Svatošské skály
Národní přírodní památka Svatošské skály | |
---|---|
IUCN kategorie III (Přírodní památka) | |
Svatošské skály v únoru 2023 | |
Základní informace | |
Vyhlášení | 31. prosince 1933[1] |
Nadm. výška | 380–440[1] m n. m. |
Rozloha | 2,01 ha[2][3] |
Poloha | |
Stát | Česko |
Okres | Karlovy Vary |
Umístění | Doubí (Karlovy Vary) |
Souřadnice | 50°11′36,4″ s. š., 12°48′48,5″ v. d. |
Další informace | |
Kód | 138 |
Obrázky, zvuky či videa na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Svatošské skály (německy Hans-Heiling-Felsen, Hans-Heiling) jsou Národní přírodní památka v okrese Karlovy Vary, vyhlášená v roce 1933. Důvodem ochrany jsou geomorfologicky ojedinělé žulové skalní tvary na levém břehu Ohře s fragmenty reliktních borů a s výskytem vzácných či ohrožených druhů rostlin a živočichů. Území národní přírodní památky je součástí Evropsky významné lokality Kaňon Ohře zahrnuté do soustavy Natura 2000. Péčí o území je pověřena správa CHKO Slavkovský les.
Historie
Se skalním útvarem se pojí legenda o Hansovi Heilingovi a zkamenělém svatebním průvodu, kterou v roce 1811 poeticky zpracoval Theodor Körner a později ji převzali bratři Grimmové. Heinrich Marschner, jenž v roce 1823 pobýval v Karlových Varech na léčení, tuto českou legendu zpracoval ve své opeře Hans Heiling.[4]
Hans Heiling, malebná skup. skal v údolí Ohře, mezi Loktem a Doubím (Aich), bájemi opředená.Masarykův slovník naučný 1927, s. 64[5]
První vyhlášení chráněného území se uskutečnilo Výnosem ministerstva školství a národní osvěty v roce 1933 pod názvem „Údolí Ohře při skále Hans Heiling“ (Hans Heiling – v češtině Jan Svatoš).[6] Teprve vyhláškou Ministerstva životního prostředí z 11. června 2007 byl původní název zrušen, i když v té době se již v odborné literatuře běžně používal, a někde dosud používá název Národní přírodní památka Jan Svatoš.[7]
Popis oblasti
Území se nachází přibližně dva kilometry jižně od Doubí, městské části Karlových Varů, na levém břehu Ohře, na severním okraji CHKO Slavkovský les.
Přírodní poměry
Skalní útvary ve vysokém skalním břehu vzniklý v žulovém masívu působením řeky Ohře. Tvoří je množstvím skalních pilířů, hranolů a jehlanů. Pozoruhodné skalní útvary byly vytvořeny postupným zvětráváním a odnosem žulových bloků, činností řeky i erozivním působením mrazu. Charakteristická je bloková odlučnost žuly podle navzájem kolmých směrů. Okraj území tvoří řada menších skalních těles a žulových sutí. [8][9]
Dendrologický průzkum prokázal běžné druhy dřevin, borovici lesní a vejmutovku, smrk ztepilý a pichlavý, buk lesní, břízu bělokorou, olši lepkavou a další. Z bylin roste v lokalitě např. řebříček obecný a bertrám, šťovík menší, bršlice kozí noha, pcháč zelinný, děhel lesní, věsenka nachová, jestřábník hladký a další.[10] Na exponovaných stráních se vyskytuje vřesovec pleťový (Erica carnea), vzácně třezalka rozprostřená (Hypericum humifusum), ve stinných roklích sasanka pryskyřníkovitá (Anemone ranunculoides) a lýkovec jedovatý (Daphne mezereum).[8] Oblast je hnízdištěm výra velkého.[10]
Vegetační pokryv skalního města je pravidelně odlesňován, převážně z estetických důvodů.
Pověsti, inspirace a současnost
Skály jsou pojmenovány podle Jana Svatoše, se kterým je spojeno několik lidových pověstí. Jedna z nich vypráví, že u "skalního útvaru" se jedna o svatební průvod, který nechal ďáblem zkamenět Jan Svatoš (Hans Heiling), protože si krásná Eliška, o níž se ucházel, chtěla vzít jiného. Známější pověst vypráví o tom, že se jedná o svatební průvod Jana Svatoše, který nechala změnit v kámen vodní víla z Ohře, protože Svatoš porušil svůj slib, že se nikdy neožení. Ten slib jí dal Jan Svatoš za protislužbu, že ho víla zasvětí do černé magie. Zamiloval se však do pozemské dívky a mělo dojít ke svatbě. Nedodržení jeho slibu odnesli spolu s ním ve svatební den i ostatní svatebčané, a všichni kletbou víly do jednoho zkameněli.[11]
Překlad textu na pohlednici:
Porušil jsi svůj slib, být navždy můj. Jako trest pro tebe a tvou nevěsta bude, že zkameníte.
Buďte varovným příkladem pro nevěřící!
Proto vy, mladí muži, dodržujte, co jste přísahali, zachovejte svou věrnost, jinak budete ztraceni.
