Svatý rok 1700

Svatý rok 1700
	Ilustrace z Le jubilé de l'an MDCC; z roku 1701 s tematikou Svatého roku 1700; od Nicolase Chevaliera
Téma	odpuštění trestů za hříchy
Místo	Řím
Země	Papežský stát
Pořadatel	Katolická církev
Datum	1700
Účast	poutníci do Říma
Předchozí	Svatý rok 1675 (14. v pořadí)
Následující	Svatý rok 1725 (16. v pořadí)
Web	Jubilees throughout History (anglicky)
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jubilejní Svatý rok 1700 (15. řádné univerzální jubileum), který navázal na předchozí řadu Svatých roků, vyhlásil papež Inocenc XII.^[2] 18. května 1699 bulou Regi Saeculorum. Při zahájení nemohl papež kvůli svému chatrnému zdraví osobně předsedat. O velikonoční neděli téhož roku však, přestože byl vážně nemocen, udělil slavnostní požehnání z balkonu Kvirinálského paláce kvůli velkému počtu poutníků, kteří se tam shromáždili. Krátce nato, 27. září 1700, zemřel, aniž by mohl uzavřít rok.

Závěru jubilejního roku předsedal Klement XI. (zvolený papežem v listopadu 1700).^[3] Bylo to poprvé, kdy Svatou bránu otevřel jeden papež a poté ji uzavřel druhý. Příliv poutníků do města byl takový, že někteří doboví autoři přirovnávali Řím co do počtu návštěvníků k Paříži.^[4]

Průběh Svatého roku 1700

Během obvyklého Svatého roku, slaveného v roce 1700, se vystřídali dva papežové. Vyhlásil jej 22. června 1699 papež Inocenc XII., jehož povaha dodala jubilejnímu roku i zvláštní zaměření. Byl to muž smířlivý a pokorný. Jeho hlavní snahou bylo zprostředkování míru světu a odpuštění. Měl však i silně vyvinutý smysl pro spravedlnost. Dal provést soudní reformu v papežských státech, aby všem poddaným zajistil nestrannou spravedlnost, a v roce 1692 přísně zakázal zvláštní bulou budoucím papežům obohacovat své příbuzné. Omezil i příjmy kardinálů, kteří byli spřízněni s papežem. Lateránský palác dal k dispozici k péči o nemocné, budovu svatého Michala na tiberském břehu určil pro péči o zestárlé a invalidní řemeslníky, aby tam bylo o ně pečováno až do smrti, a další budovu předal péči o lidi, kteří se octli ve finanční tísni. Ne nadarmo ho tedy chudí nazývali svým otcem.^[5]

O Svatém roce 1700 se zmiňují všechny kroniky jen stručně, neboť se nevyznačoval okázalostmi, ale kajícími procesími a pobožnostmi, a tak se ostře odlišoval od barokních jubileí předešlého století.^[5]

Svatou bránu však na Vánoce roku 1699 neotvíral ani tehdy churavějící papež, ani nemocný kardinál děkan Alderano Cibo,^[6] ale elegantní francouzský kardinál Emanuel Buillon,^[7] známý jako galantní muž, který se uměl pohybovat mezi pokrokovými vyššími vrstvami své doby. Otevření se zúčastnila i polská královna vdova Marie Kazimíra, jejímž manželem byl král Jan III. Sobieski, záchrance Vídně před dobytím Turky. Byl však přítomen i její otec Henri Albert de La Grange d'Arquien,^[8] někdejší světák a válečník, jehož proměnil před pěti roky papež Inocenc XII. v kardinála. Královna potají a v převlečení umývala podle tehdy už vžitého zvyku v hospici^{[p 1]} bratrstva Nejsvější Trojice poutníkům nohy a jako prostá žena jim přisluhovala i při stole.^[5]

Dvě okolnosti přispěly nemálo, že se Svatý rok 1700 jeví v dějinách bezvýrazně: počet poutníků nebyl tak vysoký jako dříve – to už byla ozvěna tzv. války o španělské dědictví, která se táhla ještě čtrnáct let, a pak smrt papeže Inocence XII. 27. září. Tak zmizela ústřední postava, která jubileu dodala svůj osobitý ráz, ustaly papežské liturgické funkce a obtížná volba jeho nástupce zadržela kardinály v konkláve téměř dva měsíce.^[9]

Svatý rok za papeže Klementa XI.

