Svitavský náhon

Svitavský náhon
Svitavský náhon v Trnité
Svitavský náhon v Trnité
Základní informace
Délka toku3,7 km
SvětadílEvropa
Zdrojnice
Ústí
Protéká
ČeskoČesko Česko (Jihomoravský kraj - Brno)
Úmoří, povodí
Atlantský oceán, Černé moře, Dunaj, Morava, Dyje, Svratka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svitavský náhon je umělý vodní tok v Brně, tvořící vedlejší rameno řeky Svitavy a spojující tuto řeku se Svratkou. Vede přes čtvrtě Zábrdovice, Trnitá a Komárov. Spodní část toku, v 19. a 20. století součást Ponávky, je označována Stará Ponávka.

Popis

Současný Svitavský náhon je dlouhý přibližně 3,7 km. Začíná na jezu na Svitavě v Zábrdovicích a vede k ulici Cejl západním směrem, který se posléze mění na jihozápadní. Prochází několika průmyslovými areály dřívějších textilních továren, přes bývalý mlýn Radlas a kolem areálu současné brněnské teplárny, takže je ve třech úsecích zatrubněn. V katastru Trnité, na křižovatce ulic Vlhká a Skořepka, končí původní náhon o délce asi 1,3 km, který se zde vléval do Ponávky. V 90. letech 20. století byla trasa této říčky změněna, prodloužený Svitavský náhon však nadále využívá trasu původní Ponávky. Tok míří na jih, nejprve v podzemí, jižně od ulice Mlýnské však vede již trvale po povrchu.[1] Poblíž Dornychu se do tehdejší Ponávky vléval již zaniklý Svratecký náhon.[2] Na křížení se současným nákladním železničním průtahem končila Ponávka svým ústím do meandrujícího hlavního toku Svitavy. Při regulaci řeky v polovině 19. století se z hlavního toku stalo pouze vedlejší říční rameno, které bylo počátkem 20. století od své řeky odříznuto zasypáním části trasy. Současný Svitavský náhon tak od tohoto místa využívá původní trasu Svitavy, která po většinu 20. století byla naopak využívána Ponávkou. Náhon meandruje jižním směrem a kolem severního okraje zaniklého původního Komárova se stáčí západně a na okraji Komárova se vlévá do Svratky.[1]

Historie

Svitavský náhon byl pravděpodobně původně jedním z vedlejších ramen Svitavy, která v bažinaté rovině východně od historického Brna meandrovala.[1] Tok byl ve 13. století upraven[3] a využit jako mlýnský náhon k mlýnu na Radlase[4] a k přivedení vody do tehdejšího raně středověkého města.[5] Později, od konce 18. století, byl také využíván jako náhon pro tovární areály, převážně textilky, které byly východně od historického jádra města v této době stavěny.[1]

Náhon původně spojoval pouze Svitavu s Ponávkou. Tak tomu bylo až do roku 1993, kdy byla Ponávka přesměrována z Králova Pole novou štolou do Cacovického náhonu. Svitavský náhon tak převzal od ulice Vlhké směrem na jih trasu Ponávky, která navíc od počátku 20. století využívala v oblasti Komárova trasu původní neregulované Svitavy.[1] Tato spodní část náhonu v blízkosti ulice Dornych a kolem Komárova je označována jako Stará Ponávka. V roce 2011 nechalo město vypracovat studii na revitalizaci celého Svitavského náhonu a jeho okolí, přičemž první etapa úprav kolem Staré Ponávky proběhla v roce 2019.[6][7][8][9]

Odkazy

Reference

  1. a b c d e Svitavský náhon [online]. Druhebrno.smerem.cz, 2014-09-06, rev. 2017-02-05 [cit. 2018-01-07]. Dostupné online. 
  2. KUČA, Karel. Brno – vývoj města, předměstí a připojených vesnic. Praha: Baset, 2000. ISBN 80-86223-11-6. S. 339–341. Dále jen Kuča.. 
  3. Minulost [online]. Ponavka.brno.cz [cit. 2018-01-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-11-20. 
  4. Kuča, s. 499–500.
  5. Svitavský náhon [online]. Nabrezisvitavy.cz [cit. 2018-01-07]. Dostupné online. 
  6. ČTK. Na další etapu revitalizace Staré Ponávky dá Brno 10 milionů [online]. Nase-voda.cz, 2019-09-24 [cit. 2020-05-25]. Dostupné online. 
  7. Revitalizace Staré Ponávky [online]. Brno.cz [cit. 2020-05-25]. Dostupné online. 
  8. 21/2/2020 Na břeh Staré Ponávky [online]. Kambrno.cz, 2020-02-21 [cit. 2020-05-25]. Dostupné online. 
  9. HALUZA, Oldřich. Chodník přes vodu, nové lavičky, upravený park. Okolí Ponávky zvelebili [online]. Brnensky.denik.cz, 2019-12-18 [cit. 2020-05-25]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Svitavský náhon u Lidlu.jpg
Autor: Dezidor, Licence: CC BY 3.0
Svitavský náhon u Lidlu