Svatý Jeroným ve studovně (Albrecht Dürer)

Svatý Jeroným ve studovně (1514) patří do trojice mistrovských a technicky nejdokonalejších mědirytů, které Albrecht Dürer vytvořil v letech 1513–1514.[1] Sbírka grafiky a kresby Národní galerie v Praze vlastní jeden z prvních otisků z původní desky.

Svatý Jeroným ve své studovně
Rytíř, Smrt a Ďábel (1513)
Rytíř, Smrt a Ďábel (1513)

Popis a zařazení

Mědiryt, otisk "a", s grátkem, velikost 240 × 184 mm, papír bez filigránu. Inv. č. R 29932.

Dürer vyryl monogram a datum na destičku ležící vpravo na podlaze. List pocházející ze sbírky F. A. Borovského byl zakoupen od jeho syna Jiřího[2] roku 1950. Dürer vytvořil několik grafických listů se sv. Jeronýmem – první jako dřevořez roku 1492 na své cestě v Basileji. Této mědirytové desce předcházela kresba (1511) a stranově převrácený dřevořez (1511, Pinacoteca Ambrosiana).[3] Roku 1521 namaloval Dürer deskový obraz se sv. Jeronýmem, k němuž jako předlohu použil svou kresbu hlavy starce.[4]

Během druhé cesty do Benátek a Bologne (1505–1507) se Dürer seznámil se zásadami perspektivní stavby prostoru[5] a vytvořil zde svou první štětcovou malbu v italském duchu – Růžencovou slavnost. Roku 1512 se stal dvorním malířem císaře Maxmiliána I., kterého si idealizoval jako křesťanského rytíře, který ovládne svět a nastolí spravedlnost.[6] Krátce nato vytvořil svou slavnou trojici grafických listů se světskými a mravně filosofickými náměty, které definitivně překonávaly odkaz středověku.

První z nich, Rytíř, Smrt a Ďábel (1513) shrnuje smysl knihy Erasma Rotterdamského Příručka křesťanského bojovníka (Enchiridion militis Christiani) a zosobňuje stoicko-osvícenský ideál neochvějného muže, který míří za ideálem Lidskosti a Humanity a nedbá svodů ďábla ani nebezpečí smrti.[7] K překonání středověku slouží i další cesty – jednou je Jeroným jako předobraz učence filosofujícího o věcech lidských v tiché pracovně, druhou je výzkum a dobývání tajemství přírody. Rytina s názvem Melancholie I (1514) tvoří protějšek k Jeronýmovi. Je mnohovýznamovou alegorií a oslavou geometrie, která pozdvihuje renesančního umělce ze stavu nesvobodných řemesel na úroveň svobodných filosofujících a myslitelských umění.[8]

Druhý list v pořadí, Svatý Jeroným ve studovně (1514), zosobňuje raně křesťanský demokratismus a smysl pro právo a mravní svědomí. Překladatel bible Svatý Jeroným byl oblíbeným světcem v humanistických kruzích (E. Rotterdamský), mezi Dürerovými přáteli (Willibald Pirckheimer) i reformátory z okruhu Martina Luthera. Imponovala jim jeho vzdělanost i schopnost askeze. Dürer ho zobrazil jako učence se svatozáří a obvyklými atributy – kardinálským kloboukem na stěně, lebkou a přesýpacími hodinami jako symboly pomíjivosti lidského života, krucifixem a lvem. V jeho podání je Jeroným předobrazem niterného hloubání, které o několik let později vyvolalo reformační hnutí. Ležící pes je alegorickým zobrazením věrnosti, ale je přítomen i na grafickém listu Melancholie I, který tvoří protějšek k Jeronýmovi.

Díky dokonalé perspektivě zobrazeného interiéru chybí pozorovateli odstup a má pocit, že přímo vstupuje do pracovny. Iluze světla pronikajícího oknem a vytvářejícího odraz na stěně a různé drobnopisné detaily řadí tento mědiryt k technicky nejdokonalejším Dürerovým dílům.[9] Roku 2012 byl list Svatý Jeroným ve své studovně vydražen na aukci Sotheby’s za 181 250 britských liber.[10]

Reference

  1. ↑ Hana Aulická, Michaela Brixová, in: A. Volrábová (ed)., 2008, s. 48-49
  2. ↑ My heritage, František Jakub (později Adolf) Borovský (1852–1933)
  3. ↑ Kuno Mittelstädt, 1986, s.30–31
  4. ↑ Luboš Hlaváček, 1982, č. kat. 63
  5. ↑ Luboš Hlaváček, 1982, s. 26
  6. ↑ Chadraba R, 1963, s. 52
  7. ↑ Chadraba R, 1963, s. 82–86
  8. ↑ Chadraba R, 1963, s. 86–87
  9. ↑ Hana Aulická, Michaela Brixová, in: A. Volrábová (ed)., 2008, s. 48
  10. ↑ Grapheion news: Sotheby’s Londýn, 19. září 2012. www.grapheion.cz [online]. [cit. 2016-12-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-09-02. 

Externí odkazy


Literatura

  • Alena Volrábová (ed.), 101/I Mistrovská díla Sbírky grafiky a kresby Národní galerie v Praze, NG v Praze 2008, ISBN 978-807035-385-1
  • Giulia Bartrum, Albrecht Dürer and his Legacy. The Graphic Work of a Renaissance Artist, London 2002, p. 189
  • Kuno Mittelstädt, Albrecht Dürer, Henschelverlag, Kunst und Gesellschaft, Berlin 1986
  • Luboš Hlaváček, Albrecht Dürer, kresby, Odeon Praha 1982
  • Rudolf Chadraba, Albrecht Dürer, Orbis Praha 1963
  • Erwin Panofsky, Albrecht Dürer, Princeton 1955
  • Friedrich Winkler, Die Zeichnungen Albrecht Dürers, 4 Bde, Deutscher Verein für Kunstwissenschaft, Berlin 1936-1939

Média použitá na této stránce