Svatá říše římská

Svatá říše římská
Sacrum Romanum Imperium
Heiliges Römisches Reich
Sacrum Imperium Romanum Nationis Germanicæ
Heiliges Römisches Reich Deutscher Nation
800/9621806

vlajka
Státní znak
znak
geografie
Mapa
Vrcholná rozloha za vlády dynastie Štaufů, rok 1190

Územní vývoj Říše na pozadí současných států.
obyvatelstvo
počet obyvatel:
5 000 000 (roku 1200)
16 000 000 (roku 1500)
21 000 000 (roku 1618)
16 000 000 (1648)
26 265 000 (1786)
národnostní složení:
Němci (tj. zemské národy Švábové, Bavoři, Sasové, Braniboři, Rakušané, Slezané a další, jejichž součástí byly i neněmecké národnosti), Italové, Češi (Čechové, Moravané, Slezané, Čeští Němci), Francouzi (Pikarďané, Valoni, Lotrinčané, Alsasané, Burgunďané, Provensálci), Nizozemci (Holanďané, Frísové, Vlámové), Slovinci, Lužičtí Srbové a Poláci (Poláci, Slezané, Kašubové), Židé
státní útvar
různé: tolar (thaler), gulden (guilder), groš (groschen), říšský tolar (Reichsthaler)
vznik:
25. prosince 800Karel Veliký formálně obnovil císařství na Západě
2. února 962Ota I. Veliký ho svou korunovací definitivně upevnil
zánik:
6. srpna 1806František II. se vzdal (na nátlak Napoleona) císařského titulu; Říše byla přeměněna v Rýnský spolek
království německé, italské a arelatské (tria regna)
státní útvary a území
předcházející:
Karolínská říšeKarolínská říše
Východofranská říšeVýchodofranská říše
Německé královstvíNěmecké království
Italské královstvíItalské království
Burgundské královstvíBurgundské království
Bavorské vévodstvíBavorské vévodství
České knížectvíČeské knížectví
ObodritéObodrité
LuticiLutici
Pomořanské vévodstvíPomořanské vévodství
následující:
Rýnský spolekRýnský spolek
Rakouské císařstvíRakouské císařství
Pruské královstvíPruské království
Papežský státPapežský stát
Švýcarská konfederaceŠvýcarská konfederace
Janovská republikaJanovská republika
Benátská republikaBenátská republika
Sardinské královstvíSardinské království
Savojské vévodstvíSavojské vévodství
Spojené provincie nizozemskéSpojené provincie nizozemské
Parmské vévodstvíParmské vévodství
Francouzské královstvíFrancouzské království
První Francouzská republikaPrvní Francouzská republika

Svatá říše římská (latinsky Sacrum Imperium Romanum, německy Heiliges Römisches Reich) je název zaniklého mnohonárodnostního, později velmi volného svazku mnoha politických útvarů, který se rozkládal ve střední Evropě v letech 9621806. Říše zprvu sestávala ze tří království (tzv. tria regna) německého, italského (od roku 951), arelatského (od roku 1032), kmenových knížectví, českého knížectví a dalších stovek knížectví, vévodství, hrabství, knížecích biskupství, svobodných říšských měst a jiných oblastí. Do roku 1157 se říše označovala jen jako Říše římská, římská říše, tehdy Fridrich I. Barbarossa název pozměnil přídomkem „svatá“. Od 15. století se začal užívat rozšířený název Svatá říše římská národa německého (latinsky Sacrum Romanum Imperium Nationis Germanicæ, německy Heiliges Römisches Reich Deutscher Nation), ale spíše jen v částech říše s německým obyvatelstvem.

