Svatý Maur (benediktin)

Svatý Maurus
Narozenímezi lety 500512
Řím
Úmrtíkolem roku 584
Galie
Svátek5. říjen
ŘádŘád svatého Benedikta
Vyznáníkatolická církev
Úřadyopat
mnich
řeholník
Uctíván církvemiřímskokatolická církev a církve v jejím společenství
Patronemobuvníků
revmatiků
epileptiků
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svatý Maurus (500512? Řím – 584? Galie) je římský křesťanský světec, za života benediktinský opat, jehož učitelem byl svatý Benedikt z Nursie.

Život

Maurus se narodil v rodině římského senátora. Byl oblíbeným žákem svatého Benedikta z Nursie, se kterým se znal již od dětství.

Benediktinem

Maurus toužil po duchovním životě a tak vstoupil do benediktinského kláštera Montecassino, kde ho i přes jeho odpor považovali za jakéhosi zástupce svatého Benedikta. Je doloženo, že měl dar uzdravovat poutníky. Dochovala se zpráva o uzdravení němého chlapce, kterého přivedli do kláštera ke svatému Benediktu, aby mu požehnal. Benedikt v té době v klášteře nebyl a tak byl o žehnání požádán Maurus, kterého spatřili při návratu z klášterního hospodářství. Maurus se zdráhal žehnání němému chlapci, ale nakonec byl přemluven a chlapci požehnal. Podle tradice začal chlapec mluvit.

Když svatý Benedikt dostal nabídku na založení kláštera v Galii, poslal tam „na obhlídku“ Maura a s ním čtyři řeholníky. Na cestu jej vybavil svým požehnáním a stanovami benediktinského řádu a pověřil je šířením víry.

Maurus na určeném místě založil benediktinské opatství, v němž se stal opatem. Když svatý Benedikt zemřel, Maurus byl zvolen jeho nástupcem. V roce 1969 byla jeho liturgická památka spojena s památkou svatého Placida (do té doby svátek slaven 15. ledna).

Literatura

  • SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. 2. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997. 702 s. ISBN 80-7192-304-4. 
  • SLEPIČKA, Martin. Úcta k benediktinskému opatovi sv. Maurovi ve středověkých Čechách. Bohemiae Occidentalis Historica. 2024, roč. 10, č. 1, s. 5–15. ISSN 2336-7547. Dostupné online.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce