Svaz učitelů tance ČR

Svaz učitelů tance ČR (zkratka SUT) je společenskou a sportovní organizací, spolkem, který sdružuje profesionální taneční mistry, jejich spolupracovníky – taneční partnery, stejně jako sportovce tanečníky v amatérské, profesionální ale i rekreační formě společenského tance a dalších tanečních disciplín. SUT je živoucím důkazem, že tanec je nedílnou součástí našich životů a prolíná se jimi v mnoha aspektech. Pojímá tanec hned z několika pohledů – vzdělávací (taneční kurzy pro mládež, dospělé a seniory v několika úrovních), sportovní – zde rozlišuje divizi profesionálního sportu, amatérského sportu ale i rekreačního sportu, jehož soutěžemi ročně projde několik tisíc sportovců. Umělecká stránka tance se hodnotí například při MČR v Showdance, které je také pořádáno Svazem učitelů tance.

Unikátem jsou klasické taneční kurzy pro mládež a dospělé (pravidelně jsou pořádány pouze v ČR a sousedním Rakousku), kde taneční mistři – členové SUT vyučují každoročně společenský tanec a společenskou výchovu – etiketu v desítkách kurzů pro více než 50 tisíc účastníků kurzů. Svaz učitelů tance ČR vydává tanečním školám, kde zaručuje prvotřídní kvalitu, certifikát „Taneční škola SUT“.

Působnost SUT, a jím ustanovených pobočných spolků je velice široká. Primární je podpora rozvoje tance v ČR napříč všemi věkovými kategoriemi a to jak v podobě klasických tanečních kurzů pro mládež, dospělé i seniory, ale i ve formě sportovního tance ve formě rekreační, amatérské i profesionální. Podporuje a pořádá taneční soutěže ve společenském tanci opět v několika různých kategoriích:

• Mistrovství ČR v standardních, latinskoamerických a karibských tancích amatérských tanečníků - párový tanec
• Mistrovství ČR v salse - párový tanec
• MČR Solo&Duo Dance - STT (standardní tance)
• MČR Solo&Duo Dance - LAT (latinskoamerické tance)
• MČR Solo&Duo Dance - CAR (karibské tance)
• MČR v Hobby Dance Solo&Duo Dance (STT. LAT, CAR)
• MČR v Hobby Dance STT, LAT, CAR - párový tanec
• Mistrovství ČR Plesových formací
• Mistrovství ČR Profesionálů ve STT a LAT
• Mistrovství ČR Showdance ve STT a LAT
• Mistrovství ČR Para Dance Sport ve STT, LAT
• Mistrovství ČR PRO AM
• MČR v české polce
• MČR ve figurálním valčíku
• MČR Streetdance
• MČR Discodance
• MČR parketové kompozice
• MČR Absolventů
• akademické MČR v následujících disciplínách: STT. LAT, CAR, Streetdance, Breakdance, Cheerleading, Contemporary, Disco Dance - nultý ročník univerzitního tanečního sportu
• Festival tanečního mládí

Dále pořádá pro členy odborné kongresy, jarní Tréninkový kongres a v srpnu Předsezónní kongres, na kterých jsou přednášky týkající se standardních i latinskoamerických tanců, tanečních novinek ve společenském tanci a v příbuzných oborech, ale také např. věnovány i daňové problematice. V průběhu celého roku zajišťuje poradenství pro své profesionální členy v daném oboru.

První písemná zpráva o Cechu tanečních mistrů v Praze je z r. 1788. Sdružoval 10 mistrů, avšak zdaleka ne všichni byli jeho členy. K povinnostem cechovního mistra patřilo pochopitelně umět dobře tančit, elegantně se šatit a chodit, příkladně se chovat a vystupovat ve společnosti atd. Význam stavu zvyšovala v 18. století éra menuetu, společenského tance plného uhlazenosti a dvornosti. Na světovou úroveň pak pozvedlo řadu českých tanečních mistrů 19. století, zejména zásluhou polky a jiných národních tanců, které vyučovali v Paříži a jinde v Evropě, a dále i díky České besedě (později i moravské) a dalších salonních tanců.

