Sydney Charles Buxton

Sydney Charles Buxton, 1. hrabě Buxton
Narození	25. října 1853 Londýn
Úmrtí	15. října 1934 (ve věku 80 let) Newtimber
Alma mater	Trinity College Clifton College
Povolání	politik
Ocenění	rytíř velkokříže Řádu sv. Michala a sv. Jiří
Politická strana	Liberální strana
Choť	Constance Mary Lubbock (od 1882)[1][2] Mildred Buxton (od 1896)[1][2]
Děti	Charles Sydney Buxton[3] Kenneth Sydney Buxton[3] Lady Phyllis Sydney Buxton[3] Lady Doreen Buxton[3] Denis Bertram Sydney Buxton[3] Lady Althea Constance Dorothy Sydney Buxton[3]
Rodiče	Charles Buxton[1] a Emily Mary Holland[3][1]
Příbuzní	Sir Henry Holland, 1st Baronet (dědeček)
Funkce	Člen 22. parlamentu Spojeného království (1883–1885) člen 24. parlamentu Spojeného království (1886–1892) člen 25. parlamentu Spojeného království (1892–1895) Člen 26. parlamentu Spojeného království (1895–1900) Člen 27. parlamentu Spojeného království (1900–1906) … více na Wikidatech
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sydney Charles Buxton, 1. hrabě Buxton (Sydney Charles Buxton, 1st Earl Buxton, 1st Viscount Buxton of Newtimber) (25. října 1853, Londýn, Anglie – 15. října 1934, Newtimber Place, Sussex, Anglie) byl britský státník. Třicet let byl poslancem Dolní sněmovny a patřil k významným politikům Liberání strany. Ve vládě zastával funkce generálního poštmistra (1905–1910) a ministra obchodu (1910–1914), nakonec byl generálním guvernérem v Jižní Africe (1914–1920). Od roku 1914 byl členem Sněmovny lordů a v roce 1920 byl povýšen na hraběte. Uplatnil se také jako spisovatel a na dvou univerzitách získal čestný doktorát.

Kariéra

Pocházel ze starobylé rodiny usazené od 16. století v Norfolku, v pozdějších generacích se členové rodu věnovali také podnikání a získali značný pozemkový majetek v Anglii a Irsku. Sydney se narodil jako mladší syn podnikatele a politika Charlese Buxtona (1823–1871), který potomkům zanechal majetek v hodnotě čtvrt miliónu liber. Sydney získal středoškolské vzdělání v Bristolu, poté vystudoval v Cambridgi^[4] a v letech 1876–1882 byl členem školské rady v Londýně, již v mládí se také začal uplatňovat jako spisovatel. Jeho literární prvotina A Handbook to Political Questions (1880) se dočkala dvanácti vydání^[5]. V roce 1880 poprvé neúspěšně kandidoval ve volbách do parlamentu, členem Dolní sněmovny byl v letech 1883–1885 a 1886–1914 (poprvé byl zvolen v doplňovacích volbách za město Peterborough v roce 1883, později zastupoval jeden z volebních obvodů východního Londýna). V letech 1892–1895 byl státním podsekretářem kolonií (zároveň byl mluvčím ministerstva kolonií v Dolní sněmovně, protože tehdejší ministr kolonií 1. markýz z Riponu zasedal ve Sněmovně lordů). V letech 1895–1905 byl jako liberál v opozici, mezitím se znovu věnoval spisovatelské činnosti a ve svých knihách se věnoval finanční politice a kariéře bývalého premiéra Gladstona^[6]. Do Campbell-Bannermanovy vlády byl přizván jako generální poštmistr (Postmaster General, 1905–1910), poté byl ministrem obchodu (President of the Board of Trade, 1910–1914)^[7]. V obou těchto funkcích inicioval četné reformy a změny v legislativě, od roku 1905 byl též členem Tajné rady. V roce 1914 byl s titulem vikomta uveden do Sněmovny lordů a obdržel velkokříž Řádu sv. Michala a sv. Jiří. V letech 1914–1920 zastával funkci generálního guvernéra v Jižní Africe^{[pozn. 1]}, kde byl zároveň vysokým komisařem a vrchním velitelem. Ve spolupráci s premiérem Bothou organizoval účast jihoafrických jednotek v první světové válce a invazi do německých kolonií.

Po návratu z Afriky získal titul hraběte (1920) a stal se kancléřem Řádu sv. Michala a sv. Jiří. Obdržel čestné doktoráty na univerzitách v Oxfordu a Kapském Městě. Mimo jiné se také angažoval ve vedení několika obchodních společností a bank, znovu se uplatnil i jako spisovatel, byl autorem biografie jihoafrického premiéra Louise Bothy (Life of Gen. Botha, 1924). Dlouhodobě patřil k přátelům ministra zahraničí Edwarda Greye a podporoval jej v zahraniční politice. V pozdější době mu kvůli starému zranění musela být amputována noha a poté odešel do soukromí.

Rodina

Poprvé se oženil v roce s Constance Lubbock, dcerou významného vědce Johna Lubbocka. Po ovdovění (1892) se v roce 1896 podruhé oženil s Mildred Smith, dcerou bankéře Hugha Smitha. Z obou manželství pocházelo celkem šest dětí. Nejstarší syn Charles Sydney Buxton (1884–1911) byl absolventem oxfordské univerzity, v roce 1910 neúspěšně kandidoval ve volbách do Dolní sněmovny a krátce poté zemřel na zánět pobřišnice. Druhorozený syn Kenneth Sydney (1886–1894) zemřel v dětství. Dcera Phyllis (1888–1942) z prvního manželství se provdala do rodiny Ponsonbyů. Syn Denis (1897–1917) z druhého manželství padl jako poručík za první světové války v Belgii. Předčasně zemřela i Denisova sestra-dvojče Doreen (1897–1923), provdaná za 10. vévodu z Graftonu. Sydney Charles Buxton přežil všechny své tři syny a jeho úmrtím zanikly šlechtické tituly, které získal^[8].

Hlavním sídlem rodu Buxtonů byl zámek Shadwell Park (Norfolk) postavený v 18. století. V 19. a 20. století několik členů rodu zasedalo v Dolní sněmovně, Sydneyův bratranec plukovník Sir Thomas Fowell Buxton (1837–1915) byl v letech 1895–1898 guvernérem v Jižní Austrálii. Rod ve dvou liniích získal titul baroneta, jedna z nich žije dodnes (Sir Crispin Charles Buxton, 8. baronet z Belfieldu, *1958).

Odkazy

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Sydney Charles Buxton na Wikimedia Commons

Poznámky

Literatura

• VALKOUN, Jaroslav: Na cestě k Westminsterskému statutu. Velká Británie, dominia a proměna Britského impéria v letech 1907–1931; Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, Praha, 2015; 307 s. ISBN 978-80-7308-557-5

Reference