Světla Amortová

Světla Amortová
Narození7. ledna 1911
Dobromilice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí14. března 1985 (ve věku 74 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
RodičeVlastimil Amort otec
PříbuzníAlois Jiří Amort dědeček
Václav Amort strýc
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Světla Amortová, křtěná Světluše Lucie (7. ledna 1911 Dobromilice[1] u Prostějova – 14. března 1985 Praha) byla česká herečka, politička a divadelní pedagožka.

Život

Narodila se v rodině sochaře Vlastimila Amorta ml. a jeho manželky Boženy, rozené Horákové; pokřtěna byla Světluše.[1] Herectví studovala pouze soukromě, od konce 20. let se stala profesionální herečkou.

Za 2. světové války se jako komunistka zúčastnila odbojové činnosti a byla jeden a půl roku nacisty vězněna. Po roce 1945 byla společensky značně angažovaná, stala se komunistickou funkcionářkou a pražskou poslankyní (zastupitelkou), funkcionářkou Svazu československo-sovětského přátelství, zakladatelkou Svazu dramatických umělců. Za svoji společenskou angažovanost byla také často odměňována totalitními řády, tituly a vyznamenáními.

Byla jednou ze signatářek petice, žádající trest smrti pro Jiřinu Štěpničkovou.

Dlouhá léta byla profesorkou herecké tvorby před mikrofonem na pražské DAMU.

Byla manželkou herce Karla Beníška (1908–1975).

Dílo

Koncem 20. let 20. století působila jako elévka činohry Národního divadla v Praze, své první angažmá získala v holešovickém Divadle Uranie. Za velmi významnou etapu jejího života je považováno angažmá ve Slovenském národním divadle v Bratislavě v letech 1932 až 1935. Po svém návratu do Prahy v roce 1935 se věnovala především rozhlasové práci.

Ve 40. letech 20. století vystupovala spolu s manželem Karlem Beníškem v pražském Moderním divadle.[2]

Po 2. světové válce působila v Divadle 5. května, v Městských divadlech pražských (1950–1951)[3] a nakonec od roku 1951 až do roku 1981[4] ve Vinohradském divadle. Českými filmaři nebyla příliš vyhledávána, ke konci svého života si zahrála několik zajímavých televizních rolí v československých seriálech.

Ocenění

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Matrika narozených Dobromilice, 1893-1915, snímek 184 [online]. [cit. 2021-07-02]. Dostupné online. 
  2. ↑ Živé sny Karla Tomáška. Národní listy [online]. 1941-03-19 [cit. 2021-07-02]. Dostupné online. 
  3. ↑ Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 191, ISBN 80-7243-121-8
  4. ↑ Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 85, 192, ISBN 978-80-239-9604-3
  5. ↑ a b c Malá československá encyklopedie. Díl 1., A–Č. Praha: Academia, 1984. 880 s. cnb000125650. Heslo „Světla Amortová", s. 142. 
  6. ↑ Vyznamenání Za zásluhy o výstavbu - seznam nositelů [online]. Archiv Kanceláře prezidenta republiky [cit. 2021-08-07]. Vyznamenání uděleno 30. 4. 1970, číslo matriky 15194. Dostupné online. 

Literatura

  • Svatopluk Beneš: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 90, 91
  • František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 240
  • Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 74, 88, 221, 256, 310, 465, ISBN 978-80-200-1502-0
  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 40, 115, 142, 444, 466.
  • Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s. ISBN 978-80-7277-332-9. S. 21–22.
  • Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, vyd. Rybka Publishers, 2006, str. 202, ISBN 80-86182-51-7
  • Jaroslav Průcha: Má cesta k divadlu, vyd. Divadelní ústav, Praha, 1975, str. 172, 251
  • Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 85, 192, ISBN 978-80-239-9604-3
  • Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 85, 185, 249, ISBN 80-207-0485-X
  • Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 8, 11, 13, 39, 43–4, 106, 191, ISBN 80-7243-121-8
  • Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 225, 227, 230, 238, ISBN 80-85625-19-9
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 1. sešit : A. Praha: Libri, 2004. 155 s. ISBN 80-7277-215-5. S. 82. 
  • Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 191, ISBN 978-80-239-9603-6

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Order of Labour Rib (TSR).png
Autor: Kei, Licence: CC BY-SA 3.0
Ribbon order "Labour" (Czechoslovakia)
Stužka Vyznamenání Za zásluhy o výstavbu.jpg
Autor: Samuel15, Licence: CC BY-SA 4.0
Stužka Vyznamenání Za zásluhy o výstavbu
Order victory in February Rib.png
Autor: Kei, Licence: CC BY-SA 3.0
Ribbon order victory in February (Czechoslovakia)