Swiss Open (tenis)
Swiss Open | |
---|---|
EFG Swiss Open Gstaad | |
Roy Emerson Arena při beachvolejbalovém turnaji | |
Založeno | 1915 |
Odehráno | Swiss Open Gstaad 2023 |
Místo | Gstaad, Švýcarsko |
Dějiště | Roy Emerson Arena |
Souřadnice | 46°28′34″ s. š., 7°17′2″ v. d. |
Povrch | antuka / venku |
Soutěže | 28 dvouhra (16 kval.) / 16 čtyřhra |
Dotace | 630 705 EUR |
Prize money | 562 815 EUR |
Období | červenec |
ATP Tour | |
1990–1997 | ATP World Series |
1998–2008 | ATP International Series |
2009– | ATP Tour 250 |
swissopengstaad Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Swiss Open, oficiálně EFG Swiss Open Gstaad, je profesionální tenisový turnaj mužů hraný v jihozápadní švýcarské vesnici Gstaad, který byl založen v roce 1915. V období 1970–1989 se konal v rámci okruhu Grand Prix, aby se v roce 1990 začlenil do nově vzniklé túry ATP, organizované Asociací tenisových profesionálů. Od sezóny 2009 se řadí do kategorie ATP Tour 250. Probíhá v červenci na dvou otevřených antukových dvorcích v areálu kolem arény Roye Emersona, pojmenované po pětinásobném australském vítězi Royi Emersonovi. Centrální dvorec má kapacitu 4,5 tisíce diváků.[1] Mezi další australské šampiony se zařadili John Newcombe, Tony Roche či Ken Rosewall.[2]
V sezóně 1915 proběhl úvodní ročník na kurtech hotelu Gstaad Palace, který v dané době nesl název Royal Hotel, Winter & Gstaad Palace. Antukový turnaj vyhrál ruský tenista Viktor de Coubasch. Na organizaci se od rané fáze podílel Lawn Tennis Club Gstaad.[3] Generálním sponzorem byla v letech 2016–2021 soukromá švýcarská banka J. Safra Sarasin, založená roku 1841 v Basileji, kterou v roce 2022 nahradila soukromá bankovní skupina EFG International s tříletým kontraktem.[4] Vzhledem k poloze Gstaadu 1 050 m n. m. se jedná o nejvýše položenou událost ATP na evropském kontinentu. Andské Ecuador Open Quito a dříve hraný Claro Open Colombia mají areály situovány výše.[3]
Na červencovém Rado Swiss Open 1998 debutoval na okruhu ATP Tour 16letý Švýcar Roger Federer, jemuž divokou kartu do hlavní soutěže zajistilo vítězství ve wimbledonské juniorce o týden dříve. Na úvod podlehl Argentinci Lucasi Arnoldu Kerovi.[2] Do prvního gstaadského finále se pak Federer probojoval v roce 2003, po zisku premiérové wimbledonské trofeje, v němž ovšem nestačil na Jiřího Nováka. V sezóně 2004 si již gstaadskou trofej odvezl po závěrečné výhře nad Igorem Andrejevem a získal tak první triumf na švýcarské půdě.[5]
V Gstaadu probíhal také ženský profesionální turnaj Swiss Open.
