Svatý Kříž

G. Doré: Nalezení svatého Kříže

Svatý Kříž nebo Pravý kříž[1] je tradiční označení pro kříž, na němž byl ukřižován Ježíš Kristus. Z tohoto kříže se od časů císaře Konstantina stal hlavní symbol křesťanství a je proto předmětem úcty. Jeho domnělé části (zlomky) jsou uchovávány a uctívány jako relikvie v oltářních nebo ostatkových křížích. Svatému Kříži (také Nalezení Sv. kříže nebo Povýšení sv. Kříže) je rovněž zasvěcena řada kostelů či kaplí.

Legenda

Středověké legendy, jako např. Zlatá legenda, vyprávějí různé verze příběhu o svatém Kříži, od prvotního hříchu po Vykoupení, nalezení ztraceného a nakonec vztyčení vybojovaného kříže.

Původ dřeva

Podle legendy Adam vzal z ráje větev stromu poznání dobrého a zlého, která pak přecházela z ruky do ruky až se dostala k Mojžíšovi, který na ni jako na žerď upevnil bronzového hada. V tom byl spatřován předobraz Ježíšova ukřižování. Dřevo pak prý v Jeruzalémě sloužilo jako lávka přes vodní proud. Královna ze Sáby je pak uctila a raději bosá přešla vodou, než aby na dřevo stoupla. Nakonec bylo dřevo nalezeno v rybníku Bethesda a použito na kříž pro Ježíše. Voda rybníku prý měla zázračnou moc a léčila nemocné, kteří ji pili.[1] Strom byl libanonský cedr, zvláště silný, houževnatý a vydával vůni.

Nalezení svatého Kříže

Kříž byl nalezen roku 325 při vykopávkách prováděných na příkaz císaře Konstantina, jejichž cílem bylo najít Boží hrob. Konstantin zamýšlel vybudovat na jeho místě honosnou baziliku. V téže době se na pouť do Svaté země vydala i jeho matka, císařovna Helena, která se chtěla modlit na svatých místech, nechat tu vybudovat další stavby a zároveň zkontrolovat hospodaření s penězi určenými na stavbu baziliky. Podle podání svatého Ambrože nalezla zbytky křížů a další relikvie císařovna Helena roku 326.[2] Na jedné straně kopce Golgota byla nalezena jednomístná jeskyňová hrobka sestávající z komory a předsíně, na jiné straně Golgoty v jiné jeskyni byly nalezeny tři příčné trámy, odpovídající tomu, že s Ježíšem byli (Lk 23,32-33) ukřižování dva zločinci, tři hřeby a dřevěná tabulka s trojjazyčným nápisem „Ježíš Nazaretský, král židovský“.[zdroj?] Ježíšův trám byl poté určen na základě zázraku, uzdravení těžce nemocné ženy.[2]

Za den nalezení se udávalo 13. září.[zdroj?] Po návratu do Říma uložila Helena několik částí Kristova kříže, několik trnů z Kristovy koruny, dva hřeby, část tabulky s nápisem „Ježíš Nazaretský“ a příčný trám jednoho ze zločinců (polepšeného, kterého tradice nazývá Dismas[3]) ve svém paláci, který císař Konstantin na přání své matky roku 328 věnoval římskému biskupovi[3] a nechal ho přestavět na chrám Svatého Kříže.[2] K slavnostnímu vyvýšení kříže v Konstantinově bazilice nad Božím hrobem došlo asi v r. 335.[zdroj?] Konstantinův životopisec Eusebius z Cézareje cituje plný text dopisu císaře Konstantina jeruzalémskému biskupu Makariovi, v němž císař velebil podivuhodné okolnosti, za nichž byly relikvie nalezeny.[3] Nález zmiňuje i jeruzalémský biskup Cyril i milánský biskup Ambrož.[3]

Povýšení svatého Kříže

Podrobnější informace naleznete v článku Povýšení svatého Kříže.

V roce 614 při dobytí Jeruzaléma Peršany se ostatky kříže dostaly jako válečná kořist Chosroese II. do Persie.[zdroj?] Císař Herakleios je přinesl zpět do Jeruzaléma a zde 3. května 628 předal patriarchovi Zachariášovi.[zdroj?]

