Swedish Open
Swedish Open | |
---|---|
Nordea Open | |
Logo mužského turnaje v letech 2010–2018 | |
centrální dvorec areálu | |
Založeno | 1948 |
Odehráno | Nordea Open 2023 |
Místo | Båstad Švédsko |
Dějiště | Båstad Tennis Stadium |
Souřadnice | 56°26′6″ s. š., 12°50′17″ v. d. |
Povrch | antuka / venku |
Období | červenec |
ATP Tour | |
2009– | ATP Tour 250 |
Soutěže | 28 dvouhra (16 kval.) / 16 čtyřhra |
Dotace | 630 705 EUR |
Prize Money | 562 815 EUR |
Série 125K | |
2009–2017 | WTA International |
2019– | WTA 125K |
Soutěže | 32 dvouhra / 16 čtyřhra |
Dotace | 115 000 USD |
Prize Money | 115 000 USD |
nordeaopen Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Swedish Open, oficiálně Nordea Open, je tenisový profesionální turnaj mužů a žen každoročně hraný ve švédském Båstadu. Probíhá v červencovém termínu na otevřených antukových dvorcích areálu Båstad Tennis Stadium. Založen byl v roce 1948 pod názvem International Swedish Hard Court Championships.[1] V říjnu 2019 se generálním partnerem stala severská bankovní skupina Nordea se sídlem v Helsinkách.[2]
Mužská polovina od sezóny 2009 patří do kategorie ATP Tour 250. Singlové soutěže se účastní dvacet osm hráčů a do čtyřhry nastupuje šestnáct párů. Mezi roky 1970–1989 byla událost pořádána v rámci okruhu Grand Prix, aby se v roce 1990 začlenila do nově vzniklé túry ATP, organizované Asociací tenisových profesionálů. Mezi vítěze dvouhry se zařadili také hráči figurující během kariéry na čele světové klasifikace, Rumun Ilie Năstase (1971), Švédi Björn Borg (1974, 1978–1979) a Mats Wilander (1982–1983, 1985) a Španěl Rafael Nadal (2005). Tenisté bastadskou událost zvolili za nejoblíbenější turnaj roku v kategorii ATP 250 v letech 2002 a 2005–2012.
Ženská část se od roku 2019 hraje v sérii WTA 125K, organizované Ženskou tenisovou asociací. Mezi sezónami 2009–2017 na okruhu WTA Tour patřila do kategorie WTA International. Tenistky v Båstadu startovaly již v letech 1948–1990. Po přestávce se do města vrátily v roce 2009, kdy organizátoři odkoupili turnajová práva od stockholmského Nordea Nordic Light Open. V sezóně 2018 pořadatelská práva získali moskevští pořadatelé a založili antukový Moscow River Cup.[3]
Americká světová jednička Serena Williamsová[4] vyhrála na Swedish Open 2013 svůj vůbec první turnaj v nejnižší kategorii profesionálního okruhu International, respektive Tier III–IV, a padesátou třetí trofej celkově. Zápasovou neporazitelnost na antuce tím prodloužila na 28–0.[5]
Přehled vývoje sponzorských názvů
Muži
- 19??–1999: Investor Swedish Open, sponzorován firmou Investor AB
- 2000: Wideyes Swedish Open, sponzorován firmou Wideyes
- 2001–2002: Telenordia Swedish Open, sponzorován firmou Telenordia
