Světový pohár v biatlonu 2013/2014

Biathlon pictogram.svgSvětový pohár v biatlonu 2013/2014Biathlon pictogram.svg
Základní informace
Pořadí37. ročník
Doba konání24. listopadu 2013 – 23. března 2014
Počet dějišť9
PořadatelMezinárodní biatlonová unie
Celkoví vítězové
MužiFrancie Martin Fourcade
ŽenyFinsko Kaisa Mäkäräinenová
Norsko Tora Bergerová (dodatečně)
Vítězové dílčích soutěží
Vytrvalostní závod mužiNorsko Emil Hegle Svendsen
Vytrvalostní závod ženyČesko Gabriela Soukalová
Sprint mužiFrancie Martin Fourcade
Sprint ženyFinsko Kaisa Mäkäräinenová
Stíhací závod mužiFrancie Martin Fourcade
Stíhací závod ženyFinsko Kaisa Mäkäräinenová
Hromadný start mužiFrancie Martin Fourcade
Hromadný start ženyBělorusko Darja Domračevová
Štafeta mužiNěmeckoNěmecko Německo
Štafeta ženyNěmeckoNěmecko Německo
Smíšená štafetaČeskoČesko Česko
NorskoNorsko Norsko
Pohár národů
Pohár národů mužiNorskoNorsko Norsko
Pohár národů ženyNorskoNorsko Norsko
Závody
Závody celkem54
Individuální závody22 (muži) / 22 (ženy)
Štafetové závody4 (muži) / 3 (ženy) / 2 (smíšené)
Zrušené závody1 (muži) / 1 (ženy)
Nedokončené závody1 (ženy)

Světový pohár v biatlonu 2013/2014 byl 37. ročník Světového poháru pořádaný Mezinárodní biatlonovou unií (IBU). Sezóna začala 24. listopadu 2013 ve švédském Östersundu a skončila 23. března 2014 ve finále světového poháru v norském Holmenkollenu. Součástí sezóny byly také závody v rámci Zimních olympijských her 2014 v ruském Soči, výsledky z těchto závodů se však do celkového hodnocení světového poháru nezapočítávaly s výjimkou smíšené štafety[1][2]

Vítězství z předchozí sezóny obhajovali Francouz Martin Fourcade, který dokázal prvenství obhájit, a mezi ženami Norka Tora Bergerová. Celkovou klasifikaci žen ovládla s pětibodovým náskokem Finka Kaisa Mäkäräinenová, po diskvalifikaci ruské závodnice Olgy Zajcevové kvůli dopingu a následnému přepočtu bodů se na první dostala Bergerová, taktéž s náskokem čtyř bodů před Mäkäräinenovou. Mezinárodní biatlonová unie v prosinci 2021 rozhodla, že velký křišťálový glóbus za celkové vítězství zpětně udělí oběma závodnicím.[3]

Program

Kompletní program světového poháru v biatlonu 2013/2014:

Místo konáníDatum konáníSprintStíhací závodZávod s hromadným startemVytrvalostní závodŠtafetaSmíšená štafeta
Švédsko Östersund24. listopadu–1. prosince 2013
Rakousko Hochfilzen6.–8. prosince 2013
Francie Annecy12.–15. prosince 2013
Německo Oberhof3.–5. ledna 2014
Německo Ruhpolding8.–12. ledna 2014
Itálie Anterselva16.–19. ledna 2014
Rusko Soči (ZOH)8.–22. února 2014nebyly součástí světového poháru
Slovinsko Pokljuka6.–9. března 2014
Finsko Kontiolahti13.–16. března 2014●●
Norsko Holmenkollen20.–23. března 2014
Celkově: 54 závodů993242

Pořadí Světového poháru

Konečné pořadí (23 závodů)

Pořadí národů (16 závodů)

