Svět v obrazech

Svět v obrazech
Základní informace
Datum založení	1945
Datum zániku	1992
Jazyk	cs
Periodicita	týdeník
Formát	30 x 42 cm; 27,5 x 35 cm
Země původu	Československo Československo
Sídlo redakce	Praha
Náklad	70 000 (1968); 140 000 (1983)
Klíčové osoby
Vydavatel	Ministerstvo informací a osvěty; Orbis; ČTK; Novinář Českomoravský novinář, a.s.
Odkazy
ISSN	0039-7032
Číslo ČNB	cnb000357055
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svět v obrazech (dále jen SVO) byl obrazový týdeník, který vycházel v letech 1945 až 1992. Od počátku svého vzniku navazoval na pojetí a tradice obrazového českého týdeníku Pestrý týden, který vznikl v roce 1926 a přestal vycházet 28. dubna 1945. Ve svém základním obsahu byl Svět v obrazech definován jako nepolitické periodikum určené pro široké čtenářské vrstvy a později pak jako časopis s rodinnou orientací. Základem SVO byly výrazné fotografie, které v něm zaujímaly (oproti textu) největší plochu v celém rozsahu časopisu.

Svět v obrazech převzal po skončení druhé světové války ještě v květnu 1945 autorské zázemí Pestrého týdne – řadu redaktorů a fotografů i jeho fotografický archiv.^[1] Tisk a výroba SVO pokračovala v Grafických závodech Václav Neubert a synové na pražském Smíchově, kde byla věnována velká pozornost kvalitě tisku (v prvních letech byl SVO tištěn hlubotiskem) a kde se SVO tiskl až do roku 1990.^{[p. 1]}

První tři zvláštní (mimořádná, nečíslovaná) monotematická vydání poválečného Světa v obrazech v roce 1945 vyšla v rozsahu 8 stran:

• Od barikád k příchodu Rudé armády (26. května 1945);
• Příjezd prezidenta, vlády, armády (1. června 1945) a
• Lidice (10. června 1945).

První řádné číslované vydání SVO vyšlo 15. června 1945.

Vydavatelem SVO bylo nejprve Ministerstvo informací (vzniklo v roce 1945 a v roce 1948 bylo přejmenováno na Ministerstvo informací a osvěty; jeho ministrem byl v letech 1945 až 1953 komunistický novinář Václav Kopecký); později pak Orbis; ČTK; vydavatelství Novinář a Českomoravský novinář, a. s.^[2]

Řízení redakce SVO bylo od počátku svého vzniku svěřeno blízkému spolupracovníkovi Vaclava Kopeckého komunistickému politikovi, novináři a poslanci Národního shromáždění dr. Františku Novákovi. Ten stál v čele tříčlenného vedení. Redakci pomáhal v jejím řízení publicista, novinář a fotograf Vladimír Rýpar. Ten po druhé světové válce přešel do redakce SVO z redakce Pestrého týdne, kde byl taktéž redaktorem. Rýpar se stal šéfredaktorem SVO v roce 1955 a působil v této funkci až do roku 1968. (Rýpar úzce spolupracoval například s fotografem Karlem Hájkem.)

Hlavním fotografem a výraznou osobností, určující celkovou tvář SVO se stal od počátku fotograf Karel Hájek – zakladatel české moderní fotožurnalistiky. Ve své tvorbě se držel vždy hlavního a nejdůležitějšího proudu dění. Jeho tvorba čítá velké množství záběrů vypovídajících komplexně o dějinách českého národa ve 20. století.

Ihned po skončení druhé světové války byl Pestrý týden považován za proněmecké periodikum hraničící až s kolaborantstvím. Mezi léty 1945 až 1992 změnil SVO několikrát svoji grafickou podobu aby tak aktuálně přizpůsobil svůj obsah době, ve které byl vydáván. Svět v obrazech měl být již od svého založení v roce 1945 jistým způsobem poplatný novému poválečnému uspořádání republiky tak, jak jej předurčilo přijetí Košického vládního programu: měl podporovat nově se formující prosovětské a komunistické vidění světa rezonující s poválečnými náladami a shodně souznějící s nastoleným režimem. Během své historie se SVO vlastně nikdy nevymanil z ideologického vlivu vládnoucího režimu, což ovlivňovalo dlouhodobě i složení tvůrčího týmu týdeníku (tj. redaktorů a fotografů). Mezi léty 1945 až 1992 prošel tento obrazový časopis hned několika historicko–společenskými zlomy ((1945, 1948, 1968, 1989), které jej vždy nadlouho ovlivnily a výrazně dotvářely jeho aktuální podobu.