Říši roku 962 založil Ota I. Veliký, který tak navázal na starověkou římskou říši a na její obnovení Karlem Velikým roku 800 (karolínská říše). Císaře Svaté říše římské vybírali volitelé, kurfiřti, přesto se některým dynastiím ve středověku dařilo obhájit titul dědičně, byli to zejména Otoni, sálská dynastie, Štaufové a Lucemburkové. Od 15. století se říše stala prakticky dědičnou v dynastii Habsburků a její lotrinské linii, ač dědičně vládly jen v dědičných zemích. Zvolený panovník se musel nechat papežem korunovat na císaře. V 16. století byla povinnost korunovace papežem zrušena.

Říše byla zrušena římským a rakouským císařem Františkem I. v roce 1806 poté, co Napoleon Bonaparte založil Rýnský spolek.

Název Říše

Iluminace císařského znaku s dvouhlavým orlem, 1540

Až do roku 1157 se říše označovala jen jako Říše římská, resp. římská říše. Přídavné jméno „svatá“ bylo přidáno toho roku Fridrichem I. Barbarossou, který chtěl změnou názvu demonstrovat ambice vládnout nad územím Itálie a v Papežském státě.

Na říšském sněmu konaném v roce 1512 v Kolíně nad Rýnem bylo rozhodnuto o další změně názvu, tentokrát na Svatou říši římskou národa německého. Toto označení se ale začalo v písemnostech používat již dříve, první zmínka se dochovala z roku 1474. Takto se říše označovala až do konce 18. století.

Historie

Dne 25. prosince 800 papež Lev III. korunoval franského krále Karla Velikého na císaře říše římské, který se stal na území západní Evropy prvním císařem po více než 300 letech. Až do roku 899 (s menší přestávkou) tento titul získávali členové dynastie Karla Velikého, Karlovci. Poté je vystřídali členové různých italských dynastií až do roku 924. Pak byl trůn neobsazený do roku 962, kdy byl na císaře korunován Ota I. Veliký, který sám sebe označoval za pokračovatele Karla Velikého.

Kurfiřti volí Jindřicha VII. římským králem.

V kratší podobě Imperium Romanum, římská říše, byl tento název užíván již v dobách Karla Velikého, ale teprve od vlády východofranského krále Oty I. (936973) lze hovořit o vzniku státního celku, který se s tímto názvem kontinuálně identifikoval. To, že se tak stalo právě ve východní části bývalé franské říše, souviselo především mimořádnou slabostí západofranské / francouzské monarchie v raném středověku. Oproti tomu východní část bývalé Franské říše disponovala silnou vládou Oty I. a jeho nástupců. Navíc Ota I. zahájil dlouho nepřerušenou tradici císařských korunovací v Římě. Již od panování Konráda II. ze sálské dynastie, konkrétně od roku 1034, se proto název Imperium Romanum stal oficiálním pojmenováním někdejší východofranské monarchie. Přívlastek sacrum, doložený až v listinách Fridricha I. Barbarossy (11521190), měl zdůraznit sakrální povahu středověké říše, zejména ve vztahu k církvi.

Císařský dvouhlavý orel se znaky jednotlivých států říše, ilustrace Hanse Burgkmaira st. z roku 1510

Od roku 1512 se užíval rozšířený název „Svatá říše římská národa německého“ (Imperium Romanum Sacrum Nationis Germanicæ, Heiliges Römisches Reich Deutscher Nation), avšak pouze pro části říše s německým obyvatelstvem. Teprve od 17. století sílily tendence chápat název Svatá říše římská národa německého jako označení celého teritoria říše, včetně např. Itálie či Burgundska. Formálně říše zanikla 6. srpna 1806, kdy se Habsburk František II. po vojenské porážce Napoleonem v bitvě u Slavkova (viz Prešpurský mír) vzdal titulu římského císaře a místo něj začal na prvním místě užívat titulu císaře rakouského, jenž přijal již roku 1804. O formálnosti lze hovořit proto, že od vestfálského míru (1648) byla Svatá říše římská pouze volným seskupením samostatných států (císař bezprostředně ovládal už jen své vlastní rodové državy).