Vývoj názvu turnaje
- 90. léta: Rado Swiss Open , partner Rado ze Swatch Group
- 2000–2001: UBS Open, partner UBS
- 2002–2010: Allianz Suisse Open, partner Allianz
- 2011–2014: Crédit Agricole Suisse Open, partner Crédit Agricole
- 2015: Swiss Open, partner Visilab
- 2016–2021: J. Safra Sarasin Swiss Open, partner J. Safra Sarasin
- od 2022: EFG Swiss Open Gstaad, partner EFG International
Přehled finále
Dvouhra
Rok | vítěz | finalista | výsledek |
---|---|---|---|
1915 | Viktor de Coubasch | Charles Barde | 8–6, 6–2, 3–6, 2–6, 6–3 |
1916 | René de Grenus | ||
1917 | A. Breaud | ||
1918 | René de Grenus | ||
1919 | Charles-Henry Martin | ||
1920 | Maurice Ferrier | ||
1921 | Marcus Wallenberg | ||
1922 | Guy Sautter | ||
1923 | Hector Fisher | ||
1924 | Djorđe Dundjerski | ||
1925 | Leonardo Bonzi | ||
1926 | Gottfried Banfield | ||
1927 | Leonce Aslangul | ||
1928 | Hector Fisher | ||
1929 | Hector Fisher | Hermann Artens | 6–3, 8–6, 6-4 |
1930 | Erik Worm | ||
1931 | Hector Fisher | ||
1932 | |||
1933 | |||
1934 | |||
1935 | |||
1936 | |||
1937 | Boris Maneff | Max Ellmer | 6–3, 8–6skreč |
1938 | |||
1939 | |||
1940 | |||
1941 | |||
1942 | Hans Pfaff | Jost Spitzer | 6–2, 6–4, 6–3 |
1943 | |||
1944 | |||
1945 | |||
1946 | Vladimír Černík | Bohuslav Hykš | 6–0, 0–6, 1–6, 6–4, 6-2 |
1947 | Marcello Del Bello | Mario Belardinelli | bez boje |
1948 | semifinále a finále nehráno | ||
1949 | Earl Cochell | Jaroslav Drobný | 3–6, 6–3, 2–6, 6–3, 7–5 |
1950 | Vladimír Černík | Sumant Misra | 6–1, 2–6, 6–8, 6–4, 6–3 |
1951 | Russell Seymour | Syd Levy | 2–6, 6–3, 7–5, 1-6, 6-4 |
1952 | Herbert Flam | Irvin Dorfman | 6–4, 6–2, 6–1 |
1953 | semifinále a finále nehráno | ||
1954 | Lew Hoad | Neale Fraser | 6–4, 11–9, 6–4 |
1955 | Arthur Larsen | Enrique Morea | 6–4, 2–6, 6–2, 6–2 |
1956 | Jaroslav Drobný | Neale Fraser | 7–5, 6–3, 6–3 |
1957 | Budge Patty | Jaroslav Drobný | 3–6, 6–3, 6–3, 6–1 |
1958 | Ashley Cooper | Neale Fraser | 2–6, 3–6, 7–5, 6–4, 6–3 |
1959 | Luis Ayala | Jan-Erik Lundqvist | 6–1, 6–2, 6–1 |
1960 | Roy Emerson | Mike Davies | 6–4, 9–7, 6–2 |
1961 | Roy Emerson | Luis Ayala | 6–3, 6–1, 6–0 |
1962 | Rod Laver | Neale Fraser | 6–4, 6–4, 8–6 |
1963 | Nicola Pietrangeli | Roy Emerson | 7–5, 6–2, 6–2 |
1964 | Thomaz Koch | Ronald Barnes | 6–3, 6–1, 7–9, 7–5 |
1965 | Patricio Rodriguez | Thomaz Koch | 2–6, 6–3, 6–2, 6–2 |
1966 | Roy Emerson | Manuel Santana | 5–7, 7–5, 6–3 |
1967 | Roy Emerson | Manuel Santana | 6–2, 8–6, 6–4 |
1968 | Cliff Drysdale | Tom Okker | 6–3, 6–3, 6–0 |
1969 | Roy Emerson | Tom Okker | 6–1, 12–14, 6–4, 6–4 |
