Swiss Leaks

Swiss Leaks (nebo SwissLeaks) je pojmenování novinářského vyšetřování zveřejněném v únoru 2015 o systému daňových úniků, na kterých se podílela švýcarská pobočka britské banky HSBC. Svým klientům banka umožňovala obcházet daňové povinnosti,[1] čehož využili například pilot Formule 1 Fernando Alonso, modelka Elle MacPherson, fotbalista Diego Forlán nebo motocyklový závodník Valentino Rossi, dále také drogoví dealeři, obchodníci s krvavými diamanty, králové Jordánska či Maroka a řada dalších významných osobností.[2]

Celkem unikly informace o 106 000 klientech s celkovými vklady přes $100 miliard v objemu 3,3 Gigabytu.[2]

Srovnání s dalšími úniky dat[3]
Panama Papers20162,6 TB
Paradise Papers20171,4 TB
Offshore Leaks2013260 GB
Luxembourg Leaks20144,4 GB
Swiss Leaks20153,3 GB
Wikileaks20101,7 GB

Příčiny problému

Je řada legitimních důvodů, proč mít otevřený bankovní účet ve Švýcarsku, v některých případech ovšem lidé využívali bankovního tajemství, aby skryli nepřiznané výdělky.[4] Podle uniklých dokumentů ovšem zaměstnanci HSBC přímo kontaktovali vlastníky účtů, aby jim pomohli skrýt jejich výdělky,[1] často v rámci offshorových struktur v Panamě nebo na Britských Panenských ostrovech.[5] Vyhýbali se tak evropské direktivě o úsporách, která vešla v platnost v roce 2005.[5]

V roce 1999 HSBC koupilo Republic National Bank of New York a Safra Republic Holdings SA. Tato švýcarská privátní bankovní skupina se předtím věnovala jiné klientele než HSBC a měla zcela jinou firemní kulturu, do HSBC se ovšem plně neintegrovala a zachovala si řadu odlišných standardů.[4]

V reakci na únik dat HSBC redukovala svou klientskou základnu o 70 %. Přijala také reformy, které se „zásadně liší“ od těch před rokem 2011. V roce 2007 spravovala švýcarská pobočka 30 412 účtů (celkem kolem £78 miliard), koncem roku 2014 jich bylo už jen 10 343 (asi £45 miliard).[4]

Banka čelí obvinění ve Spojených státech, Francii, Belgii a Argentině, nikoli však ve Spojeném království, kde se nachází hlavní sídlo firmy.[6]

Osobnosti

Uniklé soubory se týkaly 106 000 klientů a více než $100 miliard.[2] Mezi nimi byli například:[2]

Ke klientům dále patřil Jeffrey Tesler, který byl ve Spojených státech odsouzen za uplácení nigerijské vlády $132 miliony, aby vyhrál miliardové zakázky. Soubory odhalily, že používal účty své rodiny u HSBC jako prostředníky pro posílání úplatků a že bankéři věděli, že Tesler byl vyšetřován, nicméně neuzavřeli jeho účty.[7]

Emmanuel Shallop byl odsouzen na šest let za dovážení nepovolených angolských krvavých diamantů. Shallop údajně jednal i s rebely v Sierra Leone. Na jeho účtě u HSBC byly téměř £2 miliony, jeho konexe na konfliktní diamanty byla přitom známa již od roku 2001.[7]

Účty u HSBC měla také řada východoevropských bankéřů včetně Vladimíra Antonova, který čelí obvinění za vyplenění £400 milionů z litevské banky Snoras. Téměř $4 miliony byly na účtech společností prominentního řeckého businessmana Lavrentise Lavrentiadise, které sídlí na Bahamách a na ostrově Niue. Lavrentiadis údajně vyvedl půjčky z řecké banky Proton a pokusil se o vraždu svého společníka umístěním bomby do květináče.[7]

