Svatý Otmar

Svatý Otmar
Narození	689 St. Gallen
Úmrtí	16. listopadu 759 (ve věku 69–70 let) Werd
Svátek	16. listopad
Řád	Řád svatého Benedikta
Vyznání	katolická církev
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svatý Otmar, také Otomar, Ótomár, Othmar, Audomar, (689/690 asi v blízkosti St. Gallen – 16. listopadu 759 ostrov Werd u Eschenz v Stein am Rhein) byl kněz, zakladatel a první opat benediktinského kláštera v St. Gallen. Roku 864 byl svatořečen kostnickým biskupem Solomonem I., za pontifikátu sv. Mikuláše I. Velkého. Od té doby byl uctíván, svátek slaví 16. listopadu.

Svatý Otmar byl německého (alamanského) původu. Roku 719 přebral vedení mnichů, kteří se usadili u hrobu sv. Havla v dnešním St. Gallene. Před jeho příchodem se jednalo o poustevny s několika málo mnichy. Roku 746 povstání Alamanů proti Frankům vyústilo v popravu alamanské šlechty a oblast se dostala pod vliv karolínské říše. Tímto způsobem se dostalo do diskuze i St. Gallen, které bylo pod nátlakem přinuceno sjednotit kostel a klášter pod benediktínskou řeholí, což bylo v souladu se strategií karolínské říše. Za to obdržel klášter pozemky od franského majordoma Karla Martela. Otmar tedy vystavěl klášter a dal mu řeholi svatého Benedikta, také pozvedl klášterní kázeň. Pod Otmarovým vedením zažil klášter svůj první rozkvět. Jak duchovní život uvnitř kláštera, tak i pomoc chudým a nemocným mimo klášterní zdi. Přizpůsobil tomu odpovídajícím způsobem i „infrastrukturu“. Postavil ubytovnu a hospic pro nevyléčitelně nemocné a malomocné, což má velký lékařsko-historický význam, protože to byla nejstarší instituce tohoto typu ve Švýcarsku. Otmar se věnoval přímo realizaci: setkával se s chudými a vybíral nemocné pro své zařízení. Díky charitativní činnosti se Otmar stal významným symbolem alamanského národního vědomí. Značná nelibost místních hrabat na nezávislosti kláštera se projevovala v častých sporech. Kromě toho si na klášter dělal nároky i biskup Sidonius von Konstanz (Kostnice). Tyto důvody vedli ke křivému obvinění Otmara z cizoložství a nemravnosti, pro něž byl roku 759 zatčen a souzen. Odsoudili ho k trestu smrti hladem v královském paláci Bodman na břehu Überlingersee (u Ludwigshaven), ramena Bodamského jezera (Bodensee). Následně došlo ke zmírnění trestu a Otmara byl držen ve vazbě na ostrově Werd. Zde zemřel téhož roku, dne 16. listopadu 759. Po deseti letech byly jeho ostatky tajně převezeny a uloženy do krypty klášterního kostela sv. Havla a Otmara v Sankt Gallenu. Jeho tělo v době nového uložení nevykazovalo žádné známky rozkladu. Roku 864 byl svatořečen biskupem Constancem Solomonou.

Z historického pohledu můžeme brát teologii Otmara, jako předchůdce náboženských hnutí v 12. a 13. století, především v souvislosti s životem v chudobě, hlásáním evangelia a zájmem o obyčejné a chudé lidi. Proto není divu, že dnes patří bývalý benediktinský klášter na ostrově Werd františkánskému řádu. Františkánští mniši také opatrují malou kapličku zasvěcenou sv. Otmarovi, která k němu přiléhá.

V uměleckých prezentacích je Otmar znázorňován jako opat, u sebe má vinný hrozen a soudek vína. To vychází z údajného zázraku rozmnožení vína, jelikož měl sud, který se nikdy nevyprázdnil, přestože z něj naléval chudým a poutníkům, bylo stále co pít. Jiná legenda se váže k jeho tajnému převozu do St. Gallen. Když potřebovali převézt tělo, které bylo i po deseti letech naprosto neporušené, k přemístění využili vinného sudu. Na jezeře je však zastihla bouře, ale jako zázrakem se nikomu nic nestalo a tělo bezpečně dopravili až na místo určení.

Otmarův kult se ve středověku velmi rozšířil ve Švýcarsku i v Německu. Vyvinula se kolem něho živá tradice, jako jsou svěcená voda, olej a dětské šatičky, protože věřící od něj očekávají pomoc. Jako pomocník při dětských nemocech je uctíván dodnes v Eutenhausenu v augšpurském biskupství. Pouť k tamějšímu farnímu kostelu a vzývání Otmara jsou známy od 18. století. Posvěcené „Otmarovy halenky“ byly dříve oblékány nemocným dětem po devět dní.

Také v Attenhausenu u Krumbachu, rovněž v augšpurském biskupství, je dodnes, i když v menší míře než dříve, Otmarova pouť. Má svůj počátek v 17. století, vrcholu dosáhla roku 1750, kdy farní obec Attenhausen dostala darem od opata kláštera St. Gallen Otmarovu relikvii. Pak se podle tradice udály v attenhausenském kostele sv. Otmara četné zázraky, především uzdravení nemocných. Zvláštními poutními dny v Attenhausenu jsou každoročně postní čtvrtky.

Na ostrově Werdu, kde Otmar zemřel, zůstaly dodnes poutě živé.

Sv. Otmar je spojen i s pozdějším světcem, a to se sv. Wolfgangem z Řezna (930–994), patronem Bavorska, kterému se údajně zjevil roku 965 a vybízel ho k misijní činnosti, kterou měl konat jako „chudý a nuzný“. Takto prošel Čechami do Uher a získával pověst světecky žijícího kazatele. Později, jako řezenský biskup, napomohl vzniku pražského biskupství.

V českých zemích nacházíme uctívání sv. Otmara na několika místech. Například ve obci Hoštka (nedaleko Štětí, okres Litoměřice) nalezneme kostel svatého Otmara, a je i patronem města. Kostel je jednolodní barokní stavbou s gotickým odsazeným presbytářem, na jehož severní straně se nachází mohutná hranolová renesanční věž a na jižní straně můžeme najít sakristii.

Další je obec Otmarov, která je nejmenší a nejmladší obcí mikroregionu Cezava (jižní Morava). Dominantou obce je kaple sv. Otmara, kterou v průběhu roku 1883 na památku stého výročí založení obce, postavili občané.

Úcty se mu též dostalo u benediktinů v Praze na Břevnově.

Karel IV. získal od tehdejšího opata Hermanna von Bonstetten za potvrzení některých významných privilegií ostatky sv. Havla a část ruky a přední část lebky sv. Otmara. Část ostatků v relikviáři daroval Karel IV. kostelu sv. Havla na Starém Městě, ostatní uložil ve stříbrném relikviáři do pražské katedrály.

Na svatého Otmara, nevidět komára.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Svatý Otmar na Wikimedia Commons