Světový pohár v biatlonu 2024/2025 – Nové Město na Moravě

Světový pohár v biatlonu 2024/2025 – Nové Město na Moravě
MístoVysočina Aréna
ZeměČeskoČesko Česko
Datum6.–9. března 2025
PředchozíAnterselva
NásledujícíPokljuka
Některá data mohou pocházet z datové položky.

7. podnik Světového poháru v biatlonu v sezóně 2024/2025 se konal od 6. do 9. března 2025 v Novém Městě na Moravě. Na programu podniku byly závody v sprintech, stíhací závody a štafety žen a mužů.[1]

V Novém Městě se ve světovém poháru před tím závodilo v březnu 2023. V roce 2024 zde pak proběhlo mistrovství světa.

Program závodů

Oficiální program:

DatumDisciplínaZačátek (SEČ)Počet závodníků
6. březnaSprint (muži)18:2094
7. březnaSprint (ženy)18:20101
8. březnaStíhací závod (muži)14:5558
Stíhací závod (ženy)17:4058
9. březnaŠtafety (muži)13:5019 týmů
Štafety (ženy)16:4520 týmů

Průběh závodů

Sprinty

Zavod mužů se jel na rozměklém sněhu, a proto se vedení závodu rozhodlo nasadit největší favority na začátek startovního pole. Jako první startoval Francouz Éric Perrot, který se s jednou střeleckou chybou udržoval na prvním místě v cíli. Pak se však před něj o více než 20 vteřin dostal jeho krajan, čistě střílející Émilien Jacquelin. Nor Johannes Thingnes Bø udělal při první střelbě dvě chyby, ale běžel celkově nejrychleji ze všech a v cili byl o dvě vteřiny před Perrotem. Po druhé střelbě se za Jacquelina zařadil další Nor Endre Strømsheim, který však v posledním kole zpomalil a skončil až pátý. Před Johannesem Bø pak dojel o jednu vteřinu na druhém místě Ital Tommaso Giacomel, který naopak poslední kolo běžel nejrychleji.
Z českých reprezentantů dojel nejlépe Vítězslav Hornig, který střílel obě položky čistě a skončil na 15. místě. Ostatním se dařilo střelecky méně: Tomáš Mikyska s dvěma nezasaženými terče dojel na 36. místě, Michal Krčmář se třemi o čtyři pozice za ním. Do stíhacího závodu se probojoval ještě Jonáš Mareček z 48. místa.[2]

Také v ženském sprintu startovaly nejdříve závodnice z čela celkového pořadí. I proto bylo o vítězce rozhodnuto už po třetině závodu. Zpočátku se chvíli držela v čele Francouzka Lou Jeanmonnotová, pak je ale o 7 a 12 vteřin předstihly její krajanky Julia Simonová a Justine Braisazová-Bouchetová. Tou dobou však už jela poslední kolo Norka Ingrid Landmark Tandrevoldová. Z poslední střelby odjížděla z náskokem 20 vteřin, z kterých sice do cíle trochu ztratila, presto přijela o čtvrt minuty před Bouchetovou.
Z českých reprezentantek nastoupila do závodu po čtvrt roce – po problémech s léčbou vyhřezlé ploténky – Markéta Davidová. Jela pomaleji a při každé střelbě minula jeden terč. Skončila na 52. pozici. Lépe se dařilo Tereze Voborníkové, která zastřílela obě položky bezchybně a dojela na 17. místě. O 12 pozic za ní se umístila Jessica Jislová s jednou střeleckou chybou a o dalších šest pozic Lucie Charvátová s dvěma. Do stíhacího závodu nepostoupila jen Tereza Vinklárková, která běžela pomalu a s dvěma nezasaženými terči dojela devadesátá.[3]