Koncem 19. století, kdy se cechovní sdružení stalo přežitkem doby a kdy byly zakládány desítky spolků nejrůznějšího zaměření, vyvstala i potřeba založit nové sdružení tanečních mistrů v království Českém, které by chránilo jejich zájmy, dohlíželo na dodržování zákonů, týkajících se vyučování tancům a také zamezovalo jejich pokoutnímu učení atd. A tak na popud pražského tanečního mistra Gustava Čejky se o Vánocích roku 1895 sešli pražští taneční mistři v restauraci U Brejšků a na základě spolčovacího zákona z roku 1867 se dohodli o založení Klubu pražských tanečních mistrů. Předběžně se jich přihlásilo 15: Jan Beutler, Gustav Čejka, Ferdinand Červenka (otec bratrů Bohumila a Vlasty Červinkových – viz dále), Ferdinand Davídek, Emil Chalupa, Josef Hanz, Bohuslav Jůza, Jan Kamenský, Richard Kaska, Prokop Laušman, Josef Linhart, Karel Link, Tomáš Pirnik, Josef Pohl a Josef Vydra. Vůdčí osobností byl Čejka, neboť vedl veškerou agendu, připravoval stanovy atd. Protože se k zamýšlenému spolku přihlásila v krátké době převážná většina tanečních mistrů z historických Českých zemí, byl původní název změněn a spolek v roce 1896 ustaven jako Klub tanečních mistrů v království Českém se sídlem v Praze. Konečné znění stanov pro takto rozšířený spolek bylo vypracováno někdy v období 1896–1897. Než byly stanovy c. a k. místodržitelstvím v Praze po řadě připomínek konečně v roce 1902 schváleny výnosem č. 249.149, několik původně přihlášených členů zemřelo, takže zmíněnému zemskému úřadu bylo pak oznámeno následující složení vedení a tyto jména členů:

Protektor: Karel Link st., ředitel České královské zemské taneční školy a člen německé Akademie tanečního umění ve Vratislavi (již od 70. let 19. století; z Rakouska-Uherska to byl pouze on a rakouský taneční mistr Eichler z Grazu – v té době šlo o velké vyznamenání!).

Čestný člen: Achille Viscusi, baletní mistr Českého zemského Národního divadla v Praze. Předsedou byl zvolen Jan Kamenský, jednatelem Prokop Laušman.

Pražští členové: Jan Beutler (Praha III.), Ferdinand Červinka (Praha VII.), Ferdinand Davídek (Žižkov), Josef Hanz (Praha I.), Emil Chalupa (Praha II.), Bohuslav Jůza (Král. Vinohrady), Jan Kamenský (Praha II.), Prokop Laušman (Praha II.), Josef Linhart (Praha I.), Tomáš Pirnik (Smíchov), Josef Vydra (Praha I.).

Mimopražští členové: Josef P. Bouša (České Budějovice), Josef Černohlávek (Kolín), Václav Čtvrtečka (Hradec Králové), Karel Haydelmayer (Plzeň), Karel Hůrka (Slaný), Vilém Leist (Schlagenwald, patrně Slavkov v západních Čechách), Jan Matlas (Dobrovice), Pavel Mühlsiegel (Chomutov), Jan Opitz (Šenov u Šluknova), Antonín Paukert (Dubí u Liberce), Ferdinand Popelka (Louny), František Pehr (Boleslav), Václav Reichert (Děčín), Gustav Roch (České Budějovice), Robert Rössler (Jablonec nad Nisou), Adolf Russ (Rybáře u Karlových Varů), Jindřich Seidl (Mladá Boleslav), Josef Schubert (Liberec), Štěpán Schwarz (Most), Josef Slepička (Březové Hory), Bohuslav Soukup (Liberec), Antonín Střihowský (Olomouc), Antonín Šticha (Kladno), Ottomar Wagner (Krlice u Teplic).

K zajímavým bodům tehdejších stanov patří, že „Klub se bude domáhat úředního schválení, aby klub a nikoliv jednotlivec oprávněn byl zkoušeti a vydávati vysvědčení způsobilosti nastávajícím tanečním mistrům, na jehož základě by koncese dosíci mohli; bude se snažit zavésti stejnoměrnou vyučovací methodu“, a dále „podporovati členy klubu pro stáří neb nemoc neschopné vykonávati své povolání, pokud prostředky klubu tomu dovolují a vdovy a sirotky po členech klubu". Klub „pořádá schůze, kde se hovoří o umění tanečním a o záležitostech, týkajících se klubu, obsahu nepolitického, předvádí prakticky osvědčenou látku vyučovací, staré i nové tance a hovoří o nich". Jednací řečí byla čeština.