1970 | Tony Roche | Tom Okker | 7–5, 7–5, 6–3 |
1971 | John Newcombe | Tom Okker | 6–2, 5–7, 1–6, 7–5, 6–3 |
1972 | Andrés Gimeno | Adriano Panatta | 7–5, 9–8, 6–4 |
1973 | Ilie Năstase | Roy Emerson | 6–4, 6–3, 6–3 |
1974 | Guillermo Vilas | Manuel Orantes | 6–1, 6–2 |
1975 | Ken Rosewall | Karl Meiler | 6–4, 6–4, 6–3 |
1976 | Raúl Ramírez | Adriano Panatta | 7–5, 6–7, 6–1, 6–3 |
1977 | Jeff Borowiak | Jean-Francois Caujolle | 2–6, 6–1, 6–3 |
1978 | Guillermo Vilas | José Luis Clerc | 6–3, 7–6, 6–4 |
1979 | Ulrich Pinner | Peter McNamara | 6–2, 6–4, 7–5 |
1980 | Heinz Günthardt | Kim Warwick | 4–6, 6–4, 7–6 |
1981 | Wojciech Fibak | Yannick Noah | 6–1, 7–6 |
1982 | José Luis Clerc | Guillermo Vilas | 6–1, 6–3, 6–2 |
1983 | Sandy Mayer | Tomáš Šmíd | 6–0, 6–3, 6–2 |
1984 | Joakim Nyström | Brian Teacher | 6–4, 6–2 |
1985 | Joakim Nyström | Andreas Maurer | 6–4, 1–6, 7–5, 6–3 |
1986 | Stefan Edberg | Roland Stadler | 7–5, 4–6, 6–1, 4–6, 6–2 |
1987 | Emilio Sánchez | Ronald Agénor | 6–2, 6–3, 7–6 |
1988 | Darren Cahill | Jakob Hlasek | 6–3, 6–4, 7–6 |
1989 | Carl-Uwe Steeb | Magnus Gustafsson | 6–7, 3–6, 6–2, 6–4, 6–2 |
1990 | Martín Jaite | Sergi Bruguera | 6–3, 6–7, 6–2, 6–2 |
1991 | Emilio Sánchez | Sergi Bruguera | 6–1, 6–4, 6–4 |
1992 | Sergi Bruguera | Francisco Clavet | 6–1, 6–4 |
1993 | Sergi Bruguera | Karel Nováček | 6–3, 6–4 |
1994 | Sergi Bruguera | Guy Forget | 3–6, 7–5, 6–2, 6–1 |
1995 | Jevgenij Kafelnikov | Jakob Hlasek | 6–3, 6–4, 3–6, 6–3 |
1996 | Albert Costa | Félix Mantilla | 4–6, 7–6(7–2), 6–1, 6–0 |
1997 | Félix Mantilla | Joan Albert Viloca | 6–1, 6–4, 6–4 |
1998 | Àlex Corretja | Boris Becker | 7–6(7–5), 7–5, 6–3 |
1999 | Albert Costa | Nicolás Lapentti | 7–6(7–4), 6–3, 6–4 |
2000 | Àlex Corretja (2) | Mariano Puerta | 6–1, 6–3 |
2001 | Jiří Novák | Juan Carlos Ferrero | 6–1, 6–7(5–7), 7–5 |
2002 | Àlex Corretja (3) | Gastón Gaudio | 6–3, 7–6(7–3), 7–6(7–3) |
2003 | Jiří Novák (2) | Roger Federer | 5–7, 6–3, 6–3, 1–6, 6–3 |
2004 | Roger Federer | Igor Andrejev | 6–2, 6–3, 5–7, 6–3 |
2005 | Gastón Gaudio | Stan Wawrinka | 6–4, 6–4 |
2006 | Richard Gasquet | Feliciano López | 7–6(7–4), 6–7(3–7), 6–3, 6–3 |
2007 | Paul-Henri Mathieu | Andreas Seppi | 6–7(1–7), 6–3, 7–5 |
2008 | Victor Hănescu | Igor Andrejev | 6–3, 6–4 |
2009 | Thomaz Bellucci | Andreas Beck | 6–4, 7–6(7–2) |
2010 | Nicolás Almagro | Richard Gasquet | 7–5, 6–1 |
2011 | Marcel Granollers | Fernando Verdasco | 6–4, 3–6, 6–3 |
2012 | Thomaz Bellucci (2) | Janko Tipsarević | 6–7(6–8), 6–4, 6–2 |
2013 | Michail Južnyj | Robin Haase | 6–3, 6–4 |
2014 | Pablo Andújar | Juan Mónaco | 6–3, 7–5 |