Až padesátimetrové žulové bloky skal tak mají svá jména: Kapucín, Nevěsta, Ženich, Páter, Muzikanti, Tchyně, Tchán, Svědkové a Zámek. Místo inspirovalo mnoho významných osobností, mimo jiné i zakladatele psychoanalýzy Sigmunda Freuda. Tomu se o Svatošských skalách zdál sen, který popsal v pojednání Sen o Svatošských skalách.[12]
Mezi umělce, které toto místo inspirovalo, se řadí také J. W. Goethe. Ten při svých léčebných pobytech v Karlových Varech v letech 1785–1823 toto místo, které mu učarovalo, opakovaně navštívil. Stará lidová pověst o Hansi Heilingovi, který s říční vílou vyměnil vlastní život i život své milé za tajemství černého umění, byla pravděpodobně jedním z mnoha inspiračních zdrojů Goethova monumentálního díla o Faustovi, na kterém pracoval celý život.[13] Jedné z návštěv Goetha, kterou popsal ve svém cestovním deníku 6. července 1808, je věnována pamětní deska, umístěná na hostinci „Jan Svatoš“ na opačném břehu Ohře. Slavnostní odhalení pamětní desky se uskutečnilo 27. září 2014. Pamětní deska byla zhotovena nejdeckým výtvarníkem Heřmanem Koubou v rámci projektu „Obnova pamětních desek připomínajících návštěvy Johanna Wolfganga Goetha v Karlovarském kraji“.
Další osobností, která pravidelně navštěvovala Svatošské skály byl i Vilém Mrštík. Ve své básni Ohře, opěvuje nádheru zdejšího kraje, místní přírody a zmiňuje se i o Svatošovi.[14]
Svatošské skály jsou hojně navštěvovány turisty a vodáky, nabízejí i podmínky pro horolezectví. Horolezectví je regulováno dostačujícími pravidly. Skalní město leží na cyklostezce z Karlových Varů do Lokte, po které prochází páteřní cyklotrasa č. 204, v roce 2010 nově přečíslovaná jako č. 6 cyklostezka Ohře. Lokalita je přístupná pro pěší, cykloturisty a vodáky. Turisticky značené stezky vycházejí z Lokte, Doubí (modrá) a Cihelen (žlutá). Národní přírodní památkou prochází naučná stezka Doubí – Svatošské skály.
Odkazy
Reference
- ↑ a b NPP Svatošské skály [online]. AOPK ČR [cit. 2016-12-29]. Dostupné online.
- ↑ Otevřená data AOPK ČR. Dostupné online. [cit. 2020-11-19]
- ↑ Common Database on Designated Areas. Dostupné online. [cit. 2021-06-26]
- ↑ Mittheilungen des Nordböhmischen Excursions-Clubs. Böhm. Leipa: Nordböhmischer Excursions-Club, 1906(2). s. [113].
- ↑ Masarykův slovník naučný: lidová encyklopedie všeobecných vědomostí, díl III, Nákladem "Československého kompasu", 1927, strana 64.
- ↑ Výnos ministerstva školství a národní osvěty o ochraně přírodních památek. Praha 1934: Věstník ministerstva z 31. 12. 1933 č.j. 143.547/33-V Kapitola XVI sešit 2, s. 1.
- ↑ Vyhláška Ministerstva životního prostředí. Praha 2007: Ministerstvo životního prostředí – změna vyhlášky 395/192 Sb S. 1.
- ↑ a b Chráněná území ČR. Plzeňsko a Karlovarsko. Příprava vydání Jiří Zahradnický, Peter Mackovčin. 1. vyd. Svazek XI. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 1999. 352 s. ISBN 80-86064-68-9. S. 520.
- ↑ Plán péče o Národní přírodní památku Svatošské skály na období 2007–2016. Praha: Ministerstvo životního prostředí, 2007. S. 5, 15.
- ↑ a b Národní přírodní památka Svatošské skály [online]. Cittadella.cz [cit. 2010-12-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-10-04.
- ↑ MOTYČKOVÁ, Hana, kolektiv. Geologické zajímavosti České republiky. Praha: Academia, 2012. ISBN 978-80-200-2139-7. S. 118.
- ↑ Svatošské skály na Karlovarsku okouzlily i Sigmunda Freuda [online]. Česká televize, 2009-07-24 [cit. 2010-12-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-07-28.
- ↑ informační tabule na stěně restaurace Jan Svatoš
- ↑ Významné osobnosti – Vilém Mrštík [online]. Město Loket [cit. 2015-06-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-06-30.
Související články
- Seznam chráněných území v okrese Karlovy Vary
- Seznam památných stromů v okrese Karlovy Vary
- Skalní věž
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Svatošské skály na Wikimedia Commons
- NPP Jan Svatoš (Svatošské skály)
- Reportáž České televize Archivováno 28. 7. 2009 na Wayback Machine.
Média použitá na této stránce
Autor:
- Information-silk.png: Mark James
- derivative work: KSiOM(Talk)
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: derivative work Виктор_В, Licence: CC BY-SA 3.0
Relief map of the Czech Republic
Shiny green button/marker widget.
Autor: Brück & Sohn Kunstverlag Meißen, Licence: CC0
Karlsbad; Sage vom Hans Heiling
Autor: Lubor Ferenc, Licence: CC BY 4.0
NPP Svatošské skály, okres Karlovy Vary
Autor: Lubor Ferenc, Licence: CC BY-SA 4.0
Pamětní deska J. W. Goetheho u Svatošských skal, okres Karlovy Vary