Klub tanečních mistrů v království Českém tak patřil k nejstarším organizacím tanečních mistrů v Evropě. Pro porovnání, British Association Teachers of Dancing (BATD) vznikla v roce 1892, Imperial Society of Teachers of Dancing, tedy slavná ISTD, v Londýně v roce 1904. V roce 1911 zemřel téměř zapomenut a ve velké bídě Josef Vydra, autor národní čtverylky z roku 1884. Ve stejném roce odešel i nestor českých tanečních mistrů Karel Link (* 1832), zemský taneční mistr v Praze. K tanečnímu povolání byl připravován a veden ve škole svého otce Ignaze Linka (1800–1870). Ve svých třiceti letech pak z popudu básníka Jana Nerudy vytvořil Českou besedu – tuto nejslavnější českou čtverylku (hudbu složil Ferdinand Heller; poprvé na veřejnosti se beseda tančila v sále pražského Konviktu 11. listopadu 1863). Českou besedu jsme mohli ještě nedávno vídat v předtančeních slavnostnějších plesů, dnes ji lze spatřit již jen výjimečně. V době 1. světové války kurzy tance živořily a uplatňovalo se spíše soukromé vyučování. V praxi mohli pokračovat většinou jen starší mistři, kteří již nepodléhali vojenským odvodům. V roce 1917 zemřel Richard Kaska (* 1859), jeden z velkých tanečních mistrů 19. a začátku 20. století, který převzal taneční školu po svém otci Konstantinovi († 1884). Byl autorem moravské besedy (1892) jak po taneční, tak i hudební stránce. Kaskova taneční škola měla po dobu své existence vynikající renomé a jejími žáky byla řada pozdějších významných osobností. Ve stejném roce odešel i Ferdinand Červinka, který byl zakladatelem stejnojmenné proslulé pražské Červinkovy taneční školy, kterou převzali a rozšířili jeho synové Bohumil a Vlastimil, později nájemci Mramorového sálu v pražské Lucerně. Po J. Kamenském stáli v čele Klubu od roku 1903 do roku 1918, postupně Karel Haydelmayer z Plzně, Josef Linhart z Prahy a Karel Hůrka ze Slaného, jednatelem byl po celou tu dobu Prokop Laušman z Prahy.

Vyhlášení Československé republiky (ČSR) dne 28. října 1918 znamenalo velké změny spolkové, přinejmenším změny stanov. Pražští učitelé se sešli již v r. 1918, aby připravili návrhy pro založení nové korporace. Na jaře r. 1919 se pak ve Hvězdě na Václavském náměstí v Praze sešlo 62 členů Klubu, které přivítal tehdejší předseda K. Hůrka (+1923). Byly vypracovány nové stanovy, z Klubu vznikla Organisace koncesovaných tanečních mistrů Československého státu (OTM) s ústředím v Praze a novým předsedou byl zvolen Ing. Otomar Schäfer - ředitel Kaskovy taneční školy. Poválečný, celosvětový boom moderních tanců znamenal i značný rozvoj stavu tanečních mistrů. Problémem také byla třeba o nelegální vyučování. Pokud někteří schopní jedinci učili své známé bez jakéhokoli honoráře, nešlo proti tomu nic namítat. Jenže výukou moderních tanců si v konjunktuře 20. let přivydělával kdekdo, aniž by k tomu měl povolení a mnohdy i předpoklady. To se nemohlo líbit tanečním mistrům, kteří se tím živili a z nichž většina se brzy stala profesionálními učiteli, neboť tato živnost začala ve 20. letech vynášet slušné peníze (i po zaplacení zemských dávek a daní). V r. 1924 byla výnosem ministerstva vnitra nařízena pro kandidáty stavu tanečních mistrů státní zkouška u příslušných politických správ a za tím účelem byla zřízena zvláštní zkušební komise, složená ze zástupců zemské správy politické a OTM. Zkouškou (písemnou a ústní) měl žadatel prokázat svou způsobilost k vyučování tanců jistým stupněm vzdělání všeobecného i odborně teoretického, pedagogických schopností atd. Zvláštní důraz se v tanečních kurzech kladl (a dodnes často klade) na společenskou výchovu. V tomto oboru byli taneční mistři v Českých zemích odedávna jedinými vychovateli. Již proto musel a musí být taneční mistr vždy osobností, která svou inteligencí a rozhledem stojí nad svými svěřenci. To ale vyžaduje neustálé sebevzdělávání, sledování celosvětových trendů jak v tanci, tak i společnosti atd. V roce 1928 byly do čela OTM zvoleny dvě silné osobnosti: 33letý Gustav Jirák (předseda) a Josef Pešta (tajemník). Jirák byl koncem r. 1928 také jmenován učitelem moderních tanců na Státní konzervatoři hudby v Praze. OTM a pozdější SUT pak řídil jen s několika vynucenými přestávkami až do r. 1952, kdy byla organizace, jako mnoho jiných, zrušena. Ve 30. letech již vážnost a úcta k jednotlivým učitelům tance byla patrná jak ve velkých městech, tak i v menších městech a obcích, kde působili. Bylo časté, že naši taneční mistři bývali v té době členy i francouzských organizací ve svém oboru. Mistrovství světa v tanci se tenkrát pořádali v Paříži a členové francouzských organizací tanečních mistrů zasedali také v porotě soutěží. A tak se stalo, že v r. 1931 se v jury MS objevil i taneční mistr Gustav Jirák a v roce následujícím pak Bohumil Červinka a Karel Šusser.