V německé literatuře se místo názvu Svatá říše římská často používá zjednodušeného označení Německá říše, popř. Římsko-německá říše (někdy i Stará říše v protikladu k moderní Německé říši vytvořené v 19. století). Sacrum Imperium Romanum mělo nicméně po celý středověk univerzalistické, nadnárodní aspirace a tak bylo i chápáno „v cizině“ (jakkoli tam jeho nároky ne vždy uznávali). Nebylo ani státem čistě německým, protože vedle Němců v něm žili i Francouzi, Italové, Nizozemci, Dáni, Češi, Moravané, Slovinci či Lužičtí Srbové. Přesto je převažující německý charakter říše nepopiratelný, už jen vzhledem k tomu, že králové a císaři se až na naprosté výjimky rekrutovali z řad německých knížecích rodů.

Od vrcholného středověku náležely ke Svaté říši římské vedle německých zemí také státy, na nichž se rozkládají moderní Nizozemsko, Belgie, Lucembursko, Švýcarsko, Rakousko, Slovinsko a Česko; dále pak části dnešního Polska (Slezsko, bývalé Zadní Pomořansko a Nová Marka), severní třetina Itálie (Piemont, Lombardie, Tridentsko, Toskánsko), většina pohraničí Francie (Artois, Lotrinsko, Alsasko, část Burgundska, Savojsko a JV část Okcitánie) a také jih Dánska (Šlesvicko). Nizozemsko a Švýcarsko přestaly být součástí říše po vestfálském míru, frankofonní kraje ovládla spolu s Alsaskem do konce 17. století Francie. Naopak někdejší německé Východní Prusko nikdy k říši nepatřilo.

České země v Říši

České knížectví se stalo součástí Svaté říše římské začátkem 11. století. Zlatá bula sicilská roku 1212 potvrdila Přemyslovci Přemyslu Otakarovi I. dědičnou královskou hodnost a další privilegia Českého království. Český panovník měl být napříště osvobozen od všech povinností vůči Svaté říši římské, až na účast na říšských sněmech. Karel IV. byl první český král, který se stal římským císařem (1355), poté i vládcem všech království Svaté říše římské. Také je autorem Zlaté buly, která potvrzovala výjimečné a nezávislé postavení České koruny v rámci říše.

Boje mezi císaři a papeži o investituru

Císařská koruna Svaté říše římské (pohled z boku)

Roku 1073 byl zvolen papežem Řehoř VII. (1073–1085). Byl to ctižádostivý muž, který byl odhodlán získat pro církev výsadní postavení a podřídit její moci i moc světskou. Požadoval, aby jmenování opatů a biskupů bylo záležitostí pouze církve, tedy papeže. Velké války mezi císařem a papežem o jmenování říšských církevních hodnostářů vešly do dějin jako boje o investituru. Byly ukončeny až roku 1122 wormským konkordátem, dohodou mezi papežem Kalixtem II. a císařem Jindřichem V. Znamenalo to dočasné vítězství církve, neboť vliv císaře na jmenování opatů a biskupů byl značně omezen.

Úsilí o ovládnutí Itálie

Související informace naleznete také v článku Italské království (Svatá říše římská).

Severní část Itálie byla od verdunského dělení součástí Středofranské říše. Pokusy o vytvoření úřední moci zde byly oslabovány stálými boji šlechticů, které vedly k feudální roztříštěnosti. Ve střední Itálii zaujímal významné postavení papežský stát. Za vlády Otonů se dostala severní Itálie do závislosti na Svaté říši římské, zůstávala ale i nadále rozdrobena na samostatné politické útvary, feudální panství, biskupství, města. Závislost na císaři byla pouze formální. Snaha posílit v Itálii císařskou moc je spojena především se jménem Fridricha I. Barbarossy z rodu Štaufů. Podnikl pět válečných tažení za Alpy a s pomocí českého knížete a poté i krále Vladislava II. dobyl Milán. Itálie se tak rozdělila na dva tábory: na příznivce římsko-německého krále (ghibellini) a na příznivce papeže (guelfové). Císař byl nakonec poražen v bitvě u Legnana r. 1176.