Nově zvolený papež, živý a energický Klement XI., statný padesátník, hned jak vyšel z Vatikánu, vykonal si jubilejní pouť. I jeho korunovační slavnosti dodaly Svatému roku zvláštního lesku. Ale netrvalo dlouho a Tibera se opět vylila z břehů a zaplavila cestu k bazilice sv. Pavla, takže podobně jak tomu bylo už v roce 1625, papež ji nahradil lehce přístupnou a bližší bazilikou Panny Marie v Zátibeří.^[9]

Menší počet poutníků však usnadnil organizaci péče o jejich vydržování. I tak se bratrstvo Sv. Trojice,^[10] založené sv. Filipem Nerim^[11] postaralo o 300 000 poutníků, ale tentokrát se uplatnila plně praktická pravidla, že jídla mají být dobře vařená a kořeněná, maso dobře očištěné, vyprané a polévka odtučněná. Oheň neměl být udržován déle, než toho bylo třeba, talíře se měly dobře umývat, v kuchyni měla být udržována čistota. Podobná pravidla mělo i bratrstvo Svatého Kříže. Navíc bylo přesně určeno, kdo se má starat o pochodně pro procesí, o svíce užívané k osvětlování místností, o koupi různých druhů sýra atd. I to jsou známky měnících se časů.^[9]

Galerie z publikace Le jubilé de l'an MDCC

Odkazy

Poznámky

↑ Termínem hospic (z latinského hospitium – „útulek“) jsou míněna ubytovací místa pro odpočinek poutníků, která vznikla již ve 4. století. Již za časů starého Říma a ve středověku existovaly přístřešky či útulky při cestách, kde si mohli poutníci odpočinout, těhotné ženy porodit a choří buď se uzdravit a pokračovat v cestě, nebo v klidu zemřít. Vyskytují se dokonce názory, že první hospic byl vlastně popsán již v biblickém podobenství o milosrdném Samaritánovi – Lk 10, 30–35 (Kral, ČEP). Pozdější význam hospice jako zdravotnicko-sociálního zařízení, které slouží k péči o nevyléčitelně a těžce nemocné osoby, tedy k tzv. paliativní péči, je až odvozený od starobylé praxe, kdy pomoc „poutníkům na cestě“ se začala chápat jako pomoc těm, kdo jsou na „cestě do věčného domova“.

Reference

↑ CHEVALIER, Nicolas. Le jubilé de l'an MDCC [online]. A Amsterdam: Chez Nicolas Chevalier, 1701 [cit. 2024-04-17]. Dostupné online. (francouzsky)
↑ CHENEY, David M. Antonio Pignatelli del Rastrello † [online]. Catholic-Hierarchy.org, 2024-02-25 [cit. 2024-04-17]. Dostupné online. (anglicky)
↑ CHENEY, David M. Giovanni Francesco Albani † [online]. Catholic-Hierarchy.org, 2024-02-25 [cit. 2024-04-17]. Dostupné online. (anglicky)
↑ 1700: opened by Innocent XII, concluded by Clement XI [online]. iubilaeum2025.va [cit. 2024-04-17]. Dostupné online. (anglicky)
↑ ^a ^b ^c POLC, Jaroslav V. Svaté roky (1300–1983). Olomouc: Matice cyrilometodějská, 1999. 160 s. ISBN 80-7266-041-1. S. 70.
↑ CHENEY, David M. Alderano Cardinal Cibo † [online]. Catholic-Hierarchy.org, 2024-02-25 [cit. 2024-04-17]. Dostupné online. (anglicky)
↑ CHENEY, David M. Emmanuel-Theódose Cardinal de la Tour d’Auvergne de Bouillon † [online]. Catholic-Hierarchy.org, 2024-02-25 [cit. 2024-04-17]. Dostupné online. (anglicky)
↑ CHENEY, David M. Henri Albert Cardinal de La Grange d’Arquien † [online]. Catholic-Hierarchy.org, 2024-02-25 [cit. 2024-04-17]. Dostupné online. (anglicky)
↑ ^a ^b ^c Polc, s. 71.
↑ Butler's Lives of the Saints. New York: HarperSanFrancisco, 1991. Dostupné online. S. 157. (anglicky)
↑ Neri, Philip. In: Chisholm, Hugh (ed.). Encyclopædia Britannica. 11. vyd. [s.l.]: Cambridge University Press, 1911. Dostupné online. Svazek 19. S. 389–390. (anglicky)

Literatura

Je zde použita šablona {{Refbegin}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.