2015 | Dominic Thiem | David Goffin | 7–5, 6–2 |
2016 | Feliciano López | Robin Haase | 6–4, 7–5 |
2017 | Fabio Fognini | Yannick Hanfmann | 6–4, 7–5 |
2018 | Matteo Berrettini | Roberto Bautista Agut | 7–6(11–9), 6–4 |
2019 | Albert Ramos-Viñolas | Cedrik-Marcel Stebe | 6–3, 6–2 |
2020 | zrušeno pro pandemii covidu-19 | ||
2021 | Casper Ruud | Hugo Gaston | 6–3, 6–2 |
2022 | Casper Ruud (2) | Matteo Berrettini | 4–6, 7–6(7–4), 6–2 |
2023 | Pedro Cachín | Albert Ramos-Viñolas | 3–6, 6–0, 7–5 |
Čtyřhra
Rok | vítězové | finalisté | výsledek |
---|---|---|---|
1968 | John Newcombe Dennis Ralston | Mal Anderson Tom Okker | 8–10, 12–10, 12–14, 6–3, 6–3 |
1969 | Tom Okker Marty Riessen | Mal Anderson Roy Emerson | 6–1, 6–4 |
1970 | Cliff Drysdale Roger Taylor | Tom Okker Marty Riessen | 6–2, 6–3, 6–2 |
1971 | John Alexander Phil Dent | John Newcombe Tom Okker | 5–7, 6–3, 6–4 |
1972 | čtyřhra se nehrála | ||
1973 | |||
1974 | José Higueras Manuel Orantes | Roy Emerson Thomaz Koch | 7–5, 0–6, 6–1, 9–8 |
1975 | Jürgen Fassbender Hans-Jürgen Pohmann | Colin Dowdeswell Ken Rosewall | 6–4, 9–7, 6–1 |
1976 | Jürgen Fassbender Hans-Jürgen Pohmann | Paolo Bertolucci Adriano Panatta | 7–5, 6–3, 6–3 |
1977 | Jürgen Fassbender Karl Meiler | Colin Dowdeswell Bob Hewitt | 6–4, 7–6 |
1978 | Mark Edmondson Tom Okker | Bob Hewitt Kim Warwick | 6–4, 1–6, 6–1, 6–4 |
1979 | Mark Edmondson John Marks | Ion Țiriac Guillermo Vilas | 2–6, 6–1, 6–4 |
1980 | Colin Dowdeswell Ismail El Shafei | Mark Edmondson Kim Warwick | 6–4, 6–4 |
1981 | Heinz Günthardt Markus Günthardt | David Carter Paul Kronk | 6–4, 6–1 |
1982 | Sandy Mayer Ferdi Taygan | Heinz Günthardt Markus Günthardt | 6–2, 6–3 |
1983 | Pavel Složil Tomáš Šmíd | Colin Dowdeswell Wojciech Fibak | 6–7, 6–4, 6–2 |
1984 | Heinz Günthardt Markus Günthardt | Givaldo Barbosa João Soares | 6–4, 3–6, 7–6 |
1985 | Wojciech Fibak Tomáš Šmíd | Brad Drewett Mark Edmondson | 6–7, 6–4, 6–4 |
1986 | Sergio Casal Emilio Sánchez | Stefan Edberg Joakim Nyström | 6–3, 3–6, 6–3 |
1987 | Jan Gunnarsson Tomáš Šmíd | Loic Courteau Guy Forget | 7–6, 6–2 |
1988 | Petr Korda Milan Šrejber | Andrés Gómez Emilio Sánchez | 7–6, 7–6 |
1989 | Cassio Motta Todd Witsken | Petr Korda Milan Šrejber | 6–4, 6–4 |
1990 | Sergio Casal Emilio Sánchez | Omar Camporese Javier Sánchez | 6–3, 3–6, 7–5 |
1991 | Gary Muller Danie Visser | Guy Forget Jakob Hlasek | 7–6, 6–4 |
1992 | Hendrik Jan Davids Libor Pimek | Petr Korda Cyril Suk | bez boje |
1993 | Cédric Pioline Marc Rosset | Hendrik Jan Davids Piet Norval | 6–3, 3–6, 7–6 |