Územní členění

říšské kraje vytvořené
v roce 1500:

sněm ve Špýru vytvořil
v roce 1512 tři další:

zároveň byl Saský kraj rozdělen:

celky nezahrnuté do krajského zřízení:

Odkazy

Poznámky

Literatura

  • DRŠKA, Václav. Das fränkische bellum civile – Entstehung der Reichstriade. Prague Papers on the History of International Relations. 2002, roč. 6, s. 5–40. Dostupné online [PDF]. ISBN 80-7308-042-7. 
  • DRŠKA, Václav. Idea universalismu – osud Svaté říše římské? Historický obzor. Časopis pro výuku dějepisu a popularizaci historie, Praha: Aleš Skřivan ml., roč. 3/1992, č. 12, S. 338–346
  • EVANS, Robert John Weston; WILSON, Peter. The Holy Roman Empire, 1495-1806 : a European perspective. Leiden: Brill, 2012. 401 s. ISBN 978-90-04-20683-0. 
  • HAAS, Julia. Die Reichstheorie in Pufendorfs „Severinus de Monzambano“: Monstrositätsthese und Reichsdebatte im Spiegel der politisch-juristischen Literatur von 1667 bis heute. Berlín: Duncker & Humblot, 2006. ISBN 978-3-428-12315-5. 
  • HERBERS, Klaus; NEUHAUS, Helmut. Das Heilige Römische Reich – Schauplätze einer tausendjährigen Geschichte (843–1806). Kolín nad Rýnem ; Výmar: Böhlau-Verlag, 2005. 343 s. ISBN 3-412-23405-2. 
  • KUBEŠ, Jiří. Trnitá cesta Leopolda I. za říšskou korunou (1657–1658). Volby a korunovace ve Svaté říši římské v raném novověku. České Budějovice: Veduta, 2009. 328 s. ISBN 978-80-86829-43-2. 
  • MÜLLER, Helmut; KRIEGER, Karl Friedrich; VOLLRATH, Hanna, a kol. Dějiny Německa. 2. dopl. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004. 609 s. ISBN 80-7106-712-1. 
  • RAPP, Francis. Svatá říše římská národa německého. Od Oty Velikého po Karla V. Praha ; Litomyšl: Paseka, 2007. 316 s. ISBN 978-80-7185-726-6. 
  • RAAP, Christian: Zur rechtlichen Struktur des Heiligen Römischen Reiches. In: Horst Fischer, Ulrike Froissart, Wolff Heintschel von Heinegg, Christian Raap (Hrsg.): Krisensicherung und Humanitärer Schutz – Crisis Management and Humanitarian Protection: Festschrift für Dieter Fleck, Berliner Wissenschafts-Verlag, Berlin 2004. S. 477–487. ISBN 3-8305-0568-X.
  • VOREL, Petr. Říšské sněmy a jejich vliv na vývoj zemí Koruny české v letech 1526-1618. Pardubice: Východočeské muzeum, 2005. 207 s. ISBN 80-86046-74-5. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Banner of the Holy Roman Emperor with haloes (1400-1806).svg
Autor: David Liuzzo, eagle by N3MO, Licence: CC BY-SA 3.0
Banner of the Holy Roman Empire, double headed eagle with halos (1400-1806)
No flag.svg
No official flag.
Grunwald Słupsk i Szczecin.svg
Autor: J a1, Licence: CC BY-SA 3.0
Banner of Kazimierz, duke of Pomerania - Szczecin in battle of Grunwald (1410)
Flag of the Habsburg Monarchy.svg

