Světový pohár ve skocích na lyžích
Světový pohár ve skocích na lyžích | |
---|---|
Skokan na lyžích, 80. léta 20. století | |
Datum založení | 1979 |
Pořadatel | Mezinárodní lyžařská federace |
Web | www |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Světový pohár ve skocích na lyžích pořádá Mezinárodní lyžařská federace (FIS) pro muže od sezóny 1979/1980. Jeho prvním vítězem byl Rakušan Hupert Neuper. Jediným Čechem, který seriál zatím vyhrál, byl v sezóně 2005/2006 Jakub Janda. Ženský světový pohár se koná od sezóny 2011/2012, první vítězkou byla Američanka Sarah Hendricksonová.
Pravidla
Světový pohár ve skocích na lyžích upravují zvláštní pravidla vyhlašovaná FIS.
Závody jednotlivců
Závody SP smí absolvovat skokani, které nominuje jejich národní svaz a kteří již získali body v Grand Prix či SP nebo alespoň jednou bodovali v závodech Kontinentálního poháru v aktuální či loňské sezóně.
Počet startujících z jedné země je omezen (podle pravidel na sezónu 2006–2007 na šest skokanů z jedné země s bonusy za postavení v pořadí SP, SP zemí, světovém žebříčku či Kontinentálním poháru). Pořádající země může postavit navíc 6 skokanů, tak zvanou národní skupinu, což dává příležitost získávat zkušenosti mladým závodníkům.
Do závodu smí obvykle nastoupit padesát závodníků (v letech na lyžích čtyřicet). První desítka v aktuálním pořadí SP má postup do závodu zaručen, ostatní skokani musejí absolvovat jeden kvalifikační skok a z nich postupuje 35 nejlépe bodovaných skokanů. Sportovec, který při svém pokusu upadne, avšak dosáhne alespoň 95% maximální délky skoku závodníka, který musel projít kvalifikací, se také může zúčastnit závodu.
Do druhého kola závodu postupuje třicet nejlépe obodovaných skokanů z prvního kola. Opět platí, že skokan, jenž dopad neustál, ale dosáhne alespoň 95% délky letu vítěze prvního kola, postupuje v závodu dále.
Specifický průběh mají čtyři závody SP tvořící Turné čtyř můstků. O druhé kolo se bojuje K.O. systémem (1. v tabulce proti poslednímu postupujícímu z kvalifikace, 2. proti 49. atd.). Postupují pouze vítězové a pět poražených s nejlepším bodovým ohodnocením.
Bodování
Skokani dostávají body za dosažené umístění v jednotlivých závodech Světového poháru. Vítězem Světového poháru je závodník, který má na konci sezóny v součtu nejvíce bodů. Body jsou v jednotlivých závodech rozdělovány podle následující tabulky:
|
|
|
|
|
|
Pokud dosáhnou dva skokané stejného výsledku, obdrží i stejné body za příslušné umístění a následující příčka je vynechána.
Závody družstev
Každé národní mužstvo tvoří čtyři skokané. Trenéři určí pořadí, v jakém budou jejich svěřenci nastupovat. Týmy nastupují dle pořadí v aktuálním žebříčku Světového poháru národů (od země s nejhorším skóre po nejlepší). Jakmile se vystřídají první skokani ze všech soutěžících států, následují druzí atd. Body skokanů z jednoho týmu se sčítají, do druhého kola postupuje osm nejúspěšnějších zemí (od osmé příčky po vedoucí tým). V druhém kole každý skokan absolvuje ještě jeden skok.
Bodování
V týmových závodech získávají družstva body podle následující tabulky:
|
|
Závody Světového poháru
První skokanský světový pohár začal v sezóně 1979–1980 těsně před Turné čtyř můstků závodem v italské Cortině d’Ampezzo. Závod vyhrál Toni Innauer z Rakouska, celý ročník ale získal po 25 závodech jeho krajan Hubert Neuper. Finálovým podnikem seriálu byl dvojzávod na středním a velkém můstku na slovenském Štrbském Plesu.
Na české území se Světový pohár skokanů poprvé zastavil v průběhu druhého ročníku v lednu 1981, kdy se jeho pole po Turné čtyř můstků vydalo do Harrachova a Liberce. Obě střediska pak hostila závody Světového poháru střídavě se Štrbským Plesem, Harrachov také často se svým mamutím můstkem a podnikem v letech na lyžích, v čemž se střídal s nemnoha dalšími funkčními mamutími můstky (hlavně Planicí, Oberstdorfem, Vikersundem či Kulmem). I díky tomu patří Harrachov mezi sedm nejpravidelnějších pořadatelů závodů Světového poháru, do roku 2005 (včetně) zde organizovali pohárový závod šestnáctkrát, o rok později byl závod kvůli nepřízni počasí zrušen.
