Svatojiřský oltář

Svatojiřský oltář (Oltář se Smrtí panny Marie) je rozměrný gotický oltářní retábl ze 60.-70. let 15. století, který byl původně umístěn v Klášteře sv. Jiří na Pražském hradě. Patří do majetku Metropolitní kapituly u sv. Víta a jako zápůjčka je vystaven v expozici středověkého umění Národní galerie v Praze.

Historie

Oltář se původně nacházel v kapli zasvěcené Panně Marii v klášteře sv. Jiří. Většina studií řadí jeho vznik do doby kolem roku 1470, kdy bylo za panování abatyše Anny z Kotopek vybavení kláštera obnovováno po husitských válkách. Svědčí o tom vyobrazení donátorů - klečící abatyše a kanovníka na zadních stranách oltářních křídel a také scéna ze svatojiřské legendy.^[1] Jako východisko a inspirační zdroj Mistra Svatojiřského oltáře jsou obvykle označovány grafické předlohy Mistra E.S. a norimberská produkce před rokem 1450 ovlivněná nizozemskou malbou, zejména Mistr Tucherova oltáře, Mistr Löffelholzského oltáře (žák Hanse Pleydenwurffa), oltář z Wurzachu (Hans Multscher) a Albrechtův oltář.^[2]

Popis a zařazení

Tempera na deskách z lipového dřeva potažených plátnem (střed a vnitřní strany křídel), rozměry: střední deska: 192,5 x 114 cm, křídla: 192 x 56,5 cm. Oltář má původní rám zdobený řezaným reliéfem zobrazujícím stylizované větvoví s listy.

Centrální scéna představuje tzv. Poslední modlitbu Panny Marie mezi apoštoly, spojenou v horní části s Nanebevzetím Panny Marie s žehnajícím Kristem a anděly. Marie klečí se sepjatýma rukama před apoštolem, který drží rozevřenou knihu a je v kompozici zasazena do průsečíku dvou diagonál tvořených postavami čtyř apoštolů. Spolu s apoštoly stojícími za lůžkem tvoří všechny hlavy elipsu. Obličeje apoštolů mají individuální rysy, výjev oživují drobné žánrové detaily a různorodost gest. Roucha Panny Marie a klečícího apoštola jsou stylizována způsobem, který je charakteristický pro pozdně gotický styl tzv. mačkaných nebo lámaných záhybů. Úmrtní lože a plášť sv. Petra jsou zdobeny technikou zlaceného cínovaného reliéfu (tlačeného brokátu).^[3]

Na křídlech oltáře jsou tři výjevy ze života Panny Marie (Zvěstování, Navštívení, Klanění tří králů) a Zápas sv. Jiří s drakem. Centrální obraz i tři výjevy ze života Panny Marie mají jednotné zlacené pozadí zdobené podél rámu puncováním. Výjimkou je výjev sv. Jiří s drakem, kde je před zlaceným pozadím perspektivně znázorněná volná krajina s hradem a postavou zachráněné princezny.

Na zadní straně vnějších křídel je vlevo sv. Václav, pod ním klečící abatyše před sv. Filipem (s křížem) a sv. Šimonem (s pilou), vpravo sv. Jiří, ve spodní části klečící donátor před sv. Ondřejem. Rám není zdoben a pozadí tvoří zlatá dekorace na červeném bolusovém podkladě.

Dvojí vyobrazení svatého Jiří může mít i dobově aktuální význam. Kromě toho, že je patronem nejstaršího benediktinského ženského kláštera na Pražském hradě, má v křesťanské ikonografii také úlohu obhájce křesťanství před pohany a mohl být symbolem snah krále Jiřího z Poděbrad sjednotit evropské panovníky v obraně před vpádem Turků.

Mistr Svatojiřského oltáře patrně pobýval v 60. letech v Norimberku a byl obeznámen i se švábským a vídeňským uměleckým prostředím. Plastický vyřezávaný ornament na rámech svědčí pro kontakt se slezskou tvorbou.^[4] V Praze jeho dílna působila zhruba do 80. let. a dodávala odtud svá díla i do severozápadních Čech či do Kutné Hory.

Svatojiřský oltář je dílo nadprůměrné hodnoty, ve kterém se uplatňují plně vyzrálé pozdně gotické principy. Podle Pešiny „patří k prvním a vrcholným projevům nové slohové estetiky na české půdě“ a uvádí do českého gotického malířství obraz krajiny.^[5] Nizozemský vliv se v něm projevuje nejen v jednotlivostech, nýbrž i v celkovém pojetí,^[6]

Díla připisovaná dílně Mistra svatojiřského oltáře

• Svatobarborský triptych (Smíškovská kaple, kostel sv. Barbory v Kutné Hoře)
• triptych zvaný Thunovský (Národní galerie v Praze)
• destičky se světicemi z Litoměřic - série malých deskových obrazů představující sv. Barboru, sv. Dorotu, sv. Kateřinu a sv. Voršilu a dále desky s výjevy Navštívení Panny Marie a Klanění tří králů, jež pocházejí ze sbírek biskupské rezidence v Litoměřicích^[7][8]
• čtyři oltářní nástavce z Kadaně (Národní galerie v Praze)
• dílna (?): oltářní křídla z kostela sv. Václava v Roudníkách (Husitské muzeum v Táboře)

Reference

Literatura

• Fajt J, Chlumská Š, Čechy a střední Evropa 1220-1550, Národní galerie v Praze 2014, ISBN 978-80-7035-569-5, s. 82-84
• Lenka Hejzlarová, Svatojiřský oltář, Pokus o nový pohled, bakalářská diplomová práce, MUNI v Brně, 2010
• Jan Klípa, Mistr svatojiřského oltáře. Jeho místo v české deskové malbě poslední třetiny 15. století, diplomová práce UDU FFUK v Praze, 2002
• L. K. (Ladislav Kesner), katalogové heslo Mistr Svatojiřského oltáře, in: Jiří Kotalík a kol., Národní galerie v Praze. Sbírka starého evropského umění. Sbírka starého českého umění I., Praha, 1984, str. 274-275
• Jaroslav Pešina, Desková malba, in: Jaromír Homolka, Josef Krása, Václav Mencl, Jaroslav Pešina, Josef Petráň, Pozdně gotické umění v Čechách 1471 – 1526, Praha, 1978, str. 318
• Jaroslav Pešina, Česká malba pozdní gotiky a renesance, Praha, 1950, s. 25

Externí odkazy

• Národní galerie nikdy nezavírá: Svatojiřský oltář