- 2003–2006: Synsam Swedish Open, sponzorován firmou Synsam
- 2007–2009: Catella Swedish Open, sponzorován firmou Catella
- 2010–2018: SkiStar Swedish Open, sponzorován firmou Skistar
- 2019: Swedish Open
- od 2020: Nordea Open, sponzorován firmou Nordea
Ženy
- 2009–2011: Collector Swedish Open Women
- 2012: Sony Swedish Open
- 2013–2015: Collector Swedish Open
- 2016–2017: Erricsson Open
- 2019: Swedish Open
- od 2020: Nordea Open
Přehled finále
Mužská dvouhra
Rok | vítěz | finalista | výsledek |
---|---|---|---|
1948 | Eric Sturgess | Enrique Morea | 6–2, 7–5, 6–4 |
1949 | Eric Sturgess | Torsten Johansson | 6–1, 6–0, 6–4 |
1950 | Eric Sturgess | Torsten Johansson | 5–7, 7–5, 6–3, 6–4 |
1951 | Felicisimo Ampon | Raymundo Deyro | 9–7, 6–0, 6–1 |
1952 | Budge Patty | Mervyn Rose | 6–4, 6–3, 4–6, 6–3 |
1953 | Budge Patty | Sven Davidson | 6–4, 7–5, 6–8, 6–4 |
1954 | Budge Patty | Rex Hartwig | 7–5, 2–6, 3–6, 8–6, 6–4 |
1955 | Ham Richardson | Mervyn Rose | 4–6, 6–2, 6–4, 6–2 |
1956 | Ken Rosewall | Kurt Nielsen | 7–5, 6–3, 6–1 |
1957 | Ulf Schmidt | Sven Davidson | 4–6, 6–4, 6–3, 6–3 |
1958 | Ashley Cooper | Mervyn Rose | 2–6, 2–6, 6–3, 6–4, 6–3 |
1959 | Luis Ayala | Ramanathan Krishnan | 6–1, 6–1, 5–7, 6–1 |
1960 | Luis Ayala | Ramanathan Krishnan | 6–1, 6–0, 6–4 |
1961 | Ulf Schmidt | Neale Fraser | 6–3, 6–4, 7–5 |
1962 | Manuel Santana | Jan-Erik Lundqvist | 4–6, 5–7, 6–4, 7–5, 6–3 |
1963 | Jan-Erik Lundqvist | Boro Jovanović | 6–4, 7–5, 6–4 |
1964 | Roy Emerson | Nikola Pilić | 1–6, 7–5, 6–1, 6–2 |
1965 | Manuel Santana | Roy Emerson | 6–1, 6–1, 6–4 |
1966 | Alex Metreveli | Manuel Santana | 3–6, 2–6, 6–1, 7–5, 6–4 |
1967 | Martin Mulligan | Emerson, Lundqvist, Okker (základní skupina) | |
1968 | Martin Mulligan | Ion Țiriac | 8–6, 6–4, 6–4 |
1969 | Manuel Santana | Ion Țiriac | 8–6, 6–4, 6–1 |
1970 | Dick Crealy | Georges Goven | 6–3, 6–1, 6–1 |
1971 | Ilie Năstase | Jan Leschly | 6–7, 6–2, 6–1, 6–4 |
1972 | Manuel Orantes | Ilie Năstase | 6–4, 6–3, 6–1 |
1973 | Stan Smith | Manuel Orantes | 6–4, 6–2, 7–6 |
1974 | Björn Borg | Adriano Panatta | 6–3, 6–0, 6–7, 6–3 |
1975 | Manuel Orantes | José Higueras | 6–0, 6–3 |
1976 | Tonino Zugarelli | Corrado Barazzutti | 4–6, 7–5, 6–2 |
1977 | Corrado Barazzutti | Balázs Taróczy | 7–6, 6–7, 6–2 |
1978 | Björn Borg | Corrado Barazzutti | 6–1, 6–2 |
1979 | Björn Borg | Balázs Taróczy | 6–1, 7–5 |
1980 | Balázs Taróczy | Tony Giammalva | 6–3, 3–6, 7–6 |
1981 | Thierry Tulasne | Anders Järryd | 6–2, 6–3 |
1982 | Mats Wilander | Henrik Sundström | 6–4, 6–4 |
1983 | Mats Wilander | Anders Järryd | 6–1, 6–2 |
1984 | Henrik Sundström | Anders Järryd | 3–6, 7–5, 6–3 |
1985 | Mats Wilander | Stefan Edberg | 6–1, 6–0 |
