Světový pohár v orientačním běhu
Světový pohár v orientačním běhu (Orienteering World Cup) je série závodů v orientačním běhu. Tato soutěž je pořádaná každoročně Mezinárodním svazem orientačního běhu (IOF). První oficiální série světového poháru se konala v roce 1986 a poté každý druhý rok až do roku 2004. Od roku 2004 se světový pohár koná každoročně.[1]
Hostující země
Rok | Pořadatelské země | Závody |
---|---|---|
SP 1986 | Norsko, Kanada, USA, Francie, Švédsko, Československo, Maďarsko, Švýcarsko | 8 závodů |
SP 1988 | Hong Kong, Austrálie, Velká Británie, Finsko, Československo, Maďarsko, Švédsko | 8 závodů |
SP 1990 | Polsko, Dánsko, Norsko, Kanada, USA, Švýcarsko, Francie, Německo | 8 závodů |
SP 1992 | Švédsko, Finsko, Rusko, Maďarsko, Rakousko, Itálie, Kanada, USA | 8 závodů |
SP 1994 | Nový Zealand, Austrálie, Norsko, Dánsko, Německo, Česko | 9 závodů (6 individuálních, 3 štafetové) |
SP 1996 | Lotyšsko, Švédsko, Norsko, Švýcarsko, Francie | 10 závodů (7 individuálních, 3 štafetové) |
SP 1998 | Irsko, Velká Británie, Švédsko, Polsko, Slovensko, Estonsko, Finsko | 13 závodů (10 individuálních, 3 štafetové) |
SP 2000 | Japonsko, Austrálie, Ukrajina, Finsko, Portugalsko | 12 závodů (9 individuálních, 3 štafetové) |
SP 2002 | Belgie, Švýcarsko, Norsko, Švédsko, Maďarsko, Česko | 17 závodů (13 individuálních, 4 štafetové) |
SP 2004 | Dánsko, Švédsko, Německo | 12 závodů (9 individuálních, 3 štafetové) |
SP 2005 | Velká Británie, Japonsko, Itálie | 12 závodů (9 individuálních, 3 štafetové) |
SP 2006 | Estonsko, Dánsko, Francie | 12 závodů (9 individuálních, 3 štafetové) |
SP 2007 | Finsko, Norsko, Švédsko, Ukrajina, Švýcarsko | 10 závodů |
SP 2008 | Litva, Norsko, Česko, Švédsko, Švýcarsko | 13 závodů |
SP 2009 | Finsko, Norsko, Maďarsko, Švýcarsko | 9 závodů |
SP 2010 | Bulharsko, Finsko, Švédsko, Norsko, Francie, Švýcarsko | 12 závodů |
SP 2011 | Finsko, Švédsko, Norsko, Francie, Česko, Švýcarsko | 10 závodů |
SP 2012 | Švédsko, Švýcarsko, Norsko, Finsko | 13 závodů |
SP 2013 | Nový Zéland, Norsko, Švédsko, Finsko, Švýcarsko | 13 závodů |
SP 2014 | Turecko, Španělsko, Portugalsko, Norsko, Finsko, Itálie, Švýcarsko | 14 závodů[2] |
SP 2015 | Austrálie, Norsko, Švédsko, Spojené království, Švýcarsko | 14 závodů (11 individuálních, 3 štafetové)[3] |
SP 2016 | Česko, Polsko, Švédsko, Švýcarsko | 14 závodů (10 individuálních, 4 štafetové)[4] |
SP 2017 | Finsko, Estonsko, Lotyšsko, Švýcarsko | 15 závodů (10 individuálních, 5 štafetových)[5] |
SP 2018 | Švýcarsko, Lotyšsko, Norsko, Česko | 20 závodů (11 individuálních, 9 štafetových)[6] |
SP 2019 | Finsko, Norsko, Švýcarsko, Čína | 12 závodů (9 individuálních, 3 štafetové)[7] |
SP 2020 | zrušeno z důvodu pandemie covidu-19 | |
SP 2021 | Švýcarsko, Švédsko, Itálie | 10 závodů (7 individuálních, 3 štafetové)[8] |
SP 2022 | Švédsko, Estonsko, Švýcarsko | 9 závodů (6 individuálních, 3 štafetové)[9] |
SP 2023 | Norsko, Česko, Itálie | 10 závodů (7 individuálních, 3 štafetové) |
Výsledky ročníků světového poháru
Ženy
Rok | |||
---|---|---|---|
1986 | Ellen Sofie Olsviková | Jorunn Teigenová | Karin Rabeová |
1988 | Ragnhild Bratbergová | Brit Voldenová | Jana Galíková |
1990 | Ragnhild Bente Andersenová | Ragnhild Bratbergová | Katarina Borgová |
1992 | Marita Skogumová | Jana Cieslarová | Yvette Hagueová |
1994 | Marlena Janssonová | Yvette Hagueová | Hanne Staffová |