1994 | Sergio Casal Emilio Sánchez | Menno Oosting Daniel Vacek | 7–6, 6–4 |
1995 | Luis Lobo Javier Sánchez | Arnaud Boetsch Marc Rosset | 6–7, 7–6, 7–6 |
1996 | Jiří Novák Pavel Vízner | Trevor Kronemann David Macpherson | 4–6, 7–6, 7–6 |
1997 | Jevgenij Kafelnikov Daniel Vacek | Trevor Kronemann David Macpherson | 4–6, 7–6, 6–3 |
1998 | Gustavo Kuerten Fernando Meligeni | Daniel Orsanic Cyril Suk | 6–4, 7–5 |
1999 | Donald Johnson Cyril Suk | Aleksandar Kitinov Eric Taino | 7–5, 7–6(7–4) |
2000 | Jiří Novák David Rikl | Jérôme Golmard Michael Kohlmann | 3–6, 6–3, 6–4 |
2001 | Roger Federer Marat Safin | Michael Hill Jeff Tarango | 0–1skreč |
2002 | Joshua Eagle David Rikl | Massimo Bertolini Cristian Brandi | 7–6(7–5), 6–4 |
2003 | Leander Paes David Rikl | František Čermák Leoš Friedl | 6–3, 6–3 |
2004 | Leander Paes David Rikl | Marc Rosset Stan Wawrinka | 6–4, 6–2 |
2005 | František Čermák Leoš Friedl | Michael Kohlmann Rainer Schüttler | 7–6(8–6), 7–6(13–11) |
2006 | Jiří Novák Andrei Pavel | Marco Chiudinelli Jean-Claude Scherrer | 6–3, 6–1 |
2007 | František Čermák Pavel Vízner | Marc Gicquel Florent Serra | 7–5, 5–7, [10–7] |
2008 | Jaroslav Levinský Filip Polášek | Stéphane Bohli Stan Wawrinka | 3–6, 6–2, [11–9] |
2009 | Marco Chiudinelli Michael Lammer | Jaroslav Levinský Filip Polášek | 7–5, 6–3 |
2010 | Johan Brunström Jarkko Nieminen | Marcelo Melo Bruno Soares | 6–3, 6–7(4–7), [11–9] |
2011 | František Čermák Filip Polášek | Christopher Kas Alexander Peya | 6–3, 7–6(11–9) |
2012 | Marcel Granollers Marc López | Robert Farah Santiago Giraldo | 6–4, 7–6(11–9) |
2013 | Jamie Murray John Peers | Pablo Andújar Guillermo García-López | 6–3, 6–4 |
2014 | Andre Begemann Robin Haase | Rameez Junaid Michal Mertiňák | 6–3, 6–4 |
2015 | Aleksandr Buryj Denis Istomin | Oliver Marach Ajsám Kúreší | 3–6, 6–2, [10–5] |
2016 | Julio Peralta Horacio Zeballos | Mate Pavić Michael Venus | 7–6(7–2), 6–2 |
2017 | Oliver Marach Philipp Oswald | Jonathan Eysseric Franko Škugor | 6–3, 4–6, [10–8] |
2018 | Matteo Berrettini Daniele Bracciali | Denys Molčanov Igor Zelenay | 7–6(7–2), 7–6(7–5) |
2019 | Sander Gillé Joran Vliegen | Philipp Oswald Filip Polášek | 6–4, 6–3 |
2020 | zrušeno pro pandemii covidu-19 | ||
2021 | Marc-Andrea Hüsler Dominic Stricker | Szymon Walków Jan Zieliński | 6–1, 7–6(9–7) |
2022 | Tomislav Brkić Francisco Cabral | Robin Haase Philipp Oswald | 6–4, 6–4 |
2023 | Dominic Stricker Stan Wawrinka | Marcelo Demoliner Matwé Middelkoop | 7–6(10–8), 6–2 |
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Swiss Open (tennis) na anglické Wikipedii.