1986 | Emilio Sánchez | Mats Wilander | 7–6, 4–6, 6–4 |
1987 | Joakim Nyström | Stefan Edberg | 4–6, 6–0, 6–3 |
1988 | Marcelo Filippini | Francesco Cancellotti | 2–6, 6–4, 6–4 |
1989 | Paolo Canè | Bruno Orešar | 7–6, 7–6 |
1990 | Richard Fromberg | Magnus Larsson | 6–2, 7–6 |
1991 | Magnus Gustafsson | Alberto Mancini | 6–1, 6–2 |
1992 | Magnus Gustafsson | Tomás Carbonell | 5–7, 7–5, 6–4 |
1993 | Horst Skoff | Ronald Agénor | 7–5, 1–6, 6–0 |
1994 | Bernd Karbacher | Horst Skoff | 6–4, 6–3 |
1995 | Fernando Meligeni | Christian Ruud | 6–4, 6–4 |
1996 | Magnus Gustafsson | Andrij Medveděv | 6–1, 6–3 |
1997 | Magnus Norman | Juan Antonio Marín | 7–5, 6–2 |
1998 | Magnus Gustafsson | Andrij Medveděv | 6–2, 6–3 |
1999 | Juan Antonio Marín | Andreas Vinciguerra | 6–4, 7–6(7–4) |
2000 | Magnus Norman | Andreas Vinciguerra | 6–1, 7–6(8–6) |
2001 | Andrea Gaudenzi | Bohdan Ulihrach | 7–5, 6–3 |
2002 | Carlos Moyà | Júnis Al Ajnáví | 6–3, 2–6, 7–5 |
2003 | Mariano Zabaleta | Nicolás Lapentti | 6–3, 6–4 |
2004 | Mariano Zabaleta | Gastón Gaudio | 6–1, 4–6, 7–6(7–4) |
2005 | Rafael Nadal | Tomáš Berdych | 2–6, 6–2, 6–4 |
2006 | Tommy Robredo | Nikolay Davydenko | 6–2, 6–1 |
2007 | David Ferrer | Nicolás Almagro | 6–1, 6–2 |
2008 | Tommy Robredo | Tomáš Berdych | 6–4, 6–1 |
2009 | Robin Söderling | Juan Mónaco | 6–3, 7–6(7–4) |
2010 | Nicolás Almagro | Robin Söderling | 7–5, 3–6, 6–2 |
2011 | Robin Söderling | David Ferrer | 6–2, 6–2 |
2012 | David Ferrer | Nicolás Almagro | 6–2, 6–2 |
2013 | Carlos Berlocq | Fernando Verdasco | 7–5, 6–1 |
2014 | Pablo Cuevas | João Sousa | 6–2, 6–1 |
2015 | Benoît Paire | Tommy Robredo | 7–6(9–7), 6–3 |
2016 | Albert Ramos-Viñolas | Fernando Verdasco | 6–3, 6–4 |
2017 | David Ferrer | Alexandr Dolgopolov | 6–4, 6–4 |
2018 | Fabio Fognini | Richard Gasquet | 6–3, 3–6, 6–1 |
2019 | Nicolás Jarry | Juan Ignacio Londero | 7–6(9–7), 6–4 |
2020 | zrušeno pro pandemii koronaviru | ||
2021 | Casper Ruud | Federico Coria | 6-3, 6–3 |
2022 | Francisco Cerúndolo | Sebastián Báez | 7–6(7–4), 6–2 |
2023 | Andrej Rubljov | Casper Ruud | 7–6(7–3), 6–0 |
2024 | Nuno Borges | Rafael Nadal | 6–3, 6–2 |
Mužská čtyřhra
Rok | vítězové | finalisté | výsledek |
---|---|---|---|
1954 | Ken Rosewall Rex Hartwig | Tony Trabert Budge Patty | 12–14, 8–6, 6–1, 6–3 |
1955 | nehráno | ||
1957 | |||
1958 | Mervyn Rose Ashley Cooper | Francisco Contreras Mario Llamas | 6–2, 6–1, 6–2 |
1959 | Luis Ayala Ramanathan Krishnan | Sven Davidson Torsten Johansson | 7–5, 6–3, 3–6, 6–1 |
1960 | nehráno | ||
1968 | |||
1969 | Ilie Năstase Ion Țiriac | Manuel Orantes Manuel Santana | 6–3, 6–4 |
1970 | Dick Crealy Allan Stone | Željko Franulović Jan Kodeš | 6–2, 2–6, 12–10 |
