Svor

Svor
Svor z oblasti Ľubietové, Veporské vrchy
Zařazení	metamorfovaná hornina
Hlavní minerály	slídy, převážně muskovit, křemen, plagioklas
Akcesorie	granát, staurolit, turmalín, apatit, grafit, chlorit
Textura	foliovaná – plástovitá, středně- až hrubozrnná
Barva	šedá, zelenošedá, žlutošedá, hnědočerná, místy výrazně lesklá podle mateřské horniny

(c) Jirka82 na projektu Wikipedie v jazyce čeština, CC BY-SA 3.0

Svor je přeměněná hornina, která vzniká při středním stupni regionální přeměny hornin. Někdy bývá též označován jako slídnato-křemenná břidlice.^[1] Patří do nižší části amfibolitové facie. Je řazen mezi krystalické břidlice.

Vznik

Svor se tvoří se při větším tlaku a vyšší teplotě, především z pelitických – jílových a písčitých usazenin, hlavně při orogenní, regionální metamorfóze. Některé svory také mohou vznikat retrográdní přeměnou.^[2] (diaftorézou rul). Svory v přírodě plynule přecházejí do geneticky podobných hornin jako jsou slaběji metamorfované svorové fylity, které jsou jemnozrnnější, s mikrošupinkovitým sericitem, nebo vzájemně prostupují s více metamorfovanými svorovými rulami, které mají větší zrnitost a vyšší obsah živců, které jsou navíc více bazické.^[2]

Složení a vlastnosti

Je složen ze zřetelných šupin světlé slídy a hrubších zrn křemene, je druhem krystalické břidlice. Vzniká středně silnou regionální metamorfózou (mezometamorfózou), nejčastěji jílovitých sedimentů. Některé svory vznikly i retrográdní metamorfózou (metamorfismus).

Jeví výraznou foliaci díky množství lupínkovité slídy. Živec je mikroskopický (obyčejně albit) nebo i schází; tím se mj. liší svor od rul, které obsahují hojné makroskopicky patrné živce (draselné nebo plagioklasy bazičtější než albit). Svory jsou spjaty plynulými přechody se svými ekvivalenty - jako s níže metamorfovaným svorovým fylitem (jemnozrnnější, již s mikrošupinatým sericitem) nebo výše metamorfovanými svorovými rulami (liší se hrubší zrnitostí a obsahem i složením živců).

Pouhým okem lze dobře rozeznat slídy, hlavně muskovit, méně biotit a též křemen. Podíl živců, z nichž převažuje kyselý plagioklas (hlavně albit) je nízký a obvykle nepřesahuje 10 % ze světlých minerálů^[1]. Z vedlejších minerálů je zastoupen i amfibol a granát. V závislosti na složení matečné horniny (zvláště obsahu Al, Ca) se objevují i různé další minerály, často jako porfyroblasty – kyanit, andalusit, granát, staurolit aj. Akcesorické minerály svorů jsou hlavně turmalín, apatit, grafit, chlorit, rudy (magnetit) a jiné. Od rul se svory liší nedostatkem živců. Odlučnost svorů je dokonale břidličnatá, až deskovitá. Svory jsou většinou světle zbarvené, světle šedé, šedavé, žlutavé i zelenavé ale i červenohnědé, hnědočerné nebo černé horniny s výraznou foliací, plochy foliace jsou často nápadně lesklé. Barva svorů závisí na převládajícím druhu slídy. Podle minerálního složení se rozeznávají granátické, turmalinické, chloritické, grafitické, staurolitové a jiné typy svorů.^[3]

Textura horniny je nejčastěji plošně paralelní, hornina je drobně, středně až hrubě zrnitá. Struktura bývá porfyroblastická s lepidoblastickou, granolepidoblastickou nebo lepidogranoblastickou základní tkání. Běžně se v hornině střídají polohy slídových a zrnitých minerálů, četné bývají polohy a čočky sekrečního křemene.

Většina svorů odpovídá metamorfním podmínkám přechodu z facie zelených břidlic do facie amfibolitové. Při vyšších stupních metamorfózy vzniká granát a staurolit (asi 500 °C) na úkor chloritu nebo chloritoidu, zvyšuje se podíl biotitu a plagioklasu. Hornina může přecházet až do tzv. svorových rul.

Druhy

Detailnější členění svorů můžeme provést podle obsahu slíd:

• svor muskovitový
• svor muskovit-biotitový
• svor dvojslídný nebo
• svor paragonitový.

Velmi často se používá i označení podle významných vedlejších minerálů, které obvykle tvoří porfyroblasty:

• svor granátový
• staurolitový
• kyanitový
• kalcitový

Dalšími minerály ve svorech mohou být turmalín či andalusit.

Výskyt

Vyskytuje se běžně v horách Českého masívu, např. v Hrubém Jeseníku, další výskyty jsou známy z krušnohorského krystalinika z Klínovce. Nacházejí se i v domažlickém krystaliniku, u Kaplice a celém moraviku, hlavně okolí Vranova nad Dyjí v moravské svorové zóně,^[4] orlicko-kladském krystaliniku nebo sileziku.

V Západních Karpatech se svory vyskytují společně s rulami zejména v krystaliniku jádrových pohoří jako je Tribeč, Považský Inovec (v severním – seleckém bloku), Malé Karpaty (granátické a staurolitové) a v Tatrách. Běžné jsou také v krystaliniku veporika.^[3] hlavně v Slovenském rudohoří a Kráľovoholských Tatrách^[5]

Využití

V raném středověku byly svory využívány k výrobě mlýnských kamenů – žernovů.^[6] Svory nemají dnes žádné významné praktické použití. Mohou být použity jako kamenivo, do betonů, jako drť ke stavbě silnic atd.^[3]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Svor (hornina) na slovenské Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu svor na Wikimedia Commons