dying.