1971 | Ilie Năstase Ion Țiriac | Jaime Pinto-Bravo Butch Seewagen | 7–6, 6–1 |
1972 | nehráno | ||
1973 | Nikola Pilić Stan Smith | Bob Carmichael Frew McMillan | 2–6, 6–4, 6–4 |
1974 | Paolo Bertolucci Adriano Panatta | Ove Nils Bengtson Björn Borg | 3–6, 6–2, 6–4 |
1975 | Ove Nils Bengtson Björn Borg | Juan Gisbert Manuel Orantes | 7–6, 7–5 |
1976 | Fred McNair Sherwood Stewart | Wojciech Fibak Juan Gisbert | 6–3, 6–4 |
1977 | Mark Edmondson John Marks | Jean-Louis Haillet François Jauffret | 6–4, 6–0 |
1978 | Bob Carmichael Mark Edmondson | Péter Szőke Balázs Taróczy | 7–5, 6–4 |
1979 | Heinz Günthardt Bob Hewitt | Mark Edmondson John Marks | 6–2, 6–2 |
1980 | Heinz Günthardt Markus Günthardt | John Feaver Peter McNamara | 6–4, 6–4 |
1981 | Mark Edmondson John Fitzgerald | Anders Järryd Hans Simonsson | 2–6, 7–5, 6–0 |
1982 | Anders Järryd Hans Simonsson | Joakim Nyström Mats Wilander | 0–6, 6–3, 7–6 |
1983 | Joakim Nyström Mats Wilander | Anders Järryd Hans Simonsson | 1–6, 7–6, 7–6 |
1984 | Jan Gunnarsson Michael Mortensen | Juan Avendaño Fernando Roese | 6–0, 6–0 |
1985 | Stefan Edberg Anders Järryd | Sergio Casal Emilio Sánchez | 6–0, 7–6 |
1986 | Sergio Casal Emilio Sánchez | Craig Campbell Joey Rive | 6–4, 6–2 |
1987 | Stefan Edberg Anders Järryd | Emilio Sánchez Javier Sánchez | 7–6, 6–3 |
1988 | Patrick Baur Udo Riglewski | Stefan Edberg Niclas Kroon | 6–7, 6–3, 7–6 |
1989 | Per Henricsson Nicklas Utgren | Josef Čihák Karel Nováček | 7–5, 6–2 |
1990 | Ronnie Båthman Rikard Bergh | Jan Gunnarsson Udo Riglewski | 6–1, 6–4 |
1991 | Ronnie Båthman Rikard Bergh | Magnus Gustafsson Anders Järryd | 6–4, 6–4 |
1992 | Tomás Carbonell Christian Miniussi | Christian Bergström Magnus Gustafsson | 6–4, 7–5 |
1993 | Henrik Holm Anders Järryd | Brian Devening Tomas Nydahl | 6–1, 3–6, 6–3 |
1994 | Jan Apell Jonas Björkman | Nicklas Kulti Mikael Tillström | 6–2, 6–3 |
1995 | Jan Apell Jonas Björkman | Jon Ireland Andrew Kratzmann | 6–3, 6–0 |
1996 | David Ekerot Jeff Tarango | Joshua Eagle Peter Nyborg | 6–4, 3–6, 6–4 |
1997 | Nicklas Kulti Mikael Tillström | Magnus Gustafsson Magnus Larsson | 6–0, 6–3 |
1998 | Magnus Gustafsson Magnus Larsson | Lan Bale Piet Norval | 6–4, 6–2 |
1999 | David Adams Jeff Tarango | Nicklas Kulti Mikael Tillström | 7–6(8–6), 6–4 |
2000 | Nicklas Kulti Mikael Tillström | Andrea Gaudenzi Diego Nargiso | 4–6, 6–2, 6–3 |
2001 | Karsten Braasch Jens Knippschild | Simon Aspelin Andrew Kratzmann | 7–6(3), 4–6, 7–6(7–5) |
2002 | Jonas Björkman Todd Woodbridge | Paul Hanley Michael Hill | 7–6(8–6), 6–4 |
2003 | Simon Aspelin Massimo Bertolini | Lucas Arnold Mariano Hood | 6–7(3–7), 6–0, 6–4 |