↑ Civil flag or Landesfarben of the Habsburg monarchy (1700-1806)
↑ Merchant ensign of the Habsburg monarchy (from 1730 to 1750)
↑ Flag of the Austrian Empire (1804-1867)
↑ Civil flag used in Cisleithania part of Austria-Hungary (1867-1918)
House colours of the House of Habsburg
Royal Standard of the King of France.svg
Autor: Sodacan, Licence: CC BY-SA 3.0
Královská standarda francouzského krále (používaný jako státní vlajka Francouzským královstvím v období absolutní monarchie). Používaná byla v letech 1638 až 1790.
Flag of Austria (1-1).png
Autor: Bundesministerium für Landesverteidigung, Licence: CC BY-SA 3.0
Flag of Austria; Version with 1:1 ratio.
Red St George's Cross.svg
Red_St_George's_Cross
Used by Archbishopric-Electorate of Trier 898–1794 (Erzbistum Trier)
Black St George's Cross.svg
Black_St_George's_Cross
Used by Archbishopric-Electorate of Cologne 1475-1794 (Erzbistum Köln)
Royal banner of the Kingdom of Bohemia (colorful).svg
Autor: Samhanin & Havsjö (change the color of the 'Royal banner of the Kingdom of Bohemia.svg'), Licence: CC BY-SA 4.0
Royal banner of the Kingdom of Bohemia (1305)
Heiliges Römisches Reich - Reichssturmfahne vor 1433 (Nimbierter Adler).svg

Anachronistic representation of the royal banner of the 12th(?) or 13th to early 15th centuries.

The banner of this period would be square in shape, and the eagle would not have a halo.

The black eagle in a golden field was the ensign of the German kings (as opposed to the emperor) in the 12th and 13th century, but in the 14th century, it was gradually re-interpreted as representing the empire. An early reference to such a banner as "imperial" is made in an account of the burial of Charles IV (d. 1378), as der schwartz adler des richs in einem guldin veld .
Statenvlag.svg
Flag of the Republic of the Seven United Netherlands (known as the Hollandsche Vlag or Statenvlag).
Replaced orange with red, please see this discussion on the German Wikipedia for more information.
Flag of Bouillon.svg
Flag of the Belgian municipality of Bouillon
Iron crown of Lombardia (icon).svg
Autor: Indicelatino, Licence: CC BY-SA 4.0
Traditional depiction of the Iron crown of Lombardia (icon)
Flag of Savoie.svg
Flag of the region Savoie in France
Early Swiss cross.svg
Autor: Dbachmann, Licence: CC BY-SA 3.0
Early form of the Swiss flag, used as a field sign by troops under confederate command from ca. the 1470s. This was replaced by various flammé designs during the 17th century, but this older design was taken as the basis for the modern flag of 1815.

Drawn after the earliest depiction of the field sign, in the Lucerne Chronicle of 1513, in the scene showing the battle of Nancy (1477), see File:Deutsche Geschichte5-290.jpg.

A triangular version of the flag saw slightly earlier use, possibly from the 1420s, see File:Ch-1422a.png, and File:St. Jakob Tschachtlan.jpg for a 1470 depiction of the triangular flag in a scene of 1444.
Flag of Hanover (1692).svg
Autor: Oren neu dag, Licence: CC BY-SA 2.5
A vectorized Version of Flag of Hanover (1692).gif
Horse image taken from
Armes du Royaume d'Arles.svg
Autor: Pce13, Licence: CC BY-SA 4.0
Armoiries attribuées au Royaume d'Arles par des héraldistes médiévaux (XVe s.) ː "D'or à deux pals de gueule".
Flag of the Principality of Regensburg.svg
Flag of the Principality of Regensburg
HRR.gif
(c) Jaspe, CC BY-SA 3.0
Holy Roman Empire, from 962 to 1806, superimposed on present day borders
HRR 1400.png
Autor: Ziegelbrenner, Licence: CC BY 2.5
Map of Holy Roman Empire 1400
Banner of Baden (3^2).svg
Banner of the Arms of Baden in 3:2 proportion.
Flag of the Grandduchy of Wurzburg.svg
Flag of the Grandduchy of Wurzburg.
HRR 1789 EN.png
Autor:
Robert Alfers, ziegelbrenner
, Licence: CC BY-SA 3.0
Map of the Holy Roman Empire, 1789.
State Flag of the Duchy of Parma, Piacenza and Guastalla (1815-1847).svg
State Flag of the Duchy of Parma, Piacenza and Guastalla (1815-1847).
Flag of Württemberg before 1809.svg
Flag of Württemberg from before 1809.
Flag of Comtat Venaissin.svg
Autor: , Licence: CC0
Flag of Comtat Venaissin in France around Avignon
Hessen KS flag.svg
Autor: kgberger, Licence: CC BY 2.5
Flag of Hesse-Kassel
Flag of Lorraine.svg
Autor: Patricia.fidi, Licence: CC0
Flag of the region Lorraine in France.
Holy Roman Empire 1190.svg
Autor: , Licence: CC BY-SA 4.0
A map of the Holy Roman Empire within Europe circa 1190 CE.