Mezi klienty se řadí i španělský lékař Eufemanio Fuentes. Jeho offshorový podnik Codes Holding Ltd měl v roce 2006 v bance přes £200 000, přitom už v roce 2004 byl Fuentes jmenován ve skupině lékařů, kteří údajně poskytovali cyklistům zakázané opětovné krevní transfúze. K této praktice se v roce 2013 přiznal také Lance Armstrong. Fuentes byl v roce 2006 prohledán a následně odsouzen kvůli dopingu právě skrze firmu Codes Holding.[7]

Účty používalo také 91 Čechů v celkové hodnotě zůstatků téměř $14 milionů, což Českou republiku řadí na 106. místo.[2]

Srovnání zemí podle počtu klientů[2]
1.Švýcarsko11 235
2.Francie9 187
3.Spojené království8 844
4.Brazílie8 667
5.Itálie7 499
Srovnání zemí podle výše zůstatků[2]
1.Švýcarsko$31,2 miliard
2.Spojené království$21,7 miliard
3.Venezuela$14,8 miliard
4.Spojené státy$13,4 miliard
5.Itálie$12,5 miliard

Únik dat

Zdrojem uniklých dat byl Herve Falciani, francouzsko-italský občan, který pro banku HSBC Private Bank Suisse pracoval přes deset let jako počítačový analytik.[6] Podle svých slov byl rozčarován z praktik používaných v bance, následně začal v roce 2007 stahovat interní data o jménech klientů, korespondenci a vkladech.[1] Podle švýcarských úřadů jednal sám, dle svých slov spolupracovat s kolegy.[1] Celkově získal data o více než 100 000 klientech HSBC v celkovém objemu 3,3 Gigabytů.[2]

Falciani tvrdí, že byl v roce 2007 unesen izraelskými tajnými službami, které hledali informace o libanonském Hizballáhu.[6] V prosinci 2008 byl zadržen švýcarskou policií za krádež dat, následně byl hodiny vyslýchán a propuštěn pod podmínkou, že se příští den vrátí k dalšímu výslechu.[8] Falciani však uprchl do Francie, kde data postahoval ze vzdálených serverů. Ta se údajně pokusil prodat v Bejrútu, podle svých slov se tím snažil na problémy upozornit a spustit vyšetřování.[1]

Následně Falciani předal osm DVD disků s daty francouzským úřadům, spolupracoval na jejich rozklíčování a získal si ochranu před vydáním do Švýcarska.[1] Z obav o svůj život odjel do Španělska, kde byl zatčen a držen po dobu pěti měsíců. Španělské úřady ho odmítly vydat k trestnímu stíhání a Falciani se mohl vrátit do Francie.[6]

V době, kdy Falciani předal údaje francouzským úřadům, byla francouzskou ministryní financí Christine Lagarde, pozdější ředitelka Mezinárodního měnového fondu. V době hospodářské krize Lagarde rozeslala seznam jmen evropským vládám, díky čemuž bylo seznamu přezdíváno „Lagarde List.“[6]

Mediální pokrytí

V lednu 2014 publikoval Le Monde první sérii článků o francouzském soudním vyšetřování, který se ovšem věnoval jen domácí problematice.[9] Několik dní poté předala neznámá osoba paměťový disk se všemi dosud extrahovanými soubory recepci Le Monde. Aby byl případ vyšetřen přesně a objektivně, rozhodla se redakce spolupracovat s Mezinárodním konsorciem investigativních novinářů (ICIJ), se kterým v minulosti spolupracovali na případech Offshore Leaks a Luxembourg Leaks.[5]

ICIJ shromáždila 154 novinářů ze 47 redakcí po celém světě – mezi nimi byli pracovníci britského The Guardian, německého Süddeutsche Zeitung a pořadu 60 Minutes americké televizní stanice CBS.[5] Aféře dala krycí jméno „Voyager“ inspirováno seriálem Star Trek.[5] Média aféru koordinovaně zveřejnila v neděli 8. února 2015 v 22 hodin SEČ.[1]

V reakci na mediální pokrytí zastavila HSBC svou inzerci v The Guardian.[10] V roce 2014 byla HSBC 46. největším inzerentem ve Spojeném království s celkovým objemem útraty £5,1 milionu.[11] V souvislosti s kauzou rezignoval hlavní politický korespondent deníku The Daily Telegraph Peter Oborne, který plátek obvinil z „podvodu na svých čtenářích.“[12] Tvrdil, že deník úmyslně potlačoval články o aféře, aby si udržel významného inzerenta.[12]

