Svatba jako řemen

Svatba jako řemen
Země původuČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Jazykčeština
Délka93 min
Žánrfilmová komedie
NámětZdeněk Mahler
ScénářZdeněk Mahler
Jiří Krejčík
RežieJiří Krejčík
Obsazení a filmový štáb
Hlavní roleIva Janžurová
Vladimír Pucholt
Jan Vostrčil
František Filipovský
Stella Zázvorková
… více na Wikidatech
ProdukceFrantišek Milič
HudbaZdeněk Liška
KameraJosef Střecha
StřihJosef Dobřichovský
ZvukDobroslav Šrámek
Výroba a distribuce
Premiéra30. června 1967 (Československo)
Produkční společnostFilmové studio Barrandov
DistribuceÚstřední půjčovna filmů
Svatba jako řemen na FP, ČSFD, Kinoboxu, FDb, IMDb
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svatba jako řemen je česká filmová komedie natočená režisérem Jiřím Krejčíkem v roce 1967. Film vypráví o předsvatebních přípravách, kdy ženich (Jiří Hrzán) si chce ještě naposled užít svobody, trochu přebere a zaplete se do znásilnění, takže ve svatební den nestíhá dopravit se včas na správné místo, což rodina nevěsty bere poněkud nervózně.

Obsazení

Iva Janžurováprodavačka Hanička
Vladimír Pucholtrotný VB Stoklasa
Jan Vostrčilpodpraporčík VB, náčelník
František Filipovskýotec nevěsty
Stella Zázvorkovámatka nevěsty
Jiří Hrzánženich Venda
Alena Walterovánevěsta Blaženka
Pavel Landovskýřidič Lojza
Jan Schánilecpásek Peckář
Jan Libíčektajemník
Ilja Prachařmajor, Vendův strýc
Anna Kratochvílováteta Růža
Ivana KarbanováMáňa, dcera tety Růži

Dále hrají: Josef Hlinomaz (helikonista), Jiří Hálek (ženich), Jiří Lír (vedoucí samoobsluhy), Ludmila Roubíková (zřízenkyně na nádraží), Josefa Pechlátová (babička), Václav Kotva (pokladník na nádraží), Vladimír Hrabánek (muzikant Pepa), Gustav Oplustil (ženich), Blažena Slavíčková (teta), František Husák (ženich), Lubomír Kostelka (fotoreportér), František Bohdal (manžel tety Růži), Karel Hovorka (tajemníkův kolega), Alena Bradáčová (slečna), Pavla Pekárková (slečna), Ivana Herglotzová (slečna), Milada Ježková (matka s dítětem v náručí), Robert Marek (ředitel pojišťovny; mluví Milan Mach), Eva Řepíková (svatebčanka), Antonín Samler (číšník v nádražní restauraci), Alois Vachek (muž na korbě auta)

Tvůrci a štáb

  • Režie: Jiří Krejčík
  • Předloha: Václav Fürst (Svatebčanem ze služební povinnosti skutečný případ uveřejněný v časopisu Kriminalistický sborník 10/1961)
  • Původní filmový námět: Zdeněk Mahler
  • Scénář: Zdeněk Mahler, Jiří Krejčík (včetně technického), Pavel Juráček (dialogy)
  • Dramaturg: Václav Šašek
  • Kamera: Josef Střecha
  • Vedoucí výroby: František Milič
  • Hudba: Zdeněk Liška
  • Nahrál: Filmový symfonický orchestr (řídil Štěpán Koníček), Orchestr Karla Duby
  • Architekt: Oldřich Okáč
  • Zvuk: Dobroslav Šrámek
  • Střih: Josef Dobřichovský
  • Umělecký maskér: Ladislav Bacílek
  • Pomocný režisér: Věra Ženíšková
  • Vedoucí výpravy: Miroslav Dvořák
  • Dále spolupracovali: Zeno Dostál (asistent režie), Ivan Wurm (II. kameraman), Karel Hyka (zástupce vedoucího výroby), Václav Havlík (zástupce vedoucího výroby), Milena Voborská (skript), Vlastimil Hasala (kostýmy), Růžena Bulíčková (kostýmy), Jiřina Davidová (masky), Helena Lehovcová (asistentka střihu), Miroslava Švestková (klapka), Jaroslav Trousil (fotoreportér)

Hodnocení

V souvislosti s obnovenou premiérou snímku v prosinci roku 1989 oslovil filmový magazín Záběr šest filmových kritiků z různých českých a slovenských periodik a uveřejnil jejich hodnocení filmu s následujícím výsledkem[1]:

JménoPůsobení v periodikuHodnocení
Michal BartůšekMladý svět4/5 hvězdiček
Stanislav BenschZáběr4/5 hvězdiček
Emília KincelováPráca4/5 hvězdiček
Pavel MelounekScéna4/5 hvězdiček
Věra MíškováRudé právo3.5/5 hvězdiček
Eva ZaoralováFilm a doba4.5/5 hvězdiček

Návštěvnost

Od své premiéry v červnu 1967 až do 1. září 1974, kdy byl vyřazen z distribuce, vidělo film v českých kinech v rámci 7 401 představení celkem 1 111 460 diváků.[2] V prosinci 1989 byl film v obnovené premiéře znovu uveden do kinodistribuce, ze které byl vyřazen k datu 1. listopadu 1993. V součtu s tímto znovuuvedením vidělo film v českých kinech v rámci 11 123 představení celkem 1 280 320 diváků.[3]

Odkazy

Reference

  1. Záběr. Praha: Panorama, 30. prosinec 1989, roč. 22, čís. 26, s. 2. ISSN 0139-7664. 
  2. KOLEKTIV AUTORŮ. Československý film a filmová distribuce I. Katalog dlouhých zvukových hraných filmů 1930–1987. Praha: Ústřední půjčovna filmů, 1988. 297 s. S. 218. 
  3. BŘEZINA, Václav. Lexikon českého filmu: 2000 filmů 1930–1997. 2. vyd. Praha: Cinema, 1997. 554 s. ISBN 80-85933-13-6. S. 395. 

Literatura

Monografie
  • KOLEKTIV AUTORŮ. Český hraný film IV. 1961–1970. 1. vyd. Praha: Národní filmový archiv, 2004. 693 s. ISBN 80-7004-115-3. 
  • BŘEZINA, Václav. Lexikon českého filmu: 2000 filmů 1930–1997. 2. vyd. Praha: Cinema, 1997. 554 s. ISBN 80-85933-13-6. 
Články v periodikách
  • CIESLAR, Jiří. Svatba jako řemen. Kino. Praha: Panorama, 8. prosinec 1989, roč. 44, čís. 24–25, s. 26–27. ISSN 0323-0295. 
  • TAUSSIG, Pavel. Svatba jako řemen. Záběr. Praha: Panorama, 30. prosinec 1989, roč. 22, čís. 26, s. 6. ISSN 0139-7664. 
  • HOŘEJŠÍ, Jan. Svatba jako řemen. Rudé právo. Praha: Ústřední výbor KSČ, 13. červenec 1967, roč. 47, čís. 191, s. 5. Dostupné online. ISSN 0032-6569. 
  • VRABEC, Vlastimil. Dobré řemeslo má zlaté dno. Svobodné slovo. Praha: Československá strana socialistická, 24. červen 1967, roč. 23, čís. 172, s. 3. ISSN 0231-732X. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Star full.svg
Star symbol; full star.
Star empty.svg
Star symbol; full star.
Star half.svg
Star symbol; half star.