1996 | Gunilla Svärdová | Marlena Janssonová | Hanne Staffová |
1998 | Hanne Staffová | Johanna Asklöfová | Katarina Borgová |
2000 | Hanne Staffová | Simone Luderová | Heather Monroová |
2002 | Simone Luderová | Vroni König-Salmiová | Hanne Staffová |
2004 | Simone Niggli-Luderová | Taťána Rjabkinová | Karolina Arewång-Höjsgaardová |
2005 | Simone Niggli-Luderová | Vroni König-Salmiová | Anne Margrethe Hauskenová |
2006 | Simone Niggli-Luderová | Marianne Andersenová | Minna Kauppiová |
2007 | Simone Niggli-Luderová | Heli Jukkolaová | Minna Kauppiová |
2008 | Anne Margrethe Hauskenová | Minna Kauppiová | Helena Janssonová |
2009 | Simone Niggli-Luderová | Marianne Andersenová | Helena Janssonová |
2010 | Simone Niggli-Luderová | Helena Janssonová | Maja Almová |
2011 | Helena Janssonová | Minna Kauppiová | Lena Eliassonová |
2012 | Simone Niggli-Luderová | Minna Kauppiová | Taťána Rjabkinová |
2013 | Simone Niggli-Luderová | Tove Alexanderssonová | Annika Billstamová |
2014 | Tove Alexanderssonová | Judith Wyderová | Maja Almová |
2015 | Tove Alexanderssonová | Sara Luescherová | Nadija Volynská |
2016 | Tove Alexanderssonová | Judith Wyderová | Maja Almová |
2017 | Tove Alexanderssonová | Natalija Gemperleová | Sabine Hauswirthová |
2018 | Tove Alexandersson | Karolin Ohlsson | Natalia Gemperle |
2019 | Tove Alexandersson | Simona Aebersold | Natalia Gemperle |
2021 | Tove Alexandersson | Simona Aebersold | Hanna Lundberg |
2022 | Tove Alexandersson | Simona Aebersold | Andrine Benjaminsen |
Muži
Související články
- Mistrovství světa v orientačním běhu
- Mistrovství Evropy v orientačním běhu
- Akademické mistrovství světa v orientačním běhu
- Mistrovství světa juniorů v orientačním běhu
Reference
- ↑ FootO World Cup [online]. IOF [cit. 2009-09-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-05-30. (anglicky)
- ↑ Orienteering World Cup 2014 [online]. IOF [cit. 2023-01-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Orienteering World Cup 2015 [online]. IOF [cit. 2023-01-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Orienteering World Cup 2016 [online]. IOF [cit. 2023-01-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Orienteering World Cup 2017 [online]. IOF [cit. 2023-01-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Orienteering World Cup 2018 [online]. IOF [cit. 2023-01-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Orienteering World Cup 2019 [online]. IOF [cit. 2023-01-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Orienteering World Cup 2021 [online]. IOF [cit. 2023-01-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Orienteering World Cup 2022 [online]. IOF [cit. 2023-01-25]. Dostupné online. (anglicky)
Média použitá na této stránce
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.Finská vlajka
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
Zelený pruh má znázorňovat většinové katolické obyvatelsto Irska, oranžový pruh reprezentuje protestantskou menšinu a bílý pruh uprostřed znázorňuje mír a harmonii mezi nimi.
Flag of Portugal, created by Columbano Bordalo Pinheiro (1857-1929), officially adopted by Portuguese government in June 30th 1911 (in use since about November 1910).
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.An icon that represents a gold medal
An icon that represents a silver medal
An icon that represents a bronze medal
Official orienteering symbol, with black frame around it.