PERALI, P. In: Cronistoria dell Anno Santo MCMXXV. Appunti storici, dati statistici, atti ufficiali con appendice storico-bibliografica. Řím: Generální sekretariát Ústředního výboru Svatého roku 1925, 1928. S. 1055 a násl. (italsky)

Studie a články

Anni Santi (Gli). Torino: [s.n.], 1934. (italsky)
BARGELLINI, Piero. L'Anno Santo nella storia, nella letteratura e nell’ arte. Florencie: [s.n.], [1974]. 318 s. (italsky)
CASTELLI, Giulio. Gli Anni Santi. Il grande perdono. Rocca S. Casciano: [s.n.], 1949. (italsky)
CECCHETTI, I. The Sublime City. Washington – Řím: Frediani G, 1950. (anglicky)
CECCHETTI, I. Roma nobilis. L’idea, la missione, le memoria. Il destino di Roma. Řím: Cechetti I., 1950. (italsky)
Storia e typografia dell’ Anno Santo. Vatikán: Comitato centrale per l’Anno Santo, 1974. (italsky)
DE BLASI, Jolanda. Giubileo. Racconto di sei secoli e mezzo (1300–1950). Florencie: Del Turco Ed., 1950. 624 s. (italsky)
DI MEGLIO, S. Breve storia dell’Anno Santo. Siena: [s.n.], 1973. (italsky)
DUMEIGE, G. L’accueil de Rome aux pelegrins du Jubilé de 1575 (přednáška v Centre d’Études saint Louis de France, 10. prosince 1974). [s.l.]: [s.n.] (francouzsky)
DVPRÉ THESEIDER, E. Roma dal Comune del popolo alla Signoria pontificia (1252–1377). [s.l.]: [s.n.], 1952. (italsky)
FRUGONI, A. La devozione dei Bianchi del 1399. In: L’attesa dell’età nuova nella spiritualità della fine del medio evo. [s.l.]: Todi, 1962. S. 232–248. (italsky)
GALUZZI, A. Gli Anni Santi nell’età moderna, v: Schede di storia della Chiesa nell’età moderna. Řím: [s.n.], 1994–1995². S. 265–324. (italsky)
GORDINI, G. D. Storie dei pellegrini, di briganti e di anni santi, (Chiesa sotto inchiesta, 3). Torino: [s.n.], [1974]. (italsky)
MARONI LOMBROSO, M; MARTINI, A. Le confraternite romane nelle loro Chiese. Řím: [s.n.], 1963. (italsky)
MARTIRE, E. Santi e Birboni. Luci ed ombre nella storia dei giubilei. Milano: [s.n.], 1950. (italsky)
MELIS, F. Movimenti di popoli e motivi economici nel giubileo del 1400; v: Miscellanea Gilles Gerard Meerseman, I,. Padova: [s.n.], 1970. S. 343–367. (italsky)
Mostra documentaria degli Anni Santi (1300–1975). Vatikán: [s.n.], 1975. (italsky)
PASTOR, L., von. Storia dei papi dalla fine del medio evo ..., 20 sv.. 1950–1963 (fototypické vyd. 1971). vyd. Řím: [s.n.] (italsky)
POLC, Jaroslav Václav. De origine festi Visitazione. Řím: (Coronas Lateranensis, 9A), 1967. (italsky)
POLC, Jaroslav Václav. La festa della Visitazione e il Giubileo del 1390. Rivista di storia della Chiesa in Italia 29. 1975, s. 149–172. (italsky)
SCHMIDT, H. Bullarium Anni Sancti. Řím: [s.n.], 1949. (latinsky)
SECRET, F. Le „Tractatus de anno Jubilaei de Lazaro da Viterbo. Grégoire XIII e la Kabbale chrétiénne, Rinascimento“, serie II., 6. 1966, s. 305–333. (italsky)
Storia e topografia dell’Anno Santo. Vatikán: Comitato centrale per l’Anno Santo, 1974. (italsky)