2004 | Maheš Bhúpatí Jonas Björkman | Simon Aspelin Todd Perry | 4–6, 7–6(7–2), 7–6(8–6) |
2005 | Jonas Björkman Joachim Johansson | José Acasuso Sebastián Prieto | 6–2 6–3 |
2006 | Jonas Björkman Thomas Johansson | Christopher Kas Oliver Marach | 6–3, 4–6, [10–4] |
2007 | Simon Aspelin Julian Knowle | Martín García Sebastián Prieto | 6–2, 6–4 |
2008 | Jonas Björkman Robin Söderling | Johan Brunström Jean-Julien Rojer | 6–2, 6–2 |
2009 | Jaroslav Levinský Filip Polášek | Robert Lindstedt Robin Söderling | 1–6, 6–3, [10–7] |
2010 | Robert Lindstedt Horia Tecău | Andreas Seppi Simone Vagnozzi | 6–4, 7–5 |
2011 | Robert Lindstedt Horia Tecău | Simon Aspelin Andreas Siljeström | 6–3, 6–3 |
2012 | Robert Lindstedt Horia Tecău | Alexander Peya Bruno Soares | 6–3, 7–6(7–5) |
2013 | Nicholas Monroe Simon Stadler | Carlos Berlocq Albert Ramos | 6–2, 3–6, [10–3] |
2014 | Johan Brunström Nicholas Monroe | Jérémy Chardy Oliver Marach | 4–6, 7–6(7–5), [10–7] |
2015 | Jérémy Chardy Łukasz Kubot | Juan Sebastián Cabal Robert Farah | 6–7(6–8), 6–3, [10–8] |
2016 | Marcel Granollers David Marrero | Marcus Daniell Marcelo Demoliner | 6–2, 6–3 |
2017 | Julian Knowle Philipp Petzschner | Sander Arends Matwé Middelkoop | 6–2, 3–6, [10–7] |
2018 | Julio Peralta Horacio Zeballos | Simone Bolelli Fabio Fognini | 6–3, 6–4 |
2019 | Sander Gillé Joran Vliegen | Federico Delbonis Horacio Zeballos | 6–7(5–7), 7–5, [10–5] |
2020 | zrušeno pro pandemii koronaviru | ||
2021 | Sander Arends David Pel | Andre Begemann Albano Olivetti | 6–4, 6–2 |
2022 | David Vega Hernández Rafael Matos | Simone Bolelli Fabio Fognini | 6–4, 3–6, [13–11] |
2023 | Gonzalo Escobar Oleksandr Nedověsov | Francisco Cabral Rafael Matos | 6–2, 6–2 |
2024 | Orlando Luz Rafael Matos | Manuel Guinard Grégoire Jacq | 7–5, 6–4 |
Ženská dvouhra
Rok | vítězka | finalistka | výsledek |
---|---|---|---|
1948 | Hilde Sperlingová | Jadwiga Jędrzejowská | 8–6, 0–6, 6–1 |
1949 | Thelma Longová | Hilde Sperlingová | 6–2, 6–3 |
1950 | Thelma Longová (2) | Hilde Sperlingová | 3–6, 6–2, 6–4 |
1951 | Nancye Wynne Boltonová | Solveig Gustafssonová | 6–3, 6–1 |
1952 | Hazel Redicková-Smithová | Julia Wipplingerová | 6–2, 8–6 |
1953 | Maureen Connollyová | Julia Sampsonová | 6–1, 6–3 |
1954 | Birgit Sandénová | Milly Vagn-Nielsenová | 6–2, 6–2 |
1955 | Doris Hartová | Ruth Kaufmanová | 6–3, 9–7 |
1956 | Angela Buxtonová | Birgit Sandénová | 3–6, 6–3, 6–4 |
1957 | Shirley Bloomerová | Yola Ramírezová | 7–5, 6–4 |
1958 | Heather Segalová | Karol Fagerosová | 2–6, 6–0, 6–0 |
1959 | Beverly Baker Fleitzová | Joan Johnsonová | 6–4, 6–1 |
1960 | Lea Pericoliová | Silvana Lazzarinová | 3–6, 7–5, 6–2 |
1961 | Belmar Gundersenová | ||