Muži
PořadíZeměBody
1.NorskoNorsko Norsko5937
2.RuskoRusko Rusko5897
3.NěmeckoNěmecko Německo5806
4.RakouskoRakousko Rakousko5721
5.FrancieFrancie Francie5678
6.ŠvédskoŠvédsko Švédsko5405
7.ČeskoČesko Česko4893
8.UkrajinaUkrajina Ukrajina4509
9.SlovinskoSlovinsko Slovinsko4241
10.ItálieItálie Itálie4175
Ženy
PořadíZeměBody
1.NorskoNorsko Norsko5604
2.RuskoRusko Rusko5453
3.NěmeckoNěmecko Německo5422
4.UkrajinaUkrajina Ukrajina5337
5.FrancieFrancie Francie4938
6.BěloruskoBělorusko Bělorusko4720
7.ČeskoČesko Česko4674
8.PolskoPolsko Polsko4410
9.ItálieItálie Itálie4410
10.KanadaKanada Kanada4153

Sprint (9 závodů)

Stíhací závod (9 závodů)

Vytrvalostní závod (2 závody)

Muži
PořadíJménoBody
1.Norsko Emil Hegle Svendsen83
2.Rakousko Simon Eder79
3.Rusko Jevgenij Usťugov76
4.Rusko Alexej Volkov75
5.Itálie Christian De Lorenzi65
Francie Simon Fourcade65
7.Francie Martin Fourcade60
8.Německo Daniel Böhm59
9.Rakousko Dominik Landertinger57
10.Ukrajina Sergij Semjonov57

Závod s hromadným startem (3 závody)

Štafeta (4 závody)

Muži
PořadíJménoBody
1.NěmeckoNěmecko Německo194
2.ŠvédskoŠvédsko Švédsko194
3.RakouskoRakousko Rakousko191
4.RuskoRusko Rusko190
5.NorskoNorsko Norsko175
6.FrancieFrancie Francie169
7.ČeskoČesko Česko137
8.ŠvýcarskoŠvýcarsko Švýcarsko130
9.SlovinskoSlovinsko Slovinsko120
10.UkrajinaUkrajina Ukrajina118
Ženy
PořadíJménoBody
1.NěmeckoNěmecko Německo168
2.UkrajinaUkrajina Ukrajina157
3.RuskoRusko Rusko141
4.NorskoNorsko Norsko136
5.FrancieFrancie Francie128
6.BěloruskoBělorusko Bělorusko103
7.KanadaKanada Kanada102
8.ItálieItálie Itálie102
9.SlovenskoSlovensko Slovensko100
10.ČeskoČesko Česko96

Smíšená štafeta (2 závody)

PořadíZeměBody
1.ČeskoČesko Česko114
1.NorskoNorsko Norsko114
3.ItálieItálie Itálie91
4.UkrajinaUkrajina Ukrajina84
5.RuskoRusko Rusko81
6.FrancieFrancie Francie78
7.SlovenskoSlovensko Slovensko67
8.BěloruskoBělorusko Bělorusko65
9.Spojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké63
10.RakouskoRakousko Rakousko63

Odkazy

Reference

  1. IBU Event and Competition Rules [PDF]. Mezinárodní biatlonová unie [cit. 2014-03-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-01-07. (anglicky) 
  2. Гонки Олимпиады больше не идут в зачет Кубка мира [online]. tribuna.sports.ru, 2013-12-30 [cit. 2014-03-06]. Dostupné online. (rusky) 
  3. IBU EB Awards Total Score Crystal Globe 2013/2014 to Tora Berger and Kaisa Makarainen. International Biathlon Union - IBU [online]. 2021-12-21 [cit. 2021-12-22]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Biathlon pictogram.svg
Pictograms of Olympic sports - Biathlon
Flag of Finland.svg
Finská vlajka
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Slovenia Flag.svg
Autor: Professorsolo2015, Licence: CC BY-SA 4.0
Flag of Slovenia
Flag of Canada (Pantone).svg
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.