Stíhací závody

Pořadí na čele závodu mužů se více měnilo až po druhé střelbě. Vítěz sprintu Émilien Jacquelin zde udělal svoje první dvě střelecké chyby a klesl na třetí místo. I další závodníci zde chybovali, a tak se do čela dostal bezchybný Švéd Sebastian Samuelsson, přestože startoval z 11. místa. Po třetí střelbě se opět pořadí měnilo, ale ne na prvním místě, kde si Samuelsson vytvořil více než půlminutový náskok. S nim přijížděl na poslední střelbu, kterou opět zvládl bezchybně a s náskokem zvítězil před Italem Tomamaso Giacomelem. Třetí dojel Johannes Thingnes Bø, který se tak opět dostal do čela celkového vedení světového poháru, protože dosavadní lídr Sturla Holm Laegreid skončil pátý.
Z českých biatlonistů byl nejlepší Vítězslav Hornig, který při první střelbě udělal dvě chyby, ale pak všechny tři další položky zastřílel bezchybně a obsadil 15. místo. Ve vlastním stíhacím závodě se však lépe dařilo Michalu Krčmářovi, který zasáhl všechny terče a z 40. pozice na startu se posunul na 21. v cíli. Body získal ještě Tomáš Mikyska za 33. místo.[4]

Také v závodě žen se po úvodní střelbě pořadí prvních biatlonistek neměnilo. V druhém běžeckém kole stahovala Francouzka Justine Braisazová-Bouchetová náskok vedoucí Norky Ingrid Landmark Tandrevoldové. Když však při druhé střelbě dvakrát chybovala, za Tandervoldovou se dostala jiná Francouzka Lou Jeanmonnotová. Na třetí střelbu přijížděly obě společné, ale Tandervoldová zde nezasáhla dva terče, a tak Jeamonotová jela v čele z více než čtvrtminutovým náskokem. Ten před poslední střelbou ještě zvýšila, ale při ní i ona nezasáhla dva terče a do čela se s ještě větším náskokem dostala její krajanka Julia Simonová, která také zvítězila. Druhá dojela Švédka Hanna Öbergová, která se na toto místo postupně propracovávala z 11. startovní pozice. Na třetí místo se v posledním delším sjezdu posunula další Francouzka Océane Michelonová, která běžela nejrychleji ze všech.
Z českých reprezentant nestartovala Markéta Davidová, kterou trenéři šetřili na nedělní štafetu.[5] Z ostatních dojela – stejně jako v předchozím sprintu – nejlépe Tereza Voborníková, která nezasáhla první terč, ale pak už byla bezchybná. Běžela však pomaleji, a tak se posunula jen na 14. místo. Jessica Jislová s ještě pomalejším během a střeleckou chybou navíc skončila na 33. pozici.

Štafety

V závodě mužů, který se jel za velkého tepla, se brzy dostala na čelo norská štafeta. Za ni se zařadila s malým odstupem Francie. V druhé polovině závodu jely tyto štafety prakticky spolu, a společně také Johannes Thingnes Bø a Quentin Fillon Maillet přijeli spolu na poslední střelbu. Maillet velmi rychle sestřelil všechny terče, zatímco Bø střílel pomaleji a především nepřesně: po čtyřech chybách musel na trestné kolo. Francie tak zvítězila a vyhrála tím všechny mužské štafety v tomto ročníku světového poháru. Třetí dojela Ukrajina, když Dmytro Pidručnyj předstihl při poslední střelbě špatně střílejícího Švýcara Arnauda Du Pasquiera. V závodě biatlonisté často střelecky chybovali a jindy kvalitní štafety musely neobvykle často na trestná kola: týkalo se to hlavně německé štafety (čtyři kola), italské štafety (pět kol) a švédské štafety (šest kol).
Český tým rozjížděl Tomáš Mikyska, který potřeboval jeden náhradní náboj a předával na třetím místě. Na druhém úseku Vítězslav Hornig chyboval třikrát při střelbě v leže; při střelbě vstoje musel na trestné kolo. Klesl na 11. místo, na kterém taky předával Jonáši Marečkovi. Ten jel také jedno trestné kolo. Michal Krčmář, který převzal štafetu po něm, vleže zastřílel bezchybně a posunul český tým o jednu pozici dopředu. Pak ale při střelbě vstoje také čtyřikrát chyboval a po trestném kole dovezl českou štafetu na 10 místě.[6]

