Svatováclavské lázně
| Svatováclavské lázně | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Sloh | Empír |
| Výstavba | 1839 |
| Zánik | 1908 |
| Poloha | |
| Adresa | Praha 2,  Česko |
| Souřadnice | 50°4′28,7″ s. š., 14°24′57,59″ v. d. |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Svatováclavské lázně stávaly na Novém Městě v Praze v místech dnešní Dittrichovy ulice.
Podle pověstí kníže Václav na jedné ze svých projížděk zdejšími lesy spatřil bílého jelena. Ten svými kopyty rozryl zemi a na místě se objevil pramen vody. Knížeti voda zachutnala, a tak se zde rozhodl vystavět studánku. Po čtyřech stech let na stejném místě při výstavbě Nového Města měl údajně Karel IV. postavit na počest svého předchůdce první lázně.
Historicky doložená je až empírová budova Svatováclavských lázní z roku 1839. Jednalo se o veřejné lázně s jednoduchým vnitřním zařízením. Voda pramenila vně budovy a musela se tudíž dovnitř ručně donášet a posléze ohřívat. Jednotlivé vany byly odděleny prkennými stěnami. V roce 1844 došlo k modernizaci lázní, při které vznikla i shromažďovací síň.
Od roku 1843 provozoval v lázních Petr Faster kafírnu, jež se stala centrem pražského společenského života.[1] Svoji historickou úlohu sehrála budova během revolučního roku 1848. 11. března svolal český spolek Repeal do Svatováclavských lázní nepovolené protestní shromáždění. Na něm přítomní ustanovili 27členný Svatováclavský výbor, který císaři Ferdinandovi V. adresoval tzv. první pražskou petici.
Budova byla prodána v exekuční dražbě a v roce 1908 zbořena.[2]
Na místě bývalých lázní byla nově založena ulice Dittrichova. Jejich půdorys v současnosti vymezují zhruba nároží budov čp. 337, 338 a 339 (budova FJFI ČVUT, která získala původní čp. lázní).[3]
V budově čp. 337 v Dittrichově ulice se nachází pamětní deska s nápisem: 1848. V těchto místech stávala dříve lázeňská a hostinská budova Svatováclavských lázní, v jejímž sále konána dne 11. března 1848 památná schůze lidu, na které zahájena u nás revoluce za národní, politickou a sociální svobodu. 1918. 1928. *
Odkazy
Reference
- ↑ https://nasregion.cz/praha/pod-karlovym-namestim-byla-ulice-psi-a-kocici-tady-pucel-zazracny-pramen-i-revolucni-snahy-roku-1848/ Archivováno 21. 3. 2021 na Wayback Machine., 15. 1. 2021.
- ↑ Grégr, Julius. Svatováclavské lázně se již jubilea šedesátého výročí památného "shromáždění svatováclavského" (11. března 1848) nedočkají. In: Národní listy, roč. 48, č. 4. Vlastním nákladem, Praha 1908, s. 2. ISSN 1214-1240. Dostupné z: http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:9dbc1630-738b-11dc-aa83-000d606f5dc6
- ↑ Dvě Prahy. app.iprpraha.cz [online]. [cit. 2020-10-21]. Dostupné online.
Související články
Literatura
- SCHELLE, Karel a kol. Velké dějiny zemí Koruny české: Stát. Paseka, Praha 2015. ISBN 978-80-7432-652-3
Externí odkazy
- Svatováclavské lázně Archivováno 27. 2. 2017 na Wayback Machine. na stránkách MČ Praha 2
- Svatováclavské lázně na stránkách Senior Internet Clubu
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Shromáždění představitelů českého národa dne 11. března 1848 ve Svatováclavských lázních v Praze předložilo národní a politické požadavky