Svatý Valentin

Svatý Valentin
San Valentino
Rekonstrukce tváře svatého Valentina (2017)
Rekonstrukce tváře svatého Valentina (2017)
biskup a mučedník
Narozeníkolem 226
Terni
Úmrtí14. února 269
Řím
Příčina úmrtípoprava stětím
Svátek
  • 14. února (anglikánské společenství, katolická a luteránská církev)
  • 30. července (východní pravoslavná církev)
ObdobíŘímská říše
Státní občanstvístarověký Řím
Vyznáníkatolická církev
Uctíván církvemiřímskokatolická církev a církve v jejím společenství,
anglikánské společenství,
luteránské církve,
pravoslavná církev
Významné zasvěcené kostelyBazilika sv. Valentina, Terni
Atributyptáci, růže, meč, kněžský hábit, palma, biskupská berla
Patronemzamilovaných, včelařů, pocestných, mládeže, proti: moru; města Terni
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svatý Valentin (? – 269? Terni, Římská říše) byl římský kněz, misionář a biskup, který zemřel mučednickou smrtí.

Není přesně známo, kdy byl svatořečen, stalo se tak v raném středověku, protože je zapsán ve Zlaté legendě ze 13. století a v chrámových kalendářích 14. století, včetně českých. V římském martyrologiu se jeho svátek slaví 14. února. Kolem životopisu tohoto světce panují nejasnosti, existují dvě legendy, nejspíše se v nich prolínají životy dvou stejnojmenných světců. Podle prvé legendy sv. Valentin z Terni zemřel mučednickou smrtí 14. února 269 na příkaz římského císaře Claudia II. poté, co přes zákaz oddával snoubence podle křesťanského ritu. Byl tedy kněz v Římě nebo prvním biskupem v jihoitalské Interamně (dnešní Terni).[1]

V obou verzích legendy byl sv. Valentin původem urozený Říman. Podle jedné byl roku 203 zvolen biskupem v Terni. Po několika letech jej pozval rétor Kratón do Říma, aby léčil jeho syna. Valentin se za chlapce modlil, až jej Bůh vyslyšel a syna zázračně uzdravil. Proto se Kratón se svou domácností, svými 3 žáky, urozenými to Athéňany, a synem městského prefekta nechal od Valentina pokřtít. Římští senátoři za to Valentina obvinili z nekalých praktik a na prefektův rozkaz byl uvržen do žaláře. Na to byl jedné noci sťat. Tři jeho bývalí žáci, Prokulus, Efébus a Apollónius, přenesli jeho tělo na pohřebiště při Via Flaminia nedaleko Terni; odtud byly ostatky přemístěny a s tumbou vyzdviženy na oltář pozdějšího kostela sv. Valentina v Terni. [2] Přesný rok smrti sv. Valentina není znám, uvádějí se tři možnosti: 269, 270 a 273.[1]

Léčitelské schopnosti

Sv. Valentin byl po dvou zázracích ctěn jako ochránce proti pakostnici a padoucnici: Za kruté zimy k němu přišel chudě oděný a mrazem zkřehlý muž, kterého Valentin utěšil a oblékl do svých šatů. Šaty mu týž den vrátil nebeským jasem zářící jinoch řka: „Zde jest oděv, kterým jsi dnes obdaroval Ježíše samého; za to ti propůjčí milost hojit dnu a padoucnici.“[3]

Podle dalších legendárních zdrojů vrátil sv. Valentin zrak dceři soudce Asteria poté, co byl uvržen císařem Claudiem II. do žaláře. Valentin se ve vězení modlil za soudcovo obrácení a ten přišel, aby Valentina vyzkoušel. Řekl mu: „Je-li tvůj Bůh opravdu jediný pravý, jak říkáš, ať skrze tebe ukáže svou moc a mé slepé dceři vrátí zrak.“ Valentin přiložil svou dlaň na oči nevidomé a modlil se, až dívka prohlédla. Asterius s celou rodinou uvěřil v Krista a požádal o křest. Zprávy o uzdravení slepé a o obrácení soudce se roznesly po městě. Křesťané se radovali, pohany zachvátil hněv, zaútočili na soudcův dům. Valentina vyvlekli ven, ztloukli ho a odvedli na Flaminijskou cestu, kde byl sťat mečem.[4]

Hrob a ostatky svatého Valentina

Oltář s proskleným sarkofágem sv. Valentina v bazilice v Terni
Ostatky sv. Valentina v římském chrámu Santa Maria in Cosmedin

