Světla Mathauserová

prof. PhDr. Světla Mathauserová, DrSc.
Narození7. března 1924
Antalоvci
Úmrtí21. února 2006 (ve věku 81 let)
Praha
Povolánívysokoškolská učitelka, spisovatelka a překladatelka
StátČeskoČesko Česko
Alma materUniverzita Karlova
Tématarusistika a literární věda
Významná dílaCesty a křižovatky: Podkarpatská Rus, Morava, Čechy (2011)
Manžel(ka)Zdeněk Mathauser
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Světla Mathauserová (popřípadě Světlana Mathauserová;[1] 7. března 1924 Antalovce u Užhorodu – 21. února 2006 Praha) byla překladatelka, vysokoškolská učitelka, literární historička a rusistka.[2] Jejím manželem byl český rusista a filozof prof. Zdeněk Mathauser.[3]

Život

Studovala gymnázium v Užhorodě, ale po nuceném odchodu celé rodiny z Podkarpatské Rusi do českých zemí dokončila středoškolské vzdělání v r. 1943 v Prostějově.[4] Dále vystudovala v r. 1949 češtinu a ruštinu na Filozofické fakultě UK v Praze. Jako učitelka působila nejprve v Českých Budějovicích a poté čtyři desetiletí v Praze na FF UK.[5]

Byla členku v několika radách a společnostech např.: Obec překladatelů, Rada Slovanského ústavu, Společnost Dr. Edvarda Beneše, Společnost přátel Podkarpatské Rusi aj.

Věnovala se zejména starší ruské literatuře, teorii verše, srovnávacím literárním studiím, staroruské ústní lidové slovesnosti, teorii literatury atd. Posmrtně vyšla kniha jejích vzpomínek: Cesty a křižovatky – Podkarpatská Rus, Morava, Čechy. – SPPR, 2011.

Překlady

  • Dmitrij Sergejevič Lichačov: Člověk v literatuře staré Rusi. – Odeon, 1974
  • Povídky ze staré Rusi. – Odeon, 1984
  • Smích a běs. : Staroruské hagiografické příběhy. – Odeon, 1988
  • Poselství carských a císařských kurýrů : Řezno – Praha – Vídeň – Moskva 15.-17. století – Vyd. 1., Česká koordinační rada Společnosti přátel národů východu, 2000

Dílo (výběr)

  • Drevnerusskije teorii iskusstva slova. – Praha : Univ. Karlova, 1976, (AUC. Philologica, Monographia ; 63)
  • O Vasiliji Zlatovlasém, kralevici české země. – Praha : Vyšehrad, 1982
  • Cestami staletí : systémové vztahy v dějinách ruské literatury. – Praha : Univ. Karlova, 1986, (AUC. Philologica, Monographia ; 91)
  • Překlad a jinakost, v : Souvislosti : Revue pro křesťanství a kulturu. – Č. 2 (1998), s. 63–68
  • Test Puškinem, v : Puškinovské interpretačné variácie. – Bratislava : Univerzita Komenského, 2000, s. 9–20

Odkazy

Reference

  1. ↑ Матхаузерова Светла (Mathauserova Svetlana) | Библиотека Фронтистеса. Библиотека Фронтистеса. Dostupné online [cit. 2017-11-24]. (rusky)  Archivováno 14. 8. 2021 na Wayback Machine.
  2. ↑ MATHAUSEROVÁ, Světla, Prof. PhDr. DrSc.. www.slaviste.cz [online]. KDO JE KDO v české slavistice [cit. 2017-11-24]. Dostupné online. 
  3. ↑ HLEDALA SLOVANSKÝ EPOS (34/2006). www.obrys-kmen.cz [online]. OBRYS-KMEN : týdeník pro literaturu a kulturu., 2006-08-25 [cit. 2017-11-24]. Dostupné online. 
  4. ↑ Cesty a křižovatky Světly Mathauserové. Vltava. 2015-12-14. Dostupné online [cit. 2017-11-24]. 
  5. ↑ Mathauserová Světla. databaze.obecprekladatelu.cz [online]. [cit. 2017-11-24]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“