Svatopluk Kadlec
| Svatopluk Kadlec | |
|---|---|
| Narození | 19. října 1898 Libochovice  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 18. května 1971 (ve věku 72 let) Dobříš  Československo |
| Místo pohřbení | Střešovický hřbitov |
| Povolání | básník a překladatel z francouzštiny |
| Národnost | česká |
| Témata | literatura, drama a překlad |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Svatopluk Kadlec (19. října 1898, Libochovice[1] – 18. května 1971, Dobříš) byl český básník a překladatel z francouzštiny.[2]
Životopis
Studoval na středních školách v Roudnici nad Labem a v Praze. Po maturitě byl roku 1916 odveden a dva roky prožil na východní frontě a pak až do roku 1919 na jižní frontě v Albánii. Poté začal studovat strojní inženýrství na Vysoké škole technické v Praze, ale po dvou semestrech odešel k divadlu a působil jako herec v kočovných společnostech a v některých pražských divadlech (nejprve v Národním divadle a pak například v Akropoli na Žižkově). Od roku 1928 se již věnoval jen literární a překladatelské činnosti. Byl členem sdružení moravských autorů Literární skupina. V letech 1929–1930 žil v Paříži a v Marseille a živil se příspěvky, zasílanými do různých českých časopisů, zvláště do časopisu Trn.[3]
Ve své básnické tvorbě vycházel nejprve z poetismu (sbírky básní Svatá rodina a Sketch-Book). Milostnou tematiku obsahuje sbírka Objetí. Ve své pozdější spirituálně laděné poezií, ve které se vrátil ke klasické formě, zpracovává vážné, až tragické pojetí života (Kroky na vodě).[3]
Jeho překladatelské dílo je bohaté rozsahem i tematickým záběrem. Je autorem překladů francouzských dramatiků (Corneille, Moliére) a prozaiků (Stendhal, Camus, Martin Du Gard). Největším přínosem do dějin českého překladu z francouzštiny jsou však jeho překlady básnické (Rimbaud, Jacob) a z nich především první kompletní český překlad Baudelaireových Květů zla. Ve svých překladech usiloval o adekvátnost vůči originálu nejen v obsahu, ale také v jazykové formě.[3]
Dílo
Vlastní práce
- Svatá rodina (1927), jako Svata Kadlec, sbírka básní.
- Sketch-Book (1930), pod pseudonymem A. Dur, sbírka básní.
- Černá hodinka (1932), sbírka básní.
- Příliv (1934), sbírka básní.
- Objetí (1934), sbírka básní.
- Kroky na vodě (1941), sbírka básní.
- Žena nejsou housle (1943), divadelní hra, komedie o Mikuláši Dačickém z Heslova.
- Cestou (1958), autorský výbor z básní.
- Ode všeho trochu (1962), sbírka veršů pro děti.
Překlady
- Charles Baudelaire: Květy zla (1934).
- Albert Camus: Cizinec (1947).
- Pierre Corneille: Cid (1956).
- Georges Duhamel: Sága o Salavinovi (1938), společně s Josefem Heydukem a Jindřichem Hořejším.
- Nizámí: Sedm princezen, společně s Janem Rypkou, Vladimírem Holanem a Jaroslavem Seifertem.
- Victor Hugo: Satyr, poema z cyklu Legenda věků (1947).
- Victor Hugo: Torquemada (1964).
- Max Jacob: Poesie (1932).
- Francis Jammes: Čtyřverší (1936).
- Francis Jammes: Od rána do večera (1966).
- Maurice Maeterlinck: Před velkým mlčením (1938).
- Roger Martin du Gard: Jan Barois (1938). společně s Miloslavem Jirdou.
- Guy de Maupassant: Historie jednoho života (1950).
- Guy de Maupassant: Mont-Oriol (1950).
- André Maurois: Dějiny Anglie (1945).
- André Maurois: Rodinný kruh (1937).
- André Maurois: Stroj na čtení myšlenek (1938).
- Frédéric Mistral: Zlaté ostrovy (1937).
- Moliére: Don Juan (1953).
- Moliére: Hraběnka z Nouzova (1954).
- Moliére: Lakomec (1953).
- Moliére: Misantrop (1953).
- Moliére: Pán z Prasečkova (1955).
- Moliére: Skapinova šibalství (1956).
- Moliére: Směšné preciózky (1951).
- Moliére: Škola pro muže (1954).
- Moliére: Škola pro ženy (1955).
- Moliére: Tartuffe (1952).
- Moliére: Učené ženy (1953).
- Moliére: Zdravý nemocný (1952).
- Moliére: Hry, čtyři svazky:
- Hry I. (1953), obsahuje Žárlivý Petřík, Směšné preciosky, Škola pro muže, Škola pro ženy, Kritika Školy pro ženy a Versailleská improvisace.
- Hry II. (1954), obsahuje Tartuffe, Don Juan, Misantrop a Amfitryon.
- Hry III. (1955), obsahuje Jiří Dudek, Lakomec, Pán z Prasečkova a Měšťák šlechticem.
- Hry IV. (1956), obsahuje Skapinova šibalství, Hraběnka z Nouzova, Učené ženy a Zdravý nemocný.
- Stendhal: Lucien Leuwen (1951).
- Stendhal: O lásce (1951).
- Sully Prudhomme: Marná laskání (1937).
- Arthur Rimbaud: Poesie (1936).
- Arthur Rimbaud: Výbor (1959).
- Tirso de Molina: Milovat není jen mít rád (1942).
- Roger Vercel: Na rajském pobřeží (1946).
Odkazy
Reference
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Libochovice
- ↑ Svatopluk Kadlec na stránkách Obce překladatelů
- ↑ a b c Lexikon české literatury 2/II K-L, Academia, Praha 1993, str. 603-604.
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Svatopluk Kadlec
- Svatopluk Kadlec – Národní divadlo
- Svatopluk Kadlec – Databáze českého uměleckého překladu
- Svatopluk Kadlec v Databázi knih
Média použitá na této stránce
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“