Světští

Pouť ve Francii (foto Eugène Atget, 1923)

Světští, též mezi nimi Jauneráci je označení především pro komunitu lidí provozujících zábavní parky, cirkusy či s touto zábavou spojený prodej. Pojmu bývá přisuzován i širší význam.[1] Místem, kde světští tyto aktivity provozují, jsou nejčastěji poutě, festivaly, jarmarky, dny města a jiné místní slavnosti. V širším významu jsou nepřesně označování také jako komedianti, takové označení je pro některé světské považováno za hanlivé.

Pojem „světští“

Pojem „světští“ nemá přesnou definici a jeho obsah se mění v čase i podle interpreta.

Diplomová práce Karlovy univerzity z roku 2010 se na základě studia literatury i terénního výzkumu pokusila o definici.[2]

„...světský je příslušníkem rodiny, která si po generace předává dané řemeslo (míní se především provozovatelé zábavních parků, lidově kolotočáři a cirkusové rody) s tím, že rodina má mezi svými předky potulné loutkáře, komedianty a provozovala někdy v minulosti kolotoče lunapark nebo cirkusy, pokud jej neprovozuje dodnes. Zakládají si na rodinné historii, tradicích a dodržování pravidel.“

V minulosti měl obdobný význam výraz světák, nazývající tak potulné loutkáře, komedianty, koňské handlíře, kramáři, podomní obchodníci či hudebníky. Tak ho např. použil Karel Klostermann v románu Světák z Podlesí.[3]

Zobrazení života světských v českém umění (příklady)

Literatura

Film

Televize

Výtvarné umění

Hudba a divadlo

Některé světské rody a známé osobnosti

Známé jsou zejména tradiční rody, např.

Aleš, Berousek,[4] Dubský, Hájek, Procházka, Spilka, Flaks, Hanuš, Hubený, Pflegr, Šalman, Navrátil, Kaiser, Kludský, Kellner, Šimek, Lagron, Tříška, Vocásek, Helfer,[5] Janeček,[6] Kopecký,[7] Štaubert, Burian, Bradáč, Kolomazníček, Ruml, Turín a celé řady dalších.[8]

Mezi všeobecně známé osobnosti z řad světských patří například Matěj Kopecký, Rudolf Kaiser.

Z rodiny světských pocházejí například skladatel a zpěvák Michal David, Jarek Šimek. Únosci bratranci Barešovi.

Hantýrka

Zdroje často citují jako doklad zvláštního jazyka světských („hantýrky“) starší publikace Jaroslava Podzimka Slovníček „Světská hantýrka“ (vyšlo nákladem časopisu „Bezpečnostní služba“ v roce 1936), či Františka Oberpfalzera Argot a slangy (Československá vlastivěda, 1937).[9]

Výzkum ukazuje, že tento argot světských je živý a předává se dalším generacím.

Politika

O zastoupení v komunální politice se v roce 2018 pokusila politická strana Jauner, jejíž kandidáti pocházeli z řad světských.[10] V komunálních volbách nezískala žádný mandát.[11]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Argot [online]. Nakladatelství Maxdorf [cit. 2012-06-13]. Dostupné online. 
  2. ↑ SKOČOVSKÁ, Markéta. Světští: identita a základní kulturní rysy. Praha, 2010 [cit. 2019-04-22]. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Viktor Elšík. Dostupné online.
  3. ↑ Karel Klostermann: Světák z Podlesí. Venkov. 19. 6. 1906, s. Příloha s. 10. Dostupné online. 
  4. ↑ Není Berousek jako Berousek [online]. Cirkusland.estranky.cz [cit. 2021-05-02]. Dostupné online. 
  5. ↑ Světský život na úbytě nezajde, věří pouťový veterán Karel Helfer. iDNES.cz [online]. 2014-07-14 [cit. 2020-07-26]. Dostupné online. 
  6. ↑ Světské rody roztáčejí kolotoče pro stále nová pokolení. E15 [online]. [cit. 2020-08-08]. Dostupné online. 
  7. ↑ Divadlo Matěje Kopeckého: Trocha historie o loutkářském rodu Kopeckých
  8. ↑ TLAMSOVÁ, Hanka. Lexikon světem jdoucích. A–K. 1. vyd. Brno: Phdr. Ivo Sperát, 2020. 328 s. ISBN 978-80-87542-35-4. 
  9. ↑ Argot a slangy. Národní listy. 24. 11. 1937, s. 3. Dostupné online. 
  10. ↑ Cirkus je kultura. Zrušit platy politiků! Strana chce i přírodu v majetku národa. deník.cz. 24. 8. 2018. Dostupné online. 
  11. ↑ Komunální volby 2018 - výsledky

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Eugène Atget, Fête du Trône - Getty Museum.jpg
The carousel is in the exact center of the image; an equal amount of sky and ground surrounds it. Like many of the figures who were captured in Eugène Atget's photographs, the bow-tied bunny at the right appears to be eyeing the photographer cautiously and curiously as Atget goes about recording him. The pleasure spectacle of the carnival ride is made ordinary by the ladder visible at the right toward the back of the ride. Carnivals were usually traveling shows, stopping for only a short while before moving on to the next town, and this attraction was probably still being assembled when Atget came upon it and set his tripod down. The two small, half-oval marks along the top of the print come from the clips that held the glass negative plate in place in the back of the camera. They appear in many of Atget's prints and serve as a kind of trademark, even though they may look like a mistake.