Svatý Petr ze Slivice

Svatý Petr ze Slivice
(c) Narodni galerie v Praze, CC BY-SA 4.0 Sv. Petr ze Slivice, Národní galerie v Praze
Základní údaje
Autor	Mistr Krumlovské madony
Rok vzniku	kolem 1395
Umělecký směr	Krásný sloh
Kód památky	67964/32-6200 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Popis
Výška	91,5 cm
Materiál	opuka, polychromie, zlacení
Umístění
Umístění	Národní galerie Praha
Stát	Česko Česko
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Socha sv. Petra pochází z kostela sv. Petra v osadě Slivice obce Milín v okrese Příbram, poprvé zmíněného v rejstříku papežského desátku (1352). Patří k raným dílům Mistra Krumlovské madony a je vystavena jako zápůjčka ve stálé expozici Národní galerie v Praze.

Socha z doby kolem roku 1395 je vysoká 91,5 cm. Je zhotovena ze pražské zlaté opuky, se stopami polychromie a zlacení. Postavě chybí obvyklé atributy (např. klíče), ale o identitě sv. Petra svědčí typika tváře i původní umístění sochy v kostele sv. Petra. Figura je znázorněna v kontrapostu, s bohatou drapérií, která tvoří hluboké příčné záhyby a vertikální řasení a stírá tělesné proporce. Naturalistická stařecká tvář a detaily rukou kontrastují s vlasy a vousy, stylizovanými do šnekovitých záhybů. Individualizace výrazu tváře navazuje na starší náhrobky parléřovské huti, ale v souladu s tendencemi krásného slohu je její výraz idealizovanější a v postoji figury se projevuje odevzdanost.^[1] Typově i např. tvarem límce má socha blízko k postavě sv. Bartoloměje na deskovém obraze následovníka Mistra Třeboňského oltáře, Madona mezi sv. Bartolomějem a sv. Markétou (kolem 1400). ^[2],^[3]

Socha sv. Petra reprezentovala české gotické umění na světových výstavách v Paříži a Montrealu. Jde o typickou ukázku krásného slohu, který se vyznačuje napětím mezi idealismem a naturalismem a forma v něm postupně nabývá stejného významu jako obsah. Za východisko slohu je považována svatovítská parléřovská huť, kde lze shodné znaky nalézt v náhrobcích českých králů, u bust v triforiu katedrály nebo v případě sochy sv. Václava, jejímž autorem je pravděpodobně Jindřich IV. Parléř.

Pro pražskou produkci na přelomu 14. a 15. století je charakteristickým materiálem opuka, těžená v lomech na Bílé Hoře a v Přední Kopanině . Tento kámen si krátce po vylomení uchovává vlhkost a měkkost a umožňuje velmi detailní zpracování řezbářskými nástroji. Na základě rozboru materiálu tak lze určit pražskou provenienci četných sochařských děl exportovaných z Čech do Slezska, Rakouska či Porýní. V době slabé vlády Václava IV. se stal hlavním objednavatelem těchto náročných výtvarných děl pražský arcibiskup a také přední šlechtické rody. Sochy krásného slohu byly pro jejich stylizovanou krásu^[4] předmětem vzrůstající kritiky reformátorů církve v době před vypuknutím husitských bouří a velká část se stala obětí obrazoborectví.

• Madona plzeňská
• Madona Krumlovská
• Madona z Halstattu
• Sv. Kateřina z Jihlavy
• Šternberská madona^[5]
• Konzola Mojžíše, Toruň
• Parléřovské náhrobky v chrámu sv. Víta
• Klanění tří králů ve sv. Štěpánu ve Vídni

• 
  Plzeňská madona (1380-1384)
• 
  Krumlovska madona
• 
  Šternberská Madona, Muzeum umění Olomouc
• 
  Sv. Kateřina z Jihlavy (kopie)

• Karl Heinz Clasen: Der Meister der Schönen Madonnen. Herkunft, Entfaltung, Umkreis. Berlin, New York 1974, s. 116, 234, 235
• Albert Kutal, České gotické umění, Obelisk a Artia, Praha 1972
• Jaromír Homolka, K problematice české plastiky 1350-1450, Umění 11, 1963, s. 429
• Albert Kutal, České gotické sochařství 1350-1450, SNKLU Praha, 1962, s. 88
• Antonín Matějček, Jaroslav Pešina, Česká malba gotická, Melantrich, Praha 1950

• ČT, Národní galerie nikdy nezavírá: Socha sv. Petra ze Slivice (2012)
• ČT, Národní galerie nikdy nezavírá: Neznámý autor, Madona z Halstattu (2012)
• Slivice - Farní chrám sv. Petra, Soupis památek, 13. Politický okres příbramský (1901), str. 146–148 Archivováno 17. 11. 2015 na Wayback Machine.