Periodika

Acta Sanctae Sedis (–1904). Acta Apostolicae Sedis. (–1904). (latinsky)
Anno Santo, Řím. 1973–1975. (italsky)
Civiltà Cattolica (La), Řím (italsky)
Jubilaeum. Ephemerides Anni Sancti, Città del Vaticano. [1974/1975].
Nový život, Řím
L'Osservatore Romano, Città del Vaticano (italsky)

Související články

[hospic-9] Termínem hospic (z latinského hospitium – „útulek“) jsou míněna ubytovací místa pro odpočinek poutníků, která vznikla již ve 4. století. Již za časů starého Říma a ve středověku existovaly přístřešky či útulky při cestách, kde si mohli poutníci odpočinout, těhotné ženy porodit a choří buď se uzdravit a pokračovat v cestě, nebo v klidu zemřít. Vyskytují se dokonce názory, že první hospic byl vlastně popsán již v biblickém podobenství o milosrdném Samaritánovi – Lk 10, 30–35 (Kral, ČEP). Pozdější význam hospice jako zdravotnicko-sociálního zařízení, které slouží k péči o nevyléčitelně a těžce nemocné osoby, tedy k tzv. paliativní péči, je až odvozený od starobylé praxe, kdy pomoc „poutníkům na cestě“ se začala chápat jako pomoc těm, kdo jsou na „cestě do věčného domova“.

[1] CHEVALIER, Nicolas. Le jubilé de l'an MDCC [online]. A Amsterdam: Chez Nicolas Chevalier, 1701 [cit. 2024-04-17]. Dostupné online. (francouzsky)

[hierarchyRastrello-2] CHENEY, David M. Antonio Pignatelli del Rastrello † [online]. Catholic-Hierarchy.org, 2024-02-25 [cit. 2024-04-17]. Dostupné online. (anglicky)

[hierarchyAlbani-3] CHENEY, David M. Giovanni Francesco Albani † [online]. Catholic-Hierarchy.org, 2024-02-25 [cit. 2024-04-17]. Dostupné online. (anglicky)

[iubilaeum2025-4] 1700: opened by Innocent XII, concluded by Clement XI [online]. iubilaeum2025.va [cit. 2024-04-17]. Dostupné online. (anglicky)

[Polc70-5] POLC, Jaroslav V. Svaté roky (1300–1983). Olomouc: Matice cyrilometodějská, 1999. 160 s. ISBN 80-7266-041-1. S. 70.

[hierarchyCibo-6] CHENEY, David M. Alderano Cardinal Cibo † [online]. Catholic-Hierarchy.org, 2024-02-25 [cit. 2024-04-17]. Dostupné online. (anglicky)

[hierarchyBouillon-7] CHENEY, David M. Emmanuel-Theódose Cardinal de la Tour d’Auvergne de Bouillon † [online]. Catholic-Hierarchy.org, 2024-02-25 [cit. 2024-04-17]. Dostupné online. (anglicky)

[hierarchyArquien-8] CHENEY, David M. Henri Albert Cardinal de La Grange d’Arquien † [online]. Catholic-Hierarchy.org, 2024-02-25 [cit. 2024-04-17]. Dostupné online. (anglicky)

[Polc71-10] Polc, s. 71.

[11] Butler's Lives of the Saints. New York: HarperSanFrancisco, 1991. Dostupné online. S. 157. (anglicky)

[12] Neri, Philip. In: Chisholm, Hugh (ed.). Encyclopædia Britannica. 11. vyd. [s.l.]: Cambridge University Press, 1911. Dostupné online. Svazek 19. S. 389–390. (anglicky)

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[p 1]

[9]

[10]

[11]

Navigation

Navigace

Tématické portály