Časopis měl až do roku 1967 rozměry 30 x 42 cm, ale posléze byl jeho formát upraven na velikost 27, 5 x 35 cm, aby ještě po roce 1990 prošel dalším (tentokráte již posledním) formátovým zmenšením.

Původně byla redakce SVO umístěna v tiskárně Václav Neubert a synové na Smíchově. Později se přestěhovala do konstruktivistické budovy Paláce Dunaj na rohu ulic Národní a Voršilská na Praze 1. Dále se redakce přestěhovala do Klimentské ulice číslo 6 a pak do ulice U Prašné brány číslo 3. Od roku 1960 přesídlila redakce znovu na Národní třídu a od 70. let 20. století až do konce své existence bylo sídlo redakce SVO v Pařížské ulici číslo 9 v sídle Českého svazu novinářů a Mezinárodní organizace novinářů.

V redakci periodika Svět v obrazech se vystřídalo několik desítek českých (nebo ojediněle slovenských) novinářů a fotografů. V 80. letech 20. století se díky aktivitě členů redakce SVO uskutečnilo několik hromadných čtenářských akcí, spojených s průvodem jihočeským městem, do kterých byli zapojeni i čeští malíři, umělci a malá i velká divadla ve městě Třeboň a u tamního rybníka Svět. Konaly se každoročně pod společným názvem: Malujeme Svět, Cesta kolem Světa, Prkna, která znamenají Svět.

K redakčním profesním fotografům patřil Karel Hájek; nestor české fotografie Bedřich Kocek; Oldřich Rakovec;^{[p. 2]} Robert Wittman. Z těch později narozených, kteří působili v SVO v posledních letech existence periodika to byli Oleg Homola a Lukáš Volek.

K externím fotografům patřili: Josef Hanka;^[3] Vilém Heckel; František Jan Hlinovský;^[4] Václav Chochola; Václav Jírů; Karol Kállay; Ladislav Sitenský; Zdeněk Tmej; Erich Tylínek; Vilém Kropp; Karel Ludwig; Jan Lukas; Jindřich Marco; Emil Pardubský; Emil Fafek; Leoš Nebor; Blanka Chocholová; Pavel Dias;^[5] a další (např. Karel Otto Hrubý; Miroslav Peterka; Vilém Rosegnal...).

Z řadových redakčních novinářů v redakci působili: Jiří Nožka, Antonín Jelínek, Václav Straka,^{[p. 3]} Jaroslav Bouček, Věra Hellová, Želmíra Živná, Josef Holler,^{[p. 4]} Antonín Kuba, Jiří Čapek,^{[p. 5]} Karel Šmíd, Dušan Spáčil, Herbert Kratzer,^{[p. 6]} Gizberga Bezoušková, Josef Ondrouch, Jaroslav Major, Václav Husák, Lubomír Teprt, Stanislav Motl a jiní. Do SVO psali i četní bývalí zahraniční vojáci ze západní fronty. Obecně měl SVO poměrně velký počet externích přispěvatelů.

• František Novák (1945);
• Vladimír Rýpar (1955 až 1968);
• Miroslav Dočkal (1968 až 1970);
• Věra Hellová (1970 až 1983);
• Zdeněk Hrabica^{[p. 7]} (1983 až 1990) a
• Vladimír Kovářík (1990 až 1992).

V tzv. krizovém období let 1968 až 1969 nezastával SVO podle názoru tehdejší politické moci důsledně marxisticko-leninskou orientaci a jeho vydávání bylo na několik měsíců zastaveno. Obnoveno bylo v lednu 1970.^[6]

Několik redaktorů muselo redakci opustit, několik jich mohlo dále pracovat, se zákazem vycestovat do zahraničí. S dalšími vyloučenými udržovala redakce až do roku 1989 spojení a jejich působení probíhalo pod pseudonymy nebo pod pravými jmény kmenových redaktorů. Stejně tak se na práci redakce podíleli jiní novináři a překladatelé, kteří se ocitli na seznamech Federálního nebo českého úřadu pro tisk a informace, byl mezi nimi i pozdější primátor Hlavního města Prahy Jaroslav Kořán a jiní.