Tělo sv. Valentina bylo podle prvé verze legendy pohřbeno v Římě v katakombách, nad nimiž byla o století později vystavěna bazilika. Druhé poutní místo je 80 kilometrů na severovýchod od Říma v rodném Terni, kde pro ně byl postaven kostel sv. Valentina, v němž je sarkofág s ostatky uctíván poutníky při cestě do Assissi od konce 13. století dosud. Dnes je v Římě světec uctíván v chrámech sv. Praxedy a Panny Marie. Část ostatků sv. Valentina se dostala již ve středověku do mnoha evropských zemí, zejména severně od Alp. Většinou jde o fragmenty kostí. Speciálně jsou uctívány nejméně ve dvou desítkách evropských chrámů, zejména v Německu, Rakousku, Polsku, Velké Británii a Severním Irsku.

K ostatkům medializovaným v posledním desetiletí patří světcova kost z lopatky, uchovávaná na oltáři kapitulní baziliky sv. Petra a Pavla v Praze na Vyšehradě, získaná možná již za císaře Karla IV., nebo až v 19. století. Ostatek byl znovunalezen v barokním relikviáři společně se třemi dalšími v roce 2002. Tyto relikviáře byly součástí barokní výzdoby kostela sv. Petra a Pavla ze 2. čtvrtiny 18. století. Při rekonstrukci a dostavbě chrámu v letech 1885-1903 byly přeneseny na nové oltáře a odstraněny teprve po nástupu komunistického režimu v 50. letech 20. století. Relikviář bývá vystavován na svátek svatého Valentýna.[5][6].

K nejstarším místům svatovalentinské úcty v Čechách patřil středověký kostel sv. Valentina ve Valentinské ulici na Starém Městě pražském, postavený pravděpodobně koncem 12. století, odsvěcený roku 1792 a zbořený při asanaci staré zástavby Prahy v závěru 19. století. Ve Svatovítské pokladnici na Pražském hradě byl ostatek sv. Valentina vložen do gotického relikviáře, stejně tak je relikvie sv. Valentina zaznamenána v soupisu ostatků na hradě Karlštejně.

Relikvie sv. Valentina uctívané v Evropě

Bazilika Sv. Valentina v Terni

Svátek svatého Valentýna

Svatý Valentýn má svátek v den své smrti 14. února

Podrobnější informace naleznete v článku Den svatého Valentýna.

Odkazy

Reference

  1. a b TEKLA. Svatý Valentin – patron zamilovaných. Pravda, nebo sentimentální výplod středověkého anglického básníka? [online]. Středověk, 2008-02-10 [cit. 2009-02-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-06. 
  2. EHRMANN, František, Dr. Obrázkový život svatých pro školu a dům. Brno: Karel Aug. Seyfried a spol. ve Vídni, 1899. S. 90–91. 
  3. EHRMANN, František, Dr. Obrázkový život svatých pro školu a dům. Brno: Karel Aug. Seyfried a spol. ve Vídni, 1899. S. 91. 
  4. SVĚTCI K NÁM HOVOŘÍ ... [online]. Catholica.cz [cit. 2009-02-16]. Kapitola SV. VALENTIN. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  5. Ostatky sv.Valentýna jsou uloženy na pražském Vyšehradě
  6. Poutí snoubenců si Vyšehrad připomněl svatého Valentýna

Literatura

  • SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. 2. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997. 702 s. ISBN 80-7192-304-4. 
  • Lexikon der christlichen Ikonographie, Ikonographie der Heiligen, Wolfgang Braunfels (ed.) Rom-Freiburg-Basel-Wien 2002, 8. díl, s. 529 - 531.

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Altar of the Church of St. Valentine in Terni with the saint's tomb.jpg
Autor: Livioandronico2013, Licence: CC BY-SA 4.0
Altar of the Church of St. Valentine in Terni with the saint's tomb
Saint Valentine - facial reconstruction.jpg
Autor: Cicero Moraes, Licence: CC BY-SA 4.0
Reconstrução facial forense de São Valentim. Cícero Moraes, José Luís Lira, ABRHAGI, Santa Maria in Cosmedin, Marcos Paulo Salles Machado.
Rom, Santa Maria in Cosmedin, Reliquien des Hl. Valentin von Terni.jpg
Autor: Dnalor 01, Licence: CC BY-SA 3.0 at
Relic of St. Valentine in the church of Santa Maria in Cosmedin, Rome, Italy