Kontroverze ve Spojeném království

Zvláštní kontroverzi si kauza vyžádala ve Spojeném království. Britským úřadům byla data předána v dubnu 2010. V srpnu 2010 se premiér David Cameron sešel s předsedou HSBC Stephenem Greenem s cílem probrat ekonomické otázky. Na podzim tohoto roku byl pak Green navržen na ministra obchodu, kterým se stal začátkem roku 2011 po odchodu z HSBC. Ve funkci setrval až do roku 2013.[13]

Už v únoru 2010 se s HSBC setkal Dave Harnett, ředitel britského daňového úřadu. Detaily ze setkání známy nejsou. V roce 2013 se půl roku po svém odchodu z úřadu stal konzultantem HSBC.[13] Britské úřady identifikovaly 1100 z celkových 7000 britských klientů, kteří neměli v pořádku své daně, do roku 2015 byl však stíhán jen jeden člověk.[14] Právě v HSBC sbíral v roce 2005 pracovní zkušenosti i Princ William.[6]

Reference

  1. ↑ a b c d e f g Whitaker, Bill (12. července 2015). The Swiss Leaks. 60 Minutes, CBS. Použito 26. dubna 2018.
  2. ↑ a b c d e f g h Mezinárodní konsorcium investigativních novinářů (2018). Explore the Swiss Leaks Data. Mezinárodní konsorcium investigativních novinářů. Použito 26. dubna 2018.
  3. ↑ VanOpdorp, Davis (7. listopadu 2017). From Panama to Paradise: The biggest tax evasion data leaks in history. Deutsche Welle. Použito 26. dubna 2018.
  4. ↑ a b c The Guardian (2015). HSBC’s response: ‘Standards of due diligence were significantly lower than today’. The Guardian. Použito 26. dubna 2018.
  5. ↑ a b c d e Davet, Gerárd; Lhomme, Fabrice; Michel, Serge (15. března 2017). « SwissLeaks » : the backstory of a worldwide investigation. Le Monde. Použito 26. dubna 2018.
  6. ↑ a b c d e f Chu, Ben (9. února 2015). HSBC tax leaks: The 5 key questions you need to ask about the biggest banking leak in history. The Independent. Použito 26. dubna 2018.
  7. ↑ a b c d Leigh, David; Ball, James; Garside, Juliette; Pegg, David (2015). HSBC files: Swiss bank hid money for suspected criminals. The Guardian. Použito 26. dubna 2018.
  8. ↑ Jayakrishnan (2015). ‘Swiss Leaks’ explained in 7 questions. Folomojo. Použito 26. dubna 2018.
  9. ↑ Davet, Gerárd; Lhomme, Fabrice (27. ledna 2017). Evasion fiscale : l'enquête explosive sur les listes de HSBC. Le Monde. Použito 27. dubna 2018.
  10. ↑ Smith, Sydney (22. února 2015). HSBC Bullies Guardian, Tries to ensure positive news coverage with advertising buys?. iMediaEthics. Použito 26. dubna 2018.
  11. ↑ Ponsford, Dominic; Turvill, William (18. února 2015). HSBC - the bank 'you cannot afford to offend' - stops advertising with The Guardian. PressGazette. Použito 26. dubna 2018.
  12. ↑ a b Plunkett, John (17. února 2015). Senior ‘Telegraph’ writer resigns over ‘fraudulent’ HSBC coverage. The Irish Times. Použito 26. dubna 2018.
  13. ↑ a b Leigh, David; Ball, James; Garside, Juliette; Pegg, David (13. března 2015). HSBC files timeline: from Swiss bank leak to fallout. The Guardian. Použito 26. dubna 2018.
  14. ↑ BBC (10. února 2015). HSBC bank 'helped clients dodge millions in tax'. BBC. Použito 26. dubna 2018.

Externí odkazy