Svatopluk Technik
| Ing. arch. Svatopluk Technik | |
|---|---|
| Narození | 7. března 1913 Rašovka, Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 2. února 2010 (ve věku 96 let) Liberec, Česko |
| Bydliště | Liberec |
| Národnost | česká |
| Vzdělání |  ČVUT v Praze |
| Povolání | architekt pedagog |
| Zaměstnavatel | SPŠ stavební Liberec |
| Znám jako | architekt pedagog |
| Příbuzní | Vladivoj Technik (bratr) Miloš Technik (bratr) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Svatopluk Technik (7. března 1913, Rašovka – 2. února 2010, Liberec) byl český architekt, pedagog a publicista.[1]
Životopis
Narodil se do rodiny Josefa Technika, řídícího učitele v Rašovce.[2] Jeho otec byl vlastencem (před druhou světovou válkou například prosadil, aby se poněmčená obec Hynčice přejmenovala na Pilínkov). S manželkou měl Josef tři syny. Vedle zmíněného Svatopluka ještě Vladivoje a Miloše. Prostřední ze synů, Svatopluk, po absolvování libereckého gymnázia odešel na pražské České vysoké učení technické, kde studoval na Fakultě architektury a pozemního stavitelství.[1] Dokončil ji v roce 1937.[3] Pro prohloubení svých znalostí studoval dále v Ústavu Ernesta Denise[3] a díky znalosti francouzštiny získal i stáž v ateliéru architekta Augusta Perreta.[p 1] Ten Technikovi nabízel, aby pro něj v alžírské pobočce pracoval i po skončení stráže, nicméně Technik tuto nabídku nevyslyšel a vrátil se zpět do Československa.[1]
Po škole Technika zaměstnala pražská firma Hrabě a Losovský. Ve chvíli, kdy společnost otevírala pobočku v Bratislavě, odešel tam. Když během druhé světové války vypuklo Slovenské národní povstání (1944), vstoupil do Československé povstalecké armády. Po válce se ale ze Slovenska roku 1947 vrátil zpět do Liberce. Důvodem byla výzva jeho přítele Jaroslava Tomsy, který sháněl pedagogy pro tamní průmyslovou školu. Ve škole mezi jeho žáky patřil například Miloslav Maxa. Dlouho zde však Technik nevydržel. Se svým návrhem totiž vyhrál soutěž na úpravu středu Liberce a také na úpravu libereckého výstaviště. Následně byl od poloviny padesátých let zaměstnán ve Stavoprojektu, v němž se podílel na prvním poválečném územním plánu města Liberce, ale poté přešel do Pozemních staveb a odtud roku 1960 opět do střední průmyslové školy stavební. Zde vydržel až do roku 1988.[1] Mezi roky 1969 až 1971 stál v čele odborníků, kteří prováděli statické zabezpečení a opravu střech na požárem poškozeném kostele svatého Archanděla Michaela ve Smržovce, kterého zasáhl oheň 19. dubna 1967.[4]
Od roku 1995 byl čestným občanem města Liberce.[1]
Dílo
Stavební
- územní plán města Liberce
- územní a zastavovací plány Českého Dubu, Sobotky, Lomnice nad Popelkou, Mnichova Hradiště, Hronova, Nového Boru či Frýdlantu
- autor návrhu hotelu a televizního vysílače na Ještědu (upřednostněn byl nakonec Hubáčkův návrh)
- první liberecké sídliště na Králově Háji
- úprava libereckého výstaviště pro konání přehlídky „Budujeme osvobozené kraje“ (1946)[5]
- atriové domky na Aloisině výšině
- přestavba liberecké nemocnice
- úprava centra Liberce kolem Soukenného náměstí či Karlových Varů
- rekonstrukce zámků Sychrov a Frýdlant
Písemné
- Liberecké domy hovoří
- Stavební památky Liberce
- Liberec minulosti a současnosti
Odkazy
Poznámky
Reference
- ↑ a b c d e f Nedoceněný muž, který dal Liberci tvář. E15 [online]. 2010-03-01 [cit. 2014-03-05]. Dostupné online.
- ↑ DAVID, Petr; SOUKUP, Vladimír. Velká turistická encyklopedie – Liberecký kraj. 1. vyd. Praha: Euromedia Group – Knižní klub, 2008. 316 s. ISBN 978-80-242-2326-1. Heslo Rašovka, s. 224–225.
- ↑ a b ŠVECOVÁ, Jana. Poctu získal Technik, Edel i Věra Vohlídalová. Kapitola Ing. arch. Svatopluk Technik. Deník [online]. 2010-10-15 [cit. 2014-03-06]. Dostupné online.
- ↑ MIKULIČKA, Jan. Kostel ve Smržovce vyhořel před půl stoletím, oheň roztavil i zvony. iDNES.cz [online]. 2017-04-19 [cit. 2017-04-23]. Dostupné online.
- ↑ MIKULIČKA, Jan. Půjde to i bez Němců, řekli si v Liberci před 70 lety a udělali výstavu. iDNES.cz [online]. 2016-08-14 [cit. 2016-08-14]. Dostupné online.
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Svatopluk Technik
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“