V závodě žen se od začátku usadila na čele štafeta Francie, jejíž náskok výrazně navýšila zejména Océane Michelonová na druhém úseku. Na druhém místě zpočátku jela Finka Suvi Minkkinenová, pak se na něj dostala Rakušanka Lisa Theresa Hauserová, ale od poloviny závodu jej držely Norky zejména zásluhou Ragnhild Femsteinevikové. K poslední střelbě přijížděla Fancouzka Julia Simonová s téměř 50vteřinovým náskokem. Zastřílela zde čistě, a tak získala pro Francii nejen vítězství v tomto závodě, ale i malý křišťálový globus za první místo v hodnocení štafet v tomto ročníku světového poháru. Za druhým Norskem pak dojela třetí německá štafeta.[7]
Za český tým rozjely štafetu Jessica Jislová a Tereza Voborníková. Obě sestřelily všech 10 terčů, ale zejména Voborníková si stěžovala na pomalejší lyže. Přesto se udržovaly na třetím místě, ze kterého před druhou předávkou těsně klesly na páté. Pak přebírala štafetu dorostenka Ilona Plecháčová, která jela svůj první závod ve světovém poháru (nepočítáme-li start na mistrovství světa v únoru 2025). Udělala dvě střelecké chyby vleže a jednu vstoje, ale klesla pouze o jednom místo. Předávala Lucii Charvátové, která nahradila Markétu Davidovou. Vleže udělala jednu chybu, ale stále se udržovala na šesté pozici s půlminutovým náskokem před Švédskem. Vstoje však nezasáhla celkem 5 terčů, musela jet dvě trestná kola a dojela do cíle na osmém místě, což bylo vyrovnání nejlepšího českého výsledku ženské štafety v tomto ročníku.

Umístění na stupních vítězů

Muži

DisciplínaPrvní místoVýkonDruhé místoVýkonTřetí místoVýkon
Sprint (10 km)[8]Francie Émilien Jacquelin23:13,3
(0+0)
Itálie Tommaso Giacomel23:33,1
(1+0)
Norsko Johannes Thingnes Bø23:34,2
(2+0)
Stíhací závod (12,5 km)[9]Švédsko Sebastian Samuelsson32:22,1
(0+0+0+0)
Itálie Tommaso Giacomel32:48,5
(1+1+0+0)
Norsko Johannes Thingnes Bø33:00,8
(0+1+1+1)
Štafeta (4×7,5 km)[10]FrancieFrancie Francie
Émilien Claude
Oscar Lombardot
Fabien Claude
Quentin Fillon Maillet
1:16:24,3
(0+1) (0+2)
(0+0) (0+0)
(0+0) (0+1)
(0+0) (0+0)
NorskoNorsko Norsko
Martin Uldal
Tarjei Bø
Sturla Holm Laegreid
Johannes Thingnes Bø
1:17:50,9
(0+1) (0+0)
(0+0) (0+2)
(0+2) (0+0)
(0+0) (1+3)
UkrajinaUkrajina Ukrajina
Artem Tyščenko
Vitalij Mandzin
Anton Dudčenko
Dmytro Pidručnyj
1:19:09,7
(0+0) (0+2)
(0+2) (0+1)
(0+0) (0+0)
(0+1) (0+1)

