Svatopluk Fröde

Svatopluk Fröde
Datum narození	12. listopadu 1940
Datum úmrtí	25. února 1986 (ve věku 45 let)
Místo úmrtí	Broumov Československo Československo
Stát	Československo
Hmotnost	cca 70 kg (závodní)
Sportovní informace
Klub / Dojo	TJ Martínkovice (dom.) TJ Spartak Hradec Hrálové ZVÚ (1956-59, 1963-68) TJ VTŽ Chomutov (1963) ASD Dukla Plzeň (voj. 1959-62)
Trenéři	Vladimír Lorenz (HK) Jiří Synek (Dukla) Václav Bříza (repr. 60')
Kategorie	lehká váha
Účast na LOH	bez účasti
Údaje v infoboxu aktuální k roku 2023

Svatopluk Fröde (* 12. listopadu 1940 – 25. února 1986 Broumov) byl československý a český zápasník–judista a trenér.

S judem začínal jako většina chlapců v 50. letech dvacátého století v královéhradeckém kraji. Při středních školách/ učilištích byli pro zájemce zřizovány kurzy sebeobrany jiu-jitsi, které metodicky zastřešoval Vladimír Lorenz z Hradce Králové. Kurzy vedli Lorenzem proškolení instruktoři a ti mu následně posílali šikovné chlapce k pokročilejšímu tréninku do klubu Spartak ZVÚ.

Na podzim 1959 nastoupil základní vojenskou službu v Plzni, kde bylo situováno armádní sportovní judistické družstvo (ASD) vedené Jiřím Synkem. V dubnu 1960 získal svůj první titul mistra republiky mezi muži v pérové (pololehké) váze do 63 kg. Na květnové mistrovství Evropy v Amsterdamu však dostali v nominace přednost z vyšších vah pražský Jaroslav Klenot a gottwaldovský Leopold Pišín – na ME se zápasilo v nejnižší lehké váze do 68 kg. Své premiéry na mistrovství Evropy se dočkal až za rok Miláně v soutěži lehkých vah do 68 kg. V roce 1962 figuroval v předběžné nominaci na mistrovství Evropy v německém Essenu, ale na ME nakonec nestartoval.

V roce 1963 se vrátil z vojny do civilu. Jeho domovský klub Spartak Hradec Králové ZVÚ však řešil existenční krizi po odchodu Vladimíra Lorenze do Prahy a ligovou sezonu tak dokončil v barvách TJ VTŽ Chomutov. V roce 1964 startoval na mistrovství Evropy ve východním Berlíně, ale vypadl hned v úvodním kole s Italem Bruno Carmenim.^[1]

Již v mladém věku si pořídil rodinu a po návratu z vojny byl zaměstnaný v n.p. Transporta na jeho detašovaném pracovišti 02 v Olivětíně nedaleko Broumova jako slévač, formíř. V roce 1966 dostal od zaměstnavatele ultimátum nebo sportovní kariéra nebo dobře placená práce v těžkém průmyslu. Podnik již odmítal tolerovat jeho absence na reprezentačních soustředěních, ligových soutěžích a dalších závodech. V roce 1965 zameškal 42 hodin práce a způsobil tak podniku ztrátu 60 000 Kčs.^[2] Kvůli rodině nakonec zvolil druhou možnost, zanechal sportovní kariéry. V roce 1967 ještě startoval na svém čtvrtém mistrovství Evropy v italském Římě. V lehké váze do 70 kg dosáhl svého největšího úspěchu postupu do semifinále základní skupiny, ve kterém prohrál se sovětským reprezentantem Olegem Stěpanovem. Stěpanov však svoji základní skupinu nevyhrál a tím pro něj padla šance na umístění v opravách.^[3] Šéftrenér reprezentace Václav Bříza oceňoval jeho zápal pro sport a poctivost v tréninku.^[4]

V roce 1968 jako po několikáté dříve nepřijel na mistrovství republiky, nedostal od zaměstnavatele propustku. Na větších judistických závodech se již neobjevil. Doma v Martínkovicích nedaleko Broumova založil sportovní oddíl, ve kterém vyučoval zájemce sebeobranu jiu-jitsi. Zemřel předčasně po dlouhé nemoci v roce 1986 v 45 letech.^[5]