1962 | Maria Buenová | ||
1963 | Edda Budingová | ||
1964 | Donna Falesová | ||
1965 | Christina Sandbergová | ||
1966 | Christina Sandbergová (2) | ||
1967 | Françoise Dürrová | Rosie Casalsová | 7–5, 2–6, 6–2 |
1968 | Julie Heldmanová | Kathleen Harterová | diskvalifikace |
1969 | Peaches Bartkowiczová | Christina Sandbergová | 5–7, 6–4, 6–2 |
1970 | Peaches Bartkowiczová (2) | Ingrid Bentzerová | 6–1, 6–1 |
1971 | Helga Masthoffová | Ingrid Bentzerová | 4–6, 6–1, 6–3 |
1972 | Ingrid Bentzerová | Christina Sandbergová | 2–6, 6–3, 8–6 |
1973 | Glynis Colesová | Christina Sandbergová | 4–6, 6–4, 6–3 |
1974 | Sue Barkerová | Marijke Schaarová | 6–1, 7–5 |
1975 | Sue Barkerová (2) | Helga Niessen Masthoff | 6–4, 6–0 |
1976 | Renáta Tomanová | Helena Anliotová | 6–3, 6–2 |
1977 | Florența Mihaiová | Mary Struthersová | 6–4, 6–4 |
1978 | Elly Appelová-Vessiesová | Sylvia Haniková | 6–2, 6–4 |
1979 | Elisabeth Ekblomová | ||
1980 | Virginia Ruziciová | Nina Bohmová | 6–2, 7–5 |
1981 | Lena Sandinová | ||
1982 | Lena Sandinová (2) | Manuela Malejevová | 6–7, 7–5, 6–3 |
1983 | Virginia Ruziciová (2) | ||
1984 | Anette Gulleyová | ||
1985 | Maria Lindströmová | ||
1986 | Catarina Lindqvistová | ||
1987 | Sandra Cecchiniová | Catarina Lindqvistová | 6–4, 6–4 |
1988 | Isabel Cuetová | Sandra Cecchiniová | 7–5, 6–1 |
1989 | Katerina Malejevová | Sabine Hacková | 6–1, 6–3 |
1990 | Sandra Cecchiniová (2) | Csilla Bartosová | 6–1, 6–2 |
1991 | nehráno | ||
2008 | |||
2009 | María José Martínez Sánchezová | Caroline Wozniacká | 7–5, 6–4 |
2010 | Aravane Rezaïová | Gisela Dulková | 6–3, 4–6, 6–4 |
2011 | Polona Hercogová | Johanna Larssonová | 6–4, 7–5 |
2012 | Polona Hercogová (2) | Mathilde Johanssonová | 0–6, 6–4, 7–5 |
2013 | Serena Williamsová | Johanna Larssonová | 6–4, 6–1 |
2014 | Mona Barthelová | Chanelle Scheepersová | 6–3, 7–6(7–3) |
2015 | Johanna Larssonová | Mona Barthelová | 6–3, 7–6(7–2) |
2016 | Laura Siegemundová | Kateřina Siniaková | 7–5, 6–1 |
2017 | Kateřina Siniaková | Caroline Wozniacká | 6–3, 6–4 |
2018 | nehráno | ||
2019 | Misaki Doiová | Danka Kovinićová | 6–4, 6–4 |
2020 | zrušeno pro pandemii koronaviru | ||
2021 | Nuria Párrizasová Díazová | Olga Govorcovová | 6–2, 6–2 |
2022 | Čang Su-džong | Rebeka Masárová | 3–6, 6–3, 6–1 |
2023 | Olga Danilovićová | Emma Navarrová | 7–6(7–4), 3–6, 6–3 |
2024 | Martina Trevisanová | Ann Liová | 6–2, 6–2 |
Ženská čtyřhra
Galerie
- Denis Istomin, 2015
- David Goffin, 2015
- Ernests Gulbis, 2015
- Barbora Strýcová, 2015
- Kateřina Siniaková, 2015
- Serena Williamsová, 2015
- Jevgenija Rodinová, 2015
- Tatjana Mariová, 2015
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Swedish Open na anglické Wikipedii.