Zvýšenou popularitu čtenářské obce si získala redakce SVO v polovině 80. let 20. století, kdy popularizovala tzv. přestavbu v SSSR. Pravidelně publikovala ruské básníky: Jevgenije Jevtušenka, Alexandra Tvardovského, Roberta Rožděstvenského,^{[p. 8]} písničkáře a herce Vladimíra Vysockého a jiné (ve vynikajících přebásnění z ruštiny od Jaroslava Kabíčka^{[p. 9]} a Ľubomíra Feldeka). Obdobně věnovala pozornost v té době kontroverzně vnímaným tuzemským umělcům: Ladislavu Smoljakovi, Zdeňku Svěrákovi, Michaelu Kocábovi, ale zveřejnila i několikeré rozhovory s Bohumilem Hrabalem. Redakce neopomněla zařadit ani osobnosti začínajícího podnikání: Františka Čubu či Zdeňka Kratochvíla. Reformní stanoviska zaujímali redaktoři i ve svých reportážích ze zahraničních cest do Indie, KLDR, na sovětský Dálný východ, na Kamčatku, či o zanikajícím Aralském jezeře. SVO také reportoval v té době významnou schůzku na nejvyšší úrovni, která se konala na Maltě dne 2. března 1989 mezi americkým prezidentem Georgem Bushem starším a generálním tajemníkem Sovětského svazu Michailem Gorbačovem.

V důsledku společensko-politického vývoje po 17. listopadu 1989 přerušil SVO na delší dobu kontinuitu svého vydávání. Obnovení vydávání SVO nastalo po delší přestávce až v roce 1991 a v období od roku 1991 až do zániku v roce 1992 byl SVJ vydáván v Polygrafii, a. s., v Praze 2. Časopis se sice transformoval do role „Nezávislého společenského obrázkového časopisu“, ale z nejrůznějších důvodů, včetně obsahových, finančních a konkurenčních, ukončil v roce 1992 definitivně svou činnost.

Od září 2013 do května 2014 se uskutečnil neúspěšný pokus o obnovení časopisu SVO. Časopis identického jména vycházel v tištěné i elektronické podobě v uvedeném období ve Vydavatelství Sanoma Media (ISSN 2336-1867),^[7] ale bylo vydáno jen sedm čísel.^[8][9]

• CHOCHOLA, Marek. Svět v obrazech 1945-1948. Praha, 2002. bakalářská. Filmová a televizní fakulta Akademie múzických umění v Praze. .
• CHOCHOLA, Marek. Svět v obrazech 1945–1970 : studie obrazového týdeníku. Praha, 2006. diplomová. Filmová a televizní fakulta Akademie múzických umění v Praze. .
• LÁBOVÁ, Alena. Česká novinářská fotografie 1945-1989. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2019. 609 s. ISBN 978-80-246-3713-6. Kapitola Poválečná víra v lepší budoucnost 1945-1947, s. 30–42. 

• Svět v obrazech. Praha: Novinář, 1945-1992. ISSN 0039-7032 [online]. web: Souborný katalog Národní knihovny České republiky (NK ČR) [cit. 2022-03-03]. Dostupné online. 
• KARLOVÁ, Věra, Bc.. Román na pokračování v českém tisku v období 1945 – 1948. Praha, 2013 [cit. 2022-03-06]. 140 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova Praha; Fakulta sociálnbích věd; Institut komunikačních studií a žurnalistiky; Katedra mediálních studií. Vedoucí práce doc. PhDr. Barbara Köpplová, CSc.. s. 68–69; 79. Ke stažení ve formátu *.pdf; kapitola: 4.3 „Román na pokračování v časopise Svět v obrazech (1945 – 1948)“ + kapitola: „Doslov k analýze časopisu Svět v obrazech“. Dostupné online.