Světla Svozilová
Světla Svozilová | |
---|---|
Světla Svozilová | |
Rodné jméno | Světluše Kubešová |
Narození | 13. listopadu 1906 Brno Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 25. února 1970 (ve věku 63 let) Praha Československo |
Místo pohřbení | Vyšehradský hřbitov[1] |
Alma mater | Pražská konzervatoř |
Choť | Bedřich Rádl (1905–1981) František Votruba (?–1948) |
Rodiče | Josef Svozil |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Světla Svozilová, vlastním jménem Světluše Svozilová (13. listopadu 1906 Brno[2] – 25. února 1970 Praha), byla česká herečka.
Život
Narodila se jako nemanželské dítě Julii Kubešové. K jejímu otcovství se roku 1928 přihlásil Josef Svozil, který se s Julií Kubešovou oženil v roce 1921.[2] Po maturitě na gymnáziu studovala od roku 1923 na Dramatickém oddělení pražské konzervatoře[3], po jejím absolutoriu (1927)[4] hrála nejprve v Gamzově Uměleckém studiu, od roku 1927 do roku 1930 také působila v Osvobozeném divadle. Poté přešla do Divadla Vlasty Buriana, do Nového divadla a do Městských divadlech pražských.[5] V roce 1938 si zahrála ve filmu režiséra Roberta Landa Panenka. Od roku 1940 prakticky až do svého odchodu do důchodu v roce 1968 byla stálou členkou hereckého souboru Divadla na Vinohradech.[6] Její jméno bylo spojeno s kauzou okolo její herecké kolegyně Jiřiny Štěpničkové, pro kterou po roce 1948 ještě s několika dalšími herci měla požadovat trest smrti.[7] Usnesení z příslušné schůze se však nikdy nenašlo, neboť stranický i odborářský archiv divadla se po Listopadu 1989 ztratil.[8]
V roce 1966 obdržela titul zasloužilá umělkyně. Po odchodu do důchodu po smrti svého manžela propadla alkoholismu, zemřela na následky zranění, které si přivodila v alkoholovém opojení na schodech v domě, kde bydlela.
K filmu ji přivedl vlastně její někdejší zaměstnavatel Vlasta Burian. Zejména před 2. světovou válkou a během války ztvárnila celou řadu vedlejších či epizodních filmových rolí, hlavní role se jí vyhýbaly.
Divadelní role, výběr
- 1926 Molière: Cirkus Dandin, Paní ze Sotenvillu, Osvobozené divadlo (v Divadle Na Slupi), režie Jiří Frejka (první oficiální představení pod názvem Osvobozené divadlo[9])
- 1937 František Langer: Dvaasedmdesátka, Julča, Divadlo na Vinohradech, režie Bohuš Stejskal
- 1945 Karel Čapek: Loupežník, Fanka, Městské divadlo na Vinohradech, režie Bohuš Stejskal
- 1949 J. K. Tyl: Tvrdohlavá žena, Jahelková, Městské divadlo na Vinohradech, režie Jan Fišer
- 1953 Miloslav Stehlík: Nositelé řádu, Marie Frgalová, Divadlo čs.armády, režie Otto Haas[10]
- 1957 Anne Franková - Frances Goodrichová, Albert Hackett: Deník Anny Frankové, Petronela von Daanová, Ústřední divadlo československé armády, režie Jan Strejček[11]
- 1969 Milan Kundera: Ptákovina, matka (j. h.), Divadlo Na Zábradlí, režie Václav Hudeček[12]
Televizní role, výběr
- 1968 Sňatky z rozumu
Odkazy
Reference
- ↑ hrob herečky Světly Svozilové na Vyšehradském hřbitově v Praze
- ↑ a b Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ Vlastimil Blažek: Sborník na paměť 125 let Konservatoře hudby v Praze, Vyšehrad, Praha, 1936, str. 515
- ↑ Josef Tomeš a kol.: Český biografický slovník XX. století III, s.233
- ↑ Miloš Fikejz: Český film : herci a herečky III, s. 298
- ↑ Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 193, ISBN 978-80-239-9604-3
- ↑ Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 310, ISBN 978-80-200-1502-0
- ↑ Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 190–1, ISBN 978-80-239-9603-6
- ↑ Národní muzeum Plakát k první inscenaci Osvobozeného divadla Cirkus Dandin
- ↑ Nositelé řádu, Divadlo čs. armády Praha [online]. Databáze inscenací Divadelního ústavu. Dostupné online.
- ↑ Deník Anny Frankové, Ústřední divadlo čs. armády Praha [online]. Databáze inscenací Divadelního ústavu. Dostupné online.
- ↑ Ptákovina, Divadlo Na Zábradlí Praha [online]. Databáze inscenací Divadelního ústavu. Dostupné online.
Literatura
- Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 310, 369, 465, ISBN 978-80-200-1502-0
- Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 43, 115, 210, 368, 382, 501.
- Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. III. díl : S–Ž. 1. vyd. Praha : Libri, 2008. 907 s. ISBN 978-80-7277-353-4. S. 297–298.
- Václav Holzknecht: Jaroslav Ježek & Osvobozené divadlo, SNKLHU, Praha, 1957, str. 216–7
- Eduard Kohout: DIVADLO aneb SNÁŘ, Odeon, Praha, 1975, str. 138
- V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 180
- Jaromír Pelc: Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo, Ústav pro kulturně výchovnou činnost, Praha, 1981, str. 6, 19, 28, 46, 67–8, 224–5
- Jaromír Pelc: Zpráva o Osvobozeném divadle, Práce, Praha, 1982, 216 s.
- Jaromír Pelc: Osvobozené divadlo, Mladá fronta, Praha, 1990, 488 s., ISBN 80-204-0165-2. Blíže in: [1]
- Jaroslav Průcha: Má cesta k divadlu, vyd. Divadelní ústav, Praha, 1975, str. 172, 260
- Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 55, 83, 88, 193, ISBN 978-80-239-9604-3
- Vladimír Šlik: Divadlo a jeho tvůrci, nakl. A. Varhaníková, Praha, 1941, str. 55, 181
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 233–234.
- Milan Wolf: Vlasta Burian v obrazech, Levné knihy KMa, Praha, 2006, str. 83, 87, ISBN 80-7309-351-0
- Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 190–1, ISBN 978-80-239-9603-6
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Světla Svozilová na Wikimedia Commons
- Pobytové přihlášky pražského policejního ředitelství (konskripce) 1850-1914, Svozil Josef s rodinou
- Světla Svozilová v databázi Archivu Národního divadla
- Světla Svozilová ve Filmovém přehledu
- Světla Svozilová v Česko-Slovenské filmové databázi
- Světla Svozilová ve Filmové databázi
- Světla Svozilová na Kinoboxu
- Světla Svozilová v Internet Movie Database (anglicky)
- Světla Svozilová v Encyklopedii dějin města Brna
- Pořad Českého rozhlasu Plus: Světla Svozilová - život ve vedlejší roli; podrobné informace o životě Světly Svozilové, vzpomínky její dcery, ukázky z její tvorby.
Média použitá na této stránce
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Světla Svozilová (1906 - 1970), Česká herečka.