Svatohavelská notace
Svatohavelská notace je druh zápisu gregoriánského zpěvu. Jedná se o nejstarší a nejčastěji studovanou notaci pro badatele zabývající se zápisem a notační praxí staré hudby.
Původ
Svatohavelská notace se vyvinula ve svatohavelském opatství v severním Švýcarsku a rozšířila se po německých oblastech a dále do ostatních částí Střední Evropy. Tradiční legenda, byť zřejmě nepodložená, praví, že neumy uložené v opatství založeném roku 725, mají původ v samotném Římě od kantora Romana [1].
Svatohavelská notace je typ adiastematické notace, tzn. neumy jsou psány na volném prostoru bez použití notové osnovy a je dosud jedním z nejbohatších pramenů pro přesné poznání interpretace gregoriánského chorálu a její znalost je nezbytná pro studium základů gregoriánského chorálu[2].
Nejstarší označení C St. Gallen 359, označuje cantatorium, jehož původ sahá až na počátek 10. století.
Graduale Triplex psaný červeným inkoustem, kde neumy svatohavelské školy jsou pod kvadrátní notací a pod metskou notací (černou barvou), umožňující synoptické čtení.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Notazione sangallese na italské Wikipedii.
Literatura
- Fulvio Rampi a Massimo Lattanzi, Manuale di canto gregoriano, Turris editrice, 1998 ISBN 9788879292368.
Související články
- Neumy
- Litterae significativae
- Gregoriánský chorál
Média použitá na této stránce
Beginn des Graduales Tu es Deus aus dem Cantatorium St. Gallen, enthalten im Codex Sangallensis 359. Ausgeprägte Akzentnotation mit vielen „litterae significativae“.
Inizio dell'Alleluia "laudate pueri" tratto dal "graduale triplex".