Svatý Osvald
svatý Osvald | |
---|---|
Narození | 10. století Dánsko |
Úmrtí | 29. února 992 Worcester |
Povolání | katolický kněz a katolický biskup |
Nábož. vyznání | katolická církev |
Funkce | roman catholic bishop of Worcester (England) (od 961) Roman Catholic archbishop of York (od 972) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Svatý Osvald, také Osvald z Yorku nebo Osvald z Worcesteru (kolem 925 Dánsko nebo Anglie – 29. února 992 Worcester) byl prelát raně křesťanské doby, který prosazoval reformu klášterů a vedl britskou církev, když současně zastával úřad biskupa z Worcesteru a arcibiskupa z Yorku. Je uctíván římsko-katolickou i anglikánskou církví jako světec a misionář britských ostrovů.
Život
O jeho původu není mnoho známo, údajně pocházel z dánské šlechtické rodiny a byl předurčen k mnišskému životu. Vychovával jej strýc Odo, arcibiskup z Canterbury (880–959), který ho nejprve poslal do kapitulní školy ve Winchesteru a pak k dalšímu vzdělání do francouzského opatství benediktinů Fleury-sur-Loire, komunity čítající 300 mnichů, tehdy největší v Evropě[1] (později přejmenovaného podle zakladatele řádu sv. Benedikta na Klášter Saint-Benoît-sur-Loire).
Po několika letech se na strýcovu žádal vrátil do Anglie, strýc však krátce předtím zemřel. Jeho další duchovní dráhu určil arcibiskup Dunstan z Canterbury, na jehož podnět byl Osvald v roce 972 jmenován arcibiskupem z Yorku a odjel do Říma, kde obdržel pallium z rukou papeže Jana XIII. Když nastoupil do úřadu biskupa ve Worcesteru, arcibiskupský úřad v Yorku si podržel. Za jeho vlády lokálně přetrvávalo pohanství, Osvald povolal mnichy z Fleury, aby vyučovali britské benediktiny v reformě, dbal na školení anglosaských křesťanských misionářů, zejména pro kontinentální Evropu. Zakládal kostely. Dále musel čelit Vikingům, kteří napadli Anglii a ničili kláštery.
Zemřel 29. února 992 jako svatý vyznavač, údajně ve chvíli, kdy jako každodenně myl nohy chudým. Byl pohřben v kostele Panny Marie ve Worcesteru, odkud byl asi po stu letech jeho hrob přenesen do nově založené katedrály. Brzy po jeho smrti byly zaznamenány zázraky, které se měly stát již na jeho pohřbu a potom na jeho hrobě. V první legendě o životě sv. Osvalda je popsal jeho žák, mnich Byrhtferth z opatství Ramsey.
Význam
Jako jeden z prvních na britských ostrovech prosazoval nezávislé působení mnišského řádu benediktinů v duchu francouzské clunyjské reformy. Reforma spočívala ve vedení klášterů jako autonomních náboženských, hospodářských a politických komunit, nezávislých jak na zemské církevní správě, tak na světské jurisdikci, a podřízených pouze papeži. Reforma se rozšířila v klášterech od 10. do 12. století a posléze vyvolala spor o investituru.
Památka
- Svátek se slaví 29. února.
- Hrob v katedrále ve Worcesteru, v chórové přepážce, není označen.
- Dochovaly se dva iluminované rukopisy, které Osvaldovi patřily: je to Žaltář (sign. Harley MS 2904) v Britské knihovně v Londýně a Pontifikál (sign. MS 100) v Koleji Sidney Sussex Cambridžské univerzity.
Ikonografie
Osvald bývá zobrazován s (arci) biskupskými insigniemi, palliem, mitrou a berlou, jak kamenem odhání ďábla, nebo drží kámen a model kostela jako své atributy.
Patrocinia
- Spolupatron řádu benediktinů
- Patron cechu kameníků
Kontroverze
Nedostatek písemných pramenů znesnadňuje jeho určení. Zaměňuje se s anglosaským králem a mučedníkem Oswaldem Northumbrijským.
- Kostely v Nizozemí, Rakousku, Polsku a Slezsku
- v českých zemích:
- Kostel svatého Osvalda (Milovice) (okres Břeclav)
- Kostel svatého Osvalda (Nebanice) (okres Karlovy Vary)
Odkazy
Reference
- ↑ St. Brooks, St. Oswald of Worcester, 1996, s. 28
Literatura
- Stephenson Brooks: St. Oswald of Worcester, his life and influence. Leicester University Press 1996, ISBN 9780567340313
- Heilige und selige der römisch-katolischen Kirche, II., s. 102
- Lexikon der christlichen Ikonographie, Wolfgang Braunfels (ed.); svazek 8, Basel-Freiburg-Rom-Wien 1992, s. 103
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu svatý Osvald na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Autor: Internet Archive Book Images, Licence: No restrictions
Identifier: saintsmissionari02adam (find matches)
Title: The saints and missionaries of the Anglo-Saxon era : First (and second) series
Year: 1897 (1890s)
Authors: Adams, Daniel Charles Octavius
Subjects: Anglo-Saxons -- Religion Saints, English Great Britain -- Church history
Publisher: Oxford (etc.) : Mowbray & co.
Contributing Library: Princeton Theological Seminary Library
Digitizing Sponsor: MSN
View Book Page: Book Viewer
About This Book: Catalog Entry
View All Images: All Images From Book
Click here to view book online to see this illustration in context in a browseable online version of this book.
Text Appearing Before Image:
of the Church. Thatnight he went to bed at the usual time, and rose, aswas his custom, at midnight, for Nocturns in theChurch, where he remained after the Service inprivate prayer till the morning dawned. Then hewent to the chamber where his pensioners wereawaiting him, and washed their feet. When all hadbeen completed—and they, before leaving, were bowingtheir thanks—he suddenly fell down and expired attheir feet. Thus this holy man, faithful to the end,passed through death into life whilst engaged inministering to CHRIST in his poorer members. Nodeath can be imagined more worthy of a Christian ora better couclusion to a holy life. 294 The Revival, S. Oswald died February 29th, A.D. 992, in the30th year of his Episcopate. His body was laid inthe Cathedral of Worcester, on the south side ofthe Altar; but it does not rest there now. It wastranslated by his successor, Bishop Aldulf, who, be-coming Archbishop of York, took up the body,enshrined, and translated it into York Cathedral.
Text Appearing After Image:
Page 294- S. OSWALDS TOMB. 5. Edzuard. 295 Sb. (EUtoartr. MARTYR. A.D. 978. Edward was the son of King Edgar, by his firstwife, Elfleda the Fair, whose piety and faith heinherited. Comely of countenance, and cheerful indisposition, he was much beloved by all who knewhim, with the exception of his stepmother. QueenElfrida, who had a son of her own, for whom she wasanxious to secure the throne. It is said that Edwardsuffered not a little from her violence, even in hisfathers lifetime. When King Edward died, some-what unexpectedly, A.D. 975, she did her utmost toobtain the election for her son, Ethelred, a child ofseven years, but her intrigues were baffled by S.Dunstan. Edward was elected and crowned, andthe disappointed Elfrida retired from Court. Theyoung King, who was of a most amiable temper,in no way resented his stepmothers designs, butcontinued to treat her with uniform kindness, andassigned to her the county of Dorset for her residenceand maintenance. In the same spirit of moder
Note About Images
Late 13th- early 14th century miniature of a bishop above a ram, and an abbot above a bull; from the part of the Ramsey Psalter in the Pierpont Morgan Library, New York, MS M. 302, fol. 4v