Note that the borders of the Cumans, Kipchaks, Kievan Rus', Kama Bulgarians and Viatka do not extend right to the edge of the map (due to a sub-map covering them up on the source map).

Also, Ireland was not united but was in fact composed of many petty kingdoms with a weak over-king.
Ascanian banner of Ballenstedt (Saxony).png
Autor: Dragovit, Licence: CC BY-SA 4.0
Heraldic flag (banner of arms) of the House of Ascania as counts of Ballenstedt (originally) and dukes of Saxony.
Flag of the Kingdom of Sardinia (1324-1720).svg
Autor: Facquis, Licence: CC BY-SA 4.0
Bandiera del Regno di Sardegna aragonese
Pabellon de Brandeburgo (c. 1684).svg
Autor: Durero, Licence: CC BY-SA 4.0
Ensign of Brandenburg Navy circa 1684. Drawing based on Die kurbrandenburgische Flotte (1684).
Banner of Přemyslid family.svg
Autor: Samhanin, Licence: CC BY-SA 3.0
Heraldická korouhev se znakem Přemyslovců, též korouhev svatého Václava a Českého knížectví.
Heraldic biull's head.png
Autor: Serial Number 54129, Licence: CC BY-SA 4.0
Heraldic biull's head: elements from User:Chatsam's File:Blason ville fr Herbeys 38.svg.
Carolingian Banner.svg
Autor: Gb89.2, Licence: CC BY-SA 4.0
Banner of the Carolingian dynasty according to the Osprey Men at Arms, The Age of Charlemagne illustration of artist Angus McBride.
Weltliche Schatzkammer Wien (189)2.JPG
The Imperial Crown

Western Germany 2nd half of the 10th century The cross is an addition from the early 11th century; the arch dates from the reign of Emperor Conrad II (ruled 1024-1039); the red velvet cap is from the 18th century. Gold, cloisonné enamel, precious stones, pearls Brow plate: H 14.9 cm, W 11.2 cm; cross: H 9.9 cm

SK Inv. No. XIII 1
Banner of the Holy Roman Emperor with haloes (1430-1806).svg
Autor: David Liuzzo, eagle by N3MO, Licence: CC BY-SA 3.0
Banner of the Holy Roman Empire, double headed eagle with halos (1400-1806)
Flag of Genoa.svg
Flag of Genoa
Hohenstaufen.gif
This is the Coat of Arms of the dynasty Hohenstaufen. It was used from ~1216.
Commemorative Medal of the Rhine Confederation.svg
Autor:
Původní dílo:
Nicolas-Guy-Antoine Brenet and Dominique Vivant Denon
Vektory:
, Licence: CC0
Commemorative Medal of the Rhine Confederation
Flag of the Electorate of Bavaria.svg
Autor: Tento vektorový obrázek byl vytvořen programem Inkscape ., Licence: CC BY-SA 4.0
Flag of the Electorate of Bavaria
Balduineum Wahl Heinrich VII.jpg