Sverre Sigurdsson

Sverre I. Sigurdsson
norský král
Mince Sverre I.
Doba vlády	1177–1202
Korunovace	29. červen 1194, Bergen
Narození	1145/1151
Úmrtí	9. březen 1202
Pohřben	Katedrála v Bergenu
Předchůdce	Magnus V. Norský
Nástupce	Haakon III. Norský
Manželka	Markéta Švédská
Potomci	Kristina Norská Haakon III. Norský Sigurd Lavard
Otec	Unås, později tvrdil, že Sigurd II.
Matka	Gunnhilda
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sverre I. Sigurdsson (staroseversky: Sverrir Sigurðarson; 1145/1151 – 9. březen 1202) byl norský král v letech 1177–1202.

Nejdůležitějších zdrojem informací o Sverreho životě je jeho biografie, Sverris saga, zčásti napsaná ještě za jeho života. Tuto ságu nelze považovat za nezaujatou, protože předmluva uvádí, že část z ní byla napsaná díky přímému Sverreho sponzorování. Korespondence mezi papežem a norskými biskupy může sloužit jako alternativní zdroj informací o církevních záležitostech v dané době, ale Sverreho sága a tyto dopisy si v základních faktech neodporují.

Život

Podle Sverreho ságy se narodil v roce 1151 Gunnhildě a jejímu manželovi Unåsovi, výrobci hřebenů z Faerských ostrovů. Když bylo Sverremu pět let, rodina se vrátila do otcovy domoviny, kde Sverre vyrůstal v domácnosti svého strýce, biskupa Roeho. Zde také Sverre studoval na kněže, to ale nebyl život, pro který byl předurčen.

V roce 1175 mu údajně matka sdělila, že jeho skutečným otcem byl norský král Sigurd II. a Sverre se vydal zpět do Norska. Tvrzení o Sverreho původu je dodnes problematické. Některé indicie naznačují, že v době, kdy se stal králem mu již bylo třicet let – věk jeho synů a synovců a to, že knězem se nemohl stát nikdo mladší třiceti let (to však bylo ve Skandinávii běžně ignorováno). Sverre však odmítal zkoušku žhavým železem, což jiní uchazeči o trůn v podobné situaci dělali. Norsko však již zažilo jiné uchazeče o trůn, jejichž původ byl podobně sporný – například Haralda IV.

Sverre každopádně v Norsku získal moc jako vůdce rebelské skupiny birkebeinerů (březonohých) v boji proti králi Magnusovi V. V červnu 1177 Sverre své muže nejprve přivedl do Trøndelagu, kde byl prohlášen králem. Několik let bojů skončilo Magnusovou porážkou a smrtí v bitvě u Fimreite 15. června 1184. Jak Magnusova flotila přicházela o loď za lodí, zbývající lodě byly přetížené. Magnus zřejmě zemřel na jedné z posledních lodí, když šla ke dnu.^[1]

Sverre obnovil dědičnost královské hodnosti a prosadil reformy práva, správního systému. Jmenoval sám sebe nejvyšším církevním hodnostářem. Konflikty s církví vedly ke v roce 1194 k jeho exkomunikaci. To vzápětí vyvolalo nelibost biskupů, kteří se sdružili pod vedením biskupa z Osla do takzvané baglerské strany (bargell = biskupská hůl) a vystoupili proti březonohým, kteří se mezitím proměnili doslova v lidové hnutí. Spory a rozepře se stupňovaly, až vypukla občanská válka, která pokračovala i po smrti Sverra (1202) a vyústila do vytvoření dvou norských království – království baglerského a království březonohých.

Na smrtelné posteli Sverre prohlásil, že nemá jiné přeživší syny než Haakona. Také Haakonovi napsal dopis, ve kterém mu radí, aby urovnal dlouhodobé spory s církví. Když se zprávy o Sverreho smrti dostali k Haakonovi a frakci birkebeiner v Nidarosu, Haakon byl vybrán jako vůdce frakce. Téhož roku byl prohlášen králem.

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Sverre Sigurdsson na Wikimedia Commons

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sverre of Norway na anglické Wikipedii.

Předchůdce: Magnus V. Norský

Norský král 1177–1202 s Magusem V. (1177–1184)

Nástupce: Haakon III. Norský