Svorad Ondřej

Svatý Svorad Ondřej
Socha sv. Svorada (Nitra, biskupství)
poustevník
Narození	okolo roku 980 Opatowec na Visle v Malopolsku Opatowiec
Úmrtí	okolo roku 1030 Skalka nad Váhom, Slovensko Nitranský kraj
Svátek	17. července
Státní občanství	Maďarsko
Řád	Řád svatého Benedikta
Vyznání	katolická církev
Svatořečen	1083 papežem Řehořem VII.
Uctíván církvemi	římskokatolická církev a církve v jejím společenství
Atributy	řetěz, ořechy, v dutém stromě uvnitř s ostrými hřeby
Patronem	Nitry, Nitranské diecéze
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svatý Svorad Ondřej (latinsky Zoerardus, polsky Świerad, maďarsky Zoerard-András; asi 980 – kolem roku 1030) byl slovenský benediktin a poustevník, patron města Nitry a Nitranské diecéze.

Život

Svatý Svorad se narodil v Opatowci na Visle v Malopolsku. Několik let žil jako poustevník nedaleko vsi Tropie nad Dunajcem.

Za vlády uherského krále sv. Štěpána I. se Svorad odebral do Nitry a uchýlil se do benediktinského kláštera sv. Hippolyta na Zoboru. Z rukou opata Filipa zde přijal řeholní roucho a nové jméno Ondřej. S opatovým svolením se uchýlil do samoty i v klášteře na Zoboru. Malá jeskyně nedaleko kláštera dodnes nese jeho jméno.

V pokročilém věku se ke Svoradovi přidružil mnich Benedikt a stal se jeho žákem. Blízkost pomocné ruky umožnila zbožnému poustevníkovi uchýlit se do ještě odlehlejší pustiny do jeskyně v místě dnes nazývaném Skalka nad řekou Váhem poblíž Trenčína.

Svatý Svorad zemřel někdy kolem roku 1030. Nitranský kníže Gejza už v roce 1064 činil první kroky k jeho svatořečení. Kult tohoto prvního slovenského světce byl oficiálně potvrzen až roku 1083 papežem sv. Řehořem VII. z podnětu uherského krále sv. Ladislava I.

Ostatky sv. Svorada byly uloženy v katedrále sv. Emmeráma (Jimrama) v Nitře.

Legenda

Hlavním a zřejmě i jediným zdrojem informací o životě poustevníka Svorada je latinská Legenda o poustevnících Svoradovi-Ondřeji a Benediktovi z pera jejich současníka Maura, biskupa uherského Pětikostelí.

Biskup Maurus ve své legendě zachytil pozoruhodné svědectví poustevníkova žáka sv. Benedikta o přísném asketickém životě svého učitele. Svatý Svorad přesně podle regulí sv. Benedikta celý den věnoval modlitbě a těžké práci v lese. Postil se tři dny v týdnu a o velkém čtyřicetidenním postě před Velikonocemi vyžádal si 45 ořechů jako jediný pokrm pro celé postní období. Krátký čas k nočnímu odpočinku trávil v sedě na přitesané kládě v jakési trnité ohradě. Trní nedovolovalo tělu jinou než vzpřímenou polohu. Stejně tak na hlavě měl dřevěnou obruč se čtyřmi zavěšenými kameny. Kdykoliv se hlava únavou skláněla, udeřila se o kámen. Legenda dále uvádí, že teprve po smrti světcově, když řeholní bratři mrtvé tělo připravovali k pohřbu, zjistili, že je opásáno řetězem zařezaným a zarostlým pod kůží. Část tohoto řetězu jako vzácnou relikvii přechovával ve svém vlastnictví sám autor legendy, jak uvádí, až do doby, než ho o něj uprosil kníže Gejza.

Odkazy

Literatura

• JUDÁK, Viliam. Z múdrosti našich otcov. Nitra: Biskupský úrad, 2007. ISBN 978-80-969711-9-0. (slovensky) 

Související články

• Seznam světců a mučedníků katolické církve

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Svorad Ondřej na Wikimedia Commons
• Život svätých pustovníkov Svorada-vyznavača a Benedikta-mučeníka od päťkostolského biskupa Maura z polovice 11. storočia