Ze všech pořadatelů pouze závody zařazené do Turné čtyř můstků nikdy nechyběly v kalendáři Světového poháru, dalšími tradičními hostiteli jsou hlavně můstky v Lahti, Planici, Engelbergu nebo proslulý Holmenkollen v Oslu. Ze zámořských zemí hostily Světový pohár zatím Japonsko (hlavně v Sapporu), Kanada (Thunder Bay) a Spojené státy (Lake Placid). Do Severní Ameriky se skokani obvykle vydávali na začátku nebo na konci sezóny, japonský závod býval zařazen přímo do prostředku sezóny. Zatím poslední závod v Severní Americe ale byl do Světového poháru zařazen v roce 2004.
Seriál obvykle zahrnuje od 25 do 30 závodů (často dva na jednom můstku ve dvou dnech), začíná na konci listopadu a končí v březnu následujícího roku.
Vítězové Světového poháru
Nejvíce vyhraných ročníků SP
- 4 - Matti Nykänen (Finsko), Adam Małysz (Polsko)
- 3 - Andreas Goldberger (Rakousko), Kamil Stoch (Polsko)
- 2 - Janne Ahonen (Finsko), Armin Kogler (Rakousko), Primož Peterka (Slovinsko), Martin Schmitt (Německo), Thomas Morgenstern (Rakousko), Gregor Schlierenzauer (Rakousko) Rjójú Kobajaši (Japonsko)
Nejvíce vyhraných závodů SP
- 53 - Gregor Schlierenzauer (Rakousko)
- 46 - Matti Nykänen (Finsko)
- 39 - Adam Małysz (Polsko)
- 36 - Janne Ahonen (Finsko) .
- 33 - Jens Weissflog (NDR / Německo)
- 31 - Kamil Stoch (Polsko)
- 28 - Martin Schmitt (Německo)
- 25 - Andreas Felder (Rakousko)
- 23 - Thomas Morgenstern (Rakousko), Simon Ammann (Švýcarsko)
- 22 - Peter Prevc (Slovinsko), Severin Freund (Německo)
- 20 - Andreas Goldberger (Rakousko)
- 18 - Sven Hannawald (Německo), Andreas Widhölzl (Rakousko)
- 17 - Noriaki Kasai (Japonsko)
- 16 - Matti Hautamäki (Finsko)
- 15 - Kazujoši Funaki (Japonsko), Primož Peterka (Slovinsko), Ernst Vettori (Rakousko)
- 13 - Horst Bulau (Kanada), Armin Kogler (Rakousko)
- 12 - Dieter Thoma (Německo), Andreas Kofler (Rakousko), Stefan Kraft (Rakousko)
- 11 - Roar Ljøkelsøy (Norsko)
- 10 - Pavel Ploc (Československo), Anders Jacobsen (Norsko)
- 9 - Masahiko Harada (Japonsko), Toni Nieminen (Finsko), Ari-Pekka Nikkola (Finsko), Roger Ruud (Norsko), Primož Ulaga (Jugoslávie)
(naposledy aktualizováno 28. 10. 2018)
Češi
- 10 - Pavel Ploc
- 6 - Jakub Janda
- 4 - Roman Koudelka
- 4 - František Jež
- 4 - Jaroslav Sakala
- 3 - Jiří Parma
- 2 - Jan Matura
- 1 - Vladimír Podzimek
(naposledy aktualizováno 11. 2. 2015)
Nejvíckrát na stupních vítězů
- 108 - Janne Ahonen (Finsko)
- 92 - Adam Małysz (Polsko)
- 88 - Gregor Schlierenzauer (Rakousko)
- 80 - Simon Ammann (Švýcarsko)
- 76 - Matti Nykänen (Finsko)
- 73 - Jens Weissflog (NDR / Německo)
- 63 - Andreas Goldberger (Rakousko), Noriaki Kasai (Japonsko)
- 57 - Kamil Stoch (Polsko)
- 54 - Ernst Vettori (Rakousko)
- 53 - Severin Freund (Německo)
- 52 - Peter Prevc (Slovinsko)
- 51 - Andreas Felder (Rakousko)
- 50 - Andreas Widhölzl (Rakousko)
- 50 - Martin Schmitt (Německo)
- 44 - Stefan Kraft (Rakousko)
- 41 - Ari-Pekka Nikkola (Finsko)
- 40 - Sven Hannawald (Německo)
- 38 - Kazujoši Funaki (Japonsko)
- 37 - Armin Kogler (Rakousko)