- ↑ Le Village & Le Stade [online]. swissopengstaad.ch [cit. 2021-05-07]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ a b ILIC, JOVICA. On this day: Roger Federer, 16, makes ATP debut in Gstaad. Tennis World USA [online]. 2020-07-06 [cit. 2021-05-07]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b STEPHENS, Thomas Stephens. Advantage Gstaad: 100 years of ‘unique’ tennis [online]. swissinfo.ch, 2015-07-23 [cit. 2021-05-07]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ EFG announced as new title sponsor of the EFG Swiss Open Gstaad - EFG International. EFG [online]. 2022-01-31 [cit. 2022-07-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Flashback: At Long Last, Federer Prevails At Home In Gstaad [online]. ATP Tour, Inc., 2020-07-22 [cit. 2021-05-07]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Swiss Open na Wikimedia Commons
- Swiss Open – oficiální stránky (německy) (francouzsky)
- Swiss Open na ATP Tour (anglicky)
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Used color: National flag | South African Government and Pantone Color Picker
zelená | rendered as RGB 0 119 73 | Pantone 3415 C |
žlutá | rendered as RGB 255 184 28 | Pantone 1235 C |
červená | rendered as RGB 224 60 49 | Pantone 179 C |
modrá | rendered as RGB 0 20 137 | Pantone Reflex Blue C |
bílá | rendered as RGB 255 255 255 | |
černá | rendered as RGB 0 0 0 |
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Flag of South Africa, used between 1928 and 1982. It is identical to the 1982 to 1994 version except that the shade of blue is darker. It is also known as the "Oranje-Blanje-Blou".
Autor: SanchoPanzaXXI, Licence: CC BY-SA 4.0
Flag of Spain during the Spanish State. It was adopted on 11 October 1945 with Reglamento de Banderas Insignias y Distintivos (Flags, Ensigns and Coats of Arms Bill)
Flag of Romania, (21 August 1965 - 22 December 1989/officialy 27 December 1989).
Construction sheet of the Flag of Romania as depicted in Decree nr. 972 from 5 November 1968.
- l = 2/3 × L
- C = 1/3 × L
- S = 2/5 × l
The national and official state flag of Haiti; arms obtained from http://www.webchantier.com/. The civil flag can be found at here.
Made by author of Xramp, first uploaded by Denelson83 as Flag of Ecuador.svg, modifications by Husunqu.
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.Finská vlajka
Flag of Portugal, created by Columbano Bordalo Pinheiro (1857-1929), officially adopted by Portuguese government in June 30th 1911 (in use since about November 1910).
Autor: GstaadTourismus, Licence: CC BY-SA 3.0
Beachvolleyball Tournament in Gstaad
Autor: Gordons203, Licence: CC BY-SA 4.0
Stan Wawrinka backhand EFG Swiss Open 2023
Flag of Rhodesia (11 November 1968 – 31 May 1979) and of Zimbabwe Rhodesia (1 June 1979 – 1 September 1979).
Autor: Guilherme Paula, Licence: CC BY-SA 3.0
State flag of Serbia (1882-1918)
Flag of South Africa, used between 1928 and 1982. It is identical to the 1982 to 1994 version except that the shade of blue is darker. It is also known as the "Oranje-Blanje-Blou".