Ženy

DisciplínaPrvní místoVýkonDruhé místoVýkonTřetí místoVýkon
Sprint (7,5 km)[11]Norsko Ingrid Landmark Tandrevoldová19:13,5
(0+0)
Francie Justine Braisazová-Bouchetová19:28,6
(1+0)
Francie Julia Simonová19:34,4
(0+0)
Stíhací závod (10 km)[12]Francie Julia Simonová30:56,0
(0+1+0+0)
Švédsko Hanna Öbergová31:13,2
(0+1+0+1)
Francie Océane Michelonová31:15,2
(1+0+0+1)
Štafeta (4×6 km)[13]FrancieFrancie Francie
Lou Jeanmonnotová
Océane Michelonová
Justine Braisazová-Bouchetová
Julia Simonová
1:11:11,1
(0+0) (0+0)
(0+0) (0+0)
(0+3) (0+1)
(0+1) (0+0)
NorskoNorsko Norsko
Karoline Offigstad Knottenová
Ingrid Landmark Tandrevoldová
Ragnhild Femsteineviková
Maren Kirkeeideová
1:11:36,2
(0+3) (0+2)
(0+1) (0+1)
(0+1) (0+1)
(0+0) (0+2)
NěmeckoNěmecko Německo
Johanna Puffová
Julia Tannheimerová
Sophia Schneiderová
Selina Grotianová
1:11:58,7
(1+0) (0+0)
(0+0) (0+1)
(0+3) (0+1)
(0+2) (0+0)

Reference

  1. 06—09 Mar 2025, Nove Mesto na Morave, Czechia [online]. Mezinárodní biatlonová unie, 2023-10 [cit. 2024-02-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. NOVÁČEK, Ondřej. Sestřih: Sprint v Novém Městě patřil Jacquelinovi. Hornig střelecky zářil, dojel patnáctý. ČT sport [online]. Česká televize, 2025-03-06 [cit. 2025-03-06]. Dostupné online. 
  3. Davidová má za sebou návrat, Voborníková ve sprintu sedmnáctá. Slaví Tandrevoldová. iDnes.cz [online]. 2025-03-07 [cit. 2025-03-08]. Dostupné online. 
  4. KAZDA, Tomáš. Krčmář neminul, Hornig udržel pozici. Stíhačce vládl chladnokrevný Samuelsson. iDnes.cz [online]. 2025-03-06 [cit. 2025-03-08]. Dostupné online. 
  5. Voborníková se posunula ve stíhačce do Top 15. Český biatlon [online]. Český svaz biatlonu, 2025-03-08 [cit. 2025-03-08]. Dostupné online. 
  6. Čeští muži skončili v divoké štafetě v NMNM desátí. Český biatlon [online]. Český svaz biatlonu, 2025-03-09 [cit. 2025-03-10]. Dostupné online. 
  7. ŘANDA, Tomáš. Sestřih: Další souboj favoritů ve štafetě pro Francii, Johannes Bö v závěru selhal. ČT sport [online]. Česká televize, 2025-03-09 [cit. 2025-03-10]. Dostupné online. 
  8. IBU World Cup Nove Mesto; Men 10km Sprint [online]. Mezinárodní biatlonová unie, 2025-03-06 [cit. 2025-03-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. IBU World Cup Nove Mesto; Men 12.5km Pursuit [online]. Mezinárodní biatlonová unie, 2025-03-08 [cit. 2025-03-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. IBU World Cup Nove Mesto; Men 4x7.5 Relay [online]. Mezinárodní biatlonová unie, 2025-03-09 [cit. 2025-03-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. IBU World Cup Nove Mesto; Women 7.5km Sprint [online]. Mezinárodní biatlonová unie, 2025-03-07 [cit. 2025-03-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. IBU World Cup Nove Mesto; Women 10km Pursuit [online]. Mezinárodní biatlonová unie, 2025-03-08 [cit. 2025-03-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. IBU World Cup Nove Mesto; Women 4x6km Relay [online]. Mezinárodní biatlonová unie, 2025-03-09 [cit. 2025-03-29]. Dostupné online. (anglicky) 

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“