- ↑ ROBERTSON, Max. The Encyclopedia of Tennis. London: Allen & Unwin, 1974. ISBN 9780047960420. S. s. 326.
- ↑ Swedish Open blir Nordea Open [online]. Dagens Media, 2019-10-19 [cit. 2021-04-29]. Dostupné online. (švédsky)
- ↑ Gatto Luigi. WTA Bastad moves to Moscow in 2018! [online]. World Tennis Magazine, 2017-10-27 [cit. 2018-01-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Välkommen Serena Williams till Collector Swedish Open [online]. Mynewsdesk.com [cit. 2013-06-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-06-19.
- ↑ Looking back at Serena Williams' dominance on clay. Sportskeeda.com [online]. 2022-02-07 [cit. 2022-07-19]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Swedish Open na Wikimedia Commons
- Swedish Open – oficiální stránky
- Swedish Open na ATP Tour (anglicky)
- Swedish Open na WTA Tour (anglicky)
Média použitá na této stránce
Flag of South Africa, used between 1928 and 1982. It is identical to the 1982 to 1994 version except that the shade of blue is darker. It is also known as the "Oranje-Blanje-Blou".
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Autor: SanchoPanzaXXI, Licence: CC BY-SA 4.0
Flag of Spain during the Spanish State. It was adopted on 11 October 1945 with Reglamento de Banderas Insignias y Distintivos (Flags, Ensigns and Coats of Arms Bill)
Flag of the Socialist Federal Republic of Yugoslavia (1946-1992).
The design (blazon) is defined in Article 4 of the Constitution for the Republic of Yugoslavia (1946). [1]
Flag of Romania, (21 August 1965 - 22 December 1989/officialy 27 December 1989).
Construction sheet of the Flag of Romania as depicted in Decree nr. 972 from 5 November 1968.
- l = 2/3 × L
- C = 1/3 × L
- S = 2/5 × l
The national and official state flag of Haiti; arms obtained from http://www.webchantier.com/. The civil flag can be found at here.
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
Flag of Portugal, created by Columbano Bordalo Pinheiro (1857-1929), officially adopted by Portuguese government in June 30th 1911 (in use since about November 1910).
Bundesdienstflagge (Flag of the federal authorities of Germany). Under German law, federal states, municipalities, institutions or private persons are not allowed to use this flag.
Used color: National flag | South African Government and Pantone Color Picker
zelená | rendered as RGB 0 119 73 | Pantone 3415 C |
žlutá | rendered as RGB 255 184 28 | Pantone 1235 C |
červená | rendered as RGB 224 60 49 | Pantone 179 C |
modrá | rendered as RGB 0 20 137 | Pantone Reflex Blue C |
bílá | rendered as RGB 255 255 255 | |
černá | rendered as RGB 0 0 0 |
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.The national flag of Kingdom of Thailand since September 2017; there are total of 3 colours:
- Red represents the blood spilt to protect Thailand’s independence and often more simply described as representing the nation.
- White represents the religion of Buddhism, the predominant religion of the nation
- Blue represents the monarchy of the nation, which is recognised as the centre of Thai hearts.
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
The flag of Brazil from 1960 to 1968 with 22 stars.
US Flag with 48 stars. In use for 47 years from July 4, 1912, to July 3, 1959.
The 49-star Flag of the United States, used from July 4, 1959 to July 3, 1960 after Alaska became the 49th state. It was defined in Executive Order 10798.
Autor: PROGuillaume Baviere, Licence: CC BY-SA 2.0
Båstad Tennis Stadium 2013