Svědek

Svědek je osoba, která podává věrohodnou výpověď o nějaké závažné věci. Důležitý je zejména očitý svědek, který vypovídá o něčem, co sám viděl, slyšel a podobně. Aby se důležité právní akty daly v budoucnosti potvrdit, vyžadují se i dnes svědkové například při svatbě, při závěti a podobně.

Povinnost svědčit

Při vyšetřování, v občanských sporech i v trestním řízení je svědek osoba, která není ani stranou sporu ani zaměstnancem příslušné instituce. V historických i moderních právních systémech platí, že občan, který něco důležitého o sporné věci ví, je povinen svědectví poskytnout. Za to mu náleží i náhrada výdajů a času. Svědecká povinnost se nevztahuje na osoby, jež jsou v dané věci vázány státním nebo stavovským tajemstvím (například lékařským, zpovědním a podobně) a na případy, kdy by svědek mohl svým svědectvím uškodit sobě nebo osobě blízké.

Svědek v trestním řízení

Trestní řád nestanoví podmínky svědecké způsobilosti. Svědky tedy mohou být i osoby trestně neodpovědné, zejména děti nebo osoby s psychickými vadami. Česká právní úprava vychází ze stanoviska, že taková osoba může být slyšena jako svědek, je však třeba přezkoumat schopnost této osoby správně vnímat či vypovídat. Vznikne-li pochybnost, zda svědek je schopen zřetelně vnímat jev, o kterém má podat svědectví, a řádně vypovídat o tom, co vnímal (např. zda dítě je již způsobilé dostatečně vnímat okolní jevy, náležitě je registrovat a reprodukovat), vyřeší si tuto otázku orgán činný v trestním řízení případ od případu sám, zpravidla za pomoci znalce (psychologa, popř. psychiatra).[1]

Základní povinnosti svědka:

  1. Povinnost vypovídat[2].
  2. Povinnost podrobit se konfrontaci a rekognici[3].
  3. Podrobit se vyšetření duševního stavu znalcem[4], prohlídce těla, odběru krve nebo jiným podobným úkonům spojeným se zásahem do tělesné integrity a úkonům vedoucím ke zjištění totožnosti svědka[5], povinnost napsat potřebný počet slov ke zjištění pravosti rukopisu[6].

Základní oprávnění svědka

  1. Právo odepřít výpověď[7], právo na respektování zákazu výslechu svědka[8].
  2. Právo vypovídat ve svém mateřském jazyce, resp. jazyce, který ovládá, právo na zajištění přítomnosti tlumočníka[9].
  3. Právo na právní pomoc – právo aby jím zvolený advokát byl přítomen při výslechu svědka.[10].
  4. Právo žádat, aby v protokolu o úkonu trestního řízení nebyly uváděny údaje o bydlišti a doručovací adresa svědka, o místě a výkonu zaměstnání, povolání a podnikání, údaje o rodinných, osobních a majetkových poměrech, není-li to nezbytně nutné pro dosažení účelu trestního řízení[11].
  5. Právo ohroženého svědka na poskytnutí informací o pobytu obviněného nebo odsouzeného[12][13]
  6. Právo ohroženého svědka na poskytnutí ochrany[14][15].
  7. Právo na svědečné[16].

Svědka je před výslechem třeba poučit o jeho právu odepřít výpověď, o tom že je povinen vypovědět úplnou pravdu a nic nezamlčet, o významu svědecké výpovědi a o trestních následcích křivé výpovědi, křivého obvinění a pomluvy; případně i o zákazu výslechu o okolnostech týkajících se utajovaných informací chráněných zvláštním zákonem a jestliže by svou výpovědí porušil státem uloženou nebo uznanou povinnost mlčenlivosti, a o možnosti požádat o utajení své podoby a podepsat protokol smyšleným jménem, pod kterým je pak veden (je-li to důvodné podle § 55 odst. 2 trestního řádu).[17]

Právo odepřít výpověď jako svědek má příbuzný obviněného v pokolení přímém, jeho sourozenec, osvojitel, osvojenec, manžel, partner a druh. Svědek je také oprávněn odepřít vypovídat, jestliže by výpovědí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě, svému příbuznému v pokolení přímém, svému sourozenci, osvojiteli, osvojenci, manželu, partneru nebo druhu anebo jiným osobám v poměru rodinném nebo obdobném, jejichž újmu by právem pociťoval jako újmu vlastní.

Svědkovi nesmějí být kladeny otázky, v nichž by byly obsaženy klamavé a nepravdivé okolnosti (kapciózní otázky) nebo okolnosti, které se mají zjistit teprve z jeho výpovědi (sugestivní otázky).[18]

Svědek má nárok na náhradu nutných výdajů – svědečné, zahrnující cestovní náhrady a ušlý výdělek.

Výslech svědka v historii

Proti křivému svědectví se staré společnosti bránily zdůrazňováním závažnosti svědectví, poukazem na to, že svědek není sám, nýbrž že danou událost viděly i různé mocnosti nebo že ji zná Bůh. Indický Zákoník Manuův pachateli i svědkovi připomíná, že svědky jsou zároveň také „bohové, nebe, země, voda, srdce, Měsíc, Slunce, oheň, vítr a soumrak“. Stanoví také, že pokud svědka krátce po svědectví postihne nějaké neštěstí, jeho svědectví bylo falešné.[19] Latinský název pro svědka, testis, patrně souvisí s varlaty,[20] kterých si kdysi svědek při výpovědi pod přísahou držel ruku.

Odkazy

Reference

  1. ↑ JELÍNEK, Jiří, a kol. Trestní právo procesní. 4. vydání. vyd. Praha: Nakladatelství Leges, s. r. o., 2016. 848 s. ISBN 978-80-7502-160-1. S. 401. 
  2. ↑ Zákon č. 141/1961 Sb., Trestní řád (dále jen "trestní řád"), § 97. [cit. 2019-03-30]. Dostupné online.
  3. ↑ § 104a, 104b trestní řád
  4. ↑ § 118 trestní řád
  5. ↑ § 114 trestní řád
  6. ↑ § 101 odst. 4 trestní řád
  7. ↑ § 100 trestní řád
  8. ↑ § 99 trestní řád
  9. ↑ § 2 odst. 14, 28 trestní řád
  10. ↑ Zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, čl. 37 odst. 2. [cit. 2019-03-30]. Dostupné online.
  11. ↑ § 55 odst. 1 písm. c) trestní řád
  12. ↑ § 103 trestní řád.
  13. ↑ Zákon č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů, § 11. [cit. 2019-03-30]. Dostupné online.
  14. ↑ § 55 odst. 2) trestní řád
  15. ↑ Zákon č. 137/2001 Sb., o zvláštní ochraně svědka a dalších osob v souvislosti s trestním řízením. [cit. 2019-03-30]. Dostupné online.
  16. ↑ § 104 trestní řád
  17. ↑ Zákon č. 141/1961 Sb., TrŘ, § 100. [cit. 2019-03-24]. Dostupné online.
  18. ↑ Zákon č. 141/1961 Sb., TrŘ, § 101 odst. 3. [cit. 2019-03-24]. Dostupné online.
  19. ↑ The Laws of Manu, Penguin Classics, London 1988. Book 8, 85n.
  20. ↑ Oxford Latin Dictionary, Clarendon Press 1968, heslo testis², str. 1932.

Literatura

Související články

Externí odkazy