- 36 - Dieter Thoma (Německo), Andreas Kofler (Rakousko)
- 34 - Anders Bardal (Norsko)
- 33 - Matti Hautamäki (Finsko)
- 32 - Roar Ljøkelsøy (Norsko)
- 32 - Primož Peterka (Slovinsko)
- 31 - Martin Höllwarth (Rakousko)
- 29 - Horst Bulau (Kanada)
- 28 - Anders Jacobsen (Norsko)
- 27 - Pavel Ploc (Československo)
(naposledy aktualizováno 28. 10. 2007)
Češi
- 27 - Pavel Ploc
- 20 - Jakub Janda
- 17 - Jiří Parma
- 11 - Jaroslav Sakala, Roman Koudelka
- 7 - František Jež
- 6 - Ladislav Dluhoš
- 4 - Jan Matura
- 2 - Vladimír Podzimek
- 2 - Jakub Sucháček
- 1 - Josef Samek
- 1 - Jiří Malec
- 1 - Ján Tánczoš
- 1 - Lukáš Hlava
(naposledy aktualizováno 28. 10. 2018)
V tabulce jsou uvedeni medailisté (do roku 2008) v závodech Světového poháru. Hlavním kritériem je počet vyhraných závodů. V případě rovnosti rozhoduje počet druhých míst, poté počet třetích míst.
Nejvíce vyhraných závodů v jedné sezoně
- Janne Ahonen (Finsko) 12 2004/2005
- Martin Schmitt (Německo) 11 1999/2000
- Adam Małysz (Polsko) 11 2000/2001
- Matti Nykänen (Finsko) 10 1982/1983
- Matti Nykänen (Finsko) 10 1987/1988
- Andreas Goldberger (Rakousko) 10 1994/1995
- Martin Schmitt (Německo) 10 1998/1999
- Toni Nieminen (Finsko) 8 1991/1992
Další statistiky a trivia
Největší bodový rozdíl mezi prvním a druhým místem v závodu SP
- 47,5 bodů - Felder - Fidjestol, 14. 3. 1987 - Planica
- 44,9 bodů - Małysz - Ahonen, 4. 1. 2001 - Innsbruck
- 43,5 bodů - Nieminen - Vettori, 11. 3. 1992 - Trondheim
- 43,2 bodů - Ahonen - Herr, 27. 11. 2004
- 39,3 bodů - Nykänen - Parma, 20. 12. 1987 - Sapporo
- 38,8 bodů - Małysz - Schmitt, 1. 12. 2001 - Titisee-Neustadt
- 35,4 bodů - Nykänen - Vettori, 26. 1. 1986 - Sapporo
- 35,2 bodů - Harada - Małysz, 18. 2. 1996 - Iron Mountain
- 31,9 bodů - Małysz - Ahonen, 6. 1. 2001 - Bischofshofen
- 31,3 bodů - Kasai - Petek, 23. 1. 1993 - Predazzo
(naposledy aktualizováno 27. 11. 2005)
Nejmenší bodový rozdíl mezi prvním a druhým místem v závodu SP
- 0,1 bodu - Kogler - Braten, 1. 1. 1983 - Garmisch-Partenkirchen
- 0,1 bodu - Berg - Felder, 19. 2. 1986 - Svatý Mořic
- 0,1 bodu - Opaas - Klauser, 30. 12. 1986 - Oberstdorf
- 0,1 bodu - Fidjestol - Weissflog, 21. 1. 1989 - Oberhof
- 0,1 bodu - Widhölzl - Hannawald, 28. 2. 1998 - Vikersund
- 0,1 bodu - Funaki - Morgenstern, 5. 2. 2005 - Sapporo
- 0,1 bodu - Hautamäki - Widhölzl, 19. 3. 2005 - Planica
- 0,1 bodu - Küttel - Janda, 3. 12. 2005 - Lillehammer
- 0,2 bodu - Ruud - Persson, 8. 1. 1985 - Cortina d'Ampezzo
- 0,2 bodu - Nikkola - Felder, 4. 3. 1987 - Oemskoeldsvik
- 0,2 bodu - Goldberger - Schwarzenberger, 14. 1. 1996 - Engelberg
- 0,2 bodu - Peterka - Reuteler, 15. 3. 1998 - Oslo
- 0,2 bodu - Schmitt - Widhölzl, 27. 3. 2000 - Iron Mountain
- 0,3 bodu - Fijas - Bobak, 27. 1. 1980 - Zakopané
(naposledy aktualizováno 4. 12. 2005)
Dělená vítězství v závodu SP
- Per Bergerud a Manfred Decker, 3. 1. 1982 - Innsbruck
- Ulf Findeisen a Ernst Vettori, 19. 1. 1986 - Oberwiesenthal
- Jon-Inge Kjørum a Pavel Ploc, 14. 1. 1989 - Liberec
- Ari-Pekka Nikkola a Franci Petek, 11. 2. 1990 - Engelberg