Podle legendárního podání (např. Zlatá legenda) je 14. září, svátek Povýšení svatého Kříže, dnem, kdy byly znovuzískány relikvie Kristova kříže od Peršanů.[zdroj?]

Kult ostatků Kříže

V Jeruzalémě se od 5. století vystavovaly zbytky dřeva z Kristova kříže k uctění věřícími v rámci oslav výročí posvěcení baziliky Božího hrobu 14. září.[zdroj?] Ve východních církvích se svátek začal slavit v 7. století[zdroj?] a později došlo k jeho rozšíření i do Západní církve.[zdroj?] K datu 3. května vznikl na Západě svátek[zdroj?] nesprávně označovaný výrazem Nalezení svatého Kříže, zatímco na Východě bylo slaveno pouze 14. září jako Povýšení sv. Kříže.[zdroj?] Toto převzal Západ o více než století později.[zdroj?] V Miláně je prý doložen dokonce až v 11. století.[zdroj?]

Podle popisů poutníků do Jeruzaléma z 4. až 6. století byla tabulka dřevěná (Antonius z Piacenzy, který ji držel v rukou, uvádí, že z ořechového dřeva), přetřená vápnem, a byla na ní k přečtení slova „král židovský“ v hebrejštině, řečtině a latině. V evangeliu sv. Jana se uvádí, že nápis měl znít „Ježíš Nazaretský, král židovský“. Z toho se usuzuje, že císařovna Helena odvezla do Říma část tabulky s nápisem „Ježíš Nazaretský“.[3]

V roce 1492 při restauování baziliky sv. Kříže Jeruzalémského v Římě, v místech někdejší soukromé Heleniny kaple, byla objevena olověná schránka, zazděná v menze oltáře, s nápisem „Titulus crucis“ a pečetí z roku 1143, kdy kostel prošel předchozí přestavbou. Po otevření v ní byla nalezena tabulka z ořechového dřeva se stopami po vápenného nátěru a s trojjazyčným textem „Ježíš Nazaretský“. Roku 1496 papež Alexandr VI. prohlásil tento nález za autentickou relikvii, kterou do Říma dopravila svatá Helena.[3] Řecký i latinský nápis byly psány zrcadlově zprava doleva, po vzoru hebrejštiny.[3]

Přímo v Santa Croce in Gerusalemmekostele svatého Kříže v Římě jsou dosud uchovávány v samostatných relikviářích části kříže, dva trny z trnové koruny, tabulka s čitelným nápisem NAZARENUS (nazývaná Titulus crucis) a jeden hřeb z kříže.[4] Jeden hřeb z kříže, vsazený do zlata, je součástí Svatovítského pokladu v pražské katedrále.[5]

Chrámy zasvěcené svatému Kříži

Odkazy

Reference

  1. a b HALL, James. Slovník námětů a symbolů ve výtvarném umění. Praha: Mladá fronta, 1991. 517 s. ISBN 80-204-0205-5. 
  2. a b c Relikviář sv. kříže Archivováno 18. 4. 2019 na Wayback Machine., Benediktinské opatství sv. Václava, Broumov
  3. a b c d e f g Ing. Rudolf Minář, Pavel Záchvěj: Bazilika Svatého Kříže Jeruzalémského, in: Pojď si sáhnout na Boha, web.katolik.cz, 2004
  4. Kostel Sv. Kříže v Římě, Fatym Vranov nad Dyjí
  5. Svatovítský poklad, archivovaná verze oficiálních stránek Pražského hradu, kancelář prezidenta republiky

Literatura

  • Anatole FrolowːLes Reliquiares de la Vraie Croix. Paris 1965 (5 vydání ro roku 1971)

Související články

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Svatý Kříž na Wikimedia Commons
  • Jeryz Pysiak: Kult relikvií Umučení Páně v ideologii královské vlády ve Francii a v Anglii ve 13. století: Ludvík Svatý a Jindřich III., [1], česky publikováno v knize: Peter Kováč: Kristova trnová koruna, Ars auro prior, edice Stavitelé katedrál 2, Praha 2009, s. 209 - 233.
  • Ing. Rudolf Minář, Pavel Záchvěj: Bazilika Svatého Kříže Jeruzalémského, in: Pojď si sáhnout na Boha, web.katolik.cz, 2004
  • Michael Hesemann: Ježíšova tabulka, Němí svědkové z Golgoty

Média použitá na této stránce