Svatojiřské přípisky

Svatojiřské přípisky označují tři posměšné charakteristiky připsané ke třem z dohromady šesti jednoduchým perokresebným karikujícím portrétům, které byly připojeny na prázdná místa na stránkách procesionálu svatojiřského (rukopis Národní knihovny ČR, VI.G.15.) na přelomu 13. a 14. století. Vznik knihy se klade většinou do poslední třetiny 13. století, vznik přípisků a karikatur je méně jednoznačný. Dnes je vcelku přijímaný výklad, který podala Zdeňka Hledíková, podle kterého byl procesionál jeptiškami od sv. Jiří zapůjčen do kapitulní školy u sv. Víta, kde některý z žáků karikoval své učitele (Hledíková zejména upozorňuje, že písmo je listinné, kurzíva, přičemž jeptišky, které sice byly nejspíš gramotné, ale nepsaly běžně, by takovouto ruku neměly).

Text přípisků

Transliterace:

  • [ folio 137r] Aldik craſen iako angelik ie[n]ſ v blati ze vale [pokračuje věta odlišnou rukou] u tet angelic imyeſe lokti ptilik[p 1]
  • [143r] berhel zoci[us] viti Scerni yaco Zmek
  • [145v] Lecctor vituz Necraſni[p 2] Curbizin

Transkripce:[1]

  • Aldík krásen jako anjelík, jenž u blátě se válé. Tet anjelík jmieše lokty, ptilík[p 3].
  • Berhel, socius Viti, černý jako zmek.
  • Lector Vitus nekrásný kurvy syn.

Odkazy

Reference

  1. Svatojiřské přípisky [online]. Příprava vydání Černá, Alena M.. Ústav pro jazyk český, 2013 [cit. 2014-02-22]. Edice v projektu Vokabulář webový. Dostupné online. 

Poznámky

  1. Nebo „pcilik“.
  2. Truhlář přepisuje: „je craſni“.
  3. nejisté čtení

Literatura

  • Hledíková, Zdeňka. Lector, Vitus, Berhel a Aldík. In Seminář a jeho hosté: Sborník prací k 60. narozeninám doc. dr. Rostislava Nového. Praha 1992. S. 45–52.
  • Truhlář, Josef. České přípisky v chorální knize kláštera Svatojiřského. Listy filologické a pedagogické, 1879, s. 244—245.

Externí odkazy