- Andreas Felder a Jens Weissflog, 1. 1. 1991 - Garmisch-Partenkirchen
- Andreas Goldberger a Ari-Pekka Nikkola, 21. 1. 1996 - Sapporo
- Roar Ljøkelsøy a Adam Małysz, 29. 1. 2005 - Zakopané
- Gregor Schlierenzauer a Johan Remen Evensen, 12.2. 2011 - Vikersund
(naposledy aktualizováno 27. 11. 2005)
Nejvyšší známka dosažená v závodu SP
- 328,2 Sven Hannawald 8. 2. 2003 Willingen
- 319,1 Sven Hannawald 12. 1. 2002 Willingen
- 318,7 Janne Ahonen 27. 11. 2004 Kuusamo
- 316,0 Adam Małysz 4. 2. 2001 Willingen
- 309,0 Matti Hautamäki 12. 1. 2002 Willingen
- 308,3 Andreas Widhölzl 8. 2. 2003 Wiliingen
- 308,3 Janne Ahonen 28. 11. 2004 Kuusamo
- 307,0 Florian Liegl 8. 2. 2004 Willingen
- 305,6 Robert Kranjec 26. 11. 2005 Kuusamo
- 303,8 Andreas Widhölzl 30. 11. 2005 Kuusamo
- 303,4 Takanobu Okabe 7. 12. 1996 Kuusamo
- 303,0 Robert Kranjec 8. 2. 2003 Willingen
(naposledy aktualizováno 27. 11. 2005)
Nejstarší vítěz závodu SP
Jméno | věk (ve dnech) |
---|---|
Noriaki Kasai | 15506 |
Jan Matura* | 12034 |
Jens Weissflog | 11533 |
Martin Höllwarth* | 11226 |
Andreas Felder | 10981 |
Masahiko Harada* | 10900 |
Kazujoši Funaki* | 10877 |
Roar Ljøkelsøy* | 10828 |
Stefan Horngacher | 10710 |
Adam Małysz* | 10704 |
Johan Sætre | 10611 |
Ole Gunnar Fidjestoel | 10590 |
Rolf Age Berg | 10538 |
Janne Ahonen* | 10467 |
Andreas Widhölzl* | 10320 |
Sven Hannawald | 10318 |
Nejmladší vítěz závodu SP
Jméno | věk (ve dnech) |
---|---|
Steve Collins | 5840 |
Thomas Morgenstern | 5917 |
Toni Nieminen | 6028 |
Janne Ahonen | 6066 |
Gregor Schlierenzauer | 6174 |
Primož Peterka | 6177 |
Martin Höllwarth | 6481 |
Nicolas Dessum | 6545 |
Reinhard Schwarzenberger | 6566 |
Roberto Cecon | 6625 |
Stephan Hocke | 6631 |
Adam Małysz | 6679 |
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Světový pohár ve skocích na lyžích na Wikimedia Commons
- FisSkiJumpingWorldCup.com FIS Světový pohár ve skocích na lyžích - oficiální stránky FIS
Média použitá na této stránce
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Finská vlajka
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Flag of the Socialist Federal Republic of Yugoslavia (1946-1992).
The design (blazon) is defined in Article 4 of the Constitution for the Republic of Yugoslavia (1946). [1]
Bundesdienstflagge (Flag of the federal authorities of Germany). Under German law, federal states, municipalities, institutions or private persons are not allowed to use this flag.
Autor: No machine-readable author provided. Cottbus~commonswiki assumed (based on copyright claims)., Licence: CC BY 2.5
Die Sprungschanze in Sapporo (Japan). Hier fanden 1972 die Olympischen Winterspiele statt.
Autor: Dvorapa, Licence: CC0
Arrow symbolising a part of an article being taken out under a new name
(c) Wladyslaw, CC BY-SA 3.0
Finnish skijumper Janne Ahonen during World Cup competition in Titisee-Neustadt
Autor: Veit Mueller, Licence: CC BY-SA 3.0
View of Bergisel ski jumping hill in Innsbruck (Austria) from the North
A ski jumper in Calgary, Canada.