Dne 23. srpna 1933 se uskutečnila valná hromada (sjezd), která schválila změnu stanov i název organizace na Svaz československých učitelů tance a nauky o slušnosti a majitelů tanečních škol (SUT). V dalším roce pak Zemský úřad vydal předpisy o vyučování tanci a nauce o slušnosti. Ke 40. výročí organizování tanečních mistrů v Českých zemích se 15. srpna 1935 uskutečnilo na Žofíně slavnostní shromáždění SUT za přítomnosti Angličana Victora Silvestera s manželkou Dorothy a delegací z různých tanečních svazů domácích i zahraničních. Silvester měl přednášky, vystoupil i v několika exhibicích a byl jmenován čestným členem SUT. Na recepci byl sice mj. pozván a přítomen i předseda svazu amatérských tanečníků JUDr. Vladimír Nádvorník, avšak na Silvestrův seminář a exhibiční vystoupení neměli amatéři přístup. V r. 1937 zemřel ve věku 48 let taneční mistr Bohumil Červinka. Jeho taneční škola se sídlem v Mramorovém sále Paláce Lucerna byla za první republiky v Praze nejznámější taneční školou a také dostaveníčkem zejména mládeže z tzv. lepších rodin, resp. ze zámožnějších měšťanských vrstev. Také více než tanci se zde kladl důraz na bonton a společenské chování. Chodit k Červinkovi tehdy něco znamenalo. Červinka předtím působil v sále pavilonu na Letné (tzv. Červinkův salon v Letenských sadech čp. 341).

K dalším nejnavštěvovanějším pražským školám v meziválečných letech patřily postupně především taneční ústavy Josefa Linharta st. a ml., Marie Szynglarské (roz. Kaskové - první nájemkyně Mramorového sálu Paláce Lucerna, ještě před B. Červinkou), Gustava Jiráka, Josefa Pešty, Antonína a později Jaroslava Floriana, Otakara Landy, Václava a Remislava Holase a Břetislava Oplta. V r. 1938, kdy se již schylovalo k II. světové válce, složila skupina pražských mistrů tanec, který nazvala Po našem jako protiváhu k tanečním novinkám lambeth walk a big appel. „Po našem" byl po dobu okupace tančen se zpěvem.

Po obsazení ČSR se nuceně změnil název na Svaz učitelů tance Čech a Moravy. Během protektorátu bylo zakázáno pořádání veřejných tanečních zábav. Zástupci SUT ale docílili, že v rámci provozování živnosti se nevztahoval na vyučování tance. Takže v tanečních kurzech se tančilo dál. Jenže časem se zákazy, různá omezení a kontroly stále stupňovaly až nakonec v r. 1944, po atentátu na Hitlera, byla zavřena i divadla a ostatní kulturní podniky. Byla zastavena činnost i v tanečních kurzech a někteří mladší učitelé tance byli totálně nasazeni do továren a dalších podniků. Po válce se 29. května 1945 sešli v Praze členové SUT na slavnostním shromáždění, na němž byla obnovena činnost této organizace po celém území ČSR, ale již bez Podkarpatské Rusi, která připadla Sovětskému svazu. V roce 1946 byl novým jednatelem po zemřelém Josefu Peštovi zvolen Břetislav Oplt.

V září 1952 bylo vedoucím SUT B. Opltovi, G. Jirákovi a V. Jírovskému (místopředseda, * 1893) odejmuto oprávnění k vyučování a do měsíce si museli najít jinou práci. A vzápětí, začátkem října 1952, byl SUT na základě spolčovacího zákona č. 68/1951 a vyhlášky MV zrušen. Od r. 1955 vydával pověření k vyučování spol. tance a chování příslušný Krajský národní výbor. Jednou z mála pozitiv popřevratových změn v 1. polovině 50. let byl fakt, že mezi učitele tance se dostala řada významných bývalých, a nebo ještě i aktivních, amatérských tanečníků. Proniknout mezi taneční mistry nebylo totiž lehké ani po II.světové válce. Avšak všichni bez výjimky museli projít školením a složit příslušné zkoušky. Tak se v řadách učitelů tance objevili Josef Trubač, JUDr. Josef Chrastil, Václav Brouček (st.), Jan Pavlík, Josef Kubr, Otta Poul, Eduard a Stanislava Císařovi, Bohumil a Květa Kleinbergovi, manželé Zdeněk a Zdeňka Kochtovi, Miloslav Žára, Josef Markvart, Miroslav Tregler, Ivan Martin, aj. Teprve v r. 1957, kdy došlo k relativnímu politickému uvolnění nastala příležitost k revizi vyloučení tří pražských vyděděnců z řad tanečních mistrů. Po složité anabázi na úřadech se nakonec mohli vrátit ke svému původnímu povolání, avšak s výjimkou míst dřívějšího působení! Pro Jiráka a Jírovského to nemělo praktický význam - byli již v důchodu, jedině B. Oplt se vrátil do řad tanečních mistrů. Do důchodového věku však směl učit jen v rámci vedlejšího pracovního poměru, teprve potom se svému životnímu povolání mohl zase věnovat naplno. A vyučoval prakticky až do konce svého života (+1985) zejména v paláci Kotva (v Revoluční ul.), v paláci Charitas na Karlově náměstí a v Lékařském domě (na náměstí I. P. Pavlova). Mimochodem, Opltova škola existuje dodnes, vedou ji jeho synové Karel a Břetislav. V r. 1958 nakladatelství Mladá fronta vydalo publikaci Josefa Chrastila a Marie Majorové „Smím prosit? Základy společenských tanců". Popisuje repertoár základních a pokračovacích kurzů a lze ji označit za průkopnickou práci, neboť do té doby čsl. odborná literatura, alespoň poválečná, tak ucelenou publikaci v tomto oboru neměla. V r. 1959 vyšly Popisy společenských tanců pro základní a pokračovací kursy, které zpracovali Otakar Landa, Jan Pavlík, Oldřich Pešta a J. Trubač. Z hlediska popisu tanců nebylo v ČSR do té doby nic lepšího vydáno. Skripta mají vynikající úroveň staly se vzorem pro stejně kvalitní Pavlíkovu publikaci Taneční do kapsy, kterou vydala MF v r. 1962 s množstvím fotografií. Z těchto vynikajících publikací lze čerpat ještě dnes. Další podobná knížka Taneční v kapse Jiřího Plamínka vyšla až v roce 2001 v nakladatelství Taneční školy Plamínek.

V průběhu r. 1968 se politické poměry značně uvolnily a začaly vznikat nové občanské a společenské organizace, které v předchozích letech nebylo možné ustavit. Učitelé tance chtěli navázat na tradice svých předválečných sdružení, což se nakonec povedlo v Národním domě na Smíchově (tehdy Dům kultury kovoprůmyslu) 17. května 1969, kdy se konal ustavující sjezd SUT pro území Čech a Moravy. Předsedou byl zvolen JUDr. Josef Chrastil, tajemníkem Břetislav Oplt, předsedou Pražské odbočky SUT se stal Dušan Konečný. Prvním čestným předsedou byl jmenován B. Oplt. Redaktorem nově založeného interního časopisu Informsut byl zvolen Josef Kábrt ze Sokolova, který jej redigoval až do roku 1994, (čísla 1 až 100). Hned v r. 1969 byl také v Praze uspořádán I. ročník celonárodního školení učitelů tance, které připravovala organizační komise vedená Gustavem Mědílkem ze Zlína. V Levém křídle Průmyslového paláce pražského Výstaviště se v srpnu 1971 uskutečnil II. sjezd SUT, který zvolil nové vedení: Antonín Hušák (Libušín u Kladna) - předseda, Ing. Jindřich Hes (Mladá Boleslav) - jednatel, Bohumil Kleinberg (Praha) - pokladník. Z obsáhlého usnesení jsou zajímavé dvě věty: „Rozšiřovat členskou základnu SUT, získávat zvláště nové učitele tance, kteří dostávají pověření k vyučování po absolvování Lidových konzervatoří. Zlepšit příspěvkovou platební morálku členů, rozejít se s těmi členy, kteří nemíní plnit jednu ze základních povinností příslušníka kterékoliv organizace". V r. 1973 oznámil britský časopis Ballroom Dancing Times, že Jiří Strejc se stal prvním čsl. učitelem společenského tance, který za "koučování" Elizabeth Romain ze školy Alexe Moora složil u britské Imperial Society of Teachers of Dancing (ISTD) zkoušky.

V r. 1975 vysílala Československá televize v pořadu pro učně čas od času výukové lekce společenských tanců, které vedl Dušan Konečný. První televizní taneční kurzy vedl ale již koncem padesátých let JUDr. Josef Chrastil, o něco později, začátkem 60. let Jan Pavlík s partnerkou Ingrid Seidlerovou. Další pak od října 1966 vysílala Československá televize jako seriál nazvaný konvenčně Smím prosit?. Pořad uváděla Heda Čechová, výuku standardních tanců vedl Josef Trubač, latinskoamerických Dušan Konečný s Doris Papouškovou, ukázky předváděli manželé Milan a Jitka Boumovi taneční kroužek Styl Jana Pavlíka, kubánští studenti aj. Zatím poslední televizní kurzy pro začátečníky připravil kolektiv tanečních mistrů Dušan Konečný, Mgr. Petr Šimek, Jan Nekola a Ing. Miroslav Brožovský a uváděl je zpěvák Jiří Korn, vysílala Česká televize koncem let 90. V 80. letech se činnost SUT v průběhu března a dubna zaměřovala na organizaci okresních a krajských kol soutěže absolventů tanečních kurzů – tzv. kategorie E a soutěží v diskotékových tancích. Základní kola se konala na závěrečných věnečcích a plesích tanečních kurzů a lepší páry postupovaly do okresních kol, která organizoval SUT ve spolupráci s mládežnickými institucemi (SSM). V těchto fázích šlo o nejmasovější taneční soutěže v ČSR - za účasti mnoha tisíc účastníků. Ti nejlepší se pak sešli na národním kole - Mistrovství ČSSR v kat. E. V říjnu 1981 se konal V. sjezd SUT, který určil hlavní směry činnosti pro další období. Bylo zvoleno nové vedení. Předsedou se stal František Karas (Praha), tajemníkem Gustav Mědílek (Zlín), pokladníkem Stanislav Zíka (Karlovy Vary). V té době SUT registroval cca 350 členů, avšak jejich prostřednictvím působil každoročně na více než 110 tisíc mladých frekventantů různých tanečních kurzů.

Po pádu vlády komunistů v r. 1989, začalo údobí převratných změn, zejména horečné privatizace. Učitelé tance zakládali soukromé školy a studia a mnozí z nich se stali profesionály. Pokud byli předtím členy SUT, zůstávali jimi většinou i nadále, alespoň v 1. polovině 90. let. Někteří z nich vyčkávali a sondovali, jaké výhody jim může SUT v nových podmínkách poskytnout. V r. 1991 SUT registroval ještě 417 aktivních i neaktivních členů a členek, potom se počty začaly zmenšovat. K soukromým tanečním školám (TŠ) a studiím (TSt) a klubům (TK) patřily v té době např.: TŠ Lucerna (František a Helena Karasovi, Praha), TŠ Calypso (Bohumil Kleinberg ml., Praha), TŠ Plamínek (Jiří Plamínek, Praha), TŠ Quick (J. Hes sen., Ml. Boleslav), TŠ Pavla Kojetína (Zbraslav), TŠ Salta (Karel Maršálek, Benešov), TSt Classic (Ladislav Sochůrek, Benešov), TŠ Styl (Jaromír Josef, Varnsdorf), TŠ HDK Josefa Kábrta (Sokolov), TŠ Stardance (Josef Zelenka, Chomutov), TŠ Best (Stanislav a Bedřiška Zíkovi, Karlovy Vary), TŠ Bohemia (Bohumil Černý, Chrast u Chrudimi), TŠ Trend (Jiří Černý, Havlíčkův Brod), TŠ Coufalovi (Olomouc), TŠ Krok (Jaroslav Krtička, Hradec Králové), TŠ Karin (L. Kylar, Šonov), TSt M (Petr Mertlík, Jičín), TŠ Besta (Aleš Novák, Moravany), TSt Takt (Jitka Štěpová, Náchod), TŠ Starlet (Buryanovi, Brno), TSt Henzély (Kroměříž), TŠ Danza (Jančovi, Brno), TŠ A. a A. Mědílkovi (Zlín), TŠ Victoria (Svobodovi, Brno), TK Jiřího Šindlera (Prostějov), TŠ Flodur (R. Černý, Havířov), TŠ Olympia (J. Hrubý, Šumperk), TŠ Viking (Ing. V.Langer, Teplice n. Bečvou), TŠ Tep (Eva Pekárková, Ostrava), TŠ M. Spáčila (Opava), TŠ Proxima (Stanislava Šrámková, Olomouc), TŠ Mládí (Marie Vlachová, Ostrava). Mimořádný sjezd v r. 1995 znamenal také generační střídání ve funkcích - do vedení SUT nastoupila mladší generace s novým prezidentem Stanislavem Zíkou z Karlových Varů a viceprezidentem Jiřím Plamínkem z Prahy. V roce 1997 se stal SUT členem světové taneční organizace World Dance Council (WDC, dříve World Dance & Dance Sport Council), jejímiž členy jsou učitelé tance, profesionální tanečníci a trenéři společenského tance. Sféry zájmu profesionálů, které tato organizace hájí, jsou samozřejmě diametrálně odlišné od amatérů. V r. 1998 se také poprvé, po přijetí SUT do WDC, zúčastnila jednání Social Dance Committee a Dance Sport Committee v anglickém Blackpoolu delegace SUT. Na toto zasedání, které se konalo 27. května 1998 byl prezidiem SUT delegován taneční mistr pan Jiří Plamínek.

Od roku 1996 jsou některým členským školám SUT, ponejprv Taneční škola Plamínek, Taneční škola Hes, Taneční škola Bohemia (Ing. Bohumil Černý), TŠ Mládí Marie Vlachové, TŠ Zita, a TŠ Duha (Karel Řídel) vydávány certifikáty opravňující jejich držitele k používání titulu „Taneční škola SUT". Uvedené školy používají certifikát k propagaci SUT a samozřejmě i své - k zdůraznění vážnosti taneční školy a její příslušnosti k cechu kvalifikovaných učitelů tance. Vydávání těchto certifikátů pokračuje i v dnešních dnech. Je třeba ještě říci, že řada tzv. profesionálů z řad učitelů tance i soutěžních tanečníků (z nichž někteří rovněž vyučují ve svých soukromých studiích a klubech) nejsou ve skutečnosti profesionálové, ale mají své „civilní" zaměstnání (třeba jen jeden člen páru). Ostatně, kdo byl a je amatérem a profesionálem, o tom se diskutovalo a vedly i spory již v meziválečném období. Na toto téma by bylo možné se sáhodlouze rozepsat. Navíc vydání Živnostenského listu k vyučování tance není od r. 1990 podmiňováno odpovídajícím odborným vzděláním (tzv. vázaná živnost), tedy stačí jen občanský průkaz. Problém tkví v tom, že sebelepší tanečník nemusí být ještě dobrým pedagogem. Právě taková shoda vlastností je dost vzácná. Navíc je třeba si uvědomit, že do základních tanečních kurzů se hlásí většinou úplní začátečníci, které je mnohdy třeba především naučit správně chodit! Pro laiky třeba nepochopitelné tvrzení, ale učitelé tance dobře vědí o čem je řeč. Jednoduchost totiž není jednoduchá. Správně a s naprostou samozřejmostí provedená taneční chůze, to je mnohdy to nejtěžší k zvládnutí. Ne náhodou někteří učitelé tance začínali a začínají výuku nácvikem taneční chůze (tzv. Brush step, kdy se pohybující se noha při míjení stojné nohy téměř o ni tře). Odborná práce dobrého tanečního pedagoga spočívá v tom, že látku dovede nejen stručně a jasně vysvětlit a předvést, ale musí mít i dostatek trpělivosti s opravováním chyb a pochopení i pro méně nadané jedince. Další, snad ještě úmornější prací, je administrativa, zajišťování provozu školy, pro prodloužené a plesy shánění cenově přijatelných hudebních skupin, orchestrů a sálů s rozumným nájemným a to vše v určitých termínech, účast na vzdělávacích seminářích, různých poradách, schůzích atd. O odklonu určitých vrstev obyvatelstva od společenského tance svědčí mj. také vzhled obyvatel ČR. Lze bez nadsázky říci, že 30% populace trpí více či méně nadváhou. Navíc přibývá obezity u mladých generací, a to i u dětí; stačí se jen rozhlédnout kolem sebe. Na druhé straně určitý výběr společnosti si začal znovu uvědomovat význam společenského chování a tance, serióznosti, diplomacie, umění konverzace a vystupování, zejména v kontaktu se zahraničními partnery. A tak některé taneční kurzy nemají o žáky nouzi. Záleží na učiteli, úrovni a místě pořádání. Z toho vyplývá, že taneční kurzy jistě „přežijí“ i v dalších desetiletích. Nepochybně k zájmu o společenský tanec přispěl i pořad České televize StarDance, který v licenci BBC vysílala již v deseti řadách. Je to „pořad o kráse a pohybu“, jak řekl Marek Eben, jeden z moderátorů, a byl jedním z nejsledovanějších pořadů za poslední desetiletí vůbec. O popularitě tance svědčí také např. již čtvrtá reedice knížky Taneční v kapse z pera Jiřího Plamínka, poprvé vydaná v roce 2001. Na tuto knížku, která zahrnuje popis tanců pro začátečníky i mírně pokročilé, ostatně navazuje i stejnojmenné DVD, které navíc využívá při výkladu možnost obrazu.

V roce 2020 SUT přistoupil k restrukturalizaci své stávající struktury. Tradiční aktivity zůstávají přímo vedené SUT, nově byly založeny tři nové pobočné spolky, které zaštiťují jednotlivé směry rozvoje aktivit v tanečním sportu SUT. Těmito jsou:

• Česká amatérská liga SUT (Czech Amateur League) – což je spolek věnující se rozvoji amatérského výkonnostního tanečního sportu s jasně definovanými úrovněmi tanečních kategorií
• Czech Pro Am Dance Union – spolek, který zastřešuje rychle se rozvíjející prostředí nové odnože tanečního sportu, kdy taneční pár je tvořen profesionálním tanečníkem a amatérským tanečníkem, což je koncept, který je dobře znám z oblíbeného pořadu Stardance.
• Czech Para Dance Sport – spolek přebírající záštitu nad rozvojem Para Dance sportu v České republice

Tradiční aktivity SUT jsou následující:

• Profesionální liga SUT (profesionální sport) – tato divize je přímo podléhající součástí SUT a sdružuje profesionální tanečníky. Pořádá MČR Profesionálů a MČR Showdance
• Český taneční svaz – spolek, pod nějž se přesunuly tradiční aktivity věnující se rekreačnímu tanečnímu sportu jako jsou kategorie Hobby Dance, Salsa, Festival tanečního mládí a DCC.
• Taneční kurzy pro mládež, dospělé a seniory – tato divize opět podléhající přímo SUT se věnuje výuce tance v pravidelných kurzech pořádaných pro mládež, dospělé i seniory v několika úrovních od základních kurzů, přes pokračovací až ke speciálním kurzům.

Na sportovní tanec se lze dívat z mnoha úhlů pohledu.

• Sportovní tanec může být párový (zpravidla se jedná o složený pár muž/žena), sólový (Solo&Duo dance - kdy Duo mohou tvořit dvě dívky, dva chlapci případně dívka, chlapec) nebo formační (malé skupiny či velké skupiny)
• Dle disciplín můžeme rozlišovat na: standardní tance, latinskoamerické tance, karibské tance, streetdance, discodance, breakdance, contemporary, jazz dance. Dále se mezi taneční sport mohou řadit např. akrobatický rock&roll, cheerleading, mažoretky atp.
• Dle výkonnosti můžeme dělit na rekreační, hobby, výkonnostní amatérský a profesionální sport

• Mistrovství ČR v standardních, latinskoamerických a karibských tancích amatérských tanečníků - párový tanec
• Mistrovství ČR v salse - párový tanec
• MČR Solo&Duo Dance - STT (standardní tance)
• MČR Solo&Duo Dance - LAT (latinskoamerické tance)
• MČR Solo&Duo Dance - CAR (karibské tance)
• MČR v Hobby Dance Solo&Duo Dance (STT. LAT, CAR)
• MČR v Hobby Dance STT, LAT, CAR - párový tanec
• Mistrovství ČR Plesových formací
• Mistrovství ČR Profesionálů ve STT a LAT
• Mistrovství ČR Showdance ve STT a LAT
• Mistrovství ČR Para Dance Sport ve STT, LAT
• Mistrovství ČR PRO AM
• MČR v české polce
• MČR ve figurálním valčíku
• MČR Streetdance
• MČR Discodance
• MČR parketové kompozice
• MČR Absolventů
• akademické MČR v následujících disciplínách: STT. LAT, CAR, Streetdance, Breakdance, Cheerleading, Contemporary, Disco Dance - nultý ročník univerzitního tanečního sportu

• Degen Milan: Společenský tanec ve XX. století, Praha 2003, ISBN 80-239-3119-9
• Plamínek Jiří: Taneční v kapse, Praha 2003, II.vydání, ISBN 80-238-6501-3
• Informsut, informační zpravodaj Svazu učitelů tance

• Taneční sport
• Světová taneční rada

• Svaz učitelů tance ČR
• StarDance – pořad České televize
• World Dance Council
• British Association Teachers of Dancing (BATD)
• Imperial